Svobodné noviny na internetu

Motto: „Jsem přesvědčen, že když tady nebudou kříže, tak tady budou půlměsíce.“ (J. Čunek)

Špatná „paměť“ zlínského hejtmana?

Poté, kdy Ministerstvo vnitra ČR vyhovělo námitkám odpůrců projektu krajské nemocnice ve Zlíně-Malenovicích, který hejtman Zlínského kraje J. Čunek (KDU-ČSL) „protlačil“ proti vůli koaličních partnerů a za pomoci dvou zastupitelů-přeběhlíků, Čunkovo křeslo se začalo povážlivě kymácet. Vzhledem k tomu, že krajské a senátní volby budou již za půl roku, nemá valný smysl Čunka z funkce odvolávat.

Přesto: jeho vyhlídky na to, že by v čele Zlínského kraje dál „bačoval“ i po volbách, jsou mizivé. Řekl bych: nulové. Nejde o samotné krajské zastupitele, kteří jako správní „politikáři“ jsou vždy ochotni přistoupit na jakýkoliv kompromis, jen aby zůstali u svých „korýtek“, ale o voliče. Ti se tak snadno obalamutit nedají.

Čunkovým účinkováním v čele Zlínského kraje a jeho politickými tanečky okolo krajské nemocnice, s níž lidovecký hejtman zcela nepochopitelně spojil svou politickou kariéru, jsou zdejší obyvatelé natolik znechuceni, že lidovce již nikdo z nich volit nebude. A tak Čunkovi nezbude nic jiného, než aby se po volbách vrátil zpátky tam, odkud přišel – do Vsetína. Až se tak na podzim stane, všichni „Zlíňáci“ si oddechnou, že se ho konečně zbavili.

Po zpochybnění regulérnosti hlasování o zlínské nemocnici bojuje J. Čunek v těchto dnech o své politické přežití. Proto dělá, co umí, ale není toho mnoho. V rozhovoru pro „Parlamentní listy“ (10. 2. 2020) se zlínský hejtman rozpovídal o svém angažmá v KDU-ČSL, kam prý vstoupil až v r. 1990, jakož i o roli této strany v našich moderních dějinách. Jako „historik“ se středoškolák J. Čunek příliš nevyznamenal: ani ČSL (1919), ani on sám (*1956) se totiž nenarodili až v roce 1989 či 1990, nýbrž mnohem dřív. A v tom je ten problém: každý člověk má totiž svou minulost. Někdo lepší, jiný horší…

Nemá smysl se zabývat Čunkovými chatrnými „vzpomínkami“ na minulost: jeho paměť je děravá jako řešeto. Na jedné straně tvrdí, že po r. 1989 měla být KSČ zakázána, na straně druhé zapomněl na to, že ČSL s touto „zločineckou organizací“ tvořila Národní frontu a po celou dobu komunistického režimu (1948-1989) s ní spolupracovala a podílela se na moci. Podobně torzovité jsou i Čunkovy vzpomínky na působení KDU-ČSL po r. 1989 (za předsedování Bartončíka a Luxe). Mimo jiné totiž „zapomněl“ na úlohu této strany v koaličních vládách V. Klause (1992-1997), ale i později. Lidovci byli s výjimkou let 2010-13 součástí všech polistopadových vlád – coby údajný „jazýček na vahách“.

Je proto komické poslouchat od politika této strany, který seděl v Topolánkově vládě, kritiku na ty „druhé“. Na rozkradení majetku v rámci tzv. privatizace a ekonomické „transformace“ se totiž podíleli rovněž politici KDU-ČSL. Podobně chatrnou paměť má i D. Kroupa, filozof, jenž se vydává za politologa, jeden z nejhlasitějších kritiků dnešní vládní koalice. On sám byl předsedou jedné z tehdejších koaličních stran, ODA, jež měla shodou okolností na starosti tzv. privatizaci.

Inu, starým pánům už paměť neslouží jako zamlada. Prý na to pomáhá žen šen.

