Svobodné noviny na internetu

Začátkem měsíce prosince 2019 se v přednáškovém sále Jihočeského muzea uskutečnila III. žákovská a studentská konference s tématem zaměřeným k právě probíhající výstavě třiceti let od svatořečení sv. Anežky České a sametové revoluce v listopadu 1989.

Výběr aktérů proto odpovídal danému tématu. Uvítání hostů a značného počtu žáků/studentů s úvodním slovem přednesla náměstkyně ředitele Mgr. Helena Stejskalová.

● Prvním hostem byl Václav Bartuška. Připomeňme stručně: narodil se v roce 1968 v Praze. Studoval žurnalistiku na Fakultě sociálních věcí UK. (Později v USA). V listopadu 1989 patřil k vůdcům revoluce. Ve svých 22 letech se stal členem parlamentní komise pro dohled nad vyšetřováním událostí 17. listopadu. O svých zkušenostech napsal knihu Polojasno; zisk z prodeje mu umožnil absolvovat cestu kolem světa. Pracoval jako reportér deníku MF Dnes, vykonával funkci generálního komisaře české účasti na světové výstavě Expo 2000 v Hannoveru, později měl firmu marketingových studii. Byl zvláštním velvyslancem MZ pro otázky energetické bezpečnosti, v roce 2010 zvláštním vládním zmocněncem pro dostavbu JE Temelín.

Tolik na úvod z dostupných údajů, které se prezentují v oficiálních sdělovacích prostředcích. Nejspíše není příliš vhodné, nebo naopak, abych rovněž jako aktér listopadových událostí poukazoval na výše uvedené zvláštnosti. Mnohým z nás je dobře známá Analýza 17. listopadu 1989 od autora Ing. Miroslava Dolejšího! Jenže: kdo z dnešních žáků nebo studentů o tom vůbec něco ví? Prostě a jasně: někdo byl ve správný čas na správném místě.

Ve svém vystoupení V. Bartuška připomněl stávku studentů, jednání s předsedou vlády Fr. Pitrou, vznik prvních vlád. Psal si deník, z něhož pak vznikla kniha. V katedrále se 26. 11. 1989 uskutečnila mše za sv. Anežku, pokračující demonstrace, generální stávka. Vzpomněl rodinnou situaci, a jak se formovala parta studentů. Čeho je potřebné si považovat po třiceti letech? Učit se z ran, které dostáváte. Uvědomit si, že se nám žije velice dobře (zdravotnictví, školství, zásobování). Mluvil také o tom, že největší strach měl z vězení. Važme si proto nabyté svobody a demokracie! ... Vznesené otázky z pléna: Je u nás dobrá demokracie, funguje? Můžete snad čekat jiné odpovědi, než kterými se prezentují slavní listopadoví aktéři vystupující před veřejností?

● Jakkoliv se to čtenáři nemusí líbit, jakkoliv si budu připomínat, že novináři o sobě nepíší, pak to odůvodním tím, že nejsem novinář. Takže to klidně napíšu. Druhým hostem byl přímý účastník kanonizace v Římě, poutník František Růžička. Jeho kniha, která je součástí expozice o sv. Anežce, bude připomenuta samostatnou statí, neboť je dosti obsáhlá. Mimo položené otázky k této tématice jsem se však zaměřil na slova o svobodě a demokracii prvního hosta… Mladí lidé by se neměli nechat manipulovat, nevěřit všemu, co je psáno, ani tomu, co je různými řečníky předkládáno. Nastíněn stav (nejen) jihočeských sdělovacích prostředků, kde nadále zůstali ve službách „všichni věrní“. Totéž se týká i jiných „odborných“ profesí. Např. samo Jihočeské muzeum publikuje díla, jejichž obsah neodpovídá skutečnému průběhu událostí (doložena dokumentace). Vše se začalo odvíjet již od prvních tzv. svobodných voleb. Doprovázel jsem skupinu kanadských pozorovatelů těchto voleb v roce 1990 při pouti na Svatou Horu u Příbrami. Jejich závěr? Ano, volby byly sice svobodné, ale nikoliv demokratické (předvolební akce hradních pánů). Obdobně proběhly také první komunální volby. Jak je možné, že jediný nezávislý kandidát v jihočeské metropoli se ziskem 4090 hlasů se do místního zastupitelstva nedostal, zatímco příslušníkům na kandidátce KSČ stačilo 700-800 hlasů? Právě tady začala svoboda a demokracie podle zákonů prezidenta Václava Havla. (Nebudu raději připomínat nejrůznější dokumenty, které se v současné době dostávají na veřejnost. Mohlo by to být chápáno jako tendenční zaujatost.)

● Závěrem prvního bloku konference vystoupil jeden z pedagogických pracovníků a zavzpomínal, jak události prožíval on sám a další studenti. „Po událostech na Národní třídě jsme čekali, že něco bude, ale nedovedli jsme si vůbec představit, jakou to spustí lavinu směřující k pádu režimu. Važme si toho!“

Po přestávce na občerstvení se ve druhém bloku konference se svými připravenými příspěvky představili studenti z Gymnázia z České ulice, z Gymnázia v Jirovcově ulici, z Gymnázia J. V. Jirsíka, z Českého reálného gymnázia a ze Základní školy v Lišově.

Po vyhodnocení příspěvků škol a závěrečném slově se uskutečnila komentovaná skupinová prohlídka výstavy, debata k danému tématu s přítomnými pedagogy, hosty a rodinnými příslušníky zúčastněných žáků. Poté byla možnost individuální prohlídky dalších expozic a aktuálních výstav v prostorách Jihočeského muzea.

Na závěr by se mi chtělo vyslovit „Bohu díky“, ale při tom zpětném pohledu na to, co se do dětiček nalejvá, to bezesporu bohulibé nikterak není.

František Růžička, poutník do Říma

Studenti nad dokumentací z listopadu 1989