Svobodné noviny na internetu

Ani staré „hlídací psy demokracie“ novým kouskům nenaučíš!

Kdo sleduje zpravodajské pořady na ČT24 častěji než jen jednou za den, ten jistě stačil zaregistrovat, že ve vysílání se tam během dne vyskytují v podstatě dva typy redaktorů či moderátorů. Tím prvním jsou moderátoři a moderátorky, u nichž se předpokládá, že jsou schopni „spatra“ klást pozvaným hostům otázky, byť je mají dopředu rámcově odsouhlasené, a podle potřeby improvizovat. (V živém vysílání se míra improvizace nedá nikdy dopředu odhadnout. Občas se improvizuje víc, než je zdrávo.)

Druhým typem televizních pracovníků jsou ti, kteří přečtou, co jim kdosi napsal, aniž mají možnost v tomto textu cokoli měnit, případně opravit evidentně chybný údaj, který se tam dostal čísi nedbalosti. Já sám jsem již několikrát kritizoval samotnou ČTK, ale i některé internetové deníky, které takovýto chybný text, pocházející od ČTK, jež si to nebyla schopna pořádně po sobě přečíst a rozeslala to i s chybami jednotlivým redakcím, zveřejnily. Je to kritika za prostý fakt, že tuto chybu publikovaly, ale ani nepřišly na to, že tam ta chyba je. Tak dnes pracují „nezávislá“ média. Pravidla pravopisu sem, pravidla pravopisu tam.…

Tomuto druhému typu pracovníků redakce zpravodajství se říká: „mluvící hlava“. Nároky na tyto jedince bývají minimální: musí umět číst bez zbytečných a nežádoucích pauz a zámlk, řádně artikulovat a mluvit přiměřeně nahlas. K tomu, aby byli schopni svůj výkon zvládnout, jim stačí čtecí zařízení. To však obsluhuje nějaká osoba z televizního zázemí – tzv. newsroomu. Jsou to ti lidičkové, které občas vidíme za prosklenou stěnou, jež odděluje stůl moderátora (či redaktora) od velké místnosti se spoustou monitorů a počítačů, na nichž personál tvoří titulky a texty na lištách televizní obrazovky předtím, než se objeví na televizorech diváků. Oni spoluvytvářejí to, co nám ČT nabízí. Když je toho někdy moc a když i tady se sklouzne k improvizaci, poznáme to spolehlivě podle toho, že se tam vyskytnou chyby. Ne vždy bývají odhaleny včas, aby mohly být vzápětí opraveny.

Epizoda, která mě znovu donutila k tomu, abych sedl ke klávesnici svého počítače a napsal další článek kritizující ČT, se odehrála dne 14. 2. 2025, a to v 10.02 hodin. Jednalo se o první minuty dopoledního zpravodajského bloku zvaného „Studio ČT24“. V roli „mluvící hlavy“ se tentokrát ocitl jinak zkušený moderátor televizního zpravodajství – Jiří Václavek. A protože se tento déle sloužící zaměstnanec ČT ocitl v roli nikoli moderátora, který má určitý prostor pro formulování toho, co hodlá veřejnosti sdělit, nýbrž pouhého „předčítače zpráv“, byl nucen přečíst text s chybou, které by se jistě on sám nikdy nedopustil, protože patří spíš k těm vzdělanějším a zkušenějším redaktorům ČT, kteří jsou schopni používat vlastní hlavu k přemýšlení. To, co se mu stalo, je malér, který si nezasloužil a který sám nezavinil.

Jedna z prvních zpráv onoho zpravodajského bloku dne 14. 2. 2025 se týkala „kulatého“ výročí z posledního roku Druhé světové války: amerického bombardování centra hlavního města (část Smíchova, okolí Palackého mostu, Karlovo náměstí, Vinohrady a Vršovice, včetně kláštera Emauzy). Při tomto náletu zahynulo 701 osob a dalších 1200 bylo zraněno. Souběžně s tím probíhal nálet britských letadel na Drážďany. O měsíc později, 25. 3. 1945, provedlo anglo-americké letectvo nálet na průmyslovou čtvrť Vysočany, kde způsobilo vážné škody.

Ale vraťme se k tomu, za co opakovaně kritizuji Českou televizi, přesněji její ignorantské vedení, jemuž je jedno, že se této televizi nedaří počet odvysílaných chyb snižovat, natož zcela eliminovat! Na chyby ve skloňování číslovek jsem upozorňoval po celý rok 2024 – bez nápravy. Opakovaně jsem ve svých článcích doložil řadu těchto chyb ve skloňování řadových číslovek, např. „dvou sté výročí narození Bedřicha Smetany“. Tento typ chyb nezmizel a vyskytuje se i nadále. Právě takovou chybu udělal i J. Václavek tím, když v souvislosti s oním americkým bombardováním Prahy hovořil o „osmdesátiletém výročí“. Jediný přípustný tvar je: „osmdesáté výročí“ (80. výročí).

