Svobodné noviny na internetu

Motto: „Podvod a klam zradí se sám.“ (České přísloví)

Kruté povolební vystřízlivění

Ano, z toho, co se stalo po nedávných parlamentních volbách, bych mohl mít radost. Za všechny ty špatnosti či přímo politické zvrhlosti, které „náčelníci“ této prohnilé partaje prováděli a provádějí. Ještě s tím totiž neskončili, třebaže „výsledek“ se již předčasně dostavil. Samozřejmě – jistou satisfakci pociťuji, ale radost z toho nemám. Jednak proto, že jsem naši druhou nejstarší politickou stranu během uplynulých 32 let nového režimu nejednou volil, jednak s ohledem na tradiční místo strany lidovců v našem systému politických stran.

Jisté je jedno: sociálně-demokratický i křesťansko-demokratický proud nám v politice budou citelně chybět poté, kdy se i KDU-ČSL vydá ve šlépějích „socanů“ – směrem na politický hřbitov. Někdo si to uvědomuje již nyní, těm ostatním to nejspíš dojde až časem. A někomu vůbec ne, protože ho to nezajímá.

Necelé dva měsíce od říjnových voleb se politici KDU-ČSL dočkali „ledové sprchy“. Pro ně byla zřejmě nečekaná (kvůli jejich politické krátkozrakosti a malé zkušenosti), pro mne naopak očekávaná a zákonitá. Jinak to totiž ani dopadnout nemohlo. Přesně to se stává tupcům, kteří si nevidí ani na špičku vlastního nosu a jimž chybí to, čemu se říká: sebereflexe. To je v politice „kompas“, bez něhož žádný zkušený námořník nevypluje na moře.

Lidovcům se krutě vymstil jimi použitý volební „trik“, který byl umožněn aplikací svévolného zásahu předsedy Ústavního soudu P. Rychetského do volebního zákona: předvolebních koalic a použití (spíše zneužití) tzv. kroužkování. Přineslo to „úrodu“, s níž nikdo nepočítal. Toto evidentní nedodržení původně dohodnutých pravidel a zneužití důvěry koaličních partnerů potvrdilo, že pravdu mají ti, kdož označují lidovce za „křiváky“ a „podrazáky“. Nicméně: této straně to přineslo neuvěřitelný zisk 23 poslaneckých mandátů. No neberte to, když vám to dávají zadarmo a na stříbrném podnosu!

Protřelé stranické vedení lidovců, které je v posledních několika letech tvořeno výhradně morálně problematickými osobami z generace „Husákových dětí“ (je to ten nejhorší politický a lidský „odpad“, jaký u nás máme), se tak dostalo do pasti: neoprávněný volební zisk je nejen do očí bijící nespravedlnost, nýbrž je i dlouhodobě neudržitelný.

Asi si také říkáte: Jak může tříprocentní strana, která by se normálně do Poslanecké sněmovny (PS) vůbec nedostala, disponovat tak velkým (= nadhodnoceným) počtem poslanců? Vždyť až dosud jich měla pouze deset! Je to jasné potvrzení o volebním podvodu, jenž byl umožněn narychlo „spíchnutou“ novelou volebního zákona. Ti politici a ty strany, kteří toho zneužili, budou následně potrestáni „dějinami“. Nevěříte tomu?

Jako prvního tato „spravedlnost“ dostihla lidovce. A je dobře, že se dočkali tak brzy. Aspoň budou mít dost času na to, aby se zamysleli nad tím, kde jejich „soudruzi z NDR“ udělali chybu. Spíš by však měli začít hledat díru, kterou po sobě zanechali „tesaři“, kteří P. Rychetskému při jeho „ústavním kutilství“ pomáhali.

Již krátce po volbách jsem v jednom ze svých článků varoval před neodůvodněným optimismem vedoucích funkcionářů KDU-ČSL. Tato strana se hned po skončení voleb začala chovat tak, jako by ty volby vyhrála ona, nikoli P. Fiala, jenž ve své politické naivitě obě tříprocentní strany (TOP 09, KDU-ČSL) do PS vytáhl. Opět se tak potvrdilo, že můj kritický pohled na KDU-ČSL byl a je oprávněný.

