Betlém – Bethlehem
Od filmaře Otakáro Maria Schmidta jsem v době předvánoční zaznamenal zmínku, že archetypem vnitřního domova je Betlém. Domnívám se, že k tomu lze dodat jen strohé konstatování, že právě odtud pochází Svatá rodina: Maria, Josef a jesle s Ježíškem.
Kdykoliv vidím nebo slyším název tohoto „městečka“, okamžitě přichází vzpomínka, která vůbec nezapadá, neztrácí na své aktuálnosti a nevzdaluje se spolu s rychlým tokem času. Vrací mne do doby, která je popsána v knize „Pouť do Israele“ (str. 127, kapitola XIV).
● Druhý čtvrtek, den jedenáctý našeho nelehkého expedičně poutního putování. Začínáme dnešní program ranní modlitbou „Otče nás“ a „Zdrávas Maria“ s prosbou za posilu, aby se podařilo vyřídit vše potřebné pro náš návrat s přechodem do Jordánska. Cesta vede přímo na jih a není dlouhá. Krátce před devátou zastavujeme na parkovišti města Betlém (hebrejsky Bet-lechem, arabsky Bajt-aj-Lahm), což v překladu znamená Dům chleba nebo Dům masa.
Jméno města, které má 40 tisíc obyvatel, je známo svými sklárnami a výrobou šperků. Je městem s arabským obyvatelstvem, asi polovinu tvoří křesťané. Leží v nadmořské výšce 800 metrů a je centrem idylické pastýřské krajiny, která si uchovala téměř nezměněný venkovský pohled s biblickou charakteristikou. Je to „bílé“ městečko na úbočí skalnatého pahorku s porosty oliv a cypřišů…
V jistých pramenech se název překládá jako „Sýpka“ nebo „Dům (božstva) Lachamy“. V tomto městě se narodil i král David. Turistickým i poutním místem je především bazilika Narození Páně…
─────
Nutno zpětně doplnit, že zmíněná cesta se uskutečnila v březnu roku 1994, tedy v době, kdy mezi státy Izrael a Jordánsko nebyla ještě uzavřena mírová smlouva. A pro úplnost – vyjížděli jsme z Brna v pondělí krátce po obědě, v plném obsazení 45 lidí, se třemi řidiči, autobusem Karosa, pokřtěným „Bětka“, bez jakékoliv technické luxusní výbavy. Bagáž pod sebou i nad sebou. Non stop. Kdo má jen trochu představivosti, může si to promítnout podle vlastních pocitů… Bratislava, Budapešť, Rumunsko, Bulharsko, Turecko, Sýrie… V pátek ráno jsme v hlavním městě Jordánského království Ammánu a potřebujeme požádat o vstup na území západního břehu Jordánu… Úřady zavřené, riskujeme cestu až na hranici – King Hussein bridge – Halt!!! Kulometné hnízdo, ostře nabité strojní pušky proti nám… Slzy, pláč, bezradnost, za námi cesta dlouhá 3893 km.
─────
Jeli jsme však pod ochranou Matky Boží, takže následuje porada starších, zněna programu s přejezdem Jordánska a několika zastávkami na významných biblických místech, nelichotivé ubytování v krásné Akabě, strastiplná plavba přes Rudé moře, brutalita kolem dokola, obstrukce egyptských strážců hranic, vyčerpávající výstup na Mojžíšovu horu (Gabal Músa, 2285 m)…
● Druhé úterý, den devátý – hraniční přechod Taba. „Must to be!“ Přísná bezpečnostní opatření. Vážení cestující, vše je pro vaši bezpečnost… Byli jsme vyslyšeni. Vjíždíme do Země zaslíbené.
─────
Těžko dnes předjímat, zda každé malé dítě ví, kde se podle Bible narodil Ježíšek. A už vůbec ne předpokládat, že ví, kde se Betlém vůbec nachází. I když v současné době se tam jezdí spíše turisticky, a především letecky, než jako věřící poutníci. Kolik strasti museli prožít ti, kdož celou cestu prošli pěšky. Bohužel, nejen Judská poušť, ale celé toto teritorium nepatří zrovna mezi nejklidnější. A samotný Betlém leží v oblasti, kde dlouho docházelo k ozbrojeným střetům mezi Izraelci a Palestinci.
