Pár politických střípků z „nové totality“ (podzim 2023)
Motto: „Neslibuj, že vykonáš, nehonos se, žes vykonal, ale ponech svým skutkům, aby za tebe mluvily.“ (J. A. Komenský)
V posledních týdnech se u nás nakupilo větší množství politických a dalších přešlapů a malérů neschopné vlády Fialových neumětelů a pologramotů. Takovou „úrodu“ jsme tady za 34 let polistopadového vývoje ještě neměli. Konec účinkování tohoto panoptika ze Strakovy akademie se blíží. Proto ta chcípající kobyla okolo sebe tak zběsile kope, zatímco „premiér, kterého nám závidí celý svět“, si létá po světě, aby ještě něco viděl, než ten jeho „cirkus na kolečkách“ skončí na smetišti dějin.
A tak jsme svědky toho, že tento hlasatel „nových pořádků“ letí na klimatický summit vládním letadlem (kdyby aspoň komerční linkou!), jehož emise ničí životní prostředí násobně víc než „klasické“ dopravní prostředky. Právě „myslitelé“ Fialova typu uvěřili (nebo to úspěšně předstírají) dogmatům Green Dealu, stejně jak to kdysi činili naši komunisté a svazáci po Únoru 1948. Jejich heslem je: Hlavně nám do toho nekecejte, protože my právě teď „vládneme“. Po nás potopa!
A protože ne všechno, co se momentálně v naší zemi odehrává, si zaslouží palcové novinové titulky na prvních stránkách tištěných a internetových deníků, rád bych upozornil na méně významné a často „neviditelné“ jevy, které se objevují v politice tohoto státu, jenž je od konce roku 2021 sužován nekompetentní vládou amatérů v čele s P. Fialou. Když si voliči vybrali tohoto „matláka“, dobře jim tak!
●●●
Krysy opouštějí potápějící se „koráb“ SOCDEM?
V naší „zabetonované“ demokracii to již delší dobu vypadá tak, že žádné překvapivé změny na politické scéně nejsou v dohledu. Koalice i opozice, aspoň ta parlamentní (= ANO 2011, SPD), jsou „v pohodě“ a jediné, co si toužebně přejí, je to, aby jim to tak vydrželo nejméně do konce volebního období. Nikdo z těchto „borců“ netouží po tom, aby jejich voliči museli jít k předčasným volbám. Důvod je prostý: z těch současných stran (a hnutí) by se do PS nejspíš žádná znovu nedostala. Proto došlo i ke zmírnění sněmovních střetů mezi „fialovci“ a „babišovci“. Zkrátka: budou to spolu muset do příštích voleb nějak vydržet.
Od posledních parlamentních voleb z října 2021 mnoha voličům mezitím „docvaklo“, že bez parlamentní levice (myslím té skutečné, kterou představovaly „historické“ strany ČSSD a KSČM) se vítězné koalici bude vládnout na jedné straně pohodlně, bez zbytečného remcání a daleko snadněji než dosud, přesto se dříve nebo později tento „deficit demokracie“ a tato „politická nevyváženost“ nutně projeví. Může přinést nebezpečné a obtížně předvídatelné konflikty ve společnosti. Fialova vláda se tak ocitla v situaci bájného řeckého hrdiny Hérakla: proplout mezi symbolickou Skyllou a Charybdou bude úkol nad jiné obtížný.
Právě tento stav nyní prožíváme. Nikoli jako přímí účastníci, nýbrž jako diváci, jež se vláda snaží zmanipulovat svými politickými tanečky okolo „úsporného balíčku“, který je docela obyčejným zdražováním úplně všeho. Levice prokazatelně chybí při projednávání zákonů ve Sněmovně, ale i v mediálním prostoru. Občasné pozvání zástupců mimoparlamentních stran (SOCDEM, KSČM) se může jevit jako příjemná změna v těch politických monolozích, které před televizními kamerami předvádějí současní politici z Fialovy koalice. Je to nicméně nuda k uzoufání. Přesto to lepší nebude, protože „nejsou lidi“.
V naší politice zoufale scházejí mladí, bruselskou propagandou neindoktrinovaní lidé, kteří mají skutečný, nepředstíraný, zájem posouvat tuto zemi vpřed. Lidé ovšem nejsou ani v těch „umírajících“ partajích, a to jak levicových (SOCDEM, KSČM), tak i těch údajně „pravicových“ či „pravostředových“ (jak o sobě tito politici sami tvrdí). Rovněž po „idejích“ se jaksi slehla zem. Ani ty nejsou.
KSČM se sice pokouší o jakýsi „restart“ v celostátní politice, avšak k tomu tři procenta preferencí stačit nebudou. Projekt předsedkyně této strany K. Konečné, nazvaný „STAČILO“, mezitím vešel ve známost. Přesto je málo pravděpodobné, že „odpadlíci“ ze stran, jež kritizují Fialovu vládu a kteřé jsou schopny zaplnit (aspoň z poloviny) Václavské náměstí v Praze, dokáží dostatečně oslovit potenciální voliče. Všichni se totiž jaksi v předstihu začali soustřeďovat na „bližší cíle“, nikoli na ty strategicky důležitější – dlouhodobé a časově vzdálené. Tím nejbližším cílem jsou evropské volby. Politici i politologové se shodují v tom, že právě tyto volby ukáží, jak na tom naše vnitropolitická scéna doopravdy je a bude, a to před krajskými a parlamentními volbami.
Z původně zamýšlené široké fronty levicově orientovaných uskupení nakonec vypadli např. Paroubkovi „Nespokojení“, ale i subjekt J. Volfové (Česká suverenita, používající značku „osiřelé“ ČSSD). Že by se v tomto případě ozvaly výčitky kvůli nedodržování „Bohumínského usnesení“ z r. 1995? Historický rozkol mezi sociální demokracií a KSČ nebyl a stále není vyřešen. Skončilo to zatím u nabídky M. Zemana, aby se komunisté „vrátili z vandru“ do své původní, „rodné“ strany. Od té doby koexistují obě strany vedle sebe, třebaže v Babišově vládě aspoň formálně spolupracovaly (KSČM formou „toleranční smlouvy“). Tyto strany to spíše poškodilo, než aby jim to přineslo prospěch. I to je jedním z důvodů, proč již nejsou v PS.
