Maškarády – František Růžička
Konec blahobytného vánočního období, tříkrálová charitativní sbírka za námi. Byť s otazníkem, kdy ti tři naši králové s černým vzadu (že by už tehdy rasová diskriminace?) vlastně začali pokorně s koledou nastavovat pokladničku, na rozdíl od mudrců z východů, kteří Ježíškovi dary naopak přinesli. A to dary velice vzácné.
Na Nový rok, postoupili jsme o slepičí krok a na Hromnice, budeme mít o hodinu více. Takže bude i více zábavy. Zavládnou nám masopustní reje a veselice. Tato tradice sahá až do dob habsburské monarchie. Traduje se, že v jihočeské metropoli býval masopust ukončen velkým průvodem maškar odpoledne o masopustním úterý. Zájem občanů byl veliký, v ulicích čekalo množství lidí i národní školy neměly vyučování, aby děti nepřišly o zajímavou podívanou. Původně pořádali tuto akci Němci, trasa průvodu se časem upravovala. Postupně se vycházelo od Zlaté husy či hostince U Basy. Čeští občané pak z hostince Na Americe (u Homolků na Palačáku, jak řada z nás ještě dobře pamatuje). V padesátých letech se vysokoškoláci pokusili tuto tradici obnovit, ale ideologie proletariátu byla mocnější.
K obnově této masopustní merendy došlo znovu v úterý 27. února roku 1990 pod názvem „Tradiční masopustní koleda“. Záměrem bylo přenést do krajského města kouzlo doudlebských masopustů a zároveň seznamovat s různými typy jihočeských koled (K. Rada – Když se psalo c. k.).
Masopust býval v minulosti třídenním svátkem, který nesouvisel s církevní liturgií, nicméně se církevnímu kalendáři podřizoval. O půlnoci masopustního úterý končila zábava, pochovala se basa a začal 40denní půst, který trval až do Velikonoc. Písemné zprávy pocházejí již ze 13. století.
Na Českobudějovicku (Nesměň) vyrazili koledníci v prvních obcích již v polovině ledna a veselá zábava bude následovat v dalších obcích. V Plavu (na Malši) se tradičně vychází v sobotu od Obecního domu, kde se vydá povolení ke koledě. U každého domu se pak průvod zastaví, zatančí a zazpívá se kolečko pro hospodyni. Ale tam, kde někdo zemřel, se dělá kolečko tiché. Letos se bude chodit již podvacáté. Zdejší koleda vychází ze známé doudlebské růžičkové koledy, chodí se ale slaměná. Růžičkovou totiž chodí mládenci, kdežto slaměnou ženatí muži. O hudební doprovod se postará kapela Hejkalka, při večerním masopustním reji Malá kapela Pavla Havlíka.
Masopustní reje se znovu stávají významnou venkovskou zábavou. Už počtvrté vyrazí průvod také v nedalekém Pištíně. Chystá se i Novohradsko, uveďme Údolí u Nových Hradů a Rychnov. Další kolečka jsou již hlášena v Horní Stropnici, Olbramově, Střeziměřicích, Svébohách, Humenicích a Bedřichově…
Rozhodně se nedá zapomenout na další jihočeská místa. Patří mezi ně Třeboň, Horní Pěna na Jindřichohradecku i Nové Hrady se šedesátiletou tradicí. Připravují se i farníci v Mirovicích. Tradiční je již Milevsko, kde se chlubí největším a nejstarším průvodem. V letošním roce se zde chystají na překonání vlastního rekordu v účasti 629 masek. Národopisný soubor Doudleban má své působiště již ve svém názvu. A protože je letos přestupný rok, musí si mládenci na klobouky přidat o jednu růžičku navíc. Nebudou to mít jednoduché ani lehké. Budou totiž hostovat v Českém Krumlově, v Milevsku a tradičně o masopustním outerku v jihočeské metropoli.
Můžete se těšit nejen na dálku, ale do jižních Čech přímo zavítat. Jistě se tu bude líbit i kocouří divoké smečce od Borotína, která rozšiřuje nenávistnou slinu po internetu na vše jihočeské, zejména budějovické. Pokud netrpíte některou z kočičích nemocí – od zánětu spojivek, přes močové kameny, epilepsii, toxokarózu, chlamidiózu, dermatofytózu, toxoplazmózu až ke vzteklině – budete srdečně vítáni.
František Růžička, Hlas svědomí
Koleda růžičková
Koleda mečová
Koleda babská
Koleda slaměná
