Svobodné noviny na internetu

V rámci osmičkového roku a století od vzniku Československa těžiště oslav už dospělo k Únoru 1948. Týdeník Echo v letošním čísle 10 do historického panelu doplnil dvojici našich významných historiků (Jiří Pernes, Vít Smetana) svým redaktorem Jiřím Peňasem a svazáckým šmejdem, chartistou a spisovatelem Pavlem Kohoutem.
Musím se přiznat, že jsem vůbec nepochopil redakční záměr zvát provinilce a komunistického přisluhovače, který dodneška ožívá při vzpomínce na svá svazácká léta a špatnosti, jichž se dopustil ve jménu režimu, který pomáhal nastolovat.
To, že po letech napíše drama „Vítězný únor“ (premiérově uvedeno v roce 2017), jej odpovědnosti a viny nezbaví.
V kontextu propírané causy Ondráček jeho vyjádření působí jako výsměch, když se svazák Kohout nechá slyšet: „Pánové, já jsem vám tu rád naslouchal. Chtěl bych za sebe říct, že únor 1948 byla sebevražda demokratů, k nimž já jsem tehdy ještě nepatřil. Převrat byl rafinovaně uskutečněn parlamentní cestou, kterou komunistům sami otevřeli ministři pravice hazardně nepřipravenou demisí, takže prezidentovi nezbylo, než ji přijmout... Něco takového se už nikdy nesmí opakovat.“
Opravdu by se nenašel jiný a kvalifikovanější pamětník, nežli tento zúčastněný soudruh? Tomu se nechce uvěřit. Na adresu Pavla Kohouta se dá totiž pronést jediné: Šmejd jednou, šmejd navždy!

Mgr. Bc. Jan Kopal