Svobodné noviny na internetu

Za jeden z nejkontroverznějších proslovů minulého století je označován ten, ve kterém britský konzervativní politik Enoch Powell při výroční schůzi v Birminghamu v roce 1968 údajně „spáchal politickou sebevraždu“, když nahlas varoval před přílivem imigrantů. Po padesáti letech mu jistě mnozí dávají za pravdu. Sotva se vyhnete emocím, když na internetové síti zhlédnete některé dokumenty o tom, co se děje nejen v samotné Anglii, ale i na severu ve Švédsku, nemluvě o jihu Francie a dnes už „konečně“ i v samotném Německu, které je nejspíše strůjcem dalšího boje ke snadnému ovládnutí Evropy mohamedány a novodobými barbary.

Výše jmenovaný muž byl mimořádně schopným řečníkem, profesorem řečtiny, britským brigádním generálem a v uvedeném roce 1968 stínovým ministrem obrany. Po jeho projevu se rozpoutala bouře a byl hned vyloučen ze stínové vlády. Naopak dostal přes sto tisíc souhlasných dopisů, konaly se demonstrace na jeho podporu… Nepřipomíná nám to něco podobného v naší současnosti???

Z jeho projevu se například uvádí: „Toho, koho bohové chtějí zničit, nejprve zbaví rozumu, a my jako národ musíme být opravdu šílení, když dovolujeme každoročně příjezd okolo 50 tisíc imigrantů…“

Zase bychom se mohli podívat do současných statistik, jak to vypadá v Marseille nebo Calais.

Zapomněli jsme už, nebo spíše naši vládcové, na temný středověk? Trochu si připomeňme osudově historické okamžiky. Roku 632 zesnul zakladatel islámu ‒ prorok Mohamed. Po sto letech se Evropa krčí před muslimskými hordami, které zabírají jedno území za druhým. V roce 711 překračují Gibraltarský průliv, rozpráší armádu Vizigótů a táhnou dál na sever. Bordeaux je vypleněno, křesťanské kláštery vyloupeny a vypáleny. O pomoc byl požádán vládce Franské říše Karel Martel. Ten mezi městy Poitiers a Tours staví své šiky s hustou hradbou kopí, jako kdysi římské legie. V ukrutné řeži (732) brání svoji zemi, své rodiny. Mrtvých nepočítaně. Marně se Abd ar-Rahmán pokoušel zastavit své prchající bojovníky… Martel, zvaný „Kladivo“, se na žádost papeže Řehoře III. stává ochráncem Římské říše. Lze napsat, že tehdy byla Evropa zachráněna, přestože Arabové už měli světové impérium na dosah. Nová západní společnost se v průběhu dalších let projevila jako silnější než starověká kultura islámu.

Kéž by tomu tak bylo i dnes!

Dějiny však dále kráčí osudovými kroky „vpřed“. Po arabském neúspěchu přebírají žezlo o rozšíření islámu do světa Turci. Roku 1354 překračují Dardanely, r. 1389 poráží [v bitvě na Kosově poli] Srby. V roce 1444 u Varny rozdrtili vojsko křížové výpravy, vedené Vratislavem III. Dobytím Konstantinopolu (Cařihradu) r. 1453 zničili křesťanskou Byzantskou říši, čímž padl poslední přímý nástupce Římské říše. Uherské království dosud bránilo pronikání dále do Evropy…

Sultán Sulejmán I. ve snaze získat střední Evropu vydává rozkaz k útoku v roce 1521. Dobývá Rhodos, poté Bělehrad a táhne dál silou 55 tisíc vojáků. Koncem srpna 1526 dochází k bitvě u Moháče. Ludvík Jagellonský má k dispozici jen 25 tisíc mužů. Křesťanská Evropa se nepostavila jednotně, např. Francie viděla Turky jako spojence proti Habsburkům. Pomoc poskytla jen papežská Kurie. Pravé křídlo křesťanské formace, které velel arcibiskup Tomori v boji podléhá. Vojsko českých stavů nedorazilo včas, král Ludvík s těžkou jízdou přispěchá v okamžiku, když již bylo rozhodnuto; nakonec zde utonul v bažinách. Křesťanská strana utrpěla porážku, ztratila 14 tisíc vojáků. Osmané expandují do Uher. Tato doba je v historii zaznamenána jako předěl středověku a novověku v českých zemích. Habsburkové se stávají dominantní silou.

