Svobodné noviny na internetu

S povděkem jsem přijal text historika Jana Urbana, jednoho z těch, kteří byli u toho, když se u nás v závěru roku 1989 „lámaly ledy“. Článek byl zveřejněn v internetovém deníku „Forum24“ pod tímto titulkem: Mladé Čechy minulost nezajímá. Až příliš snadno tolerují neupřímnost v boji o Hrad (Forum24, 21. 12. 2022).

Autor v něm kritizuje prezidentskou kampaň D. Nerudové. Doslova uvádí toto: „Danuše Nerudová nemluví pravdu o svém fungování v čele Mendelovy univerzity a především o vyšetřování skandálu s rakouskými a německými turbostudenty. (…) Přesto marketingově skvěle zacílená prezidentská kampaň Nerudové oslovuje i vzdělanější část mladých Čechů. Pro ně je minulost nezajímavá a vnímají ji pouze v heslech.“

Ano, to je nejpodstatnější sdělení. Naše nejmladší generace, která se narodila již do polistopadových poměrů, má minimální znalosti o našich dějinách. Dokonce toho ví velmi málo i o posledním historickém mezníku z roku 1989, díky němuž může prožívat svůj bezstarostný život. Starší generace to tak jednoduché neměly. Dokonce i ty mnou často kritizované „Husákovy děti“ mají jakési povědomí o tom, že před Listopadem 1989 tomu bylo u nás jinak než v posledních 33 letech.

Být nevědomý je velká nevýhoda těch, kterým se to přihodilo. Nicméně: myslet si, že s touto nevědomostí mohu zdolat všechny překážky světa, to by byl vrchol naivity. Každý takový jedinec dříve nebo později narazí na tvrdou realitu dneška. A pokud si urychleně nedoplní mezery ve svém vzdělání, má pramalou šanci na úspěch v životě.

Sledujeme-li chování dnešních studentů, nutně nás musí zarazit, jak lhostejně a zároveň lehkomyslně přistupují k naší minulosti. Velice dobře se to ukázalo právě v probíhající prezidentské kampani. Něco podobného totiž vidíme i u mladých novinářů: Věří všemu, co jim politici o sobě „nakukají“, neověřují si informace a zcela nekriticky pracují i s tím málem faktů, která se jim přece jen podařilo zjistit a při své práci použít. To je ovšem zoufale málo a především špatně.

Každý absolvent studia historie přece musí vědět, že základem práce s historickými fakty je kritika „pramenů“, s nimiž pracuje. Bez jejich zodpovědného, kritického posouzení se historik nehne z místa: Je totiž třeba získat co nejvíce informací, jež se dají z příslušného pramene „vydolovat“. Vůbec nejhorší přístup je ten, když si dotyčný „badatel“ usnadní práci a namísto analýzy pramenů rovnou „odpapouškuje“ všechno, co mu dotyčný politik o sobě řekne. Kdyby tento „badatel“ něco věděl o metodice historikovy práce, musel by začít tím, že si každé takto sdělené slovo začne ověřovat. V lidské přirozenosti totiž je, že se každý člověk snaží vykreslit sám sebe v lepším světle, než to odpovídá skutečnosti.

Naši mladí „vzdělanci“, dá-li se to takto vůbec pojmenovat, ale i novináři s minimálními profesními zkušenostmi, se „nakazili“ v boji proti „dezinformacím“ jednou nebezpečnou chorobou: Začali se mylně domnívat, že obranou proti údajným „fake news“ je slepá a neotřesitelná víra v pravdivost toho, co říkají a dělají politici dnešní vládní koalice. To je fatální omyl. Slepá víra v jakékoli nesmysly může spolehlivě přivést společnost do slepé uličky a v konečném důsledku zapříčinit nezdar vládnoucí mocenské garnitury.

To je momentálně to, oč tady běží. Mladí lidé nekriticky věří politikům a přijímají všechno, co jim o sobě říkají. Navíc tito jedinci mají minimální znalosti z historie, a proto je možno s nimi snadno manipulovat. Je to přesně podle hesla: Ten, kdo nic neví, musí všemu věřit. Popravdě: jedná se o začarovaný kruh. Teprve když takový jedinec pochopí, do čeho se dostal, může se pokusit to změnit a napravit. Bez toho bude dál vězet ve své „bublině“ a setrvávat ve své nevědomosti.

