Odešel Ing. Antonín Bělohoubek
Včera, dne 13. března 2017, zemřel ve věku 79 let po dlouhé a těžké nemoci Ing. Antonín BĔLOHOUBEK, spolupracovník SN od roku 1997.
Odešla osobnost mimořádných kvalit: člověk čestný, pracovitý, statečný, ale i nesmlouvavý vůči všem špatnostem, jež nás obklopují. Někdejší signatář Charty 77 se nebál neohroženě čelit jak marasmu, který měl na svědomí předlistopadový, komunistický režim, tak i špatnostem režimu nového, posttotalitního, jenž nastoupil po Listopadu 1989. Právě kvůli nedůslednosti a neochotě představitelů nové moci vyrovnat se s komunistickým dědictvím, označoval A. Bělohoubek tento režim za LŽIDEMOKRACII. (Pozn. 1)
Poukazoval nejen na chyby při obnově svobody a demokracie u nás, nýbrž nastavoval kritické zrcadlo i čelným politikům polistopadové éry, zejména prezidentům republiky: V. Havlovi, V. Klausovi a M. Zemanovi. Stranou jeho kritických úvah nezůstával ani okruh bývalých spoludisidentů – chartistů. Těm vytýkal jejich nemístnou smířlivost a toleranci k nepotrestání zločinů komunismu. Důsledkem Bělohoubkova kritického postoje, jímž se netajil a který nikoho nešetřil, byla skutečnost, že se v posledních několika letech již neobjevoval na veřejných akcích nikde tam, kde se okázale a pokrytecky vzdával hold naší polistopadové „svobodě“ a „demokracii“.
Jako každá velká, autentická osobnost byl i A. Bělohoubek na jedné straně některými lidmi vysoce uznáván a oceňován, na straně druhé odmítán jako „narušitel“ polistopadové idyly spokojeného života ve lži – v naší „nové svobodě a demokracii“. Účastnit se budování této „potěmkiády“ z principu odmítal. Platil za to krutou a nespravedlivou daň v podobě nedobrovolné izolace od těch, kteří jsou u moci a jimž vadil. Náhradou za to mu byla láska a úcta těch nejbližších – vlastní rodiny.
Ing. A. Bělohoubek se narodil dne 8. 1. 1938 jako volyňský Čech. Jeho rodina se vrátila do ČSR na jaře 1947. Vystudoval lesní inženýrství. Jeho slibný odborný a profesní růst zastavila v r. 1970 nastupující normalizace. Po podpisu Charty 77 se třináct let živil jako dělník. V této době věnoval svůj volný čas intenzivnímu studiu. Na formování jeho nonkonformních názorů mělo zásadní vliv přátelství s prof. V. Černým, trvající od r. 1970 až do profesorovy smrti v r. 1987.
Po změně režimu na konci roku 1989 se A. Bělohoubek jakožto chartista dostal dočasně do nejvyšších pater politiky: stal se poradcem předsedy Sněmovny lidu Federálního shromáždění ČSFR (R. Battěk). Po zániku federace působil až do odchodu na zasloužený odpočinek v Nejvyšším kontrolním úřadu. Na počátku 90. let 20. století se účastnil i jednání okolo formování české politické pravice u nás (ODS, Antikomunistická aliance).
Své kritické postřehy začal A. Bělohoubek zaznamenávat v r. 1967. V průběhu několika desetiletí jich shromáždil desítky tisíc. Rádcem a prvním kritickým posuzovatelem mu byl prof. V. Černý. Jemu také věnoval svou první knihu s názvem Rozmluvy s Václavem Černým, který byla vydána v nakladatelství Primus v roce 1998.
Část kritických postřehů byla postupně zveřejňována časopisecky (Necenzurované noviny, Nedělní hlasatel, Svobodné noviny) nebo knižně; většina zůstává i nadále v rukopise a na své zveřejnění teprve čeká. Nejvíce postřehů bylo zatím otištěno v osmi dílech knihy Hořké medicíny, jež byla postupně vydávána v mém vydavatelství v letech 2000-2007. Poslední příspěvek A. Bělohoubka v „SN na internetu“ byl publikován dne 17. 12. 2015 (SN č. 12/2015). Publikační činnost ukončilo vážné onemocnění, jemuž autor dne 13. 3. 2017 podlehl.
