Svobodné noviny na internetu

Moderátora Václava Moravce, na kterého v této zemi nadává kdekdo a požaduje jeho odchod z České televize, jsem až do dnešního dne neměl důvod kritizovat, i když také mě občas štvalo jeho nabubřelé, „elitářské“ chování. Jako novinář je však vždy velmi dobře připraven a dokáže pohotově reagovat na jakoukoli vzniklou situaci. V tom nechává všechny své kolegy z ČT daleko za sebou. Moje kladné hodnocení se však změnilo právě dnes, kdy jsem zjistil, že ani tento nadějný žurnalista a „perfekcionista“ neumí pořádně česky. Ani jemu se totiž nevyhnulo to, co již dlouhou dobu kritizuji u celé generace „Husákových dětí“: je to špatná znalost českého jazyka, hlavně gramatiky a pravidel pravopisu.

Nechci primárně házet vinu na tohoto moderátora, protože na pořadu tohoto typu (= Otázky V. M.) se podílí mnoho jiných osob, jejichž jména nejsou ani uvedena v titulcích. Tu chybu mohl způsobit někdo úplně jiný a V. Moravec to jen „neuhlídal“ a tuto chybu přehlédl. Také já občas něco přehlédnu, a proto vím, že je to možné. Všichni jsme chybující. Vždyť i jedno italské přísloví praví: „Moudrý se mýlí sedmkrát denně.“ Platí však také toto: Když už jsme chybu udělali, měli bychom si to umět přiznat a urychleně ji napravit/opravit.

Chyba se objevila na mapě Ukrajiny (včetně separatistických území), promítané na obrazovce, před níž moderátor seděl: bylo na ní uvedeno několik zeměpisných označení. A v jednom z nich se vyskytla ona chyba: „Donětská oblast“. Správně tam měl být tento tvar: „Doněcká oblast“. Ti z nás, kdo chodili do školy před rokem 1989, to jistě dobře znají: „Donbas“ = Doněcká černouhelná pánev; místo, kde se ještě v době před Druhou světovou válkou odehrávaly známé rekordy v dobývání černého uhlí díky „úderníkovi“ jménem A. G. Stachanov (1905-1977). 

Regionálním centrem východní Ukrajiny je pak město „Doněck“, které se až do r. 1961 nazývalo „Stalino“ (podobně jako „Stalingrad“, dřívější „Caricyn“, dnešní „Volgograd“). Považuji za užitečné tyto doplňující informace uvést. Třebaže byl Doněck založen teprve v r. 1869, právě tady vznikl nejstarší hutní závod v tomto regionu, úzce související s kamenouhelnou pánví, v níž se dobývalo koksovatelné černé uhlí. Stejnou unikátní situaci známe i z našeho území: z Kladenska a z Ostravska.

Vzhledem k tomu, že V. Moravec již nepatří k nejmladším pracovníkům ČT (*1974), jsem nucen předpokládat, že ruštinu se učil povinně již na základní škole a možná i na té střední. I kdyby z tohoto jazyka zapomněl za ta léta úplně všechno, jistě mu v hlavě uvízlo alespoň to, že ruská či jiná slovanská jména se v češtině „transkribují“ jinak než v zemích, kde se hovoří anglicky. Proto u nás nepíšeme „Donětsk“, ale „Doněck“, a tudíž „Doněcká oblast“. Podobně je tomu i u frekventovaného jména „Jurij“, nikoli „Iurii“, jak to můžeme číst v mnoha osobních dokladech cizinců z ruskojazyčných oblastí bývalého SSSR.

To, co uvádím, není primárně výtka pouze V. Moravcovi, ale všem dnešním, hlavně mladým novinářům, kteří se ve škole rusky neučili. Jestliže totiž někdo čerpá podklady výhradně ze západních informačních zdrojů, především z anglického prostředí, musí počítat s tím, že anglická transkripce ruských nebo ukrajinských jmen se liší od transkripce české. Čeština dodržuje ještě jednu důležitou zásadu: Píšeme tak, jak vyslovujeme. Po staletí, od dob středověku až do dneška, platilo a platí, že existuje česká podoba cizích vlastních jmen, zejména zeměpisných názvů: Roma – Řím, Paris – Paříž, Wien – Vídeň, London – Londýn, Sankt Petěrburg – Pehrohrad atd.

Václavu Moravcovi, ale i dalším novinářům doporučuji, aby si na tyto skutečnosti příště dávali větší pozor. Nerad bych je kvůli tomu posílal zpátky do školy, třebaže by si to zasloužili. I mistr tesař se totiž občas utne. Navzdory tomu, že je přesvědčen o své neomylnosti a nenahraditelnosti.

20. 2. 2022

‒ RJ ‒