Obě tyto „historické“ strany české levice jsou dnes spolehlivě „po smrti“. Je to jasné každému, kdo bez přikrašlování a zbytečných iluzí sleduje to, co se odehrává na naší vnitropolitické scéně. Levice zažívá to, co se již jednou stalo na přelomu let 1989/1990: masový úprk těch, kteří hodlali nadále setrvat v politice, byť pod jinou „vlajkou“ či v jiném stranickém „tričku“. Zažil to i náš nejslavnější „rozvědčík“, toho času na Hradě, který okolo 17. 11. 1989 pohotově převlékl nejprve politický kabát (= položil legitimaci KSČ) a následně i vojenskou uniformu.
U „socanů“ je již delší dobu jasno: Pod Šmardovým vedením se ani s milionovými dary od jistého J. Barty, jenž předtím dopomohl ke zvolení P. Pavlovi na Hrad, plánovaný „restart“ nepodařil a nejspíš ani nepodaří. Proto již pár týdnů probíhá v této straně cosi, čím se nikdo veřejně nechlubí: jeden politický „trafikant“ za druhým oznamují konec svého členství v naší nejstarší politické straně. Již před řadou týdnů ohlásil svůj konec v ČSSD (dnešní SOCDEM) šéf Státních hmotných rezerv – Pavel Švagr. Inu, proč setrvávat ve straně, která již v žádné příští koalici nebude, že ano? Bude proto zajímavé sledovat, kam se tento politický kariérista vydá příště. Jsme zemí „politických turistů“ a P. Švagr je pouze jedním z nich.
Nejnověji oznámil konec ve straně, která ho v posledním roce fungování Babišovy vlády „katapultovala“ do funkce ministra zahraničních věcí (po neschopném T. Petříčkovi a jeho dočasném „náhradníkovi“ J. Hamáčkovi) – Jakub Kulhánek. Stalo se tak v dramatických okamžicích okolo „odhalení“ ve věci výbuchů v muničních skladech ve Vrběticích a následného vyhošťování diplomatického personálu z ruské ambasády v Praze. Kulhánek (= „Hamáčkova sekretářka“) i nadále zůstává velvyslancem ČR u OSN. Zdá se, že jeho pozici oslabovalo jak členství v této straně, tak i hloupé prohlášení J. Černochové o vystoupení z OSN.
Podobně jako J. Kulhánek se zachoval i Jakub Landovský, velvyslanec u NATO, který svou kariéru vybudoval na pověsti svého otce. (Upřímně: Pavel Landovský nebyl až taková „hvězda“, za jakou ho „pražská kavárna“ považuje.) O něm se spekulovalo, že ho jistí politici Fialovy koalice hodlají vyměnit za svého „favorita“. (O tento post mezi sebou soupeřilo ministerstvo zahraničí a ministerstvo obrany.)
Z méně viditelných členů SOCDEM oznámili odchod ze strany také někteří politici bývalých polistopadových vlád, např. Milada Emmerová a Milan Urban. Zdá se, že v tomto „životě“ již v žádné vládě nezasednou. Co s politickými „vykopávkami“? Řešení by se našlo. Do muzea s nimi! Do vitríny. Tam jim to bude slušet.
Co k tomu všemu dodat? Tyto „odchody“ jen potvrzují, že SOCDEM (dříve ČSSD) je „mrtvou“ stranou. Když se loď potápí a když nepomáhají ani miliony „na záchranu“, nejlepším řešením bývá „útěk“. Kdo uteče včas, ten má šanci, že si najde nějaký jiný „cecík“, z něhož dál poteče buď mléko, nebo penízky. Inu, kdo uteče, ten vyhraje. A možná si i „nahrabe“.
●●●
Není jedno, kdo bude čemu šéfovat!
Hned tři instituce, které se zabývají kulturním dědictvím českého národa, budou mít od začátku příštího roku nového ředitele. Všimněte si toho, jak málo žen se dnes dostává do vedoucích pozic, jež jsou obsazovány „nadlidmi“ z Fialovy koalice! O tom, že je to v rozporu se všemi těmi kecy o genderové vyváženosti, si nedovolí nikdo ani ceknout. Vždyť pod vládou „pana profesora Nutelly“ je všechno v nejlepším pořádku, není-liž pravda?
Nelze přehlédnout ani to, že „černoprdelnický humus“, který se pod vlivem hloupého a omezeného šéfa dvouprocentní KDU-ČSL rozhodl praktikovat i jalový pseudointelektuál a „pavědec“ z Brna, jemuž se směje celá republika, P. Fiala, se v tomto případě projevil v celé své „reakční“ podobě. Jako by na nás dýchl duch Bachova absolutismu. Chtělo by to tu Fialovu „zatuchlinu“ pořádně vyvětrat.
─────
Michal Stehlík: ANO!
Začnu od nejnovější nominace. Začátkem prosince 2023 bylo v médiích oznámeno, že ministr kultury M. Baxa uvede do funkce nového ředitele Památníku národního písemnictví (PNP) a Muzea literatury historika Michal Stehlíka, bývalého děkana FF UK v Praze a v současnosti náměstka ředitele Národního muzea v Praze. Zároveň jsme se dozvěděli, že jmenovaný historik uspěl ve výběrovém řízení, jež vypsalo Ministerstvo kultury ČR. Za dva roky působení neslaného a nemastného ministra M. Baxy (ODS) je to zatím jediný jeho počin, který mohu pochválit. Jinak působení M. Baxy v čele tohoto zbytečného ministerstva představuje velkou NULU.
Dotyčného ministra kritizuji celou dobu jeho účinkování ve Fialově vládě za laxní přístup k ochraně kulturních památek. Konkrétně to bylo za ignorování havarijního stavu městské památkové rezervace Terezín, kde se některé objekty již rozpadají, aniž by se tím někdo začal seriózně zabývat. Zdá se, že po obdobné kritice prezidenta republiky P. Pavla se konečně „ledy hnuly“.
Nakonec se opravy městských památkových rezervací Terezín a Josefov, jež byly vybudovány jako vojenské pevnosti za vlády císaře Josefa II. (1780-1790), ujalo Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR), které vyčlenilo část finančních prostředků na rekonstrukci těchto poškozených objektů. V této souvislosti si zaslouží pochvalu i ministr financí Z. Stanjura, který v rámci projednávání tzv. úsporného balíčku věnoval další prostředky na opravu Terezína a Josefova.
Co se týká nominanta na funkci ředitele PNP, M. Stehlíka, jedná se o člověka na svém místě. Konečně dostane šanci, aby mohl vystoupit ze stínu politického kariéristy M. Lukeše, který ještě v r. 2019 navštěvoval ruskou ambasádu v Praze, protože vždy rád pobýval tam, kde se něco dělo: samozřejmě politicky důležitého. Proto se tento politický poskok mocných zároveň zúčastňuje i slavností kladení květin k pomníku J. Palacha a J. Zajíce poblíž budovy Národního muzea.
