Svobodné noviny na internetu

Klidně se mohu domnívat, že je to všechno jen pouhá náhoda. Anebo to všechno „někdo“ nějak prozřetelně, či neprozřetelně řídí. Zejména pak sdělovací prostředky. Proč se tedy divit, že ti pracháči (u nás dnes už také miliardáři) si za své poctivě vydělané prašulky kupují jeden sdělovací plátek za druhým. Přesněji po celých balících. Konečně, proč by toho nevyužili, když zahraniční strategičtí partneři naše vody vyklízejí, protože jim to již moc velké úlovky nedává. To těm našich pohrobkům to v praktickém politickém životě může ještě v mnohém posloužit. Zajímavé zhodnocení jsem pochytil od komentátora Reflexu (B. Pečinka), který to snad považuje za nějaký objev. Dodal bych jen - pohavlovské a poklausovské politiky… Totiž – že političtí oligarchové svá média promění v propagandistické sračkomety. No není to úchvatné, když se to týká především prodejných redaktorů, reportérů, novinářů and comp…?

Jelikož jsem vyrůstal na jihočeském venkově, klidně bych mohl přidat kvízovou polemiku o tom, co je to šlouf, šloufek nebo hovnocuc. Ten to jen nacucnul, zatímco sdělovací prostředky to rozstřikují a zamořují celé ovzduší. Braním se předtuše, že by s tím měl cokoliv společného některý z dřívějších hradních poradců. Takže se raději vrátíme do přírody k objasnění použitého pojmu v názvu článku.

Je to velice prosté. Jsou to ti, kteří pravidelně (hodně pravidelně) vystupují na jihočeskou Fudžijamu, tedy horu KLEŤ. Jsou sice početnější zástupy těch, kteří tam vystupují nepravidelně (méně často), zato již hodně dlouho. Ale těch by si jen tak někdo od SP (sdělovacích prostředků) ani nevšiml. Tak se to pokusím trochu napravit. Jen je hodně bolavé, že to nemůže udělat náš občasník Hlas svědomí, který v současné době již pravidelně nevychází. I když snaha je stále živá.

První náhodou bylo, že jsem zachytil část rozhovoru Ivany Šimánkové (JTV Studio Z) s borcem, který na vrcholek Blanského lesa vyklusává ještě častěji než „pravidelně“. Přimělo mne to k zastavení a ohlédnutí se za dobou dávno minulou. Nahlédl jsem proto do archivních análů a zapsal si pár poznámek. O několik dní později se o stejné téma otřeli redaktoři Českobudějovického deníku… Náhodou? Anebo to někdo opravdu řídí?

Klubová kniha zápisů na vrcholku zaznamenala v minulém roce přes 16 tisíc návštěv. Spolek Klub přátel hory Kleť dlouhodobě eviduje výstupy během celého kalendářního roku. Dříve se započítávala každá cesta nahoru, třeba i víc v jednom dni. Jeden z aktérů vykázal v roce 2004 celkem 420 dotykových dnů. Později se ustálila praxe evidování jen jednoho výstupu za den. Do výsledného součtu se pak ještě započítávají bonusy z akcí o titul „Himalájský tygr“ a „Himalájský medvěd“. Právě nedávno vyhlásili Kleťaři výsledky za rok 2015. Králem hory se stal padesátiletý českokrumlovský strážník (R. H.) s 390 záznamy. Vážným konkurentem mu byla zaměstnankyně JU (K. P., 47 let) s 387 záznamy. Dodejme, že seznam borců je značně dlouhý a nejméně dalších 50 zdolalo loni horu alespoň stokrát. Jeden 77letý (F. P.) dokonce s 82 návštěvami. Úctyhodného počtu výstupů dosáhli i ti nejmladší. Rok 2015 byl asi o 4000 výstupů bohatší než rok 2014. Další výsledky a zajímavosti lze dohledat na webových stránkách.

Můžeme dodat, že v den svatého Silvestra na vrcholek vystupují také studenti JU, biskupského gymnázia a jiných škol, aby se zúčastnili již tradiční bohoslužby, sloužené v „polních podmínkách“.

