(Ne)radostná perspektiva? – Ing. Vladimír Veselý
Záměrně jsem čekal se slíbeným pokračováním svých často škarohlídných hodnocení svého okolí v naději, že se to spolu s politickou proměnou v Americe změní. Proti Obamovi k lepšímu. Ne že bych čekal, že v případě zvolení Donalda Trumpa vysvitne najednou sluníčko a vše se změní v „ráj na Zemi“. Ale proti Hillary to slibovalo přeci jen podstatně lepší alternativu. Trump je z podobného hnízda, jako je to naše Čapí, jen jej má trochu větší a všude pozlacené. Do prasátka si na něj jistě nenastřádal, a lze tedy u jeho majitele očekávat jistou chamtivost, jaká už je u politiků teď normou. Sice se nechal slyšet ještě v předvolební kampani projevem, který sliboval zlepšení vlády pro lidi, ale „to víte, volební kampaň“. V té, a nejen v té, je prý politikům dovoleno lidem lhát, jak připouští i náš prezident.
Dopadlo to tak, jak to dopadlo, a netajím se tím, že jsem rád. Má to však své zádrhele. Dosavadní, v šeru vládnoucí, světovláda je příliš mocná na to, aby si to dala líbit a nechala se připravit o své zisky a téměř absolutní moc. Ta se nerozpakuje zabít nejen příliš aktivního odpůrce (JFK), ale ani tisíce zcela nevinných civilistů (11. 9. 2001), nebo vojáků ve vyvolaných válkách (Irák, Sýrie a jiné). Peníze jsou současným Bohem, jejich vliv prochází nejen zdí, ale i stěnami trezorů a zábranami vůči nelidskosti. Peníze a moc kazí moc a absolutní moc kazí absolutně. Na druhé straně návrat k „vládě lidu“ je lákavou nabídkou, i přes reálně poznané nedostatky a nedosažitelnost slibovaného stavu. Dovolili jsme však oligarchii, aby si u nás vybudovala dobře vyzbrojený hrad a zdecimovala jeho podhradí na poslušné ovečky, stojící frontu před jatkami, jež zásobují jejich stůl. Z našich řad jsou i řezníci a kuchaři, kteří je na jejich stůl donesou. V takovém stavu je těžké je porazit.
V této situaci je nástup do funkce velitele ochranky hradu i podhradí velice odvážný. Pral se však o to. Je na něm, jakou zvolí taktiku, aby vyhovovala alespoň částečně oběma stranám. Té, která nemá prakticky co ztratit, ale kolaborací jen získat (což ráda činí), i té, která disponuje polovinou majetku světa, o který se bojí a na jehož obranu je ochotna obětovat libovolný majetek a životy té první strany. Držím mu ale přesto (ač ne bez výhrad) palce s přáním úspěchu (o který se obávám). Naplnil by mé celoživotní přání a sen o lidském životě bez válek a vzájemného okrádání lidí všech typů a barev, živících se svou prací i dovednostmi a neplýtvajících dary přírody ani přebytky svými, či ostatních. V podstatě je to werichovské: „Já udělám to a ten zas tohle a všichni dohromady uděláme moc!“
V dnešní „technické“ době by to neměl být problém, ale nikomu se to zatím nepovedlo. Už když se jen přiblížil, tak jej včas zabili, pomluvili a často označili za škůdce lidu. Zajímavý je například článek Ladislava Kašuky ve Svobodných novinách.eu o Stalinovi jako tvrdém reformátorovi, který mohl změnit svět. Prý k lepšímu. Je to ojedinělý názor, ale může na něm být i hodně pravdy. Stalin měl velmi těžkou pozici v rozvrácené zemi se spoustou jeho nepřátel, ale dokázal s ní porazit Hitlera i ubránit ji proti okolnímu světu. Já sám jsem v SSSR dvakrát byl, ale hodnotit tamní poměry bych si netroufal. Dalším citovaným „prolidovým“ diktátorem byl M. Kaddáfí, ale ten na to měl spoustu petrodolarů, které ho nakonec stály život. Stejně jako Saddáma Husajna. O jejich bohatství byl až příliš velký zájem. „A kdo chce psa bíti, či majetek někomu vzíti, hůl si vždycky najde.“
Proto dobře vím, že není možné nalézt společenský řád, který by vyhovoval všem. Existují workoholici, stejně jako ti, co považují svou možnost nepracovat za své právo. V jednom pražském lese žije již devátý rok v létě, v zimě „poustevník“ pod plátem z vlnitého plechu vleže a ve spacáku, s rádiem napájeným slunečním panelem a popelníkem (na ostatní potřeby jsem se raději neptal). A vydrží to. Ti měkčí, žijící před obchodními domy, jistě znáte, ale ti jsou dotováni neziskovými institucemi a na zimu se uchylují někam do tepla. I když občas i zmrznou, protože z uzavřených prostor mají fobii a spí venku. Většina z nich si takový život volí dobrovolně, jako životní krédo, a vládu nad ním odmítají. S tak různorodou společností se takové plány plní velice těžko.