─────
Petr Blažek: NE!
O druhém případu instalování nového ředitele v „Muzeu paměti XX. století“ nás informuje článek v Deníku N s titulkem: Další napětí v Muzeu paměti: Marvanová v rozporu s pravidly prosadila ředitele, na protest rezignují zaměstnanci (Deník N, 4. 12. 2023, 18:41).
Z článku P. Vodrážky a M. Boubínové se dozvídáme, že v „Muzeu paměti XX. století“, které vzniklo v listopadu 2019, rezignoval koncem září letošního roku jeho dosavadní ředitel – Jan Kalous, jenž (podobně jako P. Blažek) původně pracoval v Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR). No a z této instituce si zřejmě osazenstvo tohoto „Muzea“ osvojilo i tamější „manýry“: na protest proti rozhodnutí vedení se pokaždé část zaměstnanců vzbouří, informuje o tom spřátelená média a snaží se přijaté rozhodnutí nějak zvrátit.
To se teď stalo v případě volby Kalousova nástupce. Přitom historik J. Kalous neodešel jinam: pouze se vrátil do své původní funkce v této instituci. Skoro to vypadá tak, jako by „dobrovolně“ uvolnil místo „nedoceněnému“ P. Blažkovi, který ještě letos na jaře byl náměstkem ředitele ÚSTR – L. Kudrny. Že by už tuto funkci taky opustil? V ÚSTR by to nebylo nic neobvyklého: tam se to střídá jako apoštolové na Staroměstském orloji.
Jak nás informují oba zmínění novináři z Deníku N, v závěru listopadu 2023 došlo v souvislosti s volbou nového ředitele „Muzea paměti XX. století“ ke sporu v sedmičlenné správní radě této instituce. V jejím čele stojí neúspěšná politička ODS ze současného magistrátu hlavního města Prahy – H. Kordová-Marvanová. Volba sice proběhla, nikoli však podle platných pravidel. Podle zakládací listiny musí vítězný kandidát na funkci ředitele získat 5 hlasů v sedmičlenné správní radě. Petr Blažek získal pouhé 4 hlasy a jeho protikandidát Jan Bečka jen 3 hlasy. Z toho tedy vyplývá, že ani jeden z těchto kandidátů neuspěl. Přesto H. Kordová-Marvanová za nového ředitele „Muzea“ vybrala svého „favorita“ – P. Blažka, který patří ke spoluzakladatelům této instituce. (Obdobně se tento člověk „motal“ vloni okolo otevření „Památníku tří odbojů“ v Lošanech.) Blažek je jedním z těch snaživých hochů z generace „Husákových dětí“, kteří všechno znají, všude byli a od všeho mají klíče. To by ho však nemělo zvýhodňovat oproti jiným osobám.
„Muzeum paměti XX. století“ jsem vždy považoval za zcela zbytečnou instituci. Jak se ukazuje, byla účelově založena v době sílící protiruské hysterie, kdy část „pravičáků“ v čele se starostou Prahy 6, O. Kolářem (TOP 09), prosadila zbourání pomníku maršála I. S. Koněva v Praze-Bubenči. Odstraněná socha měla být následně umístěna v depozitáři nově založeného „Muzea paměti XX. století“. Prvním ředitelem této instituce se stal bývalý politik ODS Jiří Šesták (2019-2020), původní profesí herec Jihočeského divadla v Českých Budějovicích. Tohoto politického „trafikanta“ v r. 2020 vystřídal právě Jan Kalous, jenž předtím odešel z ÚSTR.
Instalace historika P. Blažka do funkce ředitele „Muzea paměti XX. století“ je zcela nevhodná a politicky neudržitelná. Zdá se, že pokračuje před veřejností záměrně „tutlaný“ spor mezi H. Kordovou-Marvanovou a M. Bendou i dalšími politiky z Magistrátu hlavního města Prahy. Tito „nepřátelé“ prý zablokovali peníze pro toto muzeum.
Politické hrátky v rámci pražského magistrátu, jak se zdá, pokračují i po zpackaných komunálních volbách z roku 2022. Mnoho měsíců neúspěšných vyjednávání ohledně ustavení nové městské rady ukazuje, jak politicky nestabilní jsou poměry v hlavním městě v čele se slabým a přestárlým primátorem B. Svobodou. Již jednou byl primátorem – neúspěšným. Teď se to opakuje jako ve špatném filmu. Ukazuje se, že H. Kordové-Marvanové nebylo zapomenuto její angažmá v kauze „Dozimetr“. Tahanice okolo „Muzea paměti XX. století“ jsou toho přesvědčivým důkazem.
Rozumím tomu, že letos padesátiletý P. Blažek by se rád stal „šéfem“ čehokoliv. Přesto ani Praha není dost velká na ukojení ambicí našich nejrůznějších kariéristů a hochštaplerů. „Uklizení“ výše jmenovaného ambiciózního muže může být řešením pro zachování pozice ředitele ÚSTR u L. Kudrny, stejně drzého a arogantního příslušníka generace „Husákových dětí“. V době tzv. normalizace sice „za sebou tahali kačera“, ale mají dost sebevědomí a troufalosti na to, aby toužili stát se „na vedlejšák“ i „řediteli zeměkoule“.
Nemělo by nám přesto uniknout to nejpodstatnější: muzeum tohoto druhu ve skutečnosti nepotřebujeme. Máme jich dost – na rozdíl od zodpovědných a pracovitých historiků, kteří se budou věnovat dosud neprobádaným úsekům našich novodobých dějin. Nepotřebujeme žvanily a televizní exhibicionisty, nýbrž „pracanty“. V historickém bádání to jde i bez zbytečných „trafik“ pro zbytečné „ředitele“.
A ještě na jeden fakt musím upozornit. P. Blažek se nemůže stát ředitelem „Muzea paměti XX. století“ ještě z tohoto důvodu: V lednu 2020 totiž tento historik stál na počátku „mediální popravy“ H. Válkové (ANO 2011), bývalé ministryně spravedlnosti v Babišově vládě, a to v „kauze Válková-Urválek“. Napadená politička se kvůli tomu obrátila na soud, který jí po čtyřech letech „očistil“. Redakce serveru „Info.cz“, kde byla tato „špína“ na H. Válkovou zveřejněna, se musela omluvit a zaplatit poměrně vysokou finanční částku jako „odškodné“.
