Pozvání na rande ‒ František Růžička
Ještě si pamatujete, kdy jste byli naposledy pozváni na rande? Děvčata, hoši, dámy, pánové. Nechci být pesimista, ale s věkem těch pozvání nejspíše ubývá. No vidíte! V jihočeské metropoli přišli opět s něčím novým.
Začátkem února se na jistých místech objevily plakátky nebo malá psaníčka, nazvaná Zveme Česko na rande. Akci pořádalo Diecézní centrum pro rodinu a Křesťanské společenství České Budějovice. V programu bylo divadelní vystoupení Víti Marčíka, vytvoření světelného srdce z účastníků setkání, prodej květin, rozdání napečených koláčků, ničím ohraničená společenská debata včetně tance při reprodukované hudbě. Na závěr vybídnutí k dalšímu pokračování večera v některém z místních lokálů (vináren, kaváren) v blízkém okolí, kde byly rezervované stolečky. Písemný seznam byl k dispozici na dalším letáčku (celkem 18 podniků). Před odchodem ještě pozvání na připravovaný kurz pod názvem Manželské večery s motem „Investice do vztahu se vyplatí. (Obsah: 8x večeře při svíčkách, praktické prezentace, rozhovor jen ve dvou. To vše v příjemné atmosféře při neziskové ceně. Kontakty k dispozici.)
Záměrem akce bylo oslavit to, že člověku je svěřen dar umět opravdově a nezištně milovat. Připravena byla…
…pro ty, kteří spolu chodí,
…pro manžele, kteří spolu jsou krátce,
…pro ty, kteří jsou spolu dlouho,
…pro ty, co teprve partnera hledají,
…pro ty, kteří třeba prožívají krizi.
Nemějte obavu, nebylo zapomenuto to podstatné. Akce se konala v podvečer čtvrtku 14. února t. r., přesně v den svátku sv. Valentýna. Naskýtá se zásadní otázka, kterého že Valentýna oslavujeme. Jelikož jde u nás o slavení vyloženě až v posledních letech, pak se nabízí, že jde o toho třetího ‒ komerčního. Veskrze světská, romantická, až milostná rovina tohoto svátku přinesla tradici valentýnek jako přání, bonboniér, valentýnských srdíček či jiných milostných projevů. Aniž bych chtěl provokovat, třeba jako náhrada za dřívější MDŽ.
S kultem sv. Valentýna (14. 2.) jsou připomínáni dva ctihodní muži. Biskup Valentýn z Terni žil ve 3. století v italské Umbrii, kde údajně uzdravil slepou dceru soudce. Ten se pak s celou rodinou dal pokřtít. Jeho život se skončil v Římě, kam byl povolán k císaři Claudiu II. a byl popraven pro šíření křesťanství.
Druhým Valentýnem byl kněz, pravděpodobně také z 3. století. Podle legendy oddával křesťanské páry i přes zákaz šíření křesťanství. Za věrnou víru v Ježíše Krista byl popraven stětím, jeho tělo bylo uloženo v římských katakombách.
Jméno Valentýna jako světce se pojí k roku přibližně 496 za papeže Gelasia I. Lebka kněze Valentýna je uložena v bazilice St. Maria v Římě, ostatky se dostaly až do Irska. Ostatky biskupa Valentýna jsou uloženy v bazilice sv. Valentýna v Terni. Drobné částečky obou světců jsou rozptýleny po celém světě. V Praze si můžeme připomenout Valentýnskou ulici poblíž Staroměstského náměstí. Tam stával farní kostel, který byl zrušen při reformách Josefa II. a roku 1840 zbořen.
Leč vraťme se na náměstí Přemysla Otakara II. v jihočeské metropoli, kde se tato velice zdařilá akce, dokonce za přívětivého počasí a večerního stmívání uskutečnila. Přítomno bylo několik stovek občanů a občánků, řada z nich ještě v kočárku. Na pódium bylo pozváno několik dětiček, aby se vyjádřily, co si myslí o manželství. Hlavní protagonisté, manželé Alena a Pavel, pak objasnili nejen záměr akce, ale přidali i zajímavé poznatky ze životních krizí. Proto není žádnou slabostí ani blbostí, přijít včas svůj problém řešit s odborníkem. Mít prostě odvahu vše řešit a neutíkat hned se žádostí o rozvod. V rámci diecéze již bylo vytvořeno Centrum pro rodinu, kam je možné přijít obrátit se o radu.
Verbálním vrcholem večera bylo vystoupení (nikoliv divadelní) známého a oblíbeného Víti Marčíka. Tentokrát přednesl dojemnou a velice poučnou „baladu“ o LÁSCE ve vlastní úpravě pro tento láskyplný večer… Popisuje příběh mladého chlapce, kterého navštívila krasavice jménem ERÓS. Po bouřlivé a dlouhé zábavě jej ale opustila. Zmatený a nešťastný se ji snažil znovu najít. Potkal však další krasavici jménem AMOR, která mu přislíbila ztracenou najít. Prošli spolu všechny ulice, uličky, zákoutí, v útrapách vystoupali na vrcholky hor. Ale nenašli. Když se zklamaný a vyčerpaný zhroutil, i tato krasavice jej opustila. Zůstal sám, opuštěný, vysílený, propadající zoufalství. V takovém stavu jen našla další žena, která již nebyla tak mladá ani krásná, měla však lásku a srdce pečující. Jmenovala se CHARITAS. Vzala jej opatrně do své náruče a snášela z hor. V jejím náručí se probudil z trýzně, znovu nabyl síly a zahleděl se k hvězdnému nebi. Tam spatřil další a nejkrásnější ženu. Nesměle se zeptal, kdo to je. A jeho ošetřovatelka mu řekla: To je AGAPÉ a je matkou nás tří dcer… Jsem hluboce přesvědčený, že příběh v podání Víti musel dojmout většinu přítomných a v nejednom oku se zaleskla slza, jako se leskly hvězdy na nebi v oné krajině.
***
Ještě malé doplnění pro neznalé. Mezi starými Řeky byla Erós jako láska, která po něčem touží, projevuje touhu nenasytnou, je to erotika. Filia jako láska, která se raduje ze sdílení, vzájemná mezi přáteli. Amor je římským ekvivalentem pro Erós. Řecký bůh lásky a sama láska, syn boha války Area a bohyně Afrodity. Láska Starge znamená náklonnost nebo lásku k příbuzenstvu.
Agapé je láska pečující, chce něčeho vyššího. V křesťanství je teologickým pojmem, označuje lásku Boha k lidem, lidí k Bohu i mezi sebou navzájem. Je to láska nesobecká, pečující, bezpodmínečná, všeobecná. Agapé je v latině Caritas.
***
Na závěr večera si přítomní vyzvedli sklenice se světýlky a vytvořili veliké svítící srdce, které bylo z Černé věže snímáno kamerou. Snad se to podařilo, záznam jsem neměl možnost zhlédnout.
Posezení u skleničky nebo šálku již bylo záležitostí každého jednotlivce, dvojice nebo skupinky, kteří se dostavili na toto povedené rande. Pro všechny, kdož tyto řádky čtou, bych připojil ještě biblické moudro: „Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon… Láska nikdy nezanikne.“ (1. Kor. 13)
František Růžička (Hlas svědomí)
Valentýnské přání
