Svobodné noviny na internetu

Kdo z nás by neznal jeden z nejznámějších a také nejhranějších baletů Petra Iljiče Čajkovského s premiérou v dubnu 1877. Zaznamenané údaje však uvádějí, že první premiéra již byla v březnu v Moskvě. Předlohou pro libreto (autoři Bigačev, Galcer) byla německá pohádka Labutí proud. Dnes již světoznámý balet se dostal i do Ameriky a Austrálie, do Česka ve zkrácené podobě roku 1888 a do Národního divadla v roce 1907… Přejděme však od baletící princezny a zlého čaroděje k poklidným vodám našich řek a rybníků.

Nejdříve ještě pohled na oblohu. Jeden ze starých příběhů staré Číny vypráví o přadleně (hvězda Vega), která předla krásné barvy oblohy, a pastevci (hvězda Altair). Zamilovali se do sebe a žili spolu na zemi. Jejímu otci, nefritovému vládci nebes, se to nelíbilo, při návštěvě ji zadržel a do cesty položil Stříbrnou řeku (Mléčnou dráhu). Jen jednou za rok se tak milenci mohou setkat a přejít po mostě, který vytváří souhvězdí Labutě.

Kdo bude vzhlížet vzhůru, bude se snažit najít souhvězdí Labutě. Kdo raději chodí na procházky, vydá se do přírody hledat krásu jednoho z nejtěžších létajících ptáků na světě. Snad odjakživa bývaly labutě uctívány jako symbol krásy, půvabu, ladnosti a elegance. Ale také věrnosti. Jsou ideálním vzorem monogamního svazku. S partnerem, kterého si vyberou kolem třetího roku života, žijí až padesát let, pokud se jim nepřihodí něco nepředvídaného. Je známo, že když jeden z partnerů již není živý, druhý žije sám a není výjimkou, že za krátký čas žalem uhyne.

Jako malé děti jsme se svými rodiči jezdili na Orlík, kde byl jeden krásný pár labutí k vidění na zámeckém rybníčku. Nebo jezírku. V dalekém, širokém okolí nebylo dalšího páru. Dnes je uvidíme na mnoha místech, i na městských řekách, když rybníky zamrznou. Jejich páření je nádherným rituálem, který je nazýván tancem lásky. Jejich námluvy jsou nejen krásné, ale i hlučné. Z nakladených vajec se obvykle vyklube pět až osm mláďat. Jsou pokryta šedým prachovým peřím, které postupně zbělá. Nikoli však u labutě černé. Nevěry se tento druh labutí dopouští pouze tehdy, když nemohou mít potomstvo se svým partnerem. Všeobecně v hejnu nestrpí nikoho cizího. Jejich peří je chrání tak, že jim zima vůbec nevadí. Je teplejší než srst jiných divokých zvířat.

Labutě mívají krk dlouhý až 25 centimetrů, váží 7-12 kilogramů, na těle mají průměrně 25 tisíc per. Při tahu překonají přes tři tisíce kilometrů, létají v noci, kdy je vzduch chladnější. Dokáží vzlétnout do výše 9 kilometrů a během dne spotřebují až 4 kg potravy. Dodejme, že u nás se vyskytuje labuť zpěvná.

Je to sice smutné, ale i dožívání je součástí života. Staří Řekové věřili, že labuť je po celý život němá a jen krátce před smrtí zazpívá překrásnou píseň. Psali o tom již antičtí básníci. Také zoolog Alfred Brehm uvádí, že labuť před smrtí skutečně zpívá. Mnoho z nás se nejspíše nikdy nedozví, co je na tom pravdy. Bylo by jistě krásné, kdyby i lidský život končil vždy zpěvem překrásné písně…

František Růžička, České Budějovice (Hlas svědomí)

Spokojená rodinka