Motto: „Je smutné, když se z profesora stane klaun.“ (Petr Havlík, Aktuálně.cz, 11. 12. 2024)

Začnu tentokrát vysvětlením věty, kterou jsem zvolil jako motto tohoto článku. Činím tak hlavně kvůli mladším čtenářům, jimž zřejmě jméno autora onoho citátu nic neříká. V dávných dobách, kdy se na počátku „devadesátek“ rodil polistopadový systém politických stran, patřil P. Havlík k těm politikům, kteří spolu s V. Klausem zakládali ODS. Přesněji: byli u toho, když se z amorfního „Občanského fóra“ vyčlenila jako nejvýznamnější strana právě ona „pravicová“ Občanská demokratická strana. Ta se v té době deklarovala jako strana pravicová, vycházející z konzervativních hodnot. Kladla důraz na lidské individuum (oproti státu), na odpovídající roli ekonomických zákonů při transformaci společnosti, jakož i na minimální zásahy státu do života občanů.

Podíváme-li se zpětně na to, jakou cestu jsme od té doby urazili a kam jsme při tom našem putování za obnovenou svobodou a demokracií došli, musí být zakladatelé a podporovatelé této strany zděšeni. Všechny ty „otočky“ a politické kompromisy přivedly tuto stranu tam, kde dneska je: k nehybnosti, k vyčkávání na to, co přinese další vývoj, a v konečném důsledku k pasivnímu čekání na ránu z milosti. To je věru smutný konec kdysi slavné a velké strany.

Po „hrobaři“ P. Nečasovi se v posledních deseti letech ve vedení ODS „usalašil“ člověk ještě mnohem neschopnější než on – Petr Fiala. O něm je totiž řeč v citátu od P. Havlíka. Fiala ovšem nepatřil ke kmenovým členům této strany: zabloudil do ní a už tam zůstal. A protože budil dojem serióznosti a rozvážnosti, napadlo kohosi, že by po letech rozvratu a volebních neúspěchů mohl tuto stranu stabilizovat a pozvednout k novým výšinám. Byl to fatální omyl.

Fiala pouze pokračoval ve stagnaci a nerozvoji ODS. A protože si i on musel uvědomovat, že to jeho politické „kejklířství“ k ničemu nevede, rozhodl se pro sebezničující projekt koalice SPOLU. Zvolil tutéž metodu – jako před ním jiní „tvůrci“ politických projektů: V. Bárta, T. Okamura  nebo A. Babiš. Výsledek vidíme všichni okolo sebe každý den. Není totiž všechno zlato, co se třpytí. Ani profesor „politologie“, který si hraje na znalce politiky, o níž ve skutečnosti nic neví, nebývá zárukou toho, že se cesta za novým úspěchem zkompromitované strany může podařit.

Příští měsíce rozhodnou o tom, zda ODS zůstane na politické scéně, nebo zda úplně zmizí. O tom rozhodnou voliči za deset měsíců – u parlamentních voleb 2025. Neschopnost ukončit zmíněný projekt a zbavit se Fialy jako brzdy dalšího rozvoje této strany, to jsou dva balvany, které táhnou ODS ke dnu. A pak jsou tu ještě dvě železné koule (TOP 09, KDU-ČSL), které si Fiala – bůhvíproč – dobrovolně přivázal ke svým nohám, aby ta cesta ke dnu netrvala tak dlouho. Potvrdilo se, že spoléhání se na serióznost vysokoškolského učitele nemusí být tou nejlepší cestou dějinami. Ti rozumnější členové a funkcionářů ODS to již vědí, ale ani oni nemají sílu nebo odvahu s tím něco udělat. V tom případě zbývá jediné: nechat to na voličích, aby rozhodli o dalším osudu této strany.

─────

„Fialová šaškárna“ ČT nezachrání. Bez vyhazovů to nepůjde!