Tato strana, která již dva roky před těmito volbami byla pod pětiprocentní hranicí, na chvilku tuto „laťku“ přeskočila, aby následně skončila na svých původních třech procentech. Znovu se ocitla „pod ponorem“ a časem zcela zmizí v propadlišti dějin. Dodejme, že po zásluze.

Vývoj v posledních týdnech přesvědčivě ukázal, že přemrštěné nároky lidovců, např. na počet ministerských křesel či na zastoupení ve vedení PS, jsou jen potvrzením o hlouposti a politické nevyzrálosti zástupců této strany. Od toho se odvíjí i naivní očekávání, že „teď už bude líp“ a že tato „umírající“ strana se zachrání před hrozícím zánikem. Tvrdím to dlouhodobě, a to nejen jako komentátor naší politické scény, ale i jako historik: nezachrání. Je to pouze velká iluze.

─────

Politické hrátky okolo obsazování ministerských postů

Zoufalství lidovců se nejvíce projevilo hrátkami s ministerskými nominacemi. Těch „kopanců“ byla celá série: Jurečkovo vedení KDU-ČSL se nejprve snažilo protlačit do funkce ministra zahraničí (nebo aspoň toho pro evropské záležitosti) beznadějně profláknutého O. Benešíka, na kterého bylo v červnu 2021 podáno trestní oznámení kvůli jeho účasti na zorganizování podvodných (= falešných) oslav údajného 700. výročí nejstarší písemné zmínky o obci Strání na Uherskobrodsku. Když to nevyšlo (rádcové P. Fialy zřejmě usoudili, že by to nebylo dobré, protože „modří ptáci“ mají ve své stranické skříni dost svých kostlivců, např. skandály okolo P. Blažka), prosadili lidovci tohoto neúspěšného kandidáta aspoň do čela sněmovního Výboru pro evropské záležitosti. Aby se mu tam dobře „úřadovalo“, bude mu tam společnost dělat také řadový poslanec A. Babiš. (Jen doplním: „Kauza Strání“ není uzavřena a bude pokračovat soudní cestou.)

Ještě horší to bylo s nominacemi dalších lidoveckých uchazečů o ministerská křesla. Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) měla původně řídit předsedkyně senátorského klubu KDU-ČSL Š. Jelínková, jinak též I. místopředsedkyně strany. Nakonec vedení strany od této nominace upustilo. Třebaže nebylo oznámeno, proč se tak stalo, dá se usuzovat, že to nějak souviselo se „střetem zájmů“ této kandidátky: manžel (či druh) této političky totiž šéfuje „Charitě“ v Bystřici pod Hostýnem, kde Š. Jelínková se svou rodinou bydlí. Ve sdělení pro tisk tato politička nabídku na ministerskou funkci odmítla (na sociálních sítích) s tím, že dává přednost rodině a že „do Prahy je to daleko“. (Když musí jezdit tamtéž do Senátu PČR, tak to asi daleko není.) Je to jedna z nejhloupějších výmluv, jaké si za těch 32 let nového režimu pamatuji.

Pod stejně průhlednou výmluvou na rodinu a milované Brno se své nominace na post ministra životního prostředí vzdal i náměstek primátorky města Brna a stranický „expert“ na životní prostředí – P. Hladík. Jedná se o známého „brněnského pučistu“, který stál za „spunktováním“ povolebního podrazu po loňských krajských volbách, kdy byl vyšachován vítěz (ANO 2011) a místo něho do funkce hejtmana Jihomoravského kraje protlačen nezkušený starosta z malé vesničky Velatice u Brna – lidovec J. Grolich. Jak to ve své funkci nezvládá, to můžeme vidět celý tento rok, a to jak při odstraňování následků tornáda v obcích na Břeclavsku a Hodonínsku, tak i nyní – během páté vlny pandemie „covidu-19“. Jihomoravský kraj patří vůbec k těm nejpostiženějším. Grolich za to nemůže, pouze na to nestačí, protože je pro tuto funkci příliš mladý, lidsky nevyzrálý a politicky nezkušený. Toť vše.