Roku 1529 Turci vyrážejí z Cařihradu ve snaze dobýt Vídeň, táhnou o síle 120 tisíc vojáků. Zdejší počasí jim však nesvědčí, mokro neusnadňuje překonávat těžký terén, rozvodněné řeky. Nakonec zaznamenávají těžké ztráty a vydávají se na ústup. Historicky zaznamenáno jako „první obléhání Vídně“.

Dějiny nečekají, nestojí… Probíhají osmansko-uherské války, roku 1541 Turci dobývají Budín, r. 1543 Ostřihom… V roce 1606 byl uzavřen Žitavský mír… v roce 1664 Vasvárský mír… Roku 1682 dochází ke korunovaci uherského krále Thökölyho a… Dalo by se říci „veribus unitis“, v červenci 1683 táhne velkovezír Kara Mustafa, kterému sultán Mehmed IV. předal velení, o síle 200 tisíc mužů (uvádí se i 250 tis.) znovu na Vídeň. Současně probíhá pokus o dobytí Bratislavy.

Tzv. druhé obléhání Vídně (14. 7. – 15. 9. 1683) je zapsáno nejen do velkých detailů, ale také s hrdinným odkazem našich předků o zachování křesťanské tváře Evropy. Těžké dělostřelectvo odstřelovalo město, probíhala podkopová válka, mrtvých byly desetitisíce. Obránci hrdinně bojovali o své životy, vždyť při výzvě ke kapitulaci jim bylo stejně přislíbeno jen vyvraždění… Nakonec rozhodla pomoc spojeneckého polsko-habsbursko-německého vojska. Byl to opravdu dobyvačný boj Osmanské říše proti Svaté říši římské. Kolikátý už???

Zkušenosti Evžena Savojského, polští kavaleristé, němečtí jezdci, statečnost, ne nadarmo obětované životy a další atributy nakonec donutily Turky na útěk… Bylo také ukořistěno mnoho pytlů turecké kávy, o čemž se tehdy domnívali, že je krmením pro velbloudy. Začaly vznikat kavárny. Ta první však nebyla ve Vídni, ale např. v Drážďanech a Lipsku. Nejen to bylo příjemným odškodněním. Především následuje vzestup Habsburské monarchie.

Slyšíme-li dnes až příliš nestydatě často o „Pražské kavárně“, pak ta první měla být někde u Karlova mostu a první pražský kavárník se jmenoval Giorgo Diodato, shodně jako ten vídeňský. S předstihem, co do časového sledu, lze přepsat slova docenta Karla Černého (1. LF UK), že kavárny hrály svou významnou úlohu v dějinách, neboť narušovaly dosavadní řád. V islámském prostředí na Východě se v kavárnách setkávali lidé různých společenských vrstev, což se turečtí sultáni snažili potlačit a pravidelně kavárny zakazovali. Kavárna nabídla rovnostářské prostředí… Asi to nemá moc společného s tou současnou, která prezentuje spíše nadřazenost a větší chytrost. Nebo vychytralost.

Znovu se chce zapsat, že historie letí stoletím. Druhým. Třetím. A jsme na prahu XXI. století. Jestliže v nadpisu této statě bylo napsáno, že „historie varuje“. Nebuďme zaslepenci a tupci a vraťme se od televizních obrazovek k učebnicím dějepisu, byť některé jejich statě jsou poznamenány okolností, že „dějiny píší vítězové“.

Století osmnácté: boj o španělské dědictví, nová mocnost Rusko s carem Petrem I. Velikým, Nové Rusko s Kateřinou II., červencový útok r. 1789 na Bastilu, 1792 vyhlášení Francouzské republiky, Napoleonův převrat 1799. Nelze zapomenout na vládu Marie Terezie v letech 1740-1780.

Století devatenácté: bitva tří císařů u Slavkova, porážka Napoleona u Lipska 1813, odvezen na Elbu, nepoučen znovu vstoupil do Francie, porážka u Waterloo, odvezen na ostrov sv. Heleny. Uzavřen Pařížský mír, roku 1815 vznik Svaté aliance. Revoluční rok 1848 - 1849, vznik sjednoceného německého státu 1871.

Století dvacáté: na to už snad stačí připomenout jen letopočty – 1914, 1939, 1945, 1968, 1989.

Jen tak okrajový dodatek. Další sjednotitel Německa, Helmut Kohl, v protikladu k rozkladu jiných státních útvarů… Kdo má štěstí, prožívá vše v radostné euforii. Kdo ho nemá, schovává se před bombovými nálety osvoboditelů.

