Svobodné noviny na internetu

V listopadu loňského roku jsem volně přislíbil pokračování úvahy o nás ‒ lidech. Volně proto, že mě příliš netěší psát do „větru“. Moje úvahy jsou, pravda, často kritické, protože bych rád žil ve společnosti slušných lidí, kteří se snaží žít zodpovědně k sobě i k druhým. Nelze to samozřejmě brát příliš doslova a do písmene, protože lidský život je složitý a nikdo není natolik svatý, aby neklopýtl, nebo i vědomky či nevědomky nešlápl trochu vedle, ale jistá pravidla to mít musí.

Také se mi nelíbí, že jistá náklonnost ke snadnějšímu životu na úkor druhých (asi vložená do genů) se v příliš velké míře stává životním krédem mnohým. V přijatelné míře ji najdeme ve všech společnostech, ale jde o to, zda pro zajištění pořádku postačí jen „bobík“ s píšťalkou a pendrekem, nebo zda na to musí být policejní těžkooděnci, vodní děla a zkorumpovaný státní aparát. Netěší mne také, že dosud nebyl nalezen takový společenský řád, který by nedovolil chamtivcům, šizuňkům a šmejdům legálně, nebo za podpory nastrčených lidí podvádět a šidit slušné občany a často jim nedovolit ani dovolat se práva podle zákonů pro ně platných. Nehodlám však ve svém věku organizovat otevřený boj proti těmto zlořádům, protože naděje na úspěch je v současné době prakticky nulová, a i kdybych se mohl dočkat kladného vyřízení, asi bych se jej stejně nedožil. Není rozumné vyskočit na zákopy a volat: „Neblázněte, nestřílejte, jsou tady lidi!“ (Švejk).

Nikdo doposud neví, proč jsme tady a jaký záměr s námi kdosi ve vesmíru má. Jeho provedení je však neskonale diletantské. Je-li flóra i fauna přírody dosti chytře vymyšlená, pak člověk dnešní doby se do ní vůbec nehodí. Potravinový řetězec je systém velice krutý, ale proti zneužití lidského poznání a jeho možností škodit je to „Ráj na Zemi“. To, co dokáže udělat člověk jinému člověku, nesvede nikdo jiný. Všechen um člověka nakonec skončí tím, jak druhému uzmout to, co si vytvořil, a zotročit jej k tomu, aby mu sloužil. To by přece nemělo být lidské, ale stále víc se to tak prosazuje. Dobro na světě skomírá a Zlo začíná velmi silně dominovat.

Po mnoha válkách ‒ a dvou světových ‒ se rychle schyluje ke třetí. Vzhledem k možnostem asi i poslední. A co tedy udělat teď, aby mohlo existovat ještě nějaké potom? Necháme bezohledné chamtivce a jejich ekonomické kolaboranty hrabat pod sebe vše, co lze ještě považovat za dobré? Jen proto, aby se oni měli na náš účet líp? Co svět světem stojí, nedělají nic jiného, než „Hamty, hamty, ať mám víc než tamty!“ Co mohou ukrást, ukradnou, co nemohou, tak ničí. Zejména těm, kteří by mohli jejich výsadní postavení nějak ohrozit. To totiž přináší nejen nadvládu, ale i kořist a otroky, kteří mohou pracovat pro vítězovu ještě větší slávu a pro pocit osobního triumfu nad druhými.

Situace na světové scéně je snad nejhorší, jaká může v meziválečném období být. Už proto, že ono to meziválečné období ani vlastně není. Ta třetí světová má zatím jiný charakter, než ty předchozí, ale je. Je to z největší části válka studená, válka kapitálu proti světu obchodními prostředky, s podporou armád a náboženských fanatiků. Válka zpolitizovaného kapitálu proti ubohým lidičkám. Ty tam jsou všechny báje a pohádky o demokracii, jako vlády lidu, vládne jen kapitál, a to zcela nestydatě stylem: „ Pod šable, pod šable, pod obušky, bereme všecičko aj plané hrušky“. Rabují obyčejným lidičkám jejich domovy a zejména těm, kde je nějaké přírodní bohatství. Vyhánějí je do světa a nutí tento svět k tomu, aby se o ně postaral, namlouvajíce jim, že je to jejich právo. Dlouhodobě plánují zničení našeho světa v naději, že před jeho kolapsem asi uniknou někam na Mars nebo jinam, kde jako v Ráji budou moci užívat to, co si nahrabali. Logicky je to nesmyslné a musí v tom být nějaká porucha. Nebo příkaz „vyšší“ moci.

