Svobodné noviny na internetu

O pověstném duševním mrzáctví politiků KDU-ČSL by se dalo napsat obsáhlé pojednání. Vždyť ‒ kdo nikdy neslyšel o této beznadějně prolhané, podvodnické, křivácké a podrazácké partaji?! Ta byla v minulosti ochotna kolaborovat s kdekým, jen když s tím byly spojeny nějaké výhody. Také dnes je připravena kolaborovat, ale zatím se nerozhodla, kdo bude tím „šťastlivcem“. S lidovci je to totiž jako s aprílovým počasím: ráno svítí slunce, v poledne se obloha zatáhne černými mraky a odpoledne začne chumelit. Do večera napadne po kolena sněhu.

Aktuální pozice lidoveckých politiků v Poslanecké sněmovně (PS) a v Senátu PČR není zrovna nejlepší. Lidovci jsou vnímáni jako nevypočitatelný politický partner, kterému je radno se vyhnout. Před několika lety politici této strany (spolu s ČSSD) umožnili A. Babišovi, aby se stal místopředsedou vlády a ministrem financí (= účelové nerespektování tzv. lustračního zákona). Ochotně s ním seděli ve vládě a přikyvovali na všechno, co prosazoval. Poté, kdy Sobotkova vláda skončila v propadlišti dějin (teď to čeká samotnou ČSSD), zachovali se lidovci jako typické korouhvičky: Babiše ostře kritizují, ale ke svým minulým činům, na něž nemohou být pyšní, se raději nehlásí. Proč taky?

Vždyť to jejich „vládnutí“ byla jedna velká ostuda. Co bychom taky od těchto prohnilých politikářů mohli očekávat – kromě dalších podrazů a politických triků? Dříve byl největším lidoveckým „hadem“ J. Lux. Dnes jeho štafetu přebral známý politický komediant M. Výborný, který si hraje na velkého „právníka“, ač vystudoval teologii. V příštím životě to může napravit a přihlásit se na tu správnou školu. U lidovců v každém případě platí beze změny: Kdo zradil jednou, zradí vždy znovu.

Když se vloni na podzim stal starosta malé vesničky Velatice u Brna, Jan Grolich, novým hejtmanem Jihomoravského kraje, bylo to pro „umírající“ KDU-ČSL totéž, jako by ji někdo pokropil pohádkovou „živou vodou“. Aspoň tak to chvilku vypadalo. Stačilo však, aby uběhlo pár měsíců ve znamení boje proti pandemii „koronaviru“, a veškeré naděje na záchranu této „tradiční“, stoleté strany jsou ty tam.

Ukázalo se totiž, že J. Grolich je příliš slabým a málo zkušeným politikem, aby obtížnou situaci, v níž se ocitla naše země, mohl zvládnout. Snad i on pochopil, že jeho ochotné zvolení ze strany nových koaličních partnerů byla jen medvědí služba. Případnou trestní odpovědnost ponese totiž on, nikoli jeho dočasní spojenci.

Jsem rád, že mně dal vývoj za pravdu, když jsem varoval před přehnaným optimismem ohledně tohoto mladého politika KDU-ČSL. Díru do světa neudělali ani další lidovci na regionální a celostátní úrovni po celé republice. Jediné, co dokázali, bylo prodloužení mandátu současného stranického vedení v čele s M. Jurečkou o další rok – kvůli „koronaviru“.

Ne všechny strany se ovšem rozhodly pro takto snadné řešení. Vždyť volby se blíží a bez potvrzeného mandátu sjezdem (jako nejvyšším orgánem) může vedení KSČM a ČSSD sotva dovést svou stranu k volebnímu úspěchu. Zatímco komunisté již potřetí sjezd odložili a volbu stranického vedení chtějí svěřit ústřednímu výboru své strany, vedení ČSSD hodlá dubnový sjezd uskutečnit – bez ohledu na současná protiepidemická opatření. Za to si zaslouží pochvalu. Schovávat se totiž za členskou základnu nebo za stranické orgány, není žádným řešením. Také lidovci to jistě brzy pochopí.