V souvislosti s P. Hladíkem se musím přiznat k tomu, že se mu podařilo oklamat i mne. Hned po stranickém sjezdu (2019), který zvolil do čela KDU-ČSL M. Výborného, jsem navrhoval pro tuto funkci právě P. Hladíka. Kdybych tušil, co je to za „vykuka“, nikdy bych to neudělal. Zkrátka: chybami se člověk učí, ale neměl by je opakovat, jak s oblibou často připomíná i M. Zeman, velký čtenář, ale i velký znalec lidských charakterů. Soudím, že ani on by P. Hladíka nepochválil za jeho dosavadní politické angažmá. Inu, na zákulisní hry okolo J. Grolicha si P. Hladík troufal, na řízení ministerstva již „koule“ neměl. Kdyby se předem poradil s „Valachem s gulama“, byl by na tom jistě mnohem líp.

Co se týká nominace předsedy KDU-ČSL M. Jurečky na funkci, která se uvolnila po Š. Jelínkové, netřeba ztrácet čas ani slova. V lidové mluvě se tomu říká: „z nouze ctnost“. No – někdo si tam přece sednout musí, aby to křeslo nezůstalo prázdné, že ano? I tady ovšem Jurečka pouze improvizuje: O skutečném rozsahu práce ministra tohoto resortu má jen mlhavé představy. Je to něco jiného než jízda traktorem či kombajnem. Chce to i trochu „fištrónu“ a mnohem vyšší IQ, než jakým tento uchazeč disponuje. Neprozradím jistě žádné státní tajemství, budu-li konstatovat, že předseda KDU-ČSL patří k nejhloupějším českým politikům. Bude s tímto handicapem muset zápasit až do konce života. To mu nezávidím. Zkrátka: kde nic není, tam ani čert nebere!

Nesmím zapomenout ani na jiného neúspěšného nominanta, kterého se lidovci pokoušeli „prostrkat“ do nějakého ministerského křesla, i když marně. Tímto „borcem“ je známý „odpudivý zjev“, jak ho často titulují čtenáři na internetu, dosavadní předseda poslaneckého klubu a krajský tajemník v Českých Budějovicích – J. Bartošek. On i jeho „sekretářka“, Š. Heller, o níž (o němž) jsem již také několikrát psal (jako o odstrašujícím příkladu toho, jak nemá vypadat politik), se dostali do PS. Budiž jim to přáno, i když nadlouho to jistě nebude. Bartošek se nakonec nestal nominantem ani na ministra vnitra, ani na ministra obrany, ale byl zvolen jedním z místopředsedů PS. Kdysi tuto funkci již vykonával: prý zná výborně „Jednací řád PS“. No ‒ aspoň něco!

[V souvislosti s J. Bartoškem, jehož „studenoválečnické“ výkřiky odpuzovaly mnoho měsíců ty občany a voliče, kteří občas sledovali televizní přenosy z PS, si neodpustím jednu „kousavou“ poznámku: Mezi těmi „slepicemi na hřadě“ se může cítit jako kohout. (Nebo spíš jako kapoun?) Každý, kdo to uvidí, ten se musí polekat toho, co že to máme za „reprezentaci“ dolní komory parlamentu. Takový unikát nebudou mít nikde na světě.]

Tuto „odbočku“ jsem si neodpustil z toho důvodu, abych poukázal na skutečnou programovou a personální bídu, v níž se tato strana, někdejší Luxova KDU-ČSL, nachází. Naši nevzdělaní a povrchní novináři, kteří si zvykli na šlendrián, spočívající v neověřování informací alespoň ze dvou na sobě nezávislých zdrojů, o většině těchto „detailů“ nemají ani tušení. Přitom právě tyto záležitosti patří ke skutečnému „koření“ politiky. Možná to bude tím, že v novém režimu se o výchovu novinářů již nestarají pro ně speciálně zřízené fakulty, ale že jsou tito pisálkové „hozeni do vody“, v níž se musí naučit plavat sami. Výsledkem je ona neuvěřitelná bída naší žurnalistiky, kterou vidíme dnes a denně okolo sebe.