Nechápu, proč se Česká televize označuje za „českou“, když denně porušuje pravidla českého pravopisu? To není otázka určená neschopnému vedení této televize, nýbrž otázka řečnická, určená čtenářům, kterým to není lhostejné – podobně jako mně. Má vůbec smysl poukazovat na nekončící řadu chyb, když s tím nikdo z kompetentních osob z vedení ČT nic nedělá? Nad touto televizí, jež se prostřednictvím některých politiků koalice domáhá zvýšení poplatků, jsem již dávno zlomil hůl.

─────

Výše popsaná epizoda s další gramatickou chybou se odehrála shodou okolností týž den (14. 2. 2025), kdy se mělo v Poslanecké sněmovně hlasovat o tzv. velké mediální novele, jejíž součástí je i požadované navýšení koncesionářských poplatků za ČT a ČRo. Již jsem o tom psal: těch pár korun nikoho z bídy nevytrhne, jde však o princip. Přece nebudu platit někomu za špatně odváděnou práci! To „moře chyb“, s nímž si ČT nedokáže poradit, navzdory tomu, že má tolik zbytečných zaměstnanců, nezmizí, dostane-li tato televize další desítky milionů Kč navíc! Spíše naopak. Mnozí si to vyloží tak, že chybovat se může, když nad těmito lemply drží ochrannou ruku někteří vlivní politici. Až se kvalita práce ČT zlepší (a nebudou o tom žádné pochybnosti), pak je možno uvažovat o rozumném zvýšení poplatků. Do té doby by to bylo kontraproduktivní.

Novinářští „presstituti“ z ČT, kteří by na standardně fungující a dobře zavedené střední škole (samozřejmě státní, nikoli nějaké soukromé) neměli šanci odmaturovat z českého jazyka, nám dnes a denně předvádějí v praxi, do jakého „mediálního suterénu“ a „podsvětí“ se za vlády „profesůrka“ P. Fialy (vystudovaného učitele češtiny, který sám zakopává o český pravopis) tato televize zřítila. Něco podobného bylo nemyslitelné i v časech tzv. socialismu, kdy ČST šéfoval obávaný normalizační ředitel Jan Zelenka. Příkladnou češtinu měli tehdy jak hlasatelé a hlasatelky, uvádějící jednotlivé pořady, tak i většina osob, jež vystupovaly před kamerou. Z nich dodnes drží tento „standard“ moderátorka oblíbeného pořadu „Kalendárium“ – Saskia Burešová. (Ta uvádí dotyčný pořad více než 30 let – od roku 1993.) Její čeština je vzorná.

Pokud se tážete, proč to dělá, když ostatní na to kašlou, na to bychom se museli zeptat každého jednotlivce samostatně. Ani ji k tomu nikdo nenutí. Kdysi před lety se to tak naučila a drží se toho dodnes. Ne nadarmo se totiž říká, že „dobré zboží se chválí samo“. Proto je tato moderátorka uznávána i obdivována jak kolegy z ČT, tak i těmi diváky, kteří jinak musejí snášet nejrůznější sprostoty od našich rádoby „hrdinů dnešní doby“. Například všelijakých Sokolů a Hámů, kteří si pár týdnů před smrtí dělali v přímém televizním přenosu z „Českého slavíka“ legraci ze zpěváka a hudebníka P. Hanniga (1946-2025).

Kvůli podobným „vyžírkám“ a „vyčůránkům“, kteří jsou jako pijavice přisátí ke kase České televize, potřebuje tento postkomunistický moloch další a další peníze. Problém této televize spočívá tedy někde jinde: ČT potřebuje pořádnou „dietu“ a důkladný personální audit, aby bylo zřejmé, koho živí navíc a kdo se jen „veze“, aniž je za ním vidět nějaká odvedená práce. Teprve pak bude mít tato televize peněz dost – i bez zvyšování poplatků.

Výše popsaný úpadek se šíří Českou televizí jako nakažlivá nemoc. Vedle ní tuto instituci sužuje ještě jiná, neméně nebezpečná choroba: Je to „fialová nemoc“, která na Kavčích horách řádí již od června 2024. Dodnes se z ní zaměstnanci nestačili vyléčit. Pár hlupáků a hlupaček si po dobu osmi měsíců skoro den co den na sebe navléká „fialovou kazajku“, aby se zavděčili těm nahoře. Rozdíl mezi „bílou nemocí“, kterou ve svém dramatu popsal spisovatel a novinář Karel Čapek (= nákaza fašismem a nacismem ve 20. a 30. letech 20. století), a dnešním „fialovým morem“ spočívá v tom, že ona druhá choroba je jen projevem politické manipulace a vrozeného komediantství některých jedinců. Ve skutečnosti má zastřít opravdové problémy naší společnosti.