Již 17. novoroční výstup zaznamenali i političtí aktivisté. Členové jihočeských krajských organizací ČSNS (národní a sociální), ND, ČSNS (národně socialistické), strany LEV (Národní socialisté a Republikánské strany) k tomu vydali i své tiskové „Prohlášení“. Jelikož jsme na procházce divukrásnou přírodou, nehodlám se v této stati dále věnovat kontrole transparentnosti, odporu k islámu, obraně hranic, změně azylového zákona ani výstavbě mešit. Stále ve své mysli chovám přesvědčení, že k přeměně turistické chaty na vrcholku s transplantací na mešitu zcela určitě nedojde. O tom se snad pan majitel s přáteli o silvestrovské noci jistě nedohodli. V tomto čase je totiž určena jen pro jeho soukromou klientelu.

Mé zastavení s ohlédnutím se a nahlédnutím do análů, nebylo vůbec nezajímavé. V době rozvinuté socialistické společnosti jsme s hrdostí odpovídající našemu věku dokončili komplex o 75 bytových jednotkách pro mladá manželství (1972). Po deseti letech bylo vše podstatné dokončeno, rodinky rozmnoženy. Začalo se chodit na turistické výšlapy. První z nich byl na „Dívčák“ (1981) a již následující v roce 1982 právě na vrcholek Kletě. Podle tehdejšího ideologického zaměření se tak konalo ve dnech květnových. Jednotlivé trasy se různě upravovaly, i termíny se měnily… Suma sumárum ‒ jedná se o skutečnou tradici v době trvání úctyhodných třiceti tří let! Přidávat ryze osobní poznatky a zážitky by vydalo na dlouhý románek. Snad jen velice stručně. K 65. narozeninám poslední výstup pěšmo pod lanovkou. K 69. naposledy z vrcholku pěšmo do České Krumlova. Křeče v lýtkách dosti nepříjemné.

Ani poslední, uplynulý rok 2015 nebyl vynechán. Každému z pamětníků již přibyly vrásky ve tváři, prořídly vlasy na hlavě, na nohou přibyly křečáky. Vzdejme ale díky našemu Stvořiteli, vždyť někteří s námi jít už ani nemohli a dosti těch, kteří nás sledovali z nadoblačné výšiny. Takže: Bohu díky! S obtížným nákladem za krkem (dosud nediagnostikovaná těžká nemoc) byla možnost (třeba už poslední) potěšit se s mohutnými velikány Blanského lesa, nechat se pohladit pronikajícími slunečními paprsky, pohlédnout na vzdálené Alpské vrcholky, zamávat bílým obláčkům páry nad chladícími věžemi vzdálené JETE, ale hlavně načerpat mocnou sílu ze zdejšího energetického bodu… Konec konců pochutnat si také na dobré česnečce, zapít malým pivkem (tradiční becherovka zakázána), rozloučit se s hvězdnou oblohou, obětovat krátkou modlitbu u vztyčeného kříže a s opatrností danou věkem vydat se po „babské“, či úseky pod lanovkou dolů do Krásetína. Omýt svůj pot v pramenité ledové vodě, zchladit se douškem a vydat se zpět k domovu.

Dopřál-li někomu osud a jeho Strůjce ještě více podobných cestovatelských zážitků a výstupových prožitků při postupných životních jubileích ‒ k padesátinám, 55, 60, 65 – postupně výstup na Gabal Músa (2285 m) na Sinaji, výšlap na Massadu u Mrtvého moře (v tropickém žáru), odpočinkově Cestou Trollů v Norsku, za sirného čpění do vytčených 4044 m na Popocatépetlu (Kouřící hora) v Mexiku (vrchol 5452 m jen pro zkušené) a k jubilejní „70“ grandiózně po The Great Wall od China ‒ zcela jistě nemůže být nespokojen a rozhodně má za co děkovat…

Poutník František (Kéčara)

Výstup 2008

Výstup 2011

Běh pro mladé i starší

Pamětní deska s nápisy