Svobodné noviny na internetu

Doufal jsem, že blížící se doba adventu zmírní moji celkovou znechucenost nad tím, jak naše „veřejnoprávní“ Česká televize (ČT) informuje neobjektivně a zkresleně své diváky o aktuálním dění i o naší historii. Bohužel – známý televizní „všeználek“ M. Kubal, který se rád plete do věcí, jimž nerozumí, mně to opět neumožnil.

Proto jsem se rozhodl alespoň formou krátkého článku upozornit na nedobrou praxi, jež pomalu zapouští kořeny v televizním zpravodajství. (Brzy by z toho mohl vyrůst košatý strom, v jehož koruně by našli domov mnozí ptáčci – dezinformátoři.) Mám tím na mysli zcela nevhodný „formát“, jaký moderátoři pořadu „Události, komentáře“ již delší dobu zkoušejí. Výsledek je zatím velice tristní. Jde totiž o to, že závěrečných 7-8 minut tohoto pořadu je věnováno určitému výročí.

Je to z principu špatná volba. Na tak malém časovém prostoru není možno obsáhnout všechna důležitá fakta, která by měla být divákům sdělena. Nezvládl by to ani sebevětší odborník na danou problematiku. Před časem jsem kvůli tomu ostře kritizoval jiného televizního „všeználka“ – M. Řezníčka. Tehdy to bylo kvůli „Případu Babice“ (2. 7. 2021). Od té doby se po stejně špatné cestě vydal i M. Kubal. Proto jsem kritizoval i jeho, a to kvůli zkreslujícím informacím ohledně státního svátku – 28. září.

Zdá se, že oba moderátoři jsou nepoučitelní. Neustále se „montují“ do historických témat, o nichž v podstatě nic nevědí. Navíc si do svého pořadu zvou hosty, jimž nedokáží vytvořit prostor pro to, aby o daném tématu mohli pohovořit podrobněji. Skákáním od jedné události k druhé, spojené se skákáním do řeči, to je věru ta nejhorší cesta, jakou lze zvolit.

─────

Letošní 100. výročí narozenin slovenského politika A. Dubčeka (27. 11. 1921 – 7. 11. 1992) prošlo u nás téměř bez povšimnutí. Zmínilo se o něm pouze několik zpravodajských webů. Na toto jubileum bohužel zapomněli všichni naši politici – jak z dosluhující vlády, tak i z té nově se tvořící. Jediní veřejní činitelé, kteří si toto výročí připomněli, byli velvyslanci SR v Praze: ten dřívější i ten současný.

Nerad to konstatuji, ale nemohu se o tom nezmínit. To není dobrá bilance pro zemi, jejíž politici se tak rádi chlubí tím, jak dobré vztahy panují i po 29 letech od rozdělení společného státu mezi Čechy a Slováky.

Čekal jsem, že aspoň Česká televize na A. Dubčeka nezapomene. Nespletl jsem se. Krátkou vzpomínku na něj zařadila ČT24 dne 29. 11. 2021 – dva dny po tomto výročí. Pozdě, ale přece! Stalo se tak právě ve zmíněném zpravodajském pořadu „Události, komentáře“. Moderátor M. Kubal si ke krátké besedě na toto téma pozval historika M. Stehlíka. (Když si ho měl pozvat k 70. výročí „Případu Babice“ M. Řezníček, neučinil tak.)

V onom krátkém čase, který byl pro seznámení diváků s osobností A. Dubčeka vymezen, se toho příliš mnoho sdělit nedalo. ČT nám ukázala pár filmových záběrů z různých etap života a veřejného působení tohoto slovenského politika, např. jeho setkání s M. Kubišovou a I. Janžurovou z r. 1968 (známá „líbačka“, kterou tehdy mnoho ortodoxních komunistů odsuzovalo) před budovou ÚV KSČ. Debatu na toto téma doprovázely různé titulky na lištách televizní obrazovky. Jeden z nich obsahoval dokonce pravopisnou chybu: „Symbol pražského jara“. (Správně tam mělo být napsáno: „Pražského jara“.)

Pokusil jsem se zachytit v tom proudu řeči některé myšlenky moderátora i jeho hosta. Podle jedné z nich byl Dubček hodný komunista, ale neúspěšný politik, kdežto G. Husák byl naopak pragmatický politik. S tím lze v zásadě souhlasit, i když by se k tomu dalo leccos doplnit.

Historik M. Stehlík správně poukázal na skutečnost, která je málo známá: totiž že Dubček byl vlastně tuctovým stranickým aparátníkem, a to již od 50. let 20. století, kdy vystoupal po stranickém žebříčku až na pozici vedoucího tajemníka krajského výboru KSS v Banské Bystrici. Odtud jeho cesta vedla do Bratislavy a později do Prahy. Dubčekův politický pád nepřišel s vojenskou invazí, ale až v době 1. výročí sovětské okupace: po podpisu tzv. pendrekového zákona (22. 8. 1969), který spolu s ním parafovali: L. Svoboda a O. Černík. Z nich politicky „přežil“ pouze L. Svoboda.