Leží přibližně 8 km jižně od Jeruzaléma, v centrální části Západní břehu Jordánu. V roce 1995 se stal hlavním městem betlémského guvernorátu Palestinské samosprávy a dnes v něm žije kolem 30 tis. obyvatel. Každoročně do tohoto místa narození Ježíše Nazaretského míří tisíce křesťanů. Zde také sídlí jedna z nejstarších křesťanských komunit na světě. Jinak je většinově muslimským městem.
Dlouhou dobu zde žili všichni pospolu v pokoji a mírů. Ale politika…. (viz dějiny, zejména od konce druhé světové války).
Jistě značně dlouhý úvod k podstatě věci, které jsem se chtěl věnovat. Ale souvislosti si to vyžádaly, proto dílčí zmínky v předchozích článcích (o adventu, Vánocích, o Borovanských betlemářích a vůbec vzniku tradice vánočních jesliček, tedy betlémů).
Zavítejme teď do křížové chodby původního dominikánského kláštera, která svým tajemným kouzlem obklopuje klášterní kostel Obětování Panny Marie na Piaristickém náměstí v Českých Budějovicích. Právě zde se konala v době vánoční „Výstava betlémů z přírodních materiálů“ – autorka Jana Pulcová, spolu s výstavou výtvarných dětských prací „Vánoce včera a dnes“. Pořadatel Biskupství českobudějovické ve spolupráci s diecézním katechetickým střediskem a spolkem Most.
Autorka, lidová výtvarnice, své práce vystavovala nejen v jižních Čechách (Jindřichův Hradec, Chýnov, Hvožďany, Velešín), ale i v zahraničí (Francie-Nantes, Kanadě, německém Zwieselu). Také v Praze v Muzeu ministerstva zemědělství.
Své betlémy vyrábí jen z přírodních materiálů: šustí, slámy, makovic, mechu, kůry, dřeva. Dalo by se říci, že ze všeho, co se v přírodě najde a dá se použít. Dovedete si představit Svatou rodinu, umístěnou ve skořápce lístkového oříšků? Větší pak ve skořápce vlašského ořechu a ještě větší ve skořápce kokosu? Nebo ve skleněné lahvi? V kapličce z dýně? A mohli bychom pokračovat až k postavám přes půl metru vysokým. Z vypuštěného rybníku dokázala použít i škeble, kořeny i rybí šupiny.
Dalo by se říci, že je to opravdová manufaktura… Sbírat, třídit, čistit, louhovat, sušit, vyšívat, žehlit, řezat, dlabat… Nejdůležitější při tom je ale nadšení, poctivost a láska, se kterými to již dlouhá léta dělá. Říká, že jí to dělá nejen radost, ale celkově uklidňuje. Se svými figurkami se baví a má velkou radost, když se něco obzvlášť vyvede, byť to bylo značně náročné. Nejen na ruce a oči, ale i na soustředění se, při kterém dokáže zapomenout na celý okolní svět. Vnímá jen ten, který je ukryt v té miniaturní kráse. Přestože do jara je ještě dosti daleko, již se těší na sbírání dalších materiálů v přírodě, které používá pro tvorbu svých děl. Některá jsou tak malá, že je to k neuvěření, jak se s tím člověk vůbec dokáže piplat.
Sám letošní čas tomu chtěl, že o první neděli po Vánocích (31. 12.) se podle křesťanské liturgie slavil svátek Svaté rodiny, což je samo o sobě zvýrazněním rodiny jako takové. Rozvoj dítěte v křesťanských rodinách je vázán především na vztah milujících rodičů, jako tomu bylo i u jeslí, kde stáli Maria s Josefem. A snad právě proto můžeme společně děkovat, že syn této pracovité a věřící ženy se stal knězem. Nechť jim i nám všem nadále Otec nebeský žehná.
„Když Josef a Marie vše řádně vykonali podle Zákona Páně, vrátili se do Galileje do svého města Nazareta. Dítě rostlo v síle a moudrosti a milost Boží byla s ním.“ (Lk 2,39-40)
Poutník František
Vystavené práce, dílo autorky
Miniatura ve skořápce
Svará rodina na plátku dřeva