Vzhledem k tomu, že se v době nevlídného podzimního počasí častěji než obvykle dívám na vysílání ČT, nebudu se tvářit, že kromě pokračování ve „fialové módní přehlídce“ nevidím i jistou, hodně křečovitou, snahu o určité zlepšování v práci dosavadních redaktorů zpravodajství ČT. Někteří z nich jsou až nebývale soustředění, zmateně se dívají do notebooků před sebou nebo očima hltají všechno, co jim jejich šéfové a lidé z televizního zázemí posílají na tablet, a nezapomínají ani na pokyny z režie prostřednictvím miniaturního sluchátka v uchu.

Chápu J. Součka, který se dostal do funkce ředitele ČT spíše náhodou, než že by to bylo výsledkem jeho předchozího profesního růstu, že se pokouší vyhovět všem tlakům a ustát svou pozici. Upřímně: nemá šanci. ČT je totiž natolik prohnilý, zkostnatělý a neživotný moloch, že se dá směle přirovnat k některému z dávno vyhynulých pravěkých veleještěrů. Pokrok je tady nemožný. Jako nejpravděpodobnější se jeví to, že tento postkomunistický moloch na Kavčích horách se sám sesype působením fyzikálních zákonů. Zkrátka: jednoho dne zjistíme, že už není.

Aby bylo jasno:  Moje série článků na téma „špatná práce ČT“ byla motivována snahou upozornit na problémy, které televizní šéfové buď vůbec nevnímají, nebo je odmítají řešit. A protože situace v ČT není dobrá ani po personální stránce, dalo se očekávat, že nový ředitel narazí na odpor těch „déle sloužících“ neboli „televizních dinosaurů“. Ti si mezitím vydobyli jistá privilegia, o něž nechtějí přijít.

Ředitel J. Souček se jistě oprávněně domnívá, že by je mohl zkrotit jakýmsi „Kodexem pracovníka ČT“. Ale takový podobný dokument tam již dávno mají: pouze jej nedodržují. Za minulého ředitele, P. Dvořáka, si zaměstnanci ČT zvykli na to, že si mohou dělat, co chtějí, aniž je za to kdokoliv postihoval. Proto se z ČT stal takový „chlív“, jakým stále zůstává. A ty chyby, na které jsem ve svých článcích upozornil, jsou jen zákonitým výsledkem dlouholetého šlendriánu, který byl televizním redaktorům tolerován. Na rozdíl od J. Součka si však nemyslím, že se přijímáním dalších „Kodexů“ cokoli v práci ČT změní k lepšímu.

Tou základní podmínkou totiž je, že změnit se musí lidé, a to na základě sebedisciplíny, nulové tolerance ke špatně odváděné práci a povinného respektu vůči televizním divákům. Ti posledně jmenovaní to totiž všechno platí. Oněch sedm miliard Kč nejde z kapes premiéra P. Fialy ani komunistického rozvědčíka z Hradu, ani „bandy čtyř“ (= stran, jež tvoří vládní koalici). Až si to zaměstnanci ČT konečně uvědomí, teprve pak může začít pokus o nápravu neutěšeného stavu této televize.

Jak jsem již uvedl v úvodu tohoto článku, je třeba velice uvážlivě, se znalostí věci, volit potřebné kroky ke zlepšení špatné pověsti ČT. Jedním z velkých problémů je přijímání nových redaktorů/redaktorek. Spíše se jedná o mladé ženy, což jistě přivítá kdejaký muž, jenž se rád podívá na hezké a mladé tvářičky. Horší už to je, když ty „nové“ redaktorky (kdepak asi získaly svou kvalifikaci?) promluví. Některé z nich to řeší tak, že celý text ze svého tabletu „oddrmolí“ na kameru, aby to už měly za sebou.

