Svobodné noviny na internetu

Z málo známého zemana královským purkrabím

Jednou z nejpozoruhodnějších, nejrozporuplnějších a později nejvíce opomíjených postav našich dějin je husitský hejtman a vůdčí představitel radikálního křídla v době začátků husitské revoluce – Mikuláš z Husi. Od jeho smrti uplyne na Štědrý den rovných šest set let. Je to tedy jubileum, které bychom si měli připomenout, když některým médiím nestála za to ani známá bitva na Vítkově (14. 7. 1420).

Mikuláš z Husi pocházel ze zemanského rodu na Křivoklátsku. Přesné datum jeho narození neznáme (uvádí se doba před rokem 1375). Poprvé je v písemných pramenech připomínán v r. 1389 jako Mikuláš z Pístného – podle vesnice a tvrze poblíž Křivoklátu na Rakovnicku. Zdá se, že do doby po r. 1402, kdy byl král Václav IV. podruhé zajat českými pány a kdy na vyšší šlechtu zanevřel, spadá „povýšení“ Mikuláše z Pístného mezi královy oblíbence z řad drobné šlechty.

Podobně jako Jan Žižka z Trocnova dostal se i Mikuláš z Pístného do královské služby. V roce 1408 byl purkrabím na jihočeském hradě Husi u Husince na Prachaticku. V té době se dostal do sporu s měšťany Budějovic, kteří ho prohlásili za psance. Král Václav IV. mu jeho provinění proti zemskému řádu listem z října 1408 prominul a usmířil ho s Budějovickými. Na hrad Hus se po této příhodě již Mikuláš nevrátil, ale usadil se v Praze.

Zrod husitského hejtmana

O jeho dalších osudech se dozvídáme až v souvislosti se vznikem husitské revoluce. V roce 1415 se píše o „Mikuláši z Husi a z Čichtic“. Byl v prvních řadách stoupenců radikálního křídla stoupenců M. J. Husa a již v červenci 1419 žádal jménem lidu krále Václava IV., aby umožnil přijímání pod obojí nejen dospělým, ale i dětem. Navzdory dosavadní panovníkově přízni byl za tento čin vypovězen z Prahy, kam se však po několika měsících znovu vrátil, tentokrát již jako jeden z vůdců revoluce, když mezitím pořádal na venkově velká lidová shromáždění a organizovat venkovský lid k aktivní obraně víry Husovy.

Upálení M. Jana Husa bylo pociťováno Čechy jako smrtelná křivda. A nejen to: přineslo i rozčarování v božské autoritě církve. Bylo svědectvím o tom, že Hus měl pravdu, když mluvil o papeži jako o Antikristu. A pro nebojácně, moudře a trpělivě hlásanou pravdu byl Hus Antikristem a jeho slotou zaživa upálen.

V následujících letech obsadil Mikuláš z Husi (se svými lidmi) Zelenou Horu u Nepomuku, která byla přejmenována na Horu Olivetskou. Když dne 22., 7. 1419 došlo mezi Bechyní a Bernarticemi k legendárnímu shromáždění stoupenců kalicha na hoře Tábor, vzniklo v Praze podezření, že nespokojený lid chce svrhnout krále a na jeho místo dosadit Mikuláše u Husi.

Toto podezření ho provázelo až do smrti. K ní došlo již za pouhého jednoho a čtvrt roku. Uvedené podezření bylo do jisté míry zaviněno nejasností a nevypočitatelností kroků Mikuláše z Husi. Jenže: což sama revoluční doba a rychlý sled tehdejších událostí nebyly i pro budoucí historiky (natož pro současníky) nejasné a nevypočitatelné? Jak lze potom obviňovat člověka, který se pohyboval na samém vrcholu tehdejších dějů, jež se odvíjely čím dál závratnějším tempem?