Autorem této zkreslené „historické“ dezinformace byl P. Blažek z ÚSTR. Tomu se nestalo NIC. Navzdory tomu nenašel v sobě ani tolik slušnosti, aby se dotyčné političce omluvil. Je proto logické, že tato osoba, soudem uznaný lhář, nemůže zastávat žádnou zodpovědnou funkci. A už vůbec ne v instituci, jež pracuje s historickými fakty. Mohl by šéfovat „metařům“ nebo těm chlapíkům, kteří jezdí s „hovnocucy“.
Čtenářům, kteří si již nepamatují, čeho se týkala „kauza Válková-Urválek“, doporučuji k přečtení články, na něž uvádím následující odkazy:
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-6-2023/zacina-se-blyskat-se-na-lepsi-casy--kez-by-.html
https://www.info.cz/zpravodajstvi/cesko/omluva-prof-judr-helene-valkove-csc
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-1-2020/soukmenovkyne----ur-valkova-----at-se-omluvi-a-zmizi-.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-11-2020/---flasinet----zvany-ceska-televize--1.-cast-.html
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-1-2022/nase-media-dal-lzou-o----kauze-valkova-urvalek----.html
─────
Zdeněk Šámal: NE!
Třetí osobou, která se má stát novým ředitelem obdobné kulturní instituce, je bývalý šéf zpravodajství a sportu České televize (v této funkci skončil v září 2023) – Zdeněk Šámal. Tento původně vystudovaný novinář na počátku své kariéry působil rovněž jako zpravodaj v Moskvě (tam ČT vždy posílala samé uvědomělé soudruhy). Zdá se, že funkce šéfa divize v ČT nebyla pro tohoto „borce“ nijak náročná: Jediné, co v posledních dvou letech zvládal perfektně, bylo šíření ukrajinské a provládní propagandy: ostatní zpravodajství stálo za „starou belu“.
I tak měl Z. Šámal zřejmě dostatek času na to, aby vedle svého řádného zaměstnání dokázal ještě vystudovat obor „archeologie pravěku a středověku“. Vzhledem k tomu, že jsem absolventem podobného oboru, musím upozornit na jeho nesmyslné a nelogické označení. Studenti se tam totiž nevěnují pouze pravěku a středověku, nýbrž i dějinným úsekům „mezi tím“: tedy rané době dějinné a staroslovanskému období. Již samotné označení, které Šámal sdělil příslušným novinářům, ho usvědčuje z obyčejného diletantismu. Inu – „odborník“ dnešní doby! Máme jich u nás tolik, že bychom je mohli vidlemi přehazovat z jedné hromady na druhou. Jeden Šámal se v tom množství ztratí.
Daleko zajímavější než toto je skutečnost, že sotva Z. Šámal v ČT skončil, okamžitě mu jeho „kámoši“ našli „teplé místečko“, kde by mohl vydržet až do důchodu. Server „Echo24.cz“ dne 14. 11. 2023 oznámil tuto překvapivou zprávu, a to v článku s titulkem: Bývalý šéf zpravodajství ČT Šámal přebírá vedení Náprstkova muzea.
Z článku se dozvídáme, že tento bývalý novinář se má od ledna 2024 stát ředitelem „Náprstkova muzea asijských, afrických a amerických kultur v Praze“. Ve funkci má nahradit E. Dittertovou, jež tuto pozici zastávala od r. 2010. Ke změně má dojít rovněž ve vedení Přírodovědeckého muzea NM v Praze: dosavadního, prozatímního ředitele P. Velemínského má vystřídat vědecký tajemník NM J. Frank. Oba nové ředitele jmenoval do jejich funkcí současný ředitel NM – M. Lukeš.
Tento přestárlý svazák z generace „Husákových dětí“ by už taky potřeboval vyměnit. Je ve funkci příliš dlouho a nejen to. Jeho „páteř“ se za ta léta stala příliš ohebnou: kdysi se klaněl M. Zemanovi a A. Babišovi, dnes posluhuje pro změnu „fialovému hnusu“.
K nominaci Z. Šámala mám pouze jednu, víceméně odbornou výhradu. Neumím si představit, jak čerstvě vystudovaný archeolog s minimálními profesními zkušenostmi hodlá šéfovat věhlasné instituci, která má s archeologií pramálo společného. Když už ho kdosi „prostrkává“ na „teplé místečko“, kde se nemusí moc pracovat, protože to za tohoto soudruha udělají úplně jiní lidé, daleko vhodnější by bylo ono „Muzeum paměti XX. století“. Se svou zkušeností novináře a elitního propagandisty by tam byl prospěšnější než v jakémsi Náprstkově muzeu. Tomu by měl šéfovat spíš nějaký etnograf či etnolog.
Ti lidé, kteří o tom ukvapeně rozhodli, by se měli poradit aspoň s Vojtou Náprstkem: jeho urna se nachází v tomto muzeu.
●●●
Komunistický rozvědčík předává vyznamenání chartistům?
Na toto téma jsem se vyjádřil již ve svém článku o vyznamenání Z. Mašínové (viz odkaz na konci tohoto komentáře). Konstatoval jsem v něm jasně a nedvojsmyslně to, o čem velká část veřejnosti buď vůbec nic neví, nebo má o tom v důsledku havlistické propagandy jen mlhavé představy. Vždyť signatáři Charty 77 byli většinou nejrůznější levičáci (včetně trockistů a maoistů), ale především bývalí komunisté z doby těsně po Únoru 1948.
Právě tato skupina „třídně uvědomělých“ soudruhů a soudružek se podílela na zničení prvorepublikové, jakož i obnovené „svobody a demokracie“ za Třetí republiky (1945-48). V důsledku stalinistického běsnění v době „rudého teroru“ (1948-1956) se titíž soudruzi sami dostali do konfliktu s oficiální ideologií: někteří z nich byli vyhozeni z KSČ ještě v průběhu 50. let 20. století, kdežto ten zbytek se svezl na „vlně liberalismu“ 60. let 20. století a posílil skupinu stranických „reformistů“ v čele s A. Dubčekem v roce 1968. Invaze vojsk Varšavské smlouvy z 21. 8. 1968 celou tuto početnou skupinu odsunula na vedlejší kolej. Politickou kariéru jim ukončily stranické prověrky z let 1969/70, společenský a politický pád je vytlačil na okraj společnosti – bez šance na brzkou rehabilitaci a návrat na politické výsluní.
