Královna Alžběta Pomořanská
V těchto dnech si připomínáme 625 let od úmrtí čtvrté manželky císaře Karla IV. – Alžběty (Elišky) Pomořanské. Naposledy se o všech manželkách „největšího Čecha“ více hovořilo a psalo před dvěma lety – u příležitosti 700. výročí narození tohoto panovníka.
Bez ohledu na aktuální jubileum je jméno poslední manželky Karla IV. čas od času připomenuto, když nám televize nabídne známý filmový muzikál Noc na Karlštejně. Dvojici historických osobností v něm ztvárnila herecká dvojice manželů skutečných, nikoli fiktivních: J. Brejchová a V. Brodský.
Autorem historické veselohry, zpracovávající motiv zákazu pobytu žen na Karlštejně, byl básník, dramatik a překladatel J. Vrchlický (1853-1912). Děj Noci na Karlštejně je situován do roku 1363, kdy se ve skutečnosti konal sňatek Karla IV. s Alžbětou Pomořanskou: nikoli na Karlštejně, nýbrž v Krakově.
Čtvrtá manželka českého krále a římskoněmeckého císaře Karla IV., Alžběta Pomořanská (1347-1393), byla na rozdíl od svých tří nevýrazných předchůdkyň ženou dominantní a sebevědomou. Když si ji 37letý panovník bral, měla teprve 16 let. Byla jedinou z Karlových manželek, která ho o mnoho let přežila. V Čechách se jí také říkalo Eliška, podobně jako Alžbětě Rejčce.
Alžběta Pomořanská se narodila okolo roku 1347 pomořanskému a štětínskému vévodovi Bogislavu V. Velikému (†1373) a Alžbětě, dceři posledního polského krále z dynastie Piastovců – Kazimíra III. Velikého (1310-1370). Své mládí Alžběta prožila na polském královském hradě Wawelu v Krakově. Tam se také konala dne 21. 5. 1363 její svatba s Karlem IV.
Svatebního obřadu se tehdy zúčastnila řada významných osobností té doby, např. polský král Kazimír III., Alžbětin dědeček, dále uherský král Ludvík I. Veliký z Anjou (1326-1382), jakož i dánský král Valdemar IV. (1340-1375). Přítomen byl i kyperský a jeruzalémský král Petr, jehož postava se objevuje také v již zmíněné veselohře J. Vrchlického.
Sňatek Karla IV. s Alžbětou Pomořanskou se konal necelý rok od smrti jeho třetí manželky, Anny Svídnické, matky prvorozeného syna a následníka trůnu Václava (IV.). Anna zemřela dne 11. 7. 1362 při porodu i s novorozencem, a to ve věku pouhých 23 let.
Svatbou s Alžbětou Pomořanskou se Karlu IV. podařilo zmařit protilucemburskou koalici středoevropských panovníků v čele s Karlovým zetěm Rudolfem IV. Habsburským (k dalším členům této koalice patřili: uherský král Ludvík I. z Anjou i polský král Kazimír III.) a otevřít cestu k získání Braniborska.
Kronikář doby Karla IV., Beneš Krabice z Weitmile (†1375), o Alžbětě zaznamenal, že byla rázné a neústupné povahy, i to, že měla mimořádné tělesné dispozice: byla urostlé postavy a kypěla zdravím. Údajně měla v rukou takovou sílu, že dokázala vlastníma rukama lámat nejen podkovy, ale i silné nože, jakož i trhat brnění (pancíře) rytířů a dvořanů.
Tradovalo se o ní, že od dob bájné kněžny Libuše nebylo v Čechách silnější ženy. Své silácké kousky prý předváděla výhradně tehdy, když jí to její královský manžel přikázal. I v tomto směru se chovala jako spořádaná a dobře vychovaná žena, pro niž byl respekt vůči panovníkovi samozřejmostí.
Svou statečnost a neohroženost projevovala i v dobách manželovy nepřítomnosti v zemi. Když v r. 1373 vpadlo do Čech bavorské vojsko, které poplenilo okolí Domažlic, Alžběta neváhala a dala pokyn k odvetě. Byla aktivní jak politicky, tak i nábožensky: navštěvovala např. německá kázání reformátora Konráda Waldhausera (†1369) v Týnském chrámu na Starém Městě pražském.
Z manželství Karla IV. s Alžbětou Pomořanskou se narodilo v letech 1366-1377 celkem šest dětí: dvě dcery a čtyři synové, přičemž dva z posledních tří potomků zemřeli již rok po narození.
Jako první přišla na svět dcera Anna (1366-1394), provdaná za anglického krále Richarda II., známého ze stejnojmenného dramatu W. Shakespeara. Druhým potomkem byl syn Zikmund (1368-1437), pozdější král uherský a český, stejně jako římský král a císař. Třetím v pořadí byl syn Jan (1370-1396), který se stal knížetem Zhořeleckým. Dalším mužským potomkem byl syn Karel (1372-1373). Pátým dítětem byla dcera Markéta (1373-1410), jež se stala manželkou norimberského purkrabího Jana III. Hohenzollernského. Poslední narozený syn, Jindřich (1377-1378), zemřel v prvním roce svého života.
Vzhledem k tomu, že Karel IV. upřednostňoval svého prvorozeného syna Václava před ostatními mužskými potomky, které měl s Alžbětou Pomořanskou, nemohlo se to neprojevit v jejich vzájemných vztazích. Alžběta se netajila svými výhradami vůči Václavovi, jemuž vytýkala malou aktivitu v zajišťování lucemburské rodové moci i žárlivost ve vztahu k nevlastnímu bratrovi Zikmundovi; ta se postupně změnila až v nenávist.
Faktem zůstává, že nekritický vztah Karla IV. k Václavu IV. se nemalou měrou podepsal na tom, že se z něho později stal slabý a neschopný král, který si nedokázal ani udržet funkci římského císaře. Karlovo „umetání“ cestičky k moci pro Václava IV. se nakonec ukázalo jako kontraproduktivní. Na rozdíl od Václava byl Zikmund Lucemburský panovníkem schopným a aktivním. Jeho skutečný význam zůstával po staletí nedoceněn.
Byl to totiž on, Zikmund, kdo se jako jeden z prvních evropských křesťanských vladařů postavil vojensky proti turecké (muslimské) expanzi do střední Evropy. V kontextu dnešní doby je to skutečnost zaznamenáníhodná, leč neprávem stále opomíjená. Zikmund byl sice v Čechách obávaným a neoblíbeným králem, zejména kvůli podílu na smrti M. J. Husa, avšak to nijak nezmenšuje jeho historickou roli, kterou sehrál v dějinách Evropy.
Když císař Karel IV. zemřel (29. 11. 1378), znamenala tato událost zásadní zlom v životě královny-vdovy Alžběty Pomořanské. Nerada se loučila s přepychem panovnického dvora na Pražském hradě, avšak nástup mladého krále Václava IV. ji donutil k tomu, aby se na zbývajících patnáct let života uchýlila do ústraní. Toto období trávila nejčastěji ve věnném městě českých královen – Hradci Králové. Ani pak nezahálela a snažila se pomáhat svému nejstaršímu synovi Zikmundovi v jeho snaze o dosažení svatoštěpánské koruny (1387).
Zemřela dne 14. 2. 1393 v Hradci Králové. Byla pochována po boku svého manžela ve Svatovítské katedrále na Pražském hradě.
11. 2. 2018
PhDr. Rostislav Janošík