A to už nemluvím o ekonomických běžencích a aktivních bojovnících za slastný život na dávkách, včetně za staletí nepřizpůsobených Romech. V zahraničí obvyklá ghetta u nás máme naštěstí jen poskrovnu (Chánov apod.). Nová v Evropě díky utečencům pilně vznikají, v Americe jich mají hojnost. Takže starostí je pro Trumpa habaděj. No, uvidíme. Ukrojil si veliký krajíc, jak je u lidí jeho typu zvykem, ale držím mu palce. Nikdo totiž neví, jaké má pomocníky, známe jen jeho protivníky a ještě ne všechny. A není na světě ten, kdo zavděčil by se všem. Bude proto muset asi alespoň uvolnit trochu nohu na plynu. A bude záležet na tom, zda nechá ten svůj vůz dojet setrvačností a do kterého údolí, nebo zda dupne na brzdu. Nechat jej havarovat by bylo teď už nezodpovědné, špatné a nežádoucí. Bohužel však k tomu to spěje nejvíce. Svět se radikálně mění, jak k tomu už v historii došlo podle archeologických nálezů snad i několikrát. Dokonce možná i s mimozemskými vlivy. To ale nechci teď diskutovat. Bližší je košile než kabát a přes tu pálí mnoho věcí. Vyčkejme, zda nějaký kabát tu košili přikryje.
Především jde o praktickou nemožnost nalézt funkční společenské zřízení, které by s přijatelnou mírou vyhovovalo všem. Já ho nevynaleznu, ale mohu se pokusit díky svému věku o hodnocení těch, které už proběhly. Z těch je pochopitelně nejvíce chválen ten pravičácký kapitalismus. Jeho rádoby globální varianta, označovaná jako NWO (New World Order) se ale ukazuje jako spíše škodlivá a nezvladatelná. Jen jako nástroj současné elity, vlastnící polovinu majetku všeho světa. Ani vize komunismu neuspěla, protože ten hrozil měnit se v „komunicmus“, tedy straníky ovládanou rovnostářkou chudobu. Ač na těch kibucech něco bylo, ale ne pro naši povahu. Snad nejbližším byl pro pracujícího člověka ‒ od extrémů očištěný socialismus. V tom jsem prožil velkou část svého života. Přes sešněrování do značně uzavřeného prostoru socialistických států a omezení soukromého podnikání jsme měli pohodlnější život než dnes (až na Dubčeka, který plakal, že „chce mít tu gunarovu (Husákovu) zlatú vaňu“). Užil jsem si více moře než dnes, na byt jsem měl bezúročnou půjčku a řadu dalších „samozřejmých“ výhod pracujícího člověka. Ceny byly téměř stálé, na zboží často uvedené (ač se za ně mnoho koupit nedalo), ale nemusel jsem se bát toho, kdo a kdy mě ziskuchtivě okrade. A úspory na stáří neztrácely hodnotu inflací. Zdravotnictví nebylo jen zdrojem zisků a bylo přístupné prakticky všem.
Pravda, byl zde pocit jisté nesvobody, mimo Václava Klause se hned tak někdo do kapitalistické ciziny nedostal, ale v podstatě jsme se tak špatně zase neměli. Nicméně toho, co by potřebovalo změnit, bylo nemálo, aby to nesklouzlo na Orwellovu „Farmu zvířat“. Ale to je i v dnešním světě. Dnes prakticky nenajdete politika nebo velkopodnikatele, který by nebyl „Pan Čistý“, nebo neprotežoval celosvětové „náboženství“ osobního zisku. A to mi na dnešním světě tolik vadí. Proto se obávám, aby tak neskončilo i „polepšení Donalda Trumpa“, pokud se toho dožije (včetně nás všech). Málem jsme se toho nedožili všichni. Ještě že Putin, kterého také dvakrát nemusím, ale pro svou zemi činí dobře, se nenechal vyprovokovat Obamou.
O politické situaci u nás a v Evropě snad ani raději nehovořit. Občas sice probleskne sluníčko z oblohy (ne to od „sluníčkářů“), ale to je slabá naděje. Konečně už spolustraníci přestávají věřit Sobotkovi a s ním snad odejdou ti další. Problém je, aby se nechovali jako Obama a nenatropili ještě další škody. Dvojníků máme tady dost (Obama-Zeman a jiní). Snad dojde i na Angelu a ona skončí devastaci Německa i Evropy. Zatím ještě stále podporuje politiku: Jen pojďte dál, krků bezvěrců k podřezání je tu dost, žen ke znásilnění také a ještě vás štědře odměníme. I naše ženy prý toužebně očekávají nadržené hnědé samce a odstavený manžel raději daroval kalašnikovy a náboje (kam?). Nestane-li se zázrak, Evropa to má spočítané. A Putin má svých starostí dost.
Dodělávající osel prý nejvíc kope a dnešní technika dovoluje udělat nejen všem známé atomové katastrofy, ale i ovládání počasí, hurikánů, tsunami a zemětřesení, bezohlednou genocidu jakékoli části lidstva nevyjímaje. Budeme jen další zaniklou civilizací, kterou budou po tisíciletích noví obyvatelé Země zkoumat?
29. 1. 2017
Ing. Vladimír Veselý
America first!