●●●

Z původní Luxovy strany zbyl jen „obal“

Asi by nás nemělo překvapit, že v zápase o své přežití používá J. Čunek kromě účelové „ztráty paměti“ a nekonečného lhaní také další „zbraně“ z dílny A. Babiše. Zejména bezbřehý populismus, kterým se nakazil od Babišových učedníků (= „Svědků Burešových“). Pořád je to lepší, než kdyby se nakazil koronavirem.

Jak známo, někdejší starosta města Vsetína J. Čunek je poněkud svérázný „lidovec“. Podle tvrzení některých pozorovatelů naší vnitropolitické scény se prý jedná o „solitéra“, jenž tady zbyl po přeměně původně „křesťanské“ (= Luxovy) lidové strany v jakýsi rozplizlý slepenec všeho myslitelného: od havlistického světoobčanství a pseudohumanismu, přes genderismus až po homosexualismus. (Nejnověji se M. Jurečka stal propagátorem amerického svátku zamilovaných – sv. Valentina.) Zkrátka: ve skořápce s označením KDU-ČSL teď najdeme všechno možné – jen ne to, co představovala původní, křesťanská ČSL.

Za „vytunelování“ Luxovy KDU-ČSL nesou plnou zodpovědnost nejen neúspěšní předsedové strany z let 1999-2010, J. Čunek a C. Svoboda (s přispěním J. Kasala a V. Parkanové), ale i „partička“ bezskrupulózních kariéristů z generace „Husákových dětí“: P. Bělobrádek, M. Výborný a M. Jurečka (spolu s „kámoši“ O. Benešíkem, J. Bartoškem a D. Hermanem).

V tomto kontextu se musí počínání J. Čunka nezúčastněnému pozorovateli jevit jako „utrpení“ středověkého poustevníka. Ve skutečnosti je to optický klam a politická stínohra. Čunek kope celou dobu ve skrytu za vedení své strany, ale vedle toho hájí i své soukromé zájmy v podobě nejrůznějších „želízek v ohni“. Jedním z nich byl i projekt krajské nemocnice ve Zlíně-Malenovicích. Při pozornějším zkoumání Čunkových aktivit bychom objevili „želízka“ další, méně nápadná, leč stejně důležitá. Kdyby se o to začal zajímat nějaký šikovný, nezkorumpovatelný státní zástupce, mohl by z toho být několikaletý trest vězení pro zúčastněné osoby.

Vedle A. Babiše patří u nás právě J. Čunek k docela úspěšným manipulátorům veřejným míněním. Zlínský hejtman dokáže sám sebe vykreslit coby oběť spiknutí nepřátel, kteří mu nechtějí dopřát trochu zásluh o „veřejné blaho“. Pochybností okolo J. Čunka bylo a je za dobu jeho působení v politice víc než dost. Kdyby měl tento lidovecký politik aspoň špetku soudnosti a cti v těle, dávno by z veřejného života odešel. Podobně „zasmrádlých“ rádoby politiků má KDU-ČSL přehršel. Kam se na tuto partaj hrabou členové Babišova firemního spolku „ANO 2011“, nebo pohrobci totalitní státostrany ‒ z dnešní KSČM!

●●●

Babišova návštěva ve Zlíně: bude referendum o nemocnici?

Po oznámení, že projekt „Čunkovy“ nemocnice (připomíná to do omrzení omílaný projekt „Babišovy“ vládní čtvrti v Letňanech) byl napaden ze strany Ministerstva vnitra ČR (to dohlíží nad regulérností rozhodnutí krajských úřadů, měst i obcí), zavládlo v okolí J. Čunka doslova zděšení. A Čunek sám? Toho již nebere vážně vůbec nikdo. Je to politik „na odpis“.

Dokonce i Babiš se při své nedávné návštěvě Zlínského kraje nechal raději doprovázet zlínským primátorem za „ANO 2011“: musel utíkat před třiceti demonstranty, kteří si na něj počkali před budovou zlínského Památníku T. Bati. Vypadalo to skoro jako proběhnutí „uličkou hanby“. To brzy čeká všechny Babišovy poskoky a poslušné, nemyslící ovce napříč republikou. Tuto katarzi a kruté vystřízlivění z Babišova snu o „Lepším Česku“ potřebuje celá naše společnost – jako prase drbání.

