Kdo to za nás udělá?
Včera jsem do noci sledovala program na ČT 24. Musím přiznat, že mě nejen jako občanku, ale také jako bývalou pracovnici v místní správě docela fascinuje, jak si ředitelé nemocnic, hejtmané (zřizovatelé příspěvkových organizací včetně nemocnic) stěžuji na to, že vláda nezajistila dostatek roušek a respirátorů. Přece věděli včas, že se blíží pandemie! Mají na to dokonce už několik let zpracované tzv. „Plány krizové připravenosti“. Mají své dodavatele zdravotnického materiálu: většinou je vysoutěžili ve výběrovém řízení podle zákona o veřejných zakázkách.
Proč se včas nezásobili, proč zkrátka nekonali? Když měli konat, seděli za jednacími stoly a kolem dokola jednali o tom, co by kdyby, a vydávali prohlášení o tom, co by se mělo udělat. A s „čistým svědomím“ čekali, až to někdo zařídí – nejlépe „voni“.
Máme svobodu, ale pořád lidé v e vedoucích funkcích čekají, kdo co za ně rozhodne, kdo jim nařídí to, co už dávno je v jejich kompetenci a v jejich zodpovědnosti. Teď neumí nic jiného než kritizovat vládu za to, že nezajistila a nezařídila to, co dávno mohli zajistit a zařídit sami.
V normální společnosti je normální se v krizové situaci semknout, odložit žabomyší spory a jednat s maximálním nasazením pro zlepšení situace. Naše politická opozice a bohužel i některá média dělají pravý opak. Kecají a kecají, kritizují, neinformují pravdivě, ale jen honí čarodějnice podle hesla „Čím hůř, tím lépe (pro nás)“ a vyvolávají paniku. Na rozdíl např. od Itálie, která je na tom podstatně hůř, ale lidé vládě věří, že dělá to nejlepší, co v dané situaci může.
Marie Vaněčková (Hlas svědomí)
─────
Stanovisko redakce SN:
Již hezkých pár dní vězíme až po uši v maléru, na který pilně zadělávala jak momentálně vládnoucí garnitura našich nezodpovědných politiků, tak i lehkomyslná část voličů, kteří tyto kariéristy pustili k moci. Příště už to neudělají, protože znovu se spálí o tatáž kamna pouze blázni, navedení hazardéři nebo všeho schopní gauneři.
Ano, vinou osob, které se omylem dostaly až do nejvyšších pater politiky, jsme v těchto dnech nuceni zažívat bezprecedentní situaci, jaká v naší novodobé historii nemá obdoby. Od skončení Druhé světové války jsme neřešili větší problém: nejde zdaleka jen o zdravotnictví a jeho schopnost koronavirus porazit, ale o celkovou situaci v našem státě. Pandemie dosud neznámé virové nákazy ještě víc prohloubila celkovou krizi naší společnosti – v důsledku postupného rozpadu polistopadových mocenských struktur.
Babiš a jeho „vláda odborníků“ do toho spadli nechtěně. Dopadli stejně jako všichni mocipáni před nimi, kteří zavírali oči před problémy, ignorovali je, a to v mylném domnění, že se to přes nás nějak „přežene“ a jich osobně se to nijak nedotkne. Mnohé z Babišových ovcí ze spolku „Svědků Burešových“ se ještě „tajně“ připravovaly na krajské volby, které by rády spojily s těmi předčasnými – parlamentními. Za rok je už nikdo volit nebude, ale letos by se ještě pár hlupáčků mohlo najít. Koronavirus tyto jejich plány od základu změnil. Proto ta panika a zmatek v řadách babišovců.
Pánbůh to zařídil jinak a na jejich „spasitele“ ze Slovenska se vykašlal. Spasitel může být pouze jeden – ten autentický, nikoli ona atrapa, kterou by nám rádi „Svědkové Burešovi“ podstrčili. A tak se chaot, nevzdělanec a pologramot Bureš v té nezáviděníhodné situaci, do níž spadl, plácá jako nudle v bandasce, nesouvisle cosi blábolí, aby překřičel svůj vlastní strach z neřešitelné situace, pořádá jednu tiskovou konferenci za druhou a jen plácá a slibuje…
Ocitli jsme se v okamžiku „zlomu“. Dnes již i těm největším naivkům z Babišovy politické divize Agrofertu musí být jasné, že konec jejich „Všeználka“ z Průhonic se blíží. Babišovi přisluhovači by se měli začít modlit, aby těch mrtvých bylo co nejméně. V Čechách totiž ke změně režimu v minulosti stačil i jeden jediný mrtvý: v listopadu 1989 dokonce jen „fiktivní“ mrtvý student M. Šmíd alias L. Zifčák.
Zatímco ministr vnitra J. Hamáček se začal konečně chovat jako skutečný krizový manažer, jenž napravuje to, co sám v uplynulých měsících svou leností a neschopností napáchal, český premiér ze Slovenska, A. Babiš, a jeho věrní roztleskávači na tiskových konferencích stále ještě tancují – jako pasažéři potápějícího se Titaniku. Až to obludné divadlo, zvané „Koronavir“, skončí, čeká nás všechny kruté vystřízlivění ze snu o „Lepším Česku“, které nám slíbil zařídit „spasitel“ ze Slovenska.
Dnes již všichni víme, že líp nebude. Musíme se připravit na hluboký propad ekonomiky, na potíže s nápravou škod na majetku i na mezilidských vztazích. A hlavně na to, že s řidiči, kteří způsobili naši „havárii“, se budeme muset co nejrychleji a velmi důrazně rozloučit. Již nyní bychom se měli začít poohlížet po nějakých nových, nezkompromitovaných politicích, kteří by to mohli po těch Babišových „břídilech“ převzít. Nemůžeme si dovolit ztrácet drahocenný čas.
Proto je třeba připravit se zodpovědně na předčasné parlamentní volby. K nim by mělo dojít v okamžiku, kdy „koronavirová“ krize skončí. V těchto volbách budou mít největší šanci zástupci mimoparlamentních stran. Ty současné, koaliční, ale i „opoziční“, totálně selhaly a musí z kola ven. Čeká nás výměna celé politické garnitury – bez výjimky. Do popředí se musí dostat osoby, které jsou nezkompromitované a jež mohou naši společnost posunout vpřed. Nebudou to mít snadné, protože je čeká náprava škod, jež způsobili současní neumětelové v čele naší politiky. Přejme si, aby šéfové dosud málo známých stran a hnutí dokázali nejen oslovit voliče, ale i nabídnout solidní osoby na kandidátkách a přijatelný politický program.
Dejme jim šanci! A sobě taky.
18. 3. 2020
‒RJ ‒