─────

Vraťme se však k samotnému článku J. Urbana. Ocituji tři odstavce z autorova textu, které se týkají naší poválečné minulosti, kdy KSČ vsadila – podobně jako dnes „fialovci“ – na manipulování s uvědomělými, leč málo vzdělanými mladými lidmi ‒  svazáky. Také ti dnešní mladí lidé, kteří mají plná ústa „boje proti dezinformacím“, si vůbec neuvědomují, že těmi hlavními „dezinformátory“ se stávají oni sami, protože věří všemu, co jim jejich „loutkovodiči“ podsouvají. Vydávat nevědomost za vzdělanost a dokonce za „přednost, to je nejen naivní, trestuhodné, ale hlavně nebezpečné. Od nevědomosti totiž vždy vede přímá cesta k velkým lidským a společenským tragédiím.

A teď ony tři odstavce z článku J. Urbana:

„…Nebo lze snad zapomenout na tragikomickou epizodu komunistické kampaně ‚Mládež vede Brno‘ z května 1949? – S identickou naivitou a nadšením z nezodpovědnosti volali na jaře 1968 studenti po zvolení komunistického tajemníka Čestmíra Císaře prezidentem republiky. Nenamáhali se požadovat a hledat úplné informace o slovně oslnivém kandidátovi okamžiku, který jim říkal jen to, co chtěli slyšet. Pro ně byl představitelem „nového začátku“. – Nevěděli, a ani vědět nechtěli, že se Čestmír Císař v roce 1953 jako tajemník krajského výboru komunistické strany v Plzni podílel na brutálním potlačení dělnických protestů s více než dvěma sty padesáti zhraněnými a více než třemi stovkami odsouzených pro ‚protistátní činnost‘.“ 

Přiznám se, že jsem uvítal fakt, že J. Urban tyto věci z naší nedávné minulosti připomněl. A protože se jako historik celé polistopadové období zabývám našimi dějinami po roce 1948, nemohlo mně při studiu dobových pramenů uniknout něco, co je přesto pro mě zcela nepochopitelné. Osoby, jež se v roce 1948 podílely na likvidaci svobody a demokracie, se nám oklikou vrátily zpátky na politickou scénu (někteří mezitím prošli komunistickým vězením) – jako „noví spasitelé“, jako představitelé „socialismu s lidskou tváří“. Je to nejen případ trojice mužů, kteří stáli v čele „Lidových milicí“ v okamžiku, kdy „pěst dělnické třídy“ zasahovala proti demokraticky smýšlejícím studentům dne 25. 2. 1948 (J. Smrkovský, J. Pavel, F. Kriegel), ale i dalších z „mužů roku 1968“.

Za zmíněnou akcí „Mládež vede Brno“ stál tehdejší krajský tajemník KSČ v Brně Otto Šling, kterého sovětští bezpečnostní poradci na počátku 50. let 20. století původně hodlali postavit do čela „spikleneckého protistátního centra“. Až mnohem později sázka padla na R. Slánského, jenž zpočátku sám dštil oheň a síru na „zrádcovskou“ skupinu „Šling-Švermová-Clementis“. To jsou fakta, o nichž se dnes hovoří a píše buď málo, nebo vůbec ne. Jestliže ČT o tom mlčí, je pramalá šance, že by se veřejnost sama od sebe o tyto věci začala zajímat. Podobně jako Č. Císař sehrál negativní roli v období bezprostředně po smrti J. V. Stalina a K. Gottwalda na Ostravsku pozdější předseda vlády z roku 1968 – Oldřich Černík. Rovněž on měl co do činění s represemi vůči stávkujícím ostravských dělníkům po vyhlášení měnové reformy z roku 1953.

Občané na tato nepříjemná fakta velice rychle zapomněli. A to raději nevzpomínám jméno jiného krajského stranického tajemníka – Drahomíra Koldera. O tom se tradovalo, že se rád podepisoval takto: „Dr. Kolder“. Zlí jazykové o něm říkali, že to bylo proto, aby to vypadalo, že má doktorát. Na rozdíl od Č. Císaře jej ve skutečnosti neměl, zato podepsal v r. 1968 tzv. zvací dopis. Nu což: na jiném dokumentu z té doby, tzv. pendrekovém zákoně ze srpna 1969, se objevuje zase tento podpis: RSDr. A. Dubček.