Jen tak pro zajímavost uvádím, že jak A. Dubček, tak i většina tzv. osmašedesátníků se domnívali, že Listopad 1989 bude znamenat jejich rehabilitaci a pokračování násilně „přerušeného“ Pražského jara 1968. Vývoj byl naštěstí mnohem rychlejší: začínající „globalizace“ žádné nostalgiky z roku 1968 nepotřebovala. I to byl jeden z důvodů, proč se do čela KSČ namísto M. Jakeše nepostavil Moskvou podporovaný Z. Mlynář, spolužák M. S. Gorbačova z Moskevské univerzity, a proč se místo A. Dubčeka stal prvním polistopadovým prezidentem republiky V. Havel, s nímž původně komunisté počítali ve své „polokomunistické“ vládě jako s novým ministrem kultury. Občas se „dějiny“ zblázní – a potom je všechno jinak.
S ohledem na nejmladší generaci, která o našich nedávných dějinách téměř nic neví, se nemohu několika řádky nevrátit k hlavní události letošního podzimu: udělování státních vyznamenání z rukou nového prezidenta republiky P. Pavla dne 28. 10. 2023. Výběr oceněných žádným překvapením nebyl. Dokonce ani ta neoprávněně vyznamenaná Z. Mašínová, která u toho sehrála parádní „divadýlko“, mě samotného nepřekvapila.
Měl jsem podezření, že to P. Pavel udělá, již na jaře letošního roku, kdy došlo k návštěvě P. Pavla a plk. E. Stehlíka u Z. Mašínové v Olomouci, kde dotyčná bydlí. Již v té době se totiž část politiků, ale i médií pokoušela vytvořit „příznivou atmosféru“ okolo „kauzy bratří Mašínů“, kteří byli rovněž navrženi na vyznamenání ‒ jako každý rok. Jen se zdá, že to kdosi nedomyslel.
To bude mít do budoucna vážné politické následky. Prezident republiky P. Pavel se nechal vlákat do pasti, z níž nemá šanci uniknout. Stal se „politickou mrtvolou“ již na samém počátku svého pětiletého mandátu. Jak s tím chce vydržet až do jeho vypršení, to není jasné. Jisté je pouze to, že již nikdy zvolen nebude. Přesto nepochybuji o tom, že mu jeho „loutkovodiči“ najdou nějaké jiné „teplé místečko“.
Celá záležitost udělování státních vyznamenání dne 28. 10. 2023 tak jako tak vyvolala mnoho reakcí na straně politiků i veřejnosti. Nejhlasitější tentokrát byl Pavlův prezidentský protikandidát – expremiér A Babiš. Již samotný výsledek prezidentské volby byl pozoruhodný: zvítězit mohl jen jeden ze dvou bývalých komunistů a spolupracovníků tajných služeb. Jsme tam, kde jsme již před rokem 1989 byli. Ani po 34 letech od Listopadu 1989 neumíme do čela státu postavit osobu s čistou minulostí.
Přiznám se, že slovní reakce A. Babiše, pocházela-li z jeho hlavy, nikoli z PR týmu jeho hnutí/strany ANO 2011, byla i pro mne velkým překvapením. Ne kvůli tomu, že přišla bezprostředně poté, ale kvůli mimořádné otevřenosti a snaze o přesné popsání daného stavu věcí. Bývalý komunista tvrdě pranýřuje jiného bývalého komunistu! I s tím jsme se v minulosti již setkali: dosud v tom vždy vynikali právě mnou zmínění „osmašedesátníci“, kteří polistopadovým kariéristům typu P. Pavla nikdy neodpustili jejich „převlékání kabátů a uniforem“.
Předseda hnutí/strany ANO 2011 A. Babiš den po udělování státních vyznamenání prohlásil v televizi CNN Prima News (29. 10. 2023. 11:00) toto: „Žijeme tu v pohádce, která se jmenuje »Císařovy nové šaty«. Tam se říká, že dva podvodníci přesvědčí nahého císaře, že má na sobě šaty. Tady předseda ZO (= základní organizace) KSČ, nomenklaturní kádr, komunistický rozvědčík, předává vyznamenání paní Kubišové, která byla jedním ze symbolů naší revoluce. Vždyť ti chartisté a havlisté musí ten režim nesnášet. Jak je možné, že tu není žádné dítě, které řekne: »Vždyť on je nahý!«?“
Babiš má samozřejmě ve své kritice P. Pavla stoprocentně pravdu. Líp bych to nevyjádřil ani já, který jsem P. Pavla prezidentem republiky nevolil. Doopravdy nikomu z těch dosavadních „odpůrců komunistického režimu“ nevadilo a nevadí, že jsou vyznamenáváni bývalým komunistickým rozvědčíkem? Je to podobné, jako by A. Eichmann předával vyznamenání těm židovským občanům, kteří měli štěstí a přežili holocaust.
Ano, problém letošních oslav 28. 10. 2023 je mnohem hlubší, ba mnohovrstevnatý. Na to ovšem nevystačíme s televizní propagandou, která některá fakta opakuje do omrzení, kdežto o jiných cudně mlčí. Toto chování „veřejnoprávního“ média nemá ovšem s demokracií a svobodou slova zhola nic společného!
V souvislosti s těmito vyznamenáními si neodpustím ještě jednu poznámku. Dne 28. 10. 2023, před samotným ceremoniálem na Pražském hradě, prohlásil v pořadu „Interview ČT24“ signatář Charty 77 a filozof D. Kroupa, který se rád vydává za „politologa“, že bývalý prezident republiky M. Zeman byl „mužem včerejška“, kdežto s nástupem Kroupova favorita, P. Pavla, začala „nová éra“.
Tento havlistický „mudrlant“ pouze potvrdil, že chartisté po roce 1989 nic nepochopili, ničemu se nenaučili a pouze v minimálním rozsahu se podíleli na kultivaci naší politiky. Právě oni jsou spíše těmi „lidmi včerejška“ – řečeno s D. Kroupou. Jejich P. Pavel není žádným „apoštolem“ ohlašované „nové éry“ či „nového světa“. Nedávno zvolený prezident republiky zůstal pouhým komunistickým rozvědčíkem z doby před rokem 1989, jenž se rozhodl, že v novém režimu bude pokračovat ve své kariéře. K tomu mu stačila maličkost: převléknout vojenskou uniformu.