A protože A. Babiš je osoba s velice proměnlivými názory, během své zlínské návštěvy se nechal slyšet, že by bylo dobré uspořádat referendum o dalším osudu zlínské nemocnice. Babiš vždycky, když někde narazí, raději „hodí zpátečku“. Co na to jeho „obhájce“ J. Čunek, to jsme se nedozvěděli. Ale nápad to jistě není špatný. Dal by se realizovat ve velice krátkém čase: společně s krajskými volbami na podzim letošního roku.

●●●

Ještě horší populismus než ten Babišův

Trvalo celý týden, než se J. Čunek vzpamatoval z toho, že ho Babiš hodil přes palubu. Zlínský hejtman to přesto nevzdal a začal bojovat o holé politické přežití. Na podzim budou krajské volby a on se ještě nedávno kasal tím, že KDU-ČSL v nich opět zvítězí. Za jiných okolností možná ano, ale v této situaci sotva. Již dnes je zřejmé, že Čunek po volbách hejtmanem nebude a projekt „jeho“ nemocnice je odsouzen k nezdaru. Příští krajská koalice jej bude muset zrušit.

A tak zlínský hejtman přišel aspoň s jedním „náhradním“ řešením, v němž by se mohla zviditelnit jeho strana – KDU-ČSL. Bude to taková malá náplast na velikou bolístku. V pondělí dne 10. 2. 2020 totiž Krajský úřad ve Zlíně schválil stavbu památníku u Tupes na Uherskohradišťsku. Má být vybudován proto, aby připomínal zdejším obyvatelům, ale i turistům, místo, na němž dne 22. 4. 1990 přistál vrtulník s papežem Janem Pavlem II. – během jeho návštěvy památného Velehradu. Na akci se má podílet jak obec Tupesy (starosta O. Vávra je členem KDU-ČSL), tak i Krajský úřad ve Zlíně.

Zmíněný památník bude mít prý podobu pětimetrového obelisku z kamene a kovu. Jeho umělecké ztvárnění bude dílem sochaře O. Olivy, jenž se již mnoho let věnuje tvorbě sakrálních artefaktů. Náklady na zhotovení tohoto památníku mají dosáhnout částky 1 200 000 Kč. Část z nich zaplatí sama obec Tupesy. Krajský úřad ve Zlíně přispěje ze svého rozpočtu sumou 500 000 Kč – z peněz daňových poplatníků.

Jak se dalo čekat, ne všichni krajští zastupitelé byli z tohoto návrhu nadšení. A hejtman J. Čunek to opět vyřešil po svém. Po vzoru hlasování o zlínské nemocnici to nechal znovu „prohlasovat“ svými věrnými: pro bylo 25 zastupitelů z přítomných 39 osob. Opět zafungovala „hlasovací koalice“ (KDU-ČSL, STAN a několik „přeběhlíků“). Hejtman J. Čunek pouze zúročil své zkušenosti z krátkého působení v Topolánkově vládě. (Vzpomínka na „přeběhlíky“ Melčáka a Pohanku dodnes budí některé politiky ze snu.)

Myšlenka na zřízení památníku u Tupes je jistě chvályhodným počinem. Nabízí se jen otázka: Proč lidovci (v čele s J. Čunkem) přicházejí s touto iniciativou až 30 let po oněch událostech? Copak k tomu neměli dříve dostatek příležitostí? Že se jedná o ryze účelový politický „výstřel“ do tmy, je zřejmé na první pohled. I kdyby se začalo se stavbou okamžitě, hotová má být až v červenci 2021. Bude to tedy „s křížkem po funuse“ ‒ jako v případě Stalinova pomníku v Praze na Letné.

Megalomanský projekt sochaře O. Švece byl zahájen položením základního kamene dne 21. 12. 1949 – u příležitosti 70. narozenin J. V. Stalina. Slavnostní odhalení tohoto sousoší, lidově nazývaného „Fronta na maso“, se uskutečnilo dne 1. 5. 1955, dva roky po Stalinově smrti (†5. 3. 1953). Také s „křížkem po funuse“. Monument, budovaný na „věčné časy“, vévodil našemu hlavní mu městu pouze do listopadu 1962, kdy byl v rámci destalinizace vyhozen do vzduchu.