─────

Vývoj událostí napravil chybu „zparchantělého“ volebního zákona

V důsledku opojení volebním úspěchem (nebo spíš podvodem na voličích?) se politici KDU-ČSL začali chovat, jako by tím hlavním „vítězem“ voleb v rámci koalice SPOLU nebyl P. Fiala (ODS), ale oni – „černoprdelníci“. Velice rychle zapomněli na to, že jejich poslanci se do PS dostali jen díky tomu, že voliči KDU-ČSL (kdo jim to asi poradil – napříč celou republikou?) „vykroužkovali“ lidovecké koaliční partnery, hlavně kandidáty ODS, méně už TOP 09.

Nejvíce byla tímto nedodržením „gentlemanské dohody“ poškozena právě Fialova ODS. Sluší se konstatovat: za dobrotu na žebrotu. Snad se z toho „modří ptáci“ poučí – do budoucna. Daleko hůř ovšem dopadli z týchž příčin „Piráti“. Ti doplatili na hloupost, nevzdělanost a politickou naivitu svých vedoucích představitelů. Fiala zřejmě uposlechl pouze své „loutkovodiče“: ty domácí i ty zahraniční.

Ve volbách se nezřídka stává, že po jednom výkyvu, např. levicovém, přichází po čase výkyv opačným směrem, který tu nerovnováhu zase vyrovná. U nás momentálně sledujeme výkyv „pravicový“, i když o klasické politické pravici v našich podmínkách lze hovořit jedině se zavřenýma očima a s velkou nadsázkou. Ano, česká „pseudopravice“ zvítězila ve volbách tím, že do PS nepustila tradiční levici, tu „papalášskou“ (ČSSD, KSČM), ani nová politická uskupení, dosud mimoparlamentní (Přísaha, Trikolora, Volný blok).

Existenci této asymetrie si začali uvědomovat už i ti rozumnější politici z dosavadní tzv. opozice. Bez „levice“ se jim – jako volebním vítězům – bude vládnout velice obtížně. Dá se předpokládat, že se časem vytvoří „opozice“ uvnitř těchto vítězných stran. Hrozí jim vnitrostranický „kanibalismus“, který tyto strany může rozložit zevnitř: od fáze postupné eroze až po úplné paralyzování stranické činnosti. Nebezpečné náběhy k sebedestrukci vidíme dnes skoro ve všech stranách. A „kanibalismus“ vůči koaličnímu partnerovi nám nejlépe předvedl STAN ve vztahu k „Pirátům“. Hrát si v politice na „registrované partnerství“ bývá vždycky nebezpečné.

Na rozdíl od všech předchozích voleb jsme svědky toho, že po „triku“ s předvolebními koalicemi (SPOLU, PirSTAN) se začalo „kyvadlo dějin“ překvapivě rychle vracet k „normálu“. Má to svoji logiku a nemohlo to vlastně ani dopadnout jinak. Jen ta časová perioda se jaksi nebezpečně zkrátila. Potvrzením toho, že došlo k předčasnému vystřízlivění voličů po „horečce volební noci“, během níž roztleskávači z obou „vítězných“ koalic oslavovali až do rána bez roušek a respirátorů, jsou dva průzkumy volebních preferencí, jež byly zveřejněny v těchto dnech. Průvodním jevem onoho náhlého vystřízlivění byl jednak skokový nárůst počtu nakažených „covidem-19“, jednak konstatování našich „výzkumníků“ o tom, že dvě třetiny voličů nejsou spokojeny s výsledkem voleb ani s počínáním jejich vítěze.

Ono „střízlivění“ obvykle trvalo v minulosti mnohem déle, často po celé volební období. Jen letos to vzalo tak rychlý obrat, že s tím nikdo nepočítal. Fialova vláda ještě ani nenastoupila – a už má namydlené schody. Byl by to velký zázrak, kdyby v těch lakýrkách žádný z nových ministrů neuklouzl. Někteří jistě brzy padnou rovnou na „hubu“. Doslova. Upřímně jim to přeju – za tu jejich nadutost, neomalené chování, fanfarónství a nekonečnou pýchu, která předchází pád.