V každém případě se jedná o velmi špatnou zprávu pro naši společnost. Budeme-li pouze pasivně přihlížet tomu, jak se „převlékači kabátů a uniforem“ derou bezohledně ke korytům, skutečnou svobodu a demokracii tady ještě dlouho mít nebudeme. Nezasloužíme si ji. Nanejvýš se dočkáme jejich nepovedené karikatury.
Odkaz na články o Mašínově rodině:
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-6-2023/dalsi----bitva----politiku-ohledne-masinovy-rodiny-.html
●●●
Lépe by to zvládl i kocour Mikeš!
Vrátím se ještě krátkým výčtem oceněných osob (nikoli osobností, kterých se nám již drahnou dobu nedostává) ke státnímu svátku dne 28. 10. 2023. Začátek ceremoniálu s udělováním vysokých státních vyznamenání byl věnován několika jedincům, jež P. Pavel „vyhodnotil“ jako ty nejdůležitější pro obnovení demokratických poměrů u nás po roce 1989. P. Pithart, P. Rychetský i nedávno zesnulý K. Schwarzenberg byli sice vyznamenáni „Řádem bílého lva“, přesto patří k jedincům, jejichž význam bývá značně přeceňován. Teprve dějiny ukáží, zda si toto vyznamenání zasloužili.
Na druhé straně nijak nezpochybňuji ocenění pro několik letců z 311. perutě RAF za Druhé světové války. Tam to bylo plně na místě. Jiné to ovšem bylo a je u dalších vyznamenaných. Přesto musím konstatovat, že z původních návrhů poslanců dostali vyznamenání pouze někteří.
[O navrhovaných kandidátech Poslanecké sněmovny jsem psal v článku s názvem: Další „bitva“ našich politiků ohledně Mašínovy rodiny (SN č. 6/2023, vloženo 11. 6. 2023, ZDE).]
Zčásti to byli ti, kteří odmítli v minulosti převzít toto ocenění z rukou M. Zemana (např. V. Mišík). Zbytek patří k osobám, o nichž se dá říci, že se „konečně dočkali“, aby bylo uspokojeno jejich ego. K nim patří: bývalý rektor Palackého univerzity v Olomouci J. Jařab, cimrmanolog M. Čepelka (ať žijí snobové z pražské kavárny!), dále „stalinistka“ E. Kantůrková, normalizační herec P. Kostka, obdobná normalizační „hvězda“ a signatář Anticharty J. Bartoška, jakož i zpěvačka M. Kubišová (ptám se, má-li toho zapotřebí, aby se kompromitovala s komunistickým lampasákem a rozvědčíkem), filozof a zeť J. Patočky – J. Sokol, astrofyzik J. Grygar, dramatik a politik ODS M. Uhde (že by to v jeho případě bylo pozdní ocenění za jeho mladickou báseň o K. Gottwaldovi „Do bitev půjde před řadami“?), ekolog B. Moldan, herec V. Preiss či režisérka O. Sommerová, která se totálně znemožnila svou aktivistickou podporou P. Pavla v prezidentské kampani.
Pokud tito „puncovaní demokraté“ čekali až na okamžik, kdy dostanou vyznamenání od komunistického rozvědčíka, pak je mi těchto morálních ubožáků upřímně líto. Podle mého nejhlubšího přesvědčení si tito jedinci žádné vyznamenání nezaslouží: jsou to jen političtí komedianti.
Za velkou chybu naopak považuji skutečnost, že P. Pavel nevyhověl návrhu Poslanecké sněmovny na vyznamenání jednoho z nejpříkladnějších představitelů III. odboje – Sergěje Solovjeva (1924-2021), potomka ruského emigranta a protikomunistického bojovníka, jenž byl původně odsouzen k trestu smrti a v r. 1960 amnestován.
Kdyby si prezident republiky P. Pavel lépe přečetl životopis tohoto muže (na školení rozvědčíků se o takových hrdinech neměl šanci nic dozvědět), nemuselo k tomuto politováníhodnému opomenutí dojít. Samotný P. Pavel a jemu podobní slouhové každého režimu totiž nesahají tomuto odbojáři ani po kotníky. S. Solovjev zůstal věrný svému politickému přesvědčení po celý život – bez potřeby převlékat politický kabát či uniformu.
Jméno protikomunistického odbojáře S. Solovjeva uvádím záměrně, aby si naši občané, každodenně ohlupovaní vládní, proukrajinskou a protiruskou propagandou, uvědomili, že ne všechno na světě je černobílé: občas se objeví i jiné, dokonce zářivé barvy.
Prezident republiky nevyhověl ani dalším návrhům na ocenění osob, které si to zasloužily rozhodně víc než mnozí z těch jedinců, kteří vyznamenání obdrželi. Mezi takto ignorované osobnosti patří:
● Augustin Navrátil ‒ římskokatolický aktivista z doby před rokem 1989;
● Čeněk Růžička – nedávno zesnulý romský aktivista, který se zasazoval o vybudování památníku romského holocaustu v Letech u Písku;
● Josef Kalvoda – exilový český historik žijící v USA;
● Otakar Klapka – bývalý primátor Prahy, popravený po nástupu R. Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora;
● Vladimír Kučera – novinář a publicista, moderátor televizního pořadu „Historie.cs“;
● Jiří Brady – prezidentem M. Zemanem odmítnutý kandidát na vyznamenání, oběť židovského holocastu;
● Karel Kramář – první předseda vlády ČSR, výrazná osobnost pravicové politiky z období První republiky;
● Alois Rašín – ministr financí ČSR, oběť politického atentátu z r. 1923. (Již kvůli tomuto „kulatému“ výročí měl toto vyznamenání dostat!)
I tady musel premiér P. Fiala „napravovat“ chyby prezidenta republiky P. Pavla. Proto dne 7. 12. 2023 udělil Pamětní medaili K. Kramáře těmto třem osobám: senátorce M. Němcové (zřejmě za ty její skandály a politické „přešlapy“ z minulých let), prvnímu řediteli BIS S. Devátému, jakož i malíři a sochaři J. Rónovi. Kromě těchto tří jedinců byli oceněni stejnou medailí: Š. Pánek (ředitel společnosti „Člověk v tísni“) a signatářka Charty 77 a matka poslance M. Bendy – matematička K. Bendová. Oba jmenovaní byli rovněž na seznamu PS, avšak P. Pavel je k ocenění nevybral. Asi mu jeho podřízení nedali ty potřebné informace – podobně jako v případě Z. Mašínové. Pavel by se měl raději obklopit lidmi, kteří své práci rozumí, nikoli samými diletanty a „podkuřovači“, jaké zatím stále okolo sebe má.