Aby to nevypadalo tak, že na J. Grolichovi vidím jenom všechno špatné a že ho považuji za předem odepsaného politika, musím popravdě napsat, že tak zlé to s ním zase není. V politice je teprve krátkou dobu a nemá toho na „triku“ zdaleka tolik, jako někteří zástupci KDU-ČSL z Poslanecké sněmovny (PS) nebo ze Senátu PČR. Přesto rovněž v Grolichových konkrétních krocích spatřuji ono známé, lidovecké: „ode zdi ke zdi“ nebo „levá ruka neví, co dělá ta pravá“. A nechybí tady ani známá zásada, kterou dodržovali lidovci odjakživa: „Kam vítr, tam plášť.“

Že se výše uvedenými zásadami řídí ve své politické práci rovněž mladý lidovecký hejtman J. Grolich, to nám názorně předvedl v uplynulých dnech. Nejlepším potvrzením této strategie se stal nečekaný krok, na který upozornil komunistický deník „Haló noviny“ (17. 2. 2021) v článku s titulkem: Hejtman jednal s ruským generálním konzulem.

V tomto článku byla zveřejněna jak příslušná informace, tak i fotografie – jako důkaz. Bohužel – bez zájmu našich oficiálních médií. Na této fotografii je zachycen J. Grolich (vpravo), a to v obleku, s kravatou i s rouškou, během setkání s generálním konzulem Ruské federace v Brně – A. A. Kalačevem. Podle zveřejněné tiskové zprávy se jednalo o první pracovní schůzku, na kterou mají v budoucnu navázat další jednání.

Sledujeme-li lidoveckou politiku v posledních měsících na celostátní úrovni, nemohlo nám uniknout, že jsou to právě politici této strany, kteří se ostře vymezují vůči Rusku a jeho aktivitám, jež jsou namířeny proti NATO a EU. Do tohoto okruhu patří také vyostřená parlamentní debata, týkající se účasti Ruska při eventuální dostavbě jaderné elektrárny Dukovany. V tomto směru patří k nejtvrdším kritikům na půdě PS vedle H. Langšádlové (TOP 09) či J. Lipavského (Piráti) právě poslanci za KDU-ČSL: J. Bartošek a O. Benešík.

Že by se „tichošlápek“ J. Grolich rozhodl na vlastní pěst dělat úplně jinou politiku, než jak určilo nejvyšší stranické vedení? Nejen v tomto případě totiž platí, že „levá ruka neví, co dělá ta pravá“. Anebo je to celé úplně jinak, jak to známe z dalších podivných, schizofrenních postojů lidoveckých politiků: na jedné straně snaha zalíbit se A. Babišovi (co kdyby se rozhodl „vyměnit“ neposlušnou ČSSD za lidovce v příští vládě?), na straně druhé pak neústupná, protibabišovská rétorika T. Zdechovského ve spojení s jeho udavačstvím do Bruselu?

Pro obyčejného voliče jsou tyto „schizofrenní“ postoje naprosto nesrozumitelné, obtížně pochopitelné a celkové odpuzující. S tím se sotva dá uspět ve volbách – jakýchkoliv. Proto taky dnes lidovce nikdo nevolí.

Naše neradostná současnost je charakterizována mimo jiné tím, že nejnovější aktivity hejtmana J. Grolicha zaznamenal výhradně komunistický tisk. A zajímavé je ještě něco jiného, že totiž komunističtí novináři – na rozdíl od doby předlistopadové – se nijak nepouštějí do komentování této události. Sotva je proto může někdo obvinit z toho, že tímto způsobem dělají na někoho nátlak nebo se ho pokoušejí jakkoliv ovlivnit. Z ostatních médií se této události nevěnoval vůbec nikdo.