A o té druhé možnosti bych se rád zmínil. Na tom našem světě je řada dějů, svědčících o ještě ani dnes zcela nepochopených dějích a činnostech, či překvapivých a zapomenutých vědomostech. Takže to nemusí být tak úplně planá obava. Dráždí mě třeba nejen i to, že já jako dlouhodobý kantor a elektrotechnický inženýr sice běžně s elektrickým proudem pracuji, ale jeho fyzickou podstatu zatím zcela vysvětlit nemohu. Nebo proč Mayové nepoužívali kolo, přestože podle nalezených hraček jejich dětí jej znali. I jiných zvláštností je dost a dost – například záhadný požár Moskvy.

Sodoma a Gomora, potopa a jiné. O pyramidách, podzemních městech i záhadných kruzích, objevujících se v obilí, a tajemných UFO nemluvě.

Náš vesmír a naše existence v něm je věc velice složitá. Prochází různými obdobími i epochami s často i diametrálně se měnícími názory. Snaha o nejspravedlivější vedení lidské společnosti dospěla k údajnému řízení všemi (demo = lid, demokracie má být tedy vláda všech). Bohužel to nefunguje. Prozatím se vždy ukázalo, že dobré úmysly jsou zpravidla mnohem zranitelnější, než spekulace na snadnější, byť nepoctivý způsob obživy. A ten je tedy i rychlejší a snáze prosaditelný. Zejména tehdy, je-li prosazován skupinami s údajně shodnými názory (politickými stranami a spolky) a navíc ještě zastupitelským způsobem. Volby mu sice dodávají demokratickou formu, ale jen do sečtení hlasů. Pak nastane boj o koalice stran a o koryta. Nakonec veškerá demokracie zdegeneruje na diktaturu mafiánů a šmejdů, na voliče se neohlížejících. V něm často dovolat se práva prostému občanu není možné. To je náš současný stav. Svět je udržován na pokraji vyhubení světovou jadernou válkou a za této nejistoty je uplatňována řada velice negativních aktivit, tím zdůvodňovaných.

Současný stav devastace západní Evropy, je vytvořen zaplavením téměř negramotnými migranty, kterým bylo namluveno, že je to jejich právo. Bude proto téměř nemožné vrátit je zpět a zachránit tak vyhubení bílého, heterosexuálního člověka. Globální kapitalismus a finanční triky bank umožnily vytvořit prakticky neporazitelnou sílu už i proto, že z ní tyjí a podporují ji miliony jimi zaměstnávaných podnikových kolaborantů (zaměstnanců), kteří jsou na nich existenčně závislí. Ty navíc ve formě neziskových a jiných organizací, chemtrails (rozsévajících z oblohy látky podporující apatii k těmto útokům), různým „kavárnám, bažinám i sluníčkářům“, jimi podporovaných, tvoří tu zatím neprůstřelnou zeď, která je chrání. Pro její zboření by bylo nutné zavést množství málo populárních změn a nových zákonů, které to činí neuskutečnitelným.

Tak například politické vedení společnosti může být ve volbách teoreticky svěřeno komukoli z dnes obvyklých sáhodlouhých seznamů kandidátů na politickou funkci, které občané nemohou osobně znát. Mají je tedy volit jen podle obvykle nevážně míněných předvolebních slibů. Není u nich požadována potřebná odbornost ani praxe v daném oboru či funkci. Stát nemá doposud (záměrně?) odpovídající instituci, která by kandidátům mohla tolik potřebnou odbornost či studium pro státní službu poskytnout, ač rozhodují často o osudu milionů lidí. Stejně tak ministři vlády jsou občas voleni podle toho, jak se líbí politickým stranám, premiérovi, či prezidentu republiky. Není to poněkud riskantní řešení?

Občas k jeho lepšímu pochopení používám následující příklad: Velká skupina obchodně organizovaných pasažérů se rozhodne letět z Evropy do Ameriky. Zakoupí airbus a ze svého středu tajnou volbou zvolí piloty a celou posádku (je to lacinější a snáze ovlivnitelné). Když airbus díky své automatice odstartuje, radují se z toho, jak vydělali. Ale když se nad mořem dostanou do bouře, jsou v takové situaci, jako my teď tady. Politické triky a kamarádšofty odbornost a znalosti nenahradí! A proto také jako oni i my dopadneme (Žbluňk!). Dnes se téměř nenajde politik, který by nebyl vyšetřován pro podivné machinace, či dokonce vlastizradu! Kde to jsme?

