Svobodné noviny na internetu

Život na venkově se v českých zemích během 20. století změnil téměř k nepoznání. Původně zemědělské obce se nejčastěji staly místy, ve kterých už má polní hospodaření a chov zvířectva jen okrajový význam. Podobně byl vlivem sekularizace vytěsněn i život duchovní. Své vykonala i ideologie po roce 1948, která požadovala oprostit lidovou kulturu od všech náboženských souvislostí. Rozdíly mezi způsobem života na vesnici a ve městě se téměř setřely. Naštěstí jsou i dnes v ČR ještě regiony, kde to tak úplně neplatí, protože si leccos ze svébytné kultury udržely. Mezi ně patří i národopisná oblast Doudlebsko na jihu Čech.

Nejen českobudějovičtí občané, kteří zde vlastní bezpočet rekreačních objektů, ale i mnozí další návštěvníci z blízkého i dalekého okolí sem rádi přijíždějí, aby se zúčastnili a s uznáním hodnotili udržování mnoha zajímavých dobových zvyklostí. Doudlebský masopust je snad tou nejznámější.

Kniha Dr. Jana Šimánka, při jejíž vernisáži v knihkupectví Kanzelsberger se zcela zaplnil společenský prostor, alespoň částečně přibližuje, jak obyvatelé této oblasti prožívají výroční svátky i v současnosti.

Rovněž hledá odpověď na otázku, co pozoruhodného z tradiční kultury zde přetrvalo. To dokumentují i reportáže z některých současných slavností, jimiž je místy proložen hlavní výklad se zaměřením spíše na minulost. Autentičnost je doložena především tím, jak autor sám, jako divák a aktivní účastník, tyto akce prožíval.

Hlavní cíl obsahu knihy vystihuje sám název: Doudlebsko od jara do zimy. Přibližuje lidovou kulturu zdejší oblasti v průběhu celého roku. Na začátku ve stručnosti vymezuje charakteristiku oblasti po stránce národopisné. V dalších kapitolách se pak tematicky zaměřuje na základní svátky a období liturgického roku včetně obřadů a zábav, které se k němu vztahují. Takže zcela úmyslně podle ročních období ‒ od počátku jara do konce zimy.

Je třeba mít ale na paměti, že každá obec, rodiny i jednotlivci vždy vnímali a stále vnímají výroční cyklus různě. Na existenci konkrétních svátků reagují odlišně a také dobově proměnlivě. Naznačený obraz lidové kultury Doudlebska je proto třeba chápat jako proměnlivou mozaiku, která pouze naznačuje vývoj k zániku, přetrvání, nebo návrat k tradici.

Autor při svém psaní vycházel nejen ze svého značně obsáhlého rozhledu, ale i vyprávění pamětníků, odborné literatury, kronik, i memoárů, jež jsou uchovány v soukromém vlastnictví. Proto také upřímně poděkoval všem, kdož podklady zapůjčili nebo věnovali a o své zážitky se sami podělili. Jistěže k nim patří především příslušníci té starší a nejstarší generace. Knihu doprovází i bohatá obrazová příloha. Poděkování patří jak nakladateli panu Němcovi, etnografce Jihočeského muzea Dr. Haně Soukupové, doc. Josefu Blümlovi, který knihu lektoroval a připomínkoval před vydáním. Rovněž tak těm, kteří vydání knihy jako sponzoři podpořili, a v neposlední řadě ženám z Doudleb, jež pro srdečné posezení připravily občerstvení, napekly doudlebské pečivo, včetně známého „ušatého koláče“.

Pro zpestření nálady vernisáž zahájil, v průběhu doprovázel a na závěr se rozloučil krojovaný národopisný soubor několika známými skladbami. „Ten doudlebský kostelíček…“

František Růžička, České Budějovice

Autor při podpisu