Svobodné noviny na internetu

Po dlouhých měsících vyjednávání o povolební koalici v Praze, které bylo nakonec ukončeno jakous takous dohodou o primátorství B. Svobody (ODS), by si řadový Pražan řekl, že je na čase, aby se zvolení zástupci lidu začali konečně zabývat něčím, co je pro hlavní město doopravdy potřebné a prospěšné.

Asi se shodneme na tom, že daleko důležitější, než je stavění soch osob, které již nikoho nezajímají, protože se o nich neučí ani ve škole, by bylo řešení dopravních problémů či výstavba bytů pro potřebné skupiny obyvatelstva.

Bohužel – nic z toho od nedávno zvolených „mnohoobročníků“ ze současné magistrátní koalice neslyšíme. Nanejvýš nářky neúspěšné političky ze „staré gardy“ V. Havla, H. Kordové-Marvanové, o tom, jak ji všichni podrazili. Ano, podrazili. Co však mohla od „podrazníků“ z ODS či TOP 09 čekat, že ano? Takovou míru nezkušenosti bych od této staré politické „harcovnice“ nečekal.

Dnes (23. 2. 2023) jsem se dočetl na webu „Echo24.cz“ o tom, že staronoví radní našeho hlavního města nemají nic jiného na práci, než aby „oprašovali“ dávno zasuté a veřejností nepožadované věci. Jednou z nich je opakovaně se vracející myšlenka na navrácení sochy maršála J. V. Radeckého z Radče na dnešní Malostranské (dříve Radeckého) náměstí na Malé Straně.

Tato socha patřila hned po vzniku ČSR k prvním, jež byly masarykovským režimem odstraněny coby připomínka 300leté (správně: 400leté) nadvlády Habsburků nad českým národem.  Od té doby toto sochařské dílo bratří Josefa a Emanuela Maxových z roku 1858 odpočívá v lapidáriu Národního muzea na výstavišti v pražských Holešovicích.

O Češích je dostatečně známo, že rádi přejmenovávají ulice a náměstí, ale ještě s větším zaujetím odstraňují připomínky všeho, co by je mohlo usvědčit z jejich „kolaborace“ s minulými režimy. Není to jen případ odstranění největšího skupinového sousoší J. V. Stalina na Letné (to provedli samotní komunisté na pokyn z Moskvy), od jehož vyhození do vzduchu uplynulo vloni šedesát let, ale i dalších sousoší a samostatných soch či jiných symbolů minulých dob. Po známém sovětském tanku číslo 23 na Smíchově sem řadíme zejména odstranění sochy osvoboditele Prahy – maršála I. S. Koněva, náčelníka I. ukrajinského (!) frontu Rudé armády.

Pokud se někdo ze současných radních hlavního města domnívá, že Praha potřebuje nové sochy, pak navrhuji, aby se naši umělci ujali tohoto úkolu. Osobně bych uvítal, kdybychom se dočkali důstojné sochy JUDr. Milady Horákové. (Všechna dosavadní umělecká ztvárnění tohoto symbolu odporu proti komunistickému režimu považuji za nepříliš zdařilá.) A nejen to.

Z prvorepublikových politiků nám chybí socha JUDr. Aloise Rašína, od jehož smrti v důsledku politického atentátu uplynulo nedávno rovných sto let. Jsem toho názoru, že právě tohoto výročí mohli Pražané využít k tomu, aby uctili památku tohoto vskutku moderního, ale hlavně zásadového politika. (Neměli bychom zapomínat ani na představitele nekomunistické levice, např. sociálního demokrata F. Soukupa či senátorku F. Plamínkovou. Také oni by si za své principiální postoje svou sochu zasloužili.)

Bohužel – nenašel se nikdo, kdo by se tohoto úkolu ujal. Rozhodně by to bylo větším přínosem než navracet sochy osob dávno zapomenutých, které sice měly český původ, ale staly se výrazem toho nejhoršího zpátečnictví, jaké z našich dějin známe. Potlačovatel hnutí italských revolucionářů, J. V. Radecký, rozhodně není tím, koho bychom měli oslavovat, byť chránil Habsburskou monarchii proti vojenským oddílům Turků nebo císaře Napoleona I.

Podobně je tomu s chybějící sochou JUDr. Karla Kramáře, dalšího z výrazných pravicových politiků První republiky. Ani jeho osoba se dnes nikomu nehodí do krámu. Máme sice poblíž Pražského hradu známou Kramářovu vilu, ale socha tohoto politika v Praze chybí. Naštěstí si naši poslanci nechali přivézt z Malče u Chotěboře aspoň bystu F. L. Riegra, která zdobí jednu z chodeb Sněmovny. Většina ze současných poslanců se u ní ráda „vykecává“, aniž vůbec tuší, co to bylo za politika a jak se zasloužil o naši přítomnost.

Je příznačné pro současnou politickou konstelaci, že jedna z nejreakčnějších stran na naší politické scéně, která stojí za každou špatností a jež se nestydí krýt všelijaké lumpárny Fialovy vlády, TOP 09, ústy svého radního J. Pospíšila volá po znovunavrácení sochy J. V. Radeckého na Malostranské náměstí. K tomu poznamenám pouze toto: Až vyřešíte hlavní problémy Prahy, pak si tam vraťte všechny odstraněné sochy!

Stačí jen připomenout „cirkus“, jaký se před několika lety odehrál okolo navrácení repliky Mariánského sloupu na Staroměstské náměstí v Praze. Tehdy byli proti tomu například „Piráti“ (konkrétně tehdejší primátor Z. Hřib), jimž záliba Čechů v „obrazoborectví“ nikdy žádné problémy nedělala. Dnes jsou tito politici ochotni podporovat i Pospíšilův nápad se sochou J. V. Radeckého.

Nevím, jak to nazvat. Je to ještě obvyklý oportunismus našich politiků, nebo to již začíná zavánět něčím mnohem horším? „Piráti“ by jistě rádi zůstali u „koryt“, ale nemají žádnou šanci. Podporování (či tolerance) nesmyslných nápadů TOP 09 na jejich blížícím se politickém konci nemůže nic změnit. Brzy o „Pirátech“ neuslyšíme. A to je dobře. Za svou bezzásadovost si totiž nic jiného nezaslouží.

23. 2. 2023

‒ RJ ‒