Na stránkách Svobodných novin jsem se několikrát zabýval podobnými otázkami a došel jsem k závěru, že i v zavrhovaných společenských řádech jsou sice některá dobrá řešení, kdyby nebyla zneužita. Jako například horní hranice pro soukromé podnikání, poslanci z řad pracujících, bezúročné půjčky na byt, vzdělání zdarma, zlevněné jízdné do zaměstnání a jiné. V současné pseudodemokracii naopak vadí spekulativní podnikání téměř bez omezení (a jeho propagace veřejnými medii), příliš propagovaný a rozvinutý život na dluh a s tím rozvinuté triky bank (vydávání zapůjčených peněz jako svůj majetek), nestydatě vysoké poplatky za služby, nízké úročení vkladů a vysoké úroky na dluhy, které jsou tak nesplatitelné. Nechutná, často protizákonná a přemrštěná reklama, přemrštěný rozdíl mezi výrobní a prodejní cenou (marže až několikanásobek výrobní ceny) a vysoká inflace, znehodnocující vklady (zejména důchodců na stáří). Ceny na zboží rychle rostou, proto se na něm ani neoznačují (Jan Werich: „…a ceny jsou stálý, a lidi se maj’…“).

Suma sumárum: muselo by se změnit tolik vztahů mezi lidmi, které by ale museli schválit ve svůj neprospěch politici (což nikdy neučiní) a jež vyřeší obvykle až nějaká revoluce. Sami zajisté uznáte, že taková změna není politickým jednáním řešitelná, a tudíž je prakticky neuskutečnitelná. Musela by se změnit Ústava, společnost by museli vést lidé znalí (odborníci), jejichž nařízení by musela být pravidelně kontrolovaná referendy (viz opakovaný článek „Přímá demokracie pod stromeček“). Vládní úředníci by neměli mít možnost rozhodovat o svých výhodách a platech, včetně důležitých rozhodnutí bez dohody „odkvitováním“ (vzetím na vědomí) potvrzovacím referendem. Sami jistě uznáte, že taková dohoda je v současné době neuskutečnitelná.

Žádné společenské zřízení nemůže být funkční, neobsahuje-li možnost kontroly kohokoli, pro něž má být použito (i KSČ měla Výbor lidové kontroly a jak se jej mnozí báli – kromě vysokých funkcionářů, proti nimž byla bezzubá). Ve svém raném mládí jsem myslel, že by to mohl zvládnout počítač, protože nemá kapsy a emoce. Jeho program však dělali tehdy zase jenom lidé. Dnes však umělá inteligence postoupila natolik, že si svoje programy dokáže psát sama. (Je ale nebezpečí, že by mohla spustit i jadernou třetí světovou válku.) Musela by to hlídat Světová Ústava pro omezení pravomocí umělé inteligence a jejího vlivu vůči biologickým lidem jako povinný a trvalý antivir.

Nebo lépe něco, jako Čapkův Krakatit, aby znemožnil použití agrese automatů vůči lidem. Rusové něco podobného asi mají a ukázali to Američanům při demonstrativním náletu na jejich člun, který nebyl schopen se bránit. A nebudou možná sami.

Pro tak vyspělou techniku nebude jistě problém zajistit něco jako Aladin na počasí, nebo počítačové hry, co by dokázalo zpracovat dosavadní dějiny lidstva, vypočítat a ukázat, jaké by byly následky po uplatnění počinů politiků, a seznámit s jejich dopadem i lid (třeba v názorných videích, jak by to dopadlo). Následně pak zorganizovat pomocí mobilů, nebo „ratifikačních mobilů“ elektronické hlasování zainteresovaných občanů (teoreticky všech, ale to není možné), zda jsou pro, nebo proti vůli politiků, což by znemožnilo uplatnění těch většinou lidí neschválených. Je to záležitost nejednoduchá, ale dokáže-li dnešní technika sama vytvořit za několik hodin program pro šachovou hru a s ním zvítězit nad člověkem, pak by mohla pro něj udělat i tuto službu.

Ovšem „ajťáci“ jsou dobře placení lidé a „Peníze prý nesmrdí“! Takže to všechno může být jen hezká Utopie. Škoda!

5. 2. 2019

Ing. Vladimír Veselý