Rovněž lidé, kteří se nezajímají o politiku, již dávno pochopili, že neschopný P. Fiala, který se obklopil podobnými „nemehly“, jako je on sám, se s pomocí „presstitutů“ z ČT pokouší odvádět pozornost veřejnosti úplně někam jinam. Proč? Aby nebylo tolik vidět jeho neúspěšné vládnutí. Přesto je tento příběh podobný jisté Andersenově pohádce: Císařovy nové šaty. Král je nahý a všichni to vědí!

A tak i v tomto případě platí: Zoufalí lidé dělají zoufalé věci. Chce to vydržet a nepodlehnout lákání falešných proroků. Po ohlášení konce politické kariéry MPA už jen čekám, kdy s podobným prohlášením vystoupí náš prolhaný a beznadějně neúspěšný premiér. Ten, který má prý takové zásluhy, že ho již nikdo nikam nezve.  Doopravdy tento lokaj a bruselská onuce věří tomu, že ta jeho vykutálená koalice znovu vyhraje volby? Čas mimozemšťana P. Fialy ve Strakovce se krátí. Brzy opět odletí na planetu Mars, odkud k nám zabloudil. Opakování jeho mise v plánu není a nebude. Na shledanou v lepších časech!

À propos: Další důkaz o tom, že s češtinou se to v ČT ne a ne zlepšit, nám tato televize předvedla dne 18. 2. 2025, krátce po půlnoci, a to na ČT24 v tzv. nočním kontinuálním vysílání v 0.30 hod. V té chvíli se na dobu zhruba pěti minut, kdy trvalo povídání jisté „odbornice“ na mezinárodní politiku, objevil v dolní části obrazovky výrazný žlutý titulek: Blízký Východ. V ČT se vyskytují stále stejné chyby a nikdo s tím nic nedělá! Musel by totiž vědět, co se s tím dělat dá! Chce to jediné: poslat ty pologramotné redaktory zpátky do základní školy, aby je tam naučili, jak vypadá správná čeština.

Na Kavčích horách zůstává všechno při starém: Je to marné, marné, marné…

18. 2. 2025

‒ RJ ‒

─────

P. S.

Včera ve fialovém, dnes coby „cirkusačka“?

Jen co se v Bílém domě usadil staronový prezident D. Trump, začalo i v Čechách (včetně Prahy a České televize) „převlékání politických kabátů“. (Uniformy budou teprve následovat.) A protože političtí komedianti jsou zvyklí na ledacos, nemůže nikoho překvapit, že v první řadě těchto uvědomělých „svazáků“, kteří se nebojí žádných rizik ani změn, stojí „televizní husička“ Klára Radilová.

Kritizoval jsem ji nedávno za její až úpornou snahu neustále se převlékat do něčeho fialového. S tím je zřejmě ode dneška konec. Zkrátka: začala „nová doba“. Dnes (18. 2. 2025) po poledni se tato moderátorka objevila před kamerou na ČT24 ve zbrusu nové halence. Zřejmě se jedná o nějakou novou módu. Ve stylu harlekýna si nechala ušít halenku, na níž se střídají geometrické útvary ve čtyřech výrazných barvách: červené, modré, bílé a černé. Nevím, jak to pojmenovat. Vypadá to jako variace na kubismus. 

Komu se hodlá tato „inovativní“ mladá redaktorka zavděčit, to doopravdy netuším. Že by tomu ošklivému, ušatému Kubalovi? Spíš by mě zajímalo, kdo to této „husičce“ poradil tentokrát. Nebudu spekulovat. Ani „Knedlík“ ze Zamini v dnešní složité politické situaci spekulovat nechce, jak přesvědčoval včera (17. 2. 2025) v pořadu „Interview ČT24“ moderátorku T. Řezníčkovou. Říkal tam věci skoro neuvěřitelné. Jen neprozradil, kdy on i jeho šéf ze Strakovky podají demisi. Již včera bylo pozdě!

Připojuji obrázek s harlekýnským oblečkem. Je to podobné tomu výtvoru, který nám dnes předvedla K. Radilová. Jen tak dál, soudružko! Časem se určitě vypracuješ a dotáhneš to jistě až na novou ředitelku ČT!

18. 2. 2025

‒ RJ ‒