Doopravdy nemám nic proti novým tvářím v ČT. Přirozená obměna personálu je nutná, protože jinak by se z této instituce stal rybník s polomrtvými rybami, do něhož nepřitéká žádná čerstvá voda. Jde nicméně o to, aby se jednalo o skutečnou posilu. Bohužel – to zatím nikde nevidím. Jen za poslední týden jsem zaregistroval hned několik nových „redaktorek“ s nezapamatovatelným příjmením. Všechny se vyznačovaly jednou společnou vlastností: buď neuměly ani pořádně přečíst to, co jim televizní štáb poslal na ty jejich tablety, nebo zoufale koktaly či mluvily nesouvisle. Tahalo to za uši tak, že se to nedalo poslouchat.

Na druhé straně jsem zaznamenal i jeden případ, který mě docela překvapil. Jinak sympatická a do té doby dobře vystupující redaktorka, která působila jako reportérka z regionu, jen s obtížemi zvládala moderování tzv. nočního kontinuálního vysílání ČT. (To je prý nejnovější výmysl J. Součka. Nejen já, ale i další diváci by přivítali, kdyby se ČT24 znovu vrátila k nočnímu vysílání záznamů ze zasedání Poslanecké sněmovny a Senátu PČR. Redaktoři a redaktorky tohoto nočního vysílání by se mohli vyspat a my, diváci, zase dozvědět více o tom, co dělají naši dobře placení, ale líní zákonodárci.) Rovněž projev této moderátorky byl nesouvislý a plný nečekaných pauz. Přitom až dosud tato mladá redaktorka „reportovala“ z regionu bez problémů. Je to jako s přesazenou kytkou: ne každá se ujme.

Proč o tom všem píšu? Abych J. Součkovi poradil to, co jistě i on sám dobře ví. Že totiž tudy cesta k vyšší kvalitě nevede. Kvalitu nelze nahradit kvantitou: stádo nových „televizních husiček“ spokojenost diváků se špatnou prací ČT nezajistí. Vychovat si generaci mladších kolegů a kolegyň, to bude nepochybně běh na dlouhou trať. I ti dnešní televizní „matadoři“ potřebovali jistý čas k tomu, aby se vypracovali a dále profesně zdokonalovali. Dosavadním redaktorům a moderátorům nechybí profesionalita, nýbrž skromnost ve vystupování a respekt k televizním divákům.

Tou nejúčinnější cestou k nastolení normálních poměrů v ČT by mělo být pro začátek zrušení nadstandardních platů a každodenní kontrola práce zaměstnanců. Pokud se „nesrovnají do latě“, měl by následovat okamžitý vyhazov. Ten měl být ostatně uplatněn již ve všech případech, na něž jsem upozornil ve svých předchozích článcích. Jako vůbec první měl být vyhozen šéfredaktor zpravodajství M. Kubal. Dosud se tak nestalo. Kdoví, čím drží tento ušatý odchovanec G. Sorose v šachu ředitele Součka? O jeho jiné sexuální orientaci se přece dobře ví.

Téma „fialové módní přehlídky“ ani po půl roce neskončilo. Bude to nutno řešit až po pádu Fialovy vlády. Premiér P. Fiala má svých problémů víc než dost (včetně dopravní nehody s autem J. Kajínka). To, že se budou redaktorky ČT podbízet svými fialovými šaty a pár mužských „presstitutů“ fialovými kravatami, žádný z problémů premiéra P. Fialy nevyřeší. Jenom hlupák může na něčem tak ubohém založit svou budoucí volební kampaň. Náš popletený „profesůrek“ z Brna by udělal nejlépe, kdyby vyhledal pomoc psychiatra. Bez toho bude dál jen vršit jednu chybu na druhou.

7. 12. 2024

‒ RJ ‒

─────

P. S.

Doporučení pro ČT: zaveďte pro zaměstnance fialové uniformy!

Namísto toho, aby se každý den předváděla jedna či několik redaktorek ČT ve fialových šatech, bude průchodnější, když vedení ČT zavede pro všechny své zaměstnance, kteří se objevují před kamerou, fialové uniformy. Bude to praktičtější a bude to stát méně peněz. A kdyby chtěli televizní šéfové přece jen šetřit, pak by stačily dlouhé fialové pláště, podobné těm lékařským nebo kdysi i učitelským. Nač vyhazovat peníze za krejčovské salóny pro pár televizních exhibicionistů a exhibicionistek? Uniforma všechny rozdíly smaže, protože ČT se stále řídí oním heslem z dob „spacákové revoluce“: Televize patří těm, kdož v ní pracují. Pozvěte si „sarajevského atentátníka“ J. Rumla. Ten vám to vysvětlí.

