Svobodné noviny na internetu

Netřeba si vůbec nic nalhávat. Loučení totiž bývá zpravidla bolestné. O to více, když se loučíme s někým, koho již nikdy nepotkáme, kdo již s námi nikdy nebude, protože byl povolán na věčnost. A čas konce žití je neúprosný. Někdy přijde tak znenadání, že se nám to zdá jakoby neskutečné a přímo neuvěřitelné.

Stalo se tak i v prvém dni letošního roku, kdy po pouhých dvou hodinách pobytu v nemocnici zemřela naše kamarádka a spolupracovnice, spisovatelka Eliška Jindrová. Narodila se v nikterak radostné konstelaci doby, v roce 1947 v příhraničních Českých Velenicích. V pohnutém roce 1968 pak krátce působila v redakci tehdejšího deníku Jihočeská pravda, odkud ale musela brzy odejít, protože neměla pro tuto nomenklaturní práci tu správnou politickou způsobilost.

K žurnalistice se tak mohla vrátit až v roce 1990, kdy působila v nově vzniklé redakci nezávislého týdeníku Nový život, který byl přezdíván „modré noviny“. Tehdy skutečně modré barvou, nikoliv politickým zaměřením (pozdější ODS).  Podílela se i na novinách „zelených“, které již ve svém názvu „Venkov“ vyjadřovaly podstatu svého zaměření.

Po jejich zrušení založila vlastní reklamní agenturu a začala se věnovat literární činnosti.  Z její tvorby můžeme připomenout například milostný historický román „Tajná láska Jakuba Krčína“, monografii s titulem „České Velenice - Město, odkud pocházím“, rozsáhlý rozhovor s astrologem Antonínem Baudyšem „Hvězda jménem Baudyš“ (uvedena na Mezinárodním knižním veletrhu 2000), nebo beletristické vzpomínky „Na shledanou za 100 let“.

V útulném pokoji jsme seděli spolu s jejím manželem Jaromírem krátce před vánočními svátky, probírali svízele, které především po zdravotní stránce nám všem uplynulý rok naservíroval. Byla velmi starostlivá a přes vlastní nelehké problémy se zajímala živě a s porozuměním o stav toho druhého. Překonávala těžké onemocnění své, manžela, dcery i vnučky. Přesto dávala útěchu i novináři Toníkovi Pelíškovi, který prodělal mozkovou příhodu, a krátce nato mu zemřela maminka, o kterou se pečlivě staral. Stejně tak sledovala i můj osud, když jsem znenadání skončil na nemocničním lůžku se závažnou diagnózou. A právě teď jsme si znovu dodávali životní sílu, a připravovali se na další vydávání našeho občasníku Hlas svědomí….

Zcela jistě bude shůry naše další kroky sledovat a my na ni budeme s povděkem vzpomínat. Stejně tak jako na dalšího spolupracovníka Antonína Šebestu, který nám zajišťoval technickou podporu a právního poradce JUDr. Jaroslava Kubína. Oba také odešli od svého pracovního stolu, na kterém bylo ještě mnoho připravených plánů… Ale člověk míní a Pán Bůh mění. Čest jejich památce a upřímné poděkování za plodnou spolupráci.

František Růžička, Redakce Hlas svědomí

Spisovatelka Eliška Jindrová