Z nepřehledné směsi faktů, u nichž nebyla nijak vysvětlena souvislost mezi nimi, si nepoučený divák, hlavně ze střední a nejmladší generace, mohl sotva co odnést. Když o tom lidi nic nevědí, můžete jim říkat, co chcete – a stejně v tom budou mít zmatek. Přesto jsme se nic nedozvěděli o dětství a mládí A. Dubčeka – včetně jeho pobytu (s rodiči a starším bratrem) v Sovětském svazu ve 20. a 30. letech 20. století.

Nepřesné byly rovněž údaje, týkající se Dubčekova studia na Vysoké škole politické v Moskvě v 50. letech 20. století. V té době tam studoval i M. Jakeš. Oba se znali s M. Gorbačovem. S ním ovšem studoval na vysoké škole (právnické fakultě moskevské univerzity) jiný stranický činitel – Z. Mlynář, další z postav Pražského jara 1968. Tento politik vypravuje své vzpomínky na tu dobu v knize „Mráz přichází z Kremlu“ (1990): je tam i zmínka o tom, jak se oba účastnili tryzny za zemřelého J. V. Stalina v r. 1953.

Jak se stalo zvykem, ČT nám i tentokrát nabídla jen snůšku frází a novinářských klišé – místo spolehlivých faktů. Příliš jsme se toho nedozvěděli ani o tragické dopravní nehodě z 1. 9. 1992, na jejíž následky A. Dubček dne 7. 11. 1992 zemřel.

Již jsem si zvykl na to, že od ČT nemám nic čekat. Než takové pořady, bylo by lepší nevysílat vůbec nic. ČT mohla sáhnout do bohatého televizního archivu a vybrat některý ze starších dílů pořadu „Historie.cs“ s moderátorem V. Kučerou. Ten se problematice Pražského jara 1968 opakovaně věnoval. Vím to, protože tyto pořady jsem dříve sledoval. Chce to jediné: nebýt líný a hledat.

Soudruzi ze zpravodajství ČT to ovšem vyřešili po svém: svěřili to „všeználkovi“ M. Kubalovi, který jako obehraná gramofonová deska pokaždé pronese tuto větu: „Děkuji vám za váš čas.“ Jako by tím chtěl říci, že čas jsou peníze. Pro někoho určitě.

Proto se divím M. Stehlíkovi, který patří k těm solidnějším lidem mezi našimi prorežimními historiky, že na tuto Kubalovou „šaškárnu“ vůbec přistoupil. Slovák A. Dubček by si totiž zasloužil, aby o něm byl natočen seriózní historický dokument alespoň v délce 30 minut. Tam by se všechno důležité vešlo. Potřeba takového dokumentu je o to naléhavější, že již dvě generace našich občanů mají velmi špatné znalosti z historie. Naše moderní dějiny jsou ve školních osnovách (dnes se tomu říká rámcové školní vzdělávací programy) zanedbávány: historie po r. 1948 se odbývá několika vyučovacími hodinami. Je to takové „letem světem“.

Pořad o A. Dubčekovi měl být natočen a uveden k 100. výročí také kvůli těm tisícovkám Slováků, kteří žijí v českých zemích. Copak si to nikdo neuvědomil? Co tam dělají ti televizní „myslitelé“ v čele s P. Dvořákem? A nevadí to ani slovenským režisérům, kteří jsou v ČT zaměstnáni? Že by jenom natáčeli vánoční pohádky?

ČT dlouhodobě neplní svou edukační funkci. Zdá se, že to nikoho netrápí. Proč asi? Dokud nebude provedena důkladná personální čistka, která „vymete“ všechny televizní „presstituty“, na zoufalém stavu ČT se nic nezmění.

─────

V souvislosti s letošním výročím A. Dubčeka mě bohužel zklamala i slovenská prezidentka Z. Čaputová. Ta sice na Slovensku napsala na sociálních sítích obsáhlý text k Dubčekovu výročí, ale v Čechách si na tohoto nejslavnějšího Slováka nevzpomněla. Kdy? V souvislosti s návštěvou Prahy, při níž se zúčastnila pohřbu zpěváka M. Žbirky. Stačilo totiž málo: cestou zpátky do Bratislavy se mohla se svým doprovodem zastavit u pomníčku na místě dopravní nehody na D1 u Humpolce, tam položit kytičku květin a pokračovat směrem na Slovensko. Zdá se, že jí to nikdo neporadil a ona sama na to nepřišla. Že by měli pravdu její kritici, kteří o ní hovoří jako o „Sorosově holce“? Kdoví?

2. 12. 2021

‒ RJ ‒

─────

P. S.

Stému výročí narozenin A. Dubčeka bude věnována samostatná stať, v níž budu reagovat i na zveřejněný vzpomínkový text bývalého slovenského velvyslance v Praze – P. Weisse.

‒ RJ ‒