Čest jeho památce!
14. 3. 2017
PhDr. Rostislav Janošík
Poznámky:
Rozhovor s Ing. A. Bělohoubkem – viz v rubrice „SN v PDF ke stažení“, vloženo 18. 1. 2012. (ZDE)
Komentáře
Přehled komentářů
Odešel člověk čestný a spravedlivý. Bohužel dnes jsem se dočetl, že některá médie, mezi nimi i Svobodné noviny, prý šíří myšlenky odporující zájmům státu. Vládnoucí bolševický establishment opět vyrukoval s obavami, aby pravda o skutečném stavu politické situace v zemi nebyla pravdivě komentována.
(1)Zemřel chirurg Kočandrle, jeho tým poprvé transplantoval srdce v Československu
( ČTK, iDNES.cz + svědek řádění Kočandrleho, 31. 3. 2017 15:23)31. března 2017 10:47, aktualizováno 12:16 - Ve věku 83 let ve čtvrtek zemřel chirurg Vladimír Kočandrle. V roce 1984 vedl tým, který jako první v tehdejším Československu provedl úspěšnou transplantaci srdce. O úmrtí lékaře a dlouholetého ředitele pražského Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) informoval Kočandrleho syn. …..Před transplantací Kočandrleho podle jeho vzpomínek ministr zdravotnictví Jaroslav Prokopec varoval, že pokud pacient zemře, bude ho to stát hlavu. „Moje hlava zůstala a já mohl transplantovat dál,“ shrnul to Kočandrle. Vůbec první pokus o přenos srdce v Československu provedl v roce 1968 bratislavský tým pod vedením Karola Šišky. Padesátiletá žena ale po pěti hodinách zemřela...andrle vedl i tým, který v roce 1984 transplantoval srdce jihlavskému učiteli Rudolfu Sekavovi. Muž, kterému tehdy lékaři bez zákroku dávali nanejvýš několik měsíců života, je nyní nejdéle žijícím člověkem v Česku, který podstoupil transplantaci srdce …Průkopník českého programu transplantace ledvin a slinivky- Kočandrle se narodil v roce 1933 v Ostravě, vystudoval lékařskou fakultu Univerzity Karlovy. „Vždycky jsem miloval dobrodružství, proto jsem se dal na chirurgii,“ říkal. Už v roce 1966 se po roční stáži ve Spojených státech se skupinou nadšenců z řad chirurgů, nefrologů a imunologů podílel na první úspěšné československé transplantaci ledviny. Příjemcem byl Karel Pavlík, který žil s novou ledvinou tři roky. - Kočandrle stál i u dalších programů v IKEM. V roce 1983 zde úspěšně transplantovali slinivku břišní. Říkalo se, že takový ambiciózní program mohli dělat jen díky stykům s vedením KSČ. Kočandrle byl ve straně od roku 1962 a od roku 1986 byl i kandidátem ÚV KSČ.