Zkrátka: komunisté, jak se zdá, prozradili na lidovce něco, co mělo zůstat „pod pokličkou“. Bohužel – nezůstalo, protože v Čechách se nic neutají a časem se vykecá úplně všechno. Ostatně: déle než 40 let trvající spolupráce ČSL, předchůdkyně dnešní KDU-ČSL, v rámci komunistické „Národní fronty“ přinesla i tentokrát své ovoce. Staré zkušenosti se mohou kdykoli hodit, že ano?

Ani v tomto případě se nejedná o nic nového. Budeme-li pozorně sledovat průběh některých hlasování v PS, zjistíme, že poslanci KSČM a KDU-ČSL někdy hlasují úplně stejně nebo podobně. V minulosti to bylo např. během hlasování ohledně vydávání poslance Z. Ondráčka k trestnímu stíhání. [O tom viz článek Vydávání poslance Z. Ondráčka k trestnímu stíhání (SN č. 11/2018, vloženo 13. 11. 2018, ZDE).] Ještě zajímavější pak bylo nedávné hlasování o prodloužení nouzového stavu ze dne 11. 2. 2021: při něm se zdrželi hlasování tito politici: V. Filip (KSČM) a 4 z 5 přítomných poslanců za KDU-ČSL (O. Benešík, M. Jurečka, V. Kaňkovský, M. Výborný); jedině S. Juránek hlasoval „proti“. V dlouhé, 101leté historii této strany to není nic nového.

A ještě jednu poznámku na adresu J. Grolicha si neodpustím: Když si zástupci města Brna a Jihomoravského kraje dne 26. 4. 2020 připomínali 75. výročí osvobození tohoto města vojsky sovětského maršála R. J. Malinovského, pietního aktu malé delegace brněnských politiků se zúčastnil tehdejší jihomoravský hejtman B. Šimek (ANO 2011). Regionální redakce ČT tehdy odvysílala jen pár záběrů z kladení věnců a kytic květin. Bylo to uprostřed jarního „lockdownu“ a lidi raději seděli doma – ze strachu z „koronaviru“. Spolu se Šimkem tam nebyl nikdo z opozice, která od r. 2018 stojí v čele Brna, ani starosta malé vesničky Velatice – J. Grolich. Kdo by si tenkrát pomyslel, že za pár měsíců bude novým hejtmanem? Kdyby to tušil, možná by se zachoval jinak. Kdoví?

Grolichova nepřítomnost na režimní akci sotva mohla někoho překvapit. Vždyť ještě rok předtím navrhoval právě on hejtmanu B. Šimkovi k udělení krajského vyznamenání podvodnici V. Sosnarovou z Velatic, která několik let obelhávala veřejnost neuvěřitelnými historkami o poměrech v sovětském Gulagu. Co na tom, že se pak ukázalo, že si to všechno vymyslela? Právě tento podvod stál na počátku politické kariéry J. Grolicha. Začíná-li někdo podvody, nemůže to s ním dopadnout dobře. [O této kauze viz článek Honzo Grolichu, tentokrát to „nedáš…“! (SN č. 9/2020, vloženo 29. 9. 2020, ZDE).]

Z toho všeho plyne, že hejtman J. Grolich není žádné neviňátko, ale protřelý mladý muž, který má již hodně másla na hlavě. Jak se s tím srovnává jeho „navazování spolupráce“ s ruským konzulem v Brně, na to bychom se měli zeptat jak tohoto diplomata, tak i místních politiků KSČM. Abych byl upřímný: nerozumím tomu. Je to totiž typicky lidovecké chování. Čili: „had na tři“. (PS zažila dne 11. 2. 2021 ještě jednu zajímavou podívanou kromě onoho důležitého hlasování: neoblíbený lidovecký „had“ M. Výborný byl poslanci klubu ANO 2011 „vybučen“.)

Nejen na lidovce ve vedení města Brna a kraje, ale i na hejtmana J. Grolicha by si obyvatelé Jihomoravského kraje měli dávat dobrý pozor. Proto, aby je něčím nepřekvapil. Někteří lidé totiž rádi klamou tělem. Ale i tady platí ono známé přísloví: „Liška mění kožich, ne však své zvyky“.

6. 3. 2021

‒ RJ ‒