Osobně považuji za hlavního viníka výše zmíněné nevědomosti „nulovou“ edukační činnost České televize. Ta to má dokonce v popisu práce. Nicméně: řádnému plnění tohoto úkolu se vyhýbá. Kritizoval jsem to již mnohokrát a znovu to zopakuji: Pořadem, v němž mají být tyto otázky diskutovány a popularizovány, je beznadějně zpackaná „Historie.cs“.

Z tohoto kdysi oblíbeného a hojně sledovaného vzdělávacího pořadu ČT neschopný moderátor, jenž ani není historikem (případně badatelem v oboru historie), Přemysl Čech, udělal naprosto bezobsažné plácání o čemkoliv. Tvůrci tohoto pořadu zcela rezignovali na připomínání významných výročí. Naposledy zcela ignorovali 70. výročí procesu s R. Slánským. Letos si vůbec nevšimli ani 600. výročí smrti Jana Želivského. To jsou jen dvě výročí z tohoto roku. Onen seznam by se dal libovolně doplnit o další položky.

Jsem si vědom toho, že když Česká televize o naší historii mlčí, je vcelku malá šance, že by se informacemi o naší nejnovější historii začali sami od sebe zabývat občané. Nemají k tomu žádný důvod. Totéž platí v daleko větší míře o nejmladší generaci, která se toho z historie dozvídá ve škole jen velmi málo a navíc selektivně. Přesto není možno zcela rezignovat na připomínání si důležitých a poučných událostí z našich dějin. Národ bez historické paměti nemá příliš velkou šanci na přežití. Proto je každý počin, týkající se popularizace těchto dějin, velmi cenný a prospěšný.

Děkuji J. Urbanovi za upřímná slova z jeho článku. Jsem rád, že ve veřejném prostoru tato fakta stále ještě, byť jen nepatrně, zaznívají. Navzdory tomu, že prezidentská kampaň gen. P. Pavla a D. Nerudové „jede“ naplno a při ní se falšují naše dějiny podle toho, jak se to těmto kandidátům hodí. Od osoby, která tolerovala rozdávání diplomů „turbostudentům“ z ciziny, je to obzvláště pikantní. Bývalá rektorka Mendelovy univerzity v Brně D. Nerudová na druhé straně oslavuje bratry Mašíny, aniž kromě všeobecně známých frází o této kauze něco konkrétního ví. Je to podobná nevědomost, s jakou se setkáváme u našich málo vzdělaných studentů.

─────

Případem politického kariéristy a „převlékače kabátů“ (má to něco společného s aktuálním chováním gen. P. Pavla) PhDr. Čestmíra Císaře (1920-2013) jsem se zabýval ve dvou svých článcích, jež byly zveřejněny v r. 2020. Stalo se tak v souvislosti s návštěvou amerického státního tajemníka G. Pompea v Plzni. V nich jsem tehdy kritizoval podlézavé chování bývalého plzeňského primátora (a dnešního ministra kultury) M. Baxy. Ve Fialově vládě patří tento politik ODS k nejméně výrazným – hned po „neviditelném“ ministru školství V. Balašovi. Premiér P. Fiala si neumí vybírat své nejbližší spolupracovníky. Dobře mu tak! S tím se uspět v politice nedá. Měl by to vědět.

Doporučuji čtenářům, aby se s oběma články seznámili. Je to velmi zajímavé a hlavně poučné čtení. Kdo by se nadál toho, že „salonní“ komunista Č. Císař, který se celý život tvářil jako neviňátko, byl schopen psát takové ideologické slátaniny, jaké vyplodil právě v letech 1952-53, kdy šlo v naší zemi doslova o všechno. Většina občanů si teprve po smrti J. V. Stalina a K. Gottwalda oddechla. Svět se tehdy ocitl poprvé na pokraji III. světové války. Ta měla začít podle Stalinových plánů v roce 1955. Naštěstí oba tito „velikáni“ dělnické třídy zemřeli včas. Tím bylo lidstvo zachráněno před jistým zničením.

Nejspíš to nebude náhoda, že dnešní situace onu dobu před 70 lety nápadně připomíná. Také my jsme se nedobrovolně ocitli tváří v tvář nebezpečí nové globální války. Ještě je čas to zastavit. Zítra již může být na všechno pozdě.

21. 12. 2022

‒ RJ ‒

─────

Zde je odkaz na zmíněné dva publikované články o M. Baxovi a Č. Císařovi:

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-10-2020/od-devotnosti-k-smesnosti-byva-jen-krok---.html

https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-10-2020/o-cem-psala-plzenska----pravda----v-letech-1952-1953-.html