(2)Zemřel chirurg Kočandrle, jeho tým poprvé transplantoval srdce v Československu
(ČTK, iDNES.cz + svědek řádění Kočandrleho, 31. 3. 2017 15:21)
„Aby mohl prosazovat, co chtěl, asi se nemusel zrovna stát členem ÚV. To už bylo navíc. Ale abychom mohli začít program transplantací srdce, tak musel použít své politické kontakty. Ale upřímně řečeno, udělal tím něco špatného?“ komentoval to před lety dnešní šéf Kardiocentra IKEM Jan Pirk. Oceňoval ho jako dynamického manažera i jako lékařskou osobnost. - Z IKEM odvolali Kočandrleho v roce 1990, bez zdůvodnění. Jeho bývalé členství v KSČ ale nevadilo Američanům. Ve vojenské nemocnici Walter Reed Army Medical Center, kde se léčí i prezidenti, zavedl v letech 1991 až 1993 program kombinovaných transplantací slinivky břišní a ledvin. Také spolupracoval s cévní a srdeční chirurgií a přednášel na univerzitě. Kardiocentrum v pražské Ústřední vojenské nemocnici (ÚVN), kvůli kterému se vrátil z USA, nebylo otevřeno. A tak v roce 1994 z ÚVN odešel a skončil tím prakticky i s chirurgií. Své zkušenosti z praxe, odborný přehled a styky ve zdravotnictví poté využil při práci ve vydavatelství lékařských časopisů. Autoři: ČTK, iDNES.cz
Svědek dobový: O mrtvých jen dobře....Ale jsou komunistické arcisvině, kde jejich podstata „lidská“ čiší z dobových fotografií IKEMu té doby. Oni soudruzi to dávno hráli s USA na věčné časy - více Miroslav Dolejší v jeho "Analýze 17.11. 1989". A Prokopec byl z jejich rodiny! Práskači mu totiž donesli na kolegu "soudruha z ÚV KSČ" že se hraje jen "LÉKAŘSKÁ RULETA". Prý "věda" tedy hokus- pokus, "věda" trochu podložená vědou té doby. A dle tradice velikánů dvou směrů: zejména Leninovy "biologické školy" (marxismus-leninismus) později jako i GULAG" . Tedy "lékařských" pokusů leninské sběře. Nedokončený "výzkum" výzkumáků SSSR z důvodu rozehnání těchto arcivrahů Stalinem. Ano: později Stalinem zavřených "lékařských pracovišť. Proč? PRO POTOKY KRVE A METRY MRTVOL "POKUSNÝCH OSOB"….. Hokus – pokus…. Později v maličkém formátu podobné lékařské vědy pracoval pan doktor Mengele. Proto Prokopec, neblahé paměti nechtěl další skandál. Ten nastal, když promluvili svědci po 17.11.1989 o praktikách soudruha ředitele IKEM. A ani Clintonovci" a jejich KGBáčtí kolegové to neustáli a Kočandrle zmizel tam kam posílal z IKEMu tolik svých skutečně nadaných kolegů. Do exilu. I do zapomnění, do skladů a manuální práce... či nahánět dělat práskače „ÚV KSČ“ a její StB. Více rodina Kocábova, velkého rodinného přítele Kočadrlů...... A odsun armády SSSR v režii pana Kocába a Václava Havla s kandidátem na presidenta pana Horáčka….. Podivná „lékař“ – občas chovající se slušně…. Občas.
(1) Zemřel chirurg Kočandrle, provedl první transplantaci srdce v ČSSR
(ČTK - Zbyněk Stanislav - ceskenoviny.cz, 31. 3. 2017 14:38)
Aktualizace: 31.03.2017 12:41 Vydáno: 31.03.2017, 10:43
foto Chirurg Vladimír Kočandrle (na snímku z 6. června 2001). V roce 1984 vedl tým, který jako první v tehdejším Československu provedl úspěšnou transplantaci srdce. ČTK/Zbyněk Stanislav- Praha - Ve věku 83 let ve čtvrtek zemřel chirurg Vladimír Kočandrle. V roce 1984 vedl tým, který jako první v tehdejším Československu provedl úspěšnou transplantaci srdce. O úmrtí lékaře a někdejšího ředitele pražského Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) ČTK informoval Kočandrleho syn.
Podle nynějšího ředitele IKEM Aleše Hermana byl Kočandrle nejen skvělý a precizní lékař, ale také výborný manažer, učitel a člověk. "Byl důležitou součástí IKEM, svou usilovnou prací se zasloužil o jeho nebývalý rozvoj - zásadním způsobem přispěl k zahájení a rozvoji českého programu transplantací srdce, ledvin a slinivky břišní," uvedl Herman v tiskové zprávě, kterou IKEM k úmrtí chirurga vydal. Skalpel držel profesor Kočandrle v ruce 37 let. Po studiích na lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze začínal v roce 1957 jako sekundář v Jablonci nad Nisou. Čtyři roky nato nastoupil do pražského Ústavu klinické a experimentální chirurgie (později IKEM). V jeho čele byl sedm let od roku 1983.