Co se týká pozdního vyznamenávání onou medailí K. Kramáře, který rovněž nebyl vybrán k ocenění (to jsou paradoxy, pane F. Vaňku!), tady Fiala jen napravuje to, co nekompetentní prezident republiky Pavel „zpackal“. Nejspíš se ti dva nebyli schopni domluvit, a proto to skončilo tímto fiaskem. Ve vztahu těchto politiků to již nějakou dobu „skřípe“.
Napovídá tomu ostatně i úsměvná scénka z posledních dnů. Během tiskové konference po setkání nejvyšších ústavních činitelů k zahraniční politice státu si nebylo možno nevšimnout jedné skutečnosti. Zatímco M. Vystrčil a M. Pekarová-Adamová hovořili do mikrofonu a stáli při tom vedle prezidenta republiky P. Pavla na koberci, mimo něj se ocitli dva politici „na odpis“: P. Fiala a J. Lipavský.
Lepší „šťouchanec“ si lze stěží představit. Rozpory mezi vládou a prezidentem republiky narůstají. Z toho plyne, že vláda do konce volebního období nepřežije a P. Pavel znovu zvolen nebude. Aspoň v něčem máme jasno.
●●●
Napřed v kravíně u Jurečky, následně u Horáka v Bučovicích
Jistě nejsem sám, kdo si všiml jednoho pozoruhodného úkazu: Neúspěšný a čím dál izolovanější premiér P. Fiala (ODS) se den ode dne začíná víc a víc „profilovat“ nikoli jako předseda ODS, nýbrž jako předseda příští politické strany SPOLU. V ODS totiž stále chybí odvaha zbavit se tohoto nanicovatého, zbytečného a váhajícího politika. Kdekdo již pochopil, že Fiala táhne celou koalici SPOLU, ale především ODS, ke dnu. Tato strana má aktuálně něco přes deset procent preferencí, ale brzy bude na pěti procentech. S tím „packalem“ Fialou to ani jinak dopadnout nemůže. Pokud to tak půjde dál, po příštích parlamentních volbách se ODS nemusí do PS vůbec dostat.
Jak nejnověji opět potvrdil vánoční projev P. Fialy, ztrácí tento politik ODS kontakt s realitou. Navíc se mu podařilo „zacyklit se“ v tomto politickém paradigmatu: Když bývá nejhůř (čas od času), Fiala i s celou vládou (nebo některými ministry) utíká z Prahy ven. Před časem, když šéf odborů J. Středula uspořádal protestní demonstraci před budovou Strakovy akademie, odjel premiér i s celou vládou na Moravu ‒ do Šumperka. Prý na „výjezdní zasedání vlády“. (Proč zasedat ve Strakovce, když to jde udělat daleko komplikovaněji, že ano?)
Obdobný „fígl“ zopakoval P. Fiala v pondělí dne 27. 11. 2023, kdy školské odbory a s nimi i ČKMOS uspořádaly demonstraci na Malostranském náměstí. Fiala neměl na demonstranty čas. Raději odjel opět na Moravu – k bratrovi svého ministra M. Jurečky – L. Jurečkovi. Prý se tam jel seznámit se situací v chovu hovězího dobytka. Mezitím fotografie, zhotovené na této akci, obletěly celý svět. A P. Fiala díky igelitovým návlekům na pečlivě vyčištěných polobotkách dostal přiléhavé pojmenování: už ne „Profesor Nutella“, nýbrž „Pjotr Igelitěnko Nutellovič“. Všichni naši politici by mohli panu premiérovi závidět: tolik jmen (přezdívek a nadávek) snad nikdo jiný u nás ještě neměl.
Až později se ukázalo, že firma L. Jurečky čerpala v uplynulém období velké dotace. Družstvo Pooslaví Nová Ves získalo 160 dotací v celkové hodnotě 181 054 431 Kč. (No neberte to, když vám to dávají, že ano?) Zkrátka: kdo umí, ten umí. A kdo neumí, ten pouze čumí…
A aby toho nebylo málo, rozhodl se P. Fiala pokračovat ve svých cestách po čerstvě zasněžené republice. Proč sedět ve Strakovce, když na Moravě je tak krásně? „Moravská“ vláda P. Fialy by se klidně mohla na Moravu přestěhovat: nikdo by si toho ani nevšiml, protože kromě několika patolízalů z řad prorežimních novinářů to ani nikoho nezajímá. Tentokrát bylo jako místo výjezdního zasedání vlády zvoleno město Bučovice na Hodonínsku. Opět se nejednalo o náhodu. „Přimknutí se“ ke KDU-ČSL je i v tomto případě zcela nepřehlédnutelné a výmluvné. Na Fialově neschopnosti a nerozhodnosti nejvíce profitují všeho schopní lidovci, kteří dokázali v minulosti kolaborovat již s kdekým, nejdéle s KSČ (1948-1989).
Zasedání vlády na zámku v Bučovicích přišel pozdravit i zdejší starosta – Jiří Horák (KDU-ČSL). Je to ten „borec“, který na podzim 2021 skládal poslanecký slib ve slováckém kroji (z Vlčnova). Se jménem tohoto komunálního politika je spojen ještě jeden „statečný“ čin: Ve svém městě dal přejmenovat ulici, která nesla název po sovětských osvoboditelích. Je to věru uvědomělý „pánbíčkář“, který pozorně sleduje, jaké „narativy“ jsou momentálně v módě. Proto je dnes tato strana (KDU-ČSL) na dvou procentech preferencí. Může za to poděkovat nejen hloupému pasáčkovi vepřů z Rokytnice u Přerova, ale i „bratru“ J. Horákovi z Bučovic. Jen houšť a větší kapky, soudruzi lidovci!
●●●
Dvouprocentní KDU-ČSL: od Plojhara k Pláteníkovi
Aktuální postřeh navazuje na ten předcházející: týká se téže strany. Přirozeným důsledkem pokračujícího upevňování „jednoty strany a lidu“ v rámci koalice SPOLU je tato skutečnost: všechny tři politické subjekty oslabují. Projevuje se to zejména setrvalým poklesem preferencí.