Doufejme, že s Čunkovým „náhradním“ projektem (= památník u Tupes), namísto zlínské nemocnice, to dopadne líp. Přesto se v této souvislosti nemohu zbavit nepříjemného dojmu, že se jedná v bledě modrém o podobnou „partyzánskou“ akci, jaká se odehrála v roce 2018 ve Strání na Uherskobrodsku, kde lidovci zorganizovali oslavy neexistujícího 700. výročí údajné nejstarší písemné zmínky o této obci. Tehdy to stálo asi 400 000 Kč z obecní pokladny, tedy z peněz daňových poplatníků. Tyto peníze byly utraceny naprosto zbytečně. Z celé této fiktivní akce zůstala místním obyvatelům jen nebetyčná ostuda.

V případě památníku z Tupes máme aspoň jistotu, že místní občané a uživatelé zdejší cyklostezky si na toto dílo budou moci aspoň sáhnout. Stále platí ono známé: ani v dobách hojnosti by se neměly peníze nás všech vyhazovat oknem – na kdejaký „rychlokvašený“ nápad, byť by byl chvályhodný.

Dočetl jsem se na internetu, že při projednávání návrhu na poskytnutí půl milionové částky na památník u Tupes jedna zastupitelka za ČSSD namítala, že peníze jsou zapotřebí na úplně jiné, prospěšnější účely. Musím jí dát za pravdu. Vzhledem k tomu, že tento památník upomíná na akci celostátního významu, měl by se o financování postarat stát, nikoli obec nebo kraj. Od toho tady máme Ministerstvo kultury ČR.

Nepochybuji rovněž o tom, že Arcibiskupství olomoucké by se jistě aktivně na této akci podílelo. Za předpokladu, že by je o tom někdo informoval. Nikoli náhodou mi to opět připomíná ony fiktivní oslavy ve Strání: ani tam Mons. J. Graubner pozván nebyl. Zřejmě nějaký „mlsný kocour“ chtěl slíznout všechnu smetanu sám – místo něho. Chovají se tak nejen kocouři, ale i někteří politici.

A ještě drobná poznámka k výroku J. Čunka pro server „iROZHLAS.cz“ (11. 2. 2020), který je uveden coby motto tohoto článku. Onen populistický „výlev“ o křížích a půlměsících je nevýslovně trapný, ba hloupý. Jako by vznikl v ideologické dílně SPD. Čunkovy obavy nesdílím. Kdyby se občas jako turista vypravil do přírody, možná by byl překvapen, kolik křesťanských křížů naši předkové (formou „Božích muk“) rozmístili ve všech končinách naší vlasti.

Jako upomínku na působení byzantských věrozvěstů máme u nás také značný počet tzv. cyrilometodějských křížů. Některé jsou přímo na území Zlínského kraje. Všechny tyto památky na působení soluňských bratří pečlivě zachytil ve svém díle římskokatolický kněz Msgre ThDr. František Přikryl (1857-1939). Má název: „SS. Cyrill a Method v památkách starožitných na Moravě a ve Slezsku“ (Týn u Lipníka 1905-07).

Nemohu se zbavit dojmu, že J. Čunek je totálně izolován od dění v jeho vlastní straně (nebo to úspěšně hraje, aby tomu lidi věřili). Jinak by totiž musel vědět, že právě jeho stranická kolegyně, europoslankyně M. Šojdrová z Kroměříže (ve Zlínském kraji), požaduje po Babišově vládě, aby přijala syrské (později afghánské a pákistánské) „sirotky“, kteří jsou vyznavači islámu (tedy: půlměsíce), a tudíž potencionálními „teroristy“.

Lidovci by se už konečně měli mezi sebou domluvit na tom, co budou říkat. Je nepřijatelné, aby každý říkal něco jiného. Nemá smysl udržovat při životě stranu, která nemá jasno o svém programu. Až pak by měli zástupci KDU-ČSL předstupovat před veřejnost se svými prohlášeními. Jinak to totiž vypadá tak, že levá ruka neví, co dělá ta pravá. To je přinejmenším hloupé a politicky smrtící.

12. 2. 2020

‒ RJ ‒