─────

Povolební průzkumy věští neúspěch vládního „slepence“ i zánik KDU-ČSL

První ze zmíněných průzkumů volebních preferencí za měsíc listopad 2021 provedla agentura „KantarCZ“: výsledky šetření byly zveřejněny v neděli dne 28. 11. 2021 v diskusním pořadu ČT „Otázky VM“. Pořadí úspěšnosti stran a hnutí je následující: ANO 2011 – 27 %, ODS ‒ 15,5 %, STAN – 13 %, SPD – 9,9 %, Piráti – 8 %, TOP 09 – 7 %, ČSSD – 4 %, KDU-ČSL – 3,5 %. Tyto výsledky se příliš neliší od zjištění agentury SANEP, které byly zveřejněny právě dnes – 30. 11. 2021: ANO 2011 – 27,6 %, ODS 14,1 %, STAN – 10,7 %, SPD – 9,9 %, Piráti – 7,6 %, TOP 09 – 6,2 %, ČSSD – 5,1 %, KDU-ČSL – 4,3 %. KSČM – 3,8 %, Přísaha 3,2 %, SZ – 1 %.

To, co musí každého uhodit rovnou do očí, je aktuální volební „zisk“ lidovců. Znamená to, že podle momentálních nálad voličů by se KDU-ČSL již do PS nedostala, přestože má 23 poslanců a v příští Fialově vládě obsadí tři ministerská křesla. Co Vy na to, pane Ferdinande Vaňku? To jsou paradoxy, že ano? Líp by to nevymyslel ani absurdní dramatik!

Výsledky obou jmenovaných agentur jsou jistě velmi zajímavé. Potvrzují především existenci dlouhodobého trendu v ideově a programově vyprázdněné KDU-ČSL. Tato „tradiční“ strana, kterou přestaly volit i nábožensky založené skupiny obyvatelstva, je dnes reprezentována zcela nevyhovujícími osobami ve stranickém vedení. Lidmi, kteří si tuto stranu „zprivatizovali“ a udělali si z ní „výtah k moci“ pro pár svých „vyvolených“ (= funkcionářů). Důsledkem toho je, že se strana opět „propadla“ pod pětiprocentní hranici, která je potřebná pro vstup do PS.

Po podzimních parlamentních volbách vznikla paradoxní situace: Strana, kterou už skoro nikdo nevolí, protože je nevolitelná, si po dobu trvání této Sněmovny (než se uskuteční předčasné volby, které tuto anomálii odstraní) udrží svých 23 dobře placených „trafikantů“, kteří po dalších volbách zamíří na Úřady práce. Fialův vládní „slepenec“ vydrží sotva do letních prázdnin příštího roku. Na podzim by mohly být předčasné volby, spojené i s těmi dalšími: senátními a komunálními. Aspoň se ušetří!

Nevysloveným, ale o to reálnějším zjištěním, které vyplývá z obou zmíněných volebních průzkumů, je toto: tradiční levice (ČSSD, KSČM) se dost možná po předpokládaných předčasných volbách vrátí zpátky do Sněmovny. V případě ČSSD to bude nejspíš platit určitě. (J. Maláčová nepřestala pracovat ani po vyhlášení špatných výsledků ve volbách pro ČSSD. To si zaslouží pochvalu.) Co se týká KSČM, tam je situace poněkud jiná. Filipův bezbřehý oportunismus rozvrátil tuto stranu natolik, že ji nezachrání ani nepředstírané nadšení nové předsedkyně – K. Konečné. V tomto případě to bude „konečná“ s K. Konečnou. To není škodolibý politický vtip, nýbrž tvrdá povolební realita. Zmizí tak konečně nelogické „dvojvládí“ na levici: odpadlická KSČ(M) již nebude konkurovat své „mateřské“ straně – ČSSD.