Snadno se můžeme domnívat, že na prahu XXI. století se už nemáme čeho bát. Snad jsme se z historie dostatečně poučili. Opravdu??? Obyvatelstvo znovusjednocené Říše německé se začíná vážně obávat. Ve Francii se již bojí i příslušníci policie, Skandinávský klid a pohoda se začíná chvět v základech. Co čekat jiného ‒ než přicházející zemětřesení…? Kdopak nám o přerod „křesťanské Evropy“ znovu usiluje? Veribus unitis – už to nejsou jen Arabové nebo Turci. Ve jménu Alláha, všichni jste pohané!!!

Co na to naše krajina pod patronem knížete svatého Václava? Stačí jenom trochu sledovat zprávy, občas si něco přečíst. Budeme varováni ‒ naučit se číst mezi řádky. ČR je podle oficiálního náhledu přílivem legálních i nelegálních imigrantů takřka nedotčená. Obyvatelstvo v převážné části kladně oceňuje dosavadní postoj vlády i prezidenta republiky k obezřetnému postupu. Jenže: jsme součástí EU a Její Veličenstvo přikazuje přerozdělit podle stanoveného klíče 160 tisíc uprchlíků.

Vše souvisí se vším, což známe právě z dějin, jak výše uvedeno. V rámci evropského kontinentu, který vlastně nemá ani střežené „státní“ hranice, ani „unijní“ armádu, která by je hlídala. Nezbývá, než statisticky evidovat počty mrtvých z teroristických útoků či počty znásilněných žen. Pro vše již máme ušlechtilý „terminus technicus“ – Evropská migrační krize nebo „demografická kalamita“. Vzniklé výzkumné středisko Pew Research Center již zveřejnilo, že současný odhad počtu muslimského obyvatelstva v Evropě činí 25 milionů, prognóza pro rok 2050 uvádí 40 milionů. Přepočteno to znamená téměř 20 % obyvatelstva.

„Klidně čtěme Bibli, tam to všechno je…“ Ano, jen taková lehká parafráze. Stačí vrátit se k nadpisu této statě a uvedenému historickému vývoji.

Na závěr internetové tvůrčí schopnosti. Můžeme si nakliknout příslušný dokument s mapou Evropy, na které jsou červené body. Každý z nich značí utečenecký tábor. K tomu dovětek: pokud to není islamizace, musí to být zarděnky… Zarděnky Evropy. Není za co se stydět. Turecko to již přiznalo a navíc disponuje druhou nejsilnější armádou v NATO.

Další z dokumentů uvádí jména evropského vládnoucího panstva: Macron, Merkel, Kern, May, Gentiloni, Rutte, Löfven, Bettel, Sturgeon, Juncker… nikdo z nich nemá děti. Od Alláha jich budou mít požehnaně. K tomu ještě lakonické konstatování, že tradiční křesťanské země (Itálie, Španělsko, Portugalsko, Řecko) vykazují porodnost 1,3 dítěte na jednu ženu. No uznejme, co je to proti králíkům?

Nebo mlokům, jak připodobnil již Karel Čapek? Konec konců, může to být i někdo jiný. Třeba šikmooký. Ale život je přece boj, tak to nevzdávejme! Nevzdala to v toku dějin v Bulharsku ani pravoslavná církev, tehdy řízená Řeky z Konstantinopolu. Proto nikoliv pouhou náhodou na závěr uveďme jméno národního řeckého hrdiny, který pomáhal řecké armádě financemi, když prodal své dědictví ve Skotsku. Zemřel na řecké půdě, kde bojoval proti Turkům během řecké války. Britský lord George Gordon Byron, který se narodil před 230 roky.

Další moudro z literatury od Jána Kollára. „Čas vše mění, i časy, k vítězství on vede pravdu, co sto věků bludných hodlalo, zvrtne doba.“…. Co z nás Slávů bude o sto roků? Což bude z celé Evropy?

A tečka z Bible - Písma svatého: „Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ (MT 25,40) Slova jistě nezpochybnitelná. Není proto důvodu, proč nepomoci bližnímu svému, např. krutě postiženým křesťanům ze Sýrie… Jenže: netřeba zpochybňovat ani postup Rakouska, které vykázalo prvního imáma na základě platného zákona, jenž mj. zakazuje financování mešit a muslimských spolků ze zahraničí.

K zamyšlení: politická korektnost – nebo sebedestrukce???

František Růžička, České Budějovice