„Fialové šílenství“, které zachvátilo Českou televizi, ale „přeskočilo“ i do televize NOVA, řádí jako nekontrolovatelné onemocnění již půl roku. Když jsem v červnu letošního roku na tento „exces“ upozornil, mylně jsem se domníval, že to po několika dnech „vyšumí“ a že se situace vrátí k normálu. Když to ani během letních prázdnin neustalo, uvědomil jsem si, že je to začátek mnohem většího problému. Zprvu jsem si myslel, že tímto způsobem dává skupina nespokojených redaktorů (v čele s jejich podporovatelem Z. Šarapatkou) najevo svou přízeň P. Fialovi – proti J. Součkovi.

Když se však začali s fialovými kravatami objevovat i ministři této vlády, začalo být všechno mnohem jasnější. Ten, kdo to organizuje, nesedí na Kavčích horách, ale nejspíš ve Strakovce. (Dokonce i ten rozvědčík z Hradu chodí s fialovou kravatou! Měl ji na sobě v den, kdy ho navštívili P. Fiala se Z. Stanjurou.) A odtud tu „fialovou šaškárnu“ řídí na dálku i v ČT. Tam je ochotných „podkuřovačů“ Fialově vládě víc než dost. Zatím k vrcholným „číslům“ patřil fialový zimní kabát, který si na sebe v den státního svátku, 17. 11. 2024, oblékl moderátor J. Václavek. V posledních dnech to, zdá se, graduje: garderobiéři z ČT již barevně „slaďují“ i moderátorské dvojice: např. dnes, 11. 12. 2024, měla J. Krásná růžové šatičky jako školačka z 3. A třídy základní školy a její kolega O. Topinka kravatu ve stejném odstínu. Chápu, že pak není čas na nějakou pravdu nebo na správná, nejméně dvakrát ověřená fakta ve vysílání, že ano, soudruzi z Kavčích hor?

Včera (10. 12. 2024) byli barevně „sladěni“ dokonce všichni moderátoři večerního vysílání na ČT1/ČT24: moderátorka B. Kroužková měla sytě fialové šaty opatřené řadou knoflíků a její kolega M. Řezníček zase fialovou kravatu. (Shodou okolností o těchto osobách hovořil týž den na plénu PS A. Babiš, a to v souvislosti s projednávaným požadavkem na zvýšení televizních poplatků. Připomněl jejich „protibabišovská“ vystupování v ČT. Ti budou nepochybně vyhozeni z ČT mezi prvními – hned po příštích volbách.) V pořadu 90′ ČT24 se týž den večer objevila skoro v minišatech fialové barvy s krajkou v horní části moderátorka K. Radilová. Čekám, že ty odvážnější „krasavice“ přijdou příště jen tak: v bikinách nebo nahoře bez ‒ s fialovým šátečkem okolo krku. 

Nejen řediteli ČT J. Součkovi, ale i těmto „fialovým kašparům“ dám dobrou radu: Přestaňte už s tou „módní přehlídkou“ a začněte svou práci dělat pořádně! Kdo nebude schopen tuto prostou pravdu pochopit, toho bude nutno z ČT vyhodit. Jiné řešení se nenabízí. Chce to vzít rozum do hrsti a začít se chovat jako normální lidé. Nejhorší bude první den této změny. Pak už si na to všichni zvyknou. J. Součkovi se nedivím. Šéfovat této „fialové bandě“ musí být peklo. Jako manažer a personalista ovšem žalostně selhal. Proto i on musí být vyměněn. 

11. 12. 2024

‒ RJ ‒