Jen co Léko skončil v čele „Lidovek“…
…začali i tam kašlat na pravopis. Ano, to nevymyslíš! Slovák s maďarským jménem ‒ coby strážce spisovné češtiny? Ač to vypadá jako špatný vtip, je tomu tak. Vždyť i Senát PČR dnes (9. 2. 2021) představil televizním divákům během své tiskové konference jednu novinku: Vietnamku v roli tiskové mluvčí. No co? Když mohla mít svého času ministryně školství K. Valachová jako tiskovou mluvčí Romku, proč by senátoři nemohli mít Vietnamku? Zkrátka: multikulturalismus po česku. (To jen L. Zaorálek tahá s sebou pořád stejnou tiskovou mluvčí: včera na „zamini“, dnes na „kultuře“.)
Důvod, proč jsem si vzpomněl na I. Léka, který byl až do své rezignace na funkci šéfredaktora LN věrným podporovatelem svého šéfa, A. Babiše, je docela banální: také v Lidovkách si přestali hlídat pravopis a sázejí hrubé pravopisné chyby rovnou do titulků svých článků na první stránce. Na stránce, která bývala u kvalitních novin vždy „výkladní skříní“ toho kterého periodika.
Poté, kdy jsem na to při prohlížení internetové verze Lidovek narazil, chvíli jsem z toho zalapal po dechu. Říkal jsem si: „Buď máš už z té pandemie vidiny a vidíš pravopisné chyby i tam, kde nejsou, nebo ta chyba tam je a dotyční novináři, redaktoři LN, jsou obyčejní pitomci, kteří by se měli jít živit něčím jiným, než je novinařina.“ Ta se totiž nedá dělat bez solidní znalosti pravopisu. Dříve ani dnes.
Oč v tomto případě šlo? Posuďte sami! Tady je titulek inkriminovaného článku s onou pravopisnou chybou. Je to celé rafinované: autor ji dobře „uschoval“ až do druhé věty. Celý titulek zní: „Jednání ještě nekončí, říká Hamáček. Strany se nedohodli o podpoře nouzového stavu, mají čas do čtvrtka“. (Lidovky.cz, 9. 2. 2021, 19:26)
Bývaly doby, kdy titulek článku nesměl obsahovat sloveso. Žádné. Proto byly přípustné jedině jmenné věty, v nichž převažovala podstatná a přídavná jména, případně příslovce. Jen tam nesměla být slovesa v jakémkoli tvaru. Dnes se nikdo žádnými psanými ani nepsanými zásadami neřídí. Hlavně proto, že se o nich dotyčný novinář (nebo ten, kdo se za něj považuje) neměl kde dozvědět. Novinářské fakulty (dříve se jim říkalo „fakulta sociálních věd“) již neexistují a o kvalitu novinářské práce u nás nikdo nepečuje.
Je naprosto běžné, že titulek článku tvoří jednoduchá věta – s podmětem i přísudkem. Nikoli věta jednočlenná, jmenná, jak tomu bývalo kdysi. Předmětný titulek v Lidovkách má dokonce věty (souvětí) dvě. Ve skutečnosti je ta první věta vlastně přímou řečí (bez uvozovek, které by tam správně měly být) ve spojení s uvozovací větou.
To, o čem píšu, je dokonalý jazykový „guláš“. Kdyby k tomu každý čtenář dostal od zmíněné redakce na talíř ještě šest knedlíků, nic bych proti tomu nenamítal. Byla by to odpovídající „kompenzace“, po které se v těchto dnech tolik volá. Taky bych si dal gulášek s knedlíkem, ale takhle? Proto na to aspoň upozorňuji, aby si čtenáři všimli, jak ty Lidovky jdou dolů. Jen pár dní po odchodu svého dlouholetého šéfredaktora…
9. 2. 2021
‒ RJ ‒