Podle zatím posledního zjištění agentury KANTAR.cz (zveřejněného ČT dne 10. 11. 2023) má ODS 12,5 %, TOP 09 pouhých 5 % (podle jiných agentur je již na 3 %) a KDU-ČSL má jen 2 % preferencí. S něčím takovým je již neslušné obtěžovat na společné kandidátce. Mnozí voliči by to brali jako těžkou urážku „pravicové“ politiky, kterou se stále Fialova vláda ohání. Proto Jurečkovi a dalším „černoprdelníkům“ nezbývá nic jiného, než aby se dál „tulili“ k ODS. Jinak stěží politicky přežijí. Zda se jim to doopravdy podaří, toť otázka spíše pro věštce – než pro politology.
Psal jsem o tom již mnohokrát, ale přesto to zopakuji: KDU-ČSL je již v této době spolehlivě „mrtvou“ stranou, kterou by neoživila ani cisterna pohádkové „živé vody“. Po tom, co v posledních týdnech předvádějí Jurečka s Výborným (Bartošek se raději schovává v ústraní – v naději, že by tu katastrofu mohl nějak přežít), nebude tuto stranu již nikdo nikdy volit. Ve městech neměli lidovci nikdy valnou podporu, snad jedině v Brně; v Praze byli vždy „pod čarou“. Zbývají jim proto pouze staré, poloslepé a nahluchlé babičky, které chodí do kostela. Tam jim „politicky nezávislý“ pan farář vysvětlí, koho mají volit.
Nedávno mě pobavil výrok jihomoravského hejtmana J. Grolicha (KDU-ČSL) o tom, že nadějí pro lidovce jsou prý krajské volby v příštím roce. Tomuto regionálnímu politikovi rozumím. Bojí se, že přijde o své teplé místečko v Brně a že se bude muset vrátit do Velatic, kde dříve starostoval. To by až takové neštěstí nebylo. Daleko horší je však fakt, že všichni tito „trafikanti“, kteří se rozlezli jako švábi po nejrůznějších ministerstvech a celostátních úřadech, budou z politiky nemilosrdně „vymeteni“. Čeká je osud některých „lehkoživků“ z ČSSD, kteří dlouhá léta parazitovali na státní kase.
Grolicha a dalšího mladého funkcionáře z Českých Budějovic, F. Talíře, chápu a je mi jich dokonce líto. Jsou to sympatičtí mládenci, kteří si tento krutý osud nezaslouží. Bohužel – politika není o laskavosti, slušnosti a spravedlnosti, nýbrž se jedná o tvrdý „byznys“: přežije pouze ten, kdo má štěstí. V případě KDU-ČSL se musíme připravit na to nejhorší. Tato prohnilá partaj dopadla přesně tak, jak je to uvedeno v onom titulku: od Plojhara k Pláteníkovi.
Kdo zná historii KDU-ČSL, tomu jméno dlouholetého předsedy ČSL a komunistického ministra zdravotnictví J. Plojhara představovat nemusím. A co se týká toho Pláteníka, jedná se o náměstka ministra zdravotnictví. (I v tom je odkaz na „legendárního“ soudruha s kolárkem J. Plojhara.) Spíše se však nabízí paralela s oním Josefem Pláteníkem, vedoucím tajemníkem okresního výboru KSČ v jednom severočeském městě ze známého televizního seriálu „Okres na severu“, kde titulní roli ztvárnil herec J. Moučka.
Ano, až tak daleko to dopracovala Jurečkova KDU-ČSL. V honbě za „koryty“ neváhala a poslala V. Válkovi „odbornou“ posilu, jako je V. Pláteník. Nevím, kam ti lidovci chodí na své politické nominanty. Nedávno totiž „v tichosti“ instalovali na ministerstvu zahraničí jakéhosi náměstka s velice podivným příjmením. Jmenuje se E. Hulicius. Pro většinu občanů je to naprosto neznámé jméno. Předtím prý dvacet let vysedával v Bruselu. Co tam asi mohl dělat? Další zbytečný člověk ze zbytečné strany!
Když jsem poprvé slyšel to jméno Hulicius, dýchl na mě nefalšovaný středověk. Nejspíš nebude náhoda, že KDU-ČSL táhne naši společnost zpátky do středověku. Ten pocit nemám pouze já. Proto si s těmi lidovci „pánbíčkář“ P. Fiala tak dobře rozumí. My se však nepotřebujeme vracet do středověku ani do doby Bachova absolutismu. Bude nám stačit, když udržíme krok s ostatními moderními národy světa, abychom důstojně obstáli ve 21. století. S Jurečky, Výbornými ani Bartošky bychom se tam nikdy nedostali.
KDU-ČSL je zbytečná politická strana plná zbytečných, neužitečných politiků. Pošleme je už konečně ke všem čertům! V příštím roce k tomu budeme mít hned trojí příležitost: v evropských, krajských i senátních volbách.
28. 12. 2023
‒ RJ ‒
─────
P. S.
Zatímco na FF UK umírali lidé, politická „prasata“ měla vánoční besídku!
Snad nejvýmluvnějším potvrzením toho, že falešní „pánbíčkáři“ z KDU-ČSL ztratili morální právo na svou další existenci, je událost, jež se odehrála ve čtvrtek 21. 12. 2023. V době, kdy již bylo známo, jaký masakr se stal na Filozofické fakultě UK v Praze na Palachově náměstí, jen o pár kilometrů dál, v budově Ministerstva práce a sociálních věcí, měli zaměstnanci naplánovanou vánoční besídku.
Na budově MPSV sice vyvěsili černou vlajku, která je usvědčuje z toho, že o této tragédii dobře věděli, avšak nikoho už nenapadlo, aby toto posezení s chlebíčky a alkoholem zrušil. (Požívání alkoholu na pracovišti je porušením Zákoníku práce. Příslušný ministr by to měl vědět.) Dokonce i prezident republiky P. Pavel se zachoval příkladně: předčasně ukončil svou návštěvu Francie a urychleně se vrátil do Prahy. Na Jurečkově ministerstvu se navzdory tomu personál nenechal nijak rušit: večírek pokračoval dál, jako by se nechumelilo. Nedivme se, když mají takového „šéfa“!
Proto se mnoho slušných občanů ptá: Jak dlouho si necháme líbit papalášské chování našich arogantních a nevychovaných politiků? Mají tito „dobytkové“ vůbec právo, aby dál setrvávali ve svých funkcích? Na to odpovídám: NEMAJÍ! Ať táhnou ke všem čertům i s tím „fialovým“ pokrytcem z Brna! Jurečka po všech „prů*erech“, které stačil za dva roky napáchat, musí okamžitě skončit. Nejlepší by ovšem bylo, kdyby podal demisi samotný P. Fiala. Měl to udělat již dávno.
30. 12. 2023
‒ RJ ‒
