Revoluce tříkrálová ‒ František Růžička
Sebekriticky přiznávám, že těch článků, nadepsaných jako „revolučních“, již bylo asi dost. A to jsme se ještě blíže nevěnovali té „listopadové“. Ale nějak mi to nedá. Sotva stojíme na prahu nového roku a z tisku se dozvídáme, že pouliční hnutí „Milion chvilek pro demokracii“ spustí další kolotoč akcí. Dokonce britský deník The Times se tomu věnoval… Ale zpět k záměru této statě.
Po mnoho let se jihočeská hudební scéna může právem pyšnit konáním Tříkrálového koncertu. Kdo jej navštěvuje, nebo má to štěstí, že sežene vstupenku, dobře ví, o čem je řeč. Překrásná tečka za vánočními kulturními prožitky. Teď nastanou zase jiné, třeba plesové…
Bývalo zvykem, že při zahájení koncertu moderátorka večera přizvala na pódium hlavní patrony označené kapitálkami K/M/B. Všichni dobře víme, komu že patří. Kašpar + Melichar + Baltazar. Pro tento slavnostní večer však vždy náleží osobě, zastupující hlavního sponzora firmu Swietelsky, primátorovi města a krajskému hejtmanovi (případně zástupcům). Rozverným dotazováním moderátorky se tak účastníci večera dozvídali, kdo z nich co dostal pod stromeček, co si přejí do nového roku, co přejí všem ostatním, případně si ještě někdo z nich přidal nějakou perličku, za což se mu dostalo potlesku.
Ale zasloužený potlesk vždy patřil především té nejdůležitější osobnosti. Brněnské filharmonii, která na tomto koncertu předvádí pod taktovou světově již známého dirigenta Leoše Svárovského, případně i nějakého významného pěvce, vrcholné umění. V letošním roce se publiku představila operní pěvkyně Tereza Mátlová. V repertoáru zazněly skladby Carl Maria Webera (Čarostřelec), Giuseppe Verdiho (Traviata), P. I. Čajkovského (Italské capriccio), Johanna Strausse (Netopýr), Johanna a Josefa Strausse (Pizzicato) a další. Na závěr jako vždy přídavek (Slovanský tanec Ant. Dvořáka) a neopomenutelný Pochod Radeckého. Tentokrát však bez hlavního organizátora pana Antonína Kazila, kterého na lůžko upoutala chřipková „návštěva“. No a to jaksi navodilo tu moji rozvernou revoluční myšlenku.
Zkušená moderátorka Ivana Šimánková pozdravila všechny přítomné a ohleduplně se zeptala, do které řady je ji slyšet. Mnoho jich nebylo. Ono totiž došlo k revolučnímu nedopatření - nebyl jí připraven mikrofon nebo jiná technická vymoženost, aby svým hlasem prostorný divadelní sál KD Metropol mohla bezproblémově zvládnout… Tak se trochu improvizovalo, když Mr. primátor, ani lady hejtmanka nebyli ke zpovědi přizváni… No, stávají se i horší věci a dokonce i v lepších rodinách. Přejme si, co si přál i zástupce sponzora, abychom se za rok ve zdraví a dobré náladě zase mohli setkat! Kdo ví, jak to všechno bude. Snad bude i líp. A to i dnes večer, kdy po závěrečné skladbě jsou všichni pozváni na malé občerstvení. Pochopitelně s dobrým vínkem ze štědrosti dalšího vinařského sponzora. Budiž čest a chvála vínku perlivému, jazyku lahodícímu! Ale především všem umělcům, kteří si ten skandovaný potlesk vestoje opravdu, ale opravdu zasloužili.
František Růžička, České Budějovice (Hlas svědomí)
Difigent L. Svárovský a operní pěvkyně T. Mátlová