─────

Poučení pro „natvrdlíky“ z vedení KDU-ČSL

Pokusím se nově zjištěná fakta ze zveřejněných volebních průzkumů „přežvýkat“ pro méně chápavé politiky a členy KDU-ČSL. (Těm chytřejším netřeba nic vysvětlovat.) Designovaný vicepremiér Fialovy vlády M. Jurečka by se měl začít chovat mnohem skromněji, než jak to od voleb činí. Stále mi tam totiž chybí ta „pokora“, o které politici tak rádi žvaní, aniž vědí, co to je.

Předseda KDU-ČSL M. Jurečka (divím se, že se ho ti rozumní lidovci ještě nezbavili) nejenže není žádným vítězem voleb (tím je P. Fiala), ale možná se stane pouhým „zimním ministrem“ právě vznikající vlády. Rozhodně mu nepřísluší „vedlejšák“ v podobě jakéhosi neoficiálního tiskového mluvčího P. Fialy. Jestliže nastávající premiér tyto výstřelky svých podřízených ministrů dovoluje a nechává je bez povšimnutí, dopouští se kardinální politické chyby: Do médií by měl hovořit on, nikoli jeho „náhradníci“, byť by to byli předsedové koaličních politických stran.

Podobné chyby jako u M. Jurečky se P. Fiala dopouští i ve vztahu k M. Pekarové-Adamové. Tato předsedkyně TOP 09 dosáhla tak „oslnivého“ volebního výsledku, že si netroufla ani na vládní angažmá. Jak poukazují někteří politologové a političtí komentátoři, měla z pozice předsedkyně koaliční strany o místo ve vládě usilovat. Pokud tak neučinila, pravděpodobně to bylo proto, že tušila to, co je zřejmé každému, kdo sleduje její počínání v PS za poslední volební období: v exekutivní funkci (jakékoliv) by totiž shořela jako „papírový čert“. Proto oceňuji její „realismus“: Když na něco nemám, tak tam vůbec nelezu.

Totéž se týká i její „pirátské“ kolegyně – O. Richterové, další z místopředsedů PS. Ženy mají v tomto směru jednu nepopiratelnou výhodu oproti mužům-politikům: daleko víc než oni se totiž řídí intuicí a empatií. Díky tomu včas „vycouvají“ z malérů, které by je dozajista zahubily.

Své povolební zamyšlení zakončím tradičně – v protilidoveckém tónu: Jsem rád, že mi vývoj v prvních týdnech po volbách dal opět za pravdu. Jestliže jsem před volbami psal o KDU-ČSL jako o straně „umírající“, po volbách se z ní stala strana spolehlivě „mrtvá“. Nenechme se mýlit tím „přestřeleným“ počtem 23 poslanců ani těmi dosluhujícími zoufalci z řad „neviditelných“ senátorů za tuto stranu! Také jejich čas se brzy naplní.

Nekazme si tím vším Vánoce, jeden z největších křesťanských svátků v roce! Lidovci za to nestojí.

30. 11. 2021

‒ RJ ‒

─────

P. S.

Právě se dozvídám, že další lidovecký kandidát na funkci ministra zemědělství, Z. Nekula, obhajoval dotace pro Agrofert. Je to doopravdy komická situace. Koalice, brojící proti Agrofertu, bude mít ve vládě Babišova podporovatele! Nebo snad ne? Ať se jdou lidovci i s tím svým vykrmeným předsedou vycpat! Pasáčku, vrať se ke svým prasátkům! Tam ti bude líp než ve vládě!

Už vidím A. Babiše, jak se válí smíchy. Kolik takových informací ještě přinesou naši snaživí, investigativní novináři? Máme se skutečně na co těšit. Bude to lepší než Zelenkův televizní Silvestr.

A protože Češi jsou národ humoristů, napsal jeden čtenář na margo této zprávy následující hlášku, která se týká onoho nového ministra zemědělství: „Navíc ho prý lidi viděli, jak čápům nosí žáby.“ No uznejte: taková drzost! A tento jedinec má být ministrem? Být na místě P. Fialy, tak to zabalím a vrátím se do Brna k manželce a k dětem.

‒ RJ ‒