Svobodné noviny na internetu

Motto: „Učme dějepis naopak, ode dneška k pravěku.“ (Bohumil Kartous)

Kartousi, kam se poděly „narativy“? Asi vyšly z „módy“!

Jaké je přesné profesní zařazení Bohumila Kartouse, známého politického aktivisty a bojovníka proti „fake news“, které pocházejí primárně z Ruska, nevím. Ale protože si ho ČT 09 pravidelně zve do svého vysílání kvůli problematice školství, např. D. Takáč do svého „venkovního studia“ na Malostranském náměstí, zřejmě bude mít s touto oblastí něco společného. Minimálně jako rodič, jehož děti jsou školou povinné.

Že však „fušuje“ také do oblasti výuky dějepisu, to je i pro mne, vystudovaného historika a učitele dějepisu v jedné osobě, skutečným překvapením. Poté, kdy jsem si včera ve vysílání ČT 09 vyslechl Gazdíkovy nesmysly o několika druzích maturitních zkoušek, mě už nic nemůže překvapit. Do našeho školství dříve kecal kdejaký tajemník KSČ. Dnes jsme o „level“ výš: teď nám do toho kecá kdejaká podržtaška, která se dostala díky zmanipulovaným volbám ke korytu.

Nezahálejí ovšem ani sdělovací prostředky: Čím větší blbost, tím větší publicita pro „výplody“ chorých mozků našich přemoudřelých politiků. Někteří se ze „skromnosti“ označují dokonce za „novátory“. (V dřevních dobách budování tzv. socialismu k nim patřili propagátoři inseminace skotu nebo meliorací našich polí a luk.) Zkrátka: blbost kvete všude okolo nás, kam oko dohlédne.

O nekompetentním ministru školství, kterého si P. Fiala nechal vnutit do svého kabinetu (brzy to bude „kabinet kuriozit“, jaké svého času zakládali pro svou kratochvíli naši „osvícení“ šlechtici), P. Gazdíkovi, psát nebudu. Pro mne je to uzavřená kapitola. Čekám pouze na den, kdy ve funkci skončí. Že to nezvládá, protože problematice školství nerozumí, pochopili již mnozí naši občané. Čeká se pouze na větší, nepřehlédnutelný malér, který ho definitivně pošle zpátky do Suché Lozi, aby mohl pokračovat ve sbírání zkušenosti z pedagogické práce na venkovské škole.

Návrh B. Kartouse, údajného experta na vzdělávací systémy (kdepak ho k tomu vyškolili, že tomu tak dobře rozumí?), zazněl v rozhovoru s redaktorkou K. Perknerovou pro server „deník.cz“, 11. 2. 2022, 13:38.  To, co navrhuje B. Kartous, by bylo stejné, jako bychom začali stavět dům od střechy. Bez pořádných základů to zkrátka nejde. Takový dům by se brzy zřítil. Podobně jako ztroskotal celý slavný projekt „státních maturit“.

────

Státní maturity zrušit a naopak zvýšit úroveň maturitních zkoušek!

V dobách, kdy se učitelé ještě řídili nikoli pokyny shora, ale vlastním zdravým rozumem, platilo, že za úroveň maturitních zkoušek zodpovídá samotná škola, kde probíhají. Proto bylo v jejím vlastním zájmu, aby studenti dosahovali co nejlepších výsledků. Počítalo se samozřejmě i se specializací jednotlivých škol.

Stav, kdy se někteří učitelé zaměřují výhradně na to, aby jejich studenti zvládli odpovědi na maturitní testy (a na ostatní učivo se kašle), nikdy nemůže přinést dobré výsledky. Škola by měla zajistit co největší šíři probraného učiva, aby absolvent, který hodlá pokračovat ve studiu na vysoké škole, byl schopen udělat přijímací zkoušky a obstát ve zvoleném oboru. To mu však žádné maturitní testy „státních maturit“ nezajistí. Úroveň těchto testů by musela být podstatně vyšší, než je dnes, kdy na položené otázky jsou schopni odpovědět i žáci druhého stupně základní školy. Tento stav není normální a taková zkouška je k ničemu. Kde je ona „přidaná hodnota“ středoškolského studia?

Co se týká dvojí úrovně maturit, je třeba jasně konstatovat: Těm studentům středních škol, kteří nebudou pokračovat ve studiu na vysoké škole, postačí „závěrečná zkouška absolventa střední školy“. Netřeba vymýšlet žádné teoretické „dvě úrovně“ maturitní zkoušky. Maturitní vysvědčení by mělo být „propustkou“ na vysoké školy, a to s příjímacími zkouškami, nebo bez nich. To ať si rozhodnou jednotlivé vysoké školy podle svých potřeb. Stále je totiž u nás dost takových „vysokých“ škol, které dávají přednost kvantitě před kvalitou.

Když sleduji zbytečné diskuse o tom, zda schválit jakési dvě úrovně maturitních zkoušek, stačí se podívat na to, kdo to požaduje. Většinou jsou to lidé (jako P. Gazdík), kteří by sami měli potíže maturitní zkoušku vůbec složit. Naši studenti mají například dlouhou dobu strach z matematiky. Přitom je jasné, že bez tohoto oboru se v budoucnu neobejdou. Další pokrok v technických disciplínách je bez matematiky nemyslitelný.

Kromě toho zaznamenáváme ještě jiný problém, který tady dříve nebyl. Jedná se o čím dále horší znalosti a dovednosti žáků ZŠ a studentů středních škol z mateřského jazyka. Proto jsem nikdy nechápal, jak může mít student lepší známku z cizího jazyka, který má často stejně obtížnou gramatiku jako čeština, než jsou jeho výsledky v mateřském jazyce. Je to nejen nelogické, ale hlavně nepravdivé!

Že je to vážný problém, to lze snadno zjistit, pokud se začteme do příspěvků našich občanů na internetu. Jen málokterý z nich je bez chyb gramatických, o stylistice ani nemluvě. Úpadek v oblasti českého jazyka je doslova tragický. Za posledních třicet let jsme se propadli tak hluboko, že je mi až stydno za autory zmíněných textů. Příčinou je nedostatečná osvěta, které se veřejnoprávní média vůbec nevěnují. Také tam je chyb jako kvítí.

Velkým problémem našich médií je zaměstnávání Slováků, kteří si „hrají“ na Čechy, ale češtinu neovládají a dělají „okaté“ pravopisné chyby, aniž jsou si toho vědomi. Kdysi bývali v každé redakci korektoři, dnes je nemají asi nikde – a podle toho to tam vypadá. Karel Čapek spolu s J. Nerudou by hořce zaplakali nad tím, kam jsme se po roce 1989 propadli.

Ale dost nářků nad úrovní našich maturit. Byla vždy taková, jak jsme to dovolili: někde lepší, jinde horší. „Sjednotit“ jejich úroveň se nepodařilo ani díky projektu „státních maturit“. Dnes již to víme, ale stále ještě nejsme schopni si přiznat pravdu. Státní maturita byla slepou uličkou, která žádné výsledky nepřinesla. Jsme na tom naopak hůř než před jejím zavedením. Tento „experiment“ představoval ztracených deset let.

Nezbývá nám nic jiného, než abychom se pracně vrátili k osvědčenému modelu maturit, které tady byly po dlouhé desítky let. Máme na co navazovat a přitom se nemusíme za nic stydět. Komu se bude stýskat po testech, nic mu nebrání v tom, aby se odstěhoval do Ameriky. Může tam pozdravovat soudruha Bidena a soudružku Harrisovou.

12. 2. 2022

‒ RJ ‒