Kočandrle se nedlouho po roční stáži ve Spojených státech se skupinou nadšenců z řad chirurgů, nefrologů a imunologů podílel 21. března 1966 na první úspěšné československé transplantaci ledviny. Příjemcem byl Karel Pavlík, který žil s novou ledvinou tři roky. Pod Kočandrleho vedením byla v IKEM provedena v roce 1983 také první úspěšná transplantace slinivky břišní. Od konce sedmdesátých let se chirurg připravoval na transplantaci srdce. Pod jeho vedením provedl tým profesora Pavla Firta v lednu 1984 první úspěšnou transplantaci srdce v tehdejším Československu i v celém východním bloku.
(2) Zemřel chirurg Kočandrle, provedl první transplantaci srdce v ČSSR
(ČTK - Zbyněk Stanislav - ceskenoviny.cz, 31. 3. 2017 14:35)
Čtyřiačtyřicetiletý technik Josef Divina dostal tehdy srdce o devět let mladšího muže. Žil poté ještě 13 let.
Vůbec první pokus o přenos srdce v Československu provedl v roce 1968 bratislavský tým pod vedením Karola Šišky. Padesátiletá žena ale po pěti hodinách zemřela. Kočandrle vedl i tým, který v roce 1984 transplantoval srdce jihlavskému učiteli Rudolfu Sekavovi. Muž, kterému tehdy lékaři bez zákroku dávali nanejvýš několik měsíců života, je nyní nejdéle žijícím člověkem v Česku, který podstoupil transplantaci srdce.Po odchodu z IKEM působil Kočandrle ve vojenské nemocnici Walter Reed Army Medical Center, kde se léčí i prezidenti. V letech 1991 až 1993 tam zavedl program kombinovaných transplantací slinivky břišní a ledvin. S chirurgií skončil v roce 1994 po svém odchodu z Ústřední vojenské nemocnice. Nekoncepčnost a krize ve zdravotnictví ho přivedly ke kandidatuře do Senátu v roce 1996, neuspěl však. Do ČSSD, za niž kandidoval, vstoupil o dva roky později. Tehdy se o něm také spekulovalo jako o možném ministrovi zdravotnictví.
POZN. Jen komunistický poskok a slouha bez stopy cti může velebit arcikomunistu. Jako jeho jmenovec (či přízeň?) policejní poskok, nečestný farář, který se dal odsvětit, když předtím sloužil jako blízký a farář katolický nedávno zesnulého kardinála Vlka, aby zběhl do dílny „morálky“ Dáši Veškrnové (kupř. projekt Václava Havla – lavičky „Dej 30 000, nejlépe Euro, pokud vezmeš jméno Havel "do huby"“...). Tedy pan Herman může zde nahoře velebit komunistického lumpa, člena ÚV KSČ, který zlikvidoval kvůli své zbabělosti občanské a slouhovství moskevkým soudruhům a v duchu pochlebenství ÚV KSČ a KSSS a své enormní ubohosti prý lidské,ovšem oddaný jejich izraelským kolegům, ruským židům........ ovšem vše US "přikrývkou, zejména oné „velké doby“, doby velkého Bila (Clintona) a jeho těžce zapomenutelné eroticko-sexuální asistenky, židovky Moniky, řadu jeho kritiků. Čest vzpomínce na soudruha Kočandrleho a jeho Hermanů! Budiž soudruhům i „soudruhu profesorovi Kočandrlemu“ Leninovy pastviny pekelné lehké!
Trvalá vzpomínka
(Bořivoj Holínek, 17. 3. 2017 15:33)
S láskou a s úctou budu vzpomínat na všechny ty pěkné chvíle, které jsme spolu prožili. Vzpomínat také na ty dlouhé hodiny našich rozmluv, při kterých jsme - s otevřeným srdcem - kriticky hodnotili polistopadový vývoj v naší zemi.
Mimo mých rodičů není člověka, který by mi dal do života více, než Pan Bělohoubek. Do poslední chvíle mého žití mu budu za to vděčný.
Měl rád lidi, přírodu a především svoji rodinu! A právě členové rodiny jej s láskou doprovodili tam, kde se spolu jednou všichni opět setkají...
Velká škoda
(Michael Kraus, 16. 3. 2017 11:53)Je to smutné, byl to dobrý člověk a takových je vždy škoda...
Čest jeho pamatce
(robert, 22. 6. 2017 14:08)