Po dalších lidových shromážděních na hoře Bzí u Žízenkova a na Křížkách u Prahy uposlechli manifestanti výzvu kněze Václava Korandy a začali bránit právo svobodného hlásání víry se zbraní v ruce. Dne 4. 11. 1419 došlo pod vedením Mikuláše z Husi k útoku na Menší Město pražské, které bylo po několikadenním boji dobyto. Když potom byla mezi obyvateli Prahy a královnou Žofií uzavřena dohoda (13. 11. 1419), opustil Mikuláš z Husi spolu s Janem Žižkou Prahu.

Kandidát na příštího českého krále?

Oba tito husitští velitelé shromáždili lid k vedení dalšího boje: Žižka na Plzeňsku a Mikuláš z Husi na Zelené Hoře. Protože se nemohl se svými lidmi ubránit proti Bohuslavu ze Švamberka, ustoupil nakonec Mikuláš do Tábora.

Po smrti Václava IV., krále českého a císaře římského (†16. 8. 1419), uznala Praha jeho mladšího bratra Zikmunda za českého krále. Tehdy, v březnu 1420, vytvořili  jihočeští husité svou „vládu“, složenou ze čtyř hejtmanů. Prvním a zřejmě nejdůležitějším byl Mikuláš z Husi, dalšími pak Jan Žižka z Trocnova, Zbyněk z Buchova a Chval z Machovic. Byl to právě Mikuláš z Husi, kdo nejčastěji pobýval v Táboře a kdo měl na starosti správu této „husitské“ obce. To však vůbec neznamená, že stál stranou vojenských akcí táboritů.

Když se na jaře 1420 blížila do Čech vojska křižáků, vydali se Mikuláš spolu s Žižkou směle na pomoc Praze, kam oddíly táboritů dorazily dne 20. 5. 1420. Mikuláš z Husi se zasloužil také o vznik „pražské vlády“, složené z 12 zástupců Starého Města, Nového Města i ostatních husitských měst, zejména Tábora. Mezitím začal ohrožovat jihočeský Tábor šlechtic Oldřich z Rožmberka. Proto se Mikuláš z Husi vrátil s částí táborské jízdy k Táboru, kde 30. 6. 1420 útočníky porazil. [K slavné porážce křižáckých vojsk na Vítkově došlo o dva týdny později ‒ dne 14. 7. 1420.]

Na novou žádost o pomoc Praze nereagovala koncem října 1420 táborská vojska již tak ochotně jako na jaře téhož roku. S výpravou 30-40 jezdců se vydal do Prahy pouze Mikuláš z Husi. Přehradil tok řeky Vltavy u vesnice Podolí tak, aby posádka krále Zikmunda na Vyšehradě nemohla dostávat po vodě zásoby potravin. Se svým nevelkým pomocným oddílem přispěl Mikuláš z Husi dne 1. 11. 1420 k vítězství nad Zikmundem v bitvě na pankrácké pláni pod Vyšehradem.

Nehledě na jednotný zájem v boji proti společnému nepříteli došlo vbrzku k rozepři mezi pražany a Žižkou na jedné straně a Mikulášem z Husi na straně druhé. Příčinou této roztržky, která nastala dne 14. 11. 1420, bylo rozhodnutí o vyslání zvláštního poselstva k polskému králi Vladislavu II. Jagellovi s nabídkou na přijetí české koruny.

Mikuláš trval na tom, aby českým králem byl jedině obyvatel české země. Jeho odpůrci ho proto obviňovali z toho, že on sám se chce stát příštím českým králem. Nelze bohužel prokázat, zda to byla pravda, nebo pouhá pomluva. Podobně byli v minulosti obviňováni z touhy po neomezené moci šlechtici Záviš z Falkenštejna (†1290) a Jindřich z Lipé (†1329).

Nehoda, nebo politický atentát?

Mikuláš z Husi „zkoušel“ pevnost spojenectví mezi pražany a tábority také tím, že se snažil prosadit jejich rovnoprávné zastoupení nejen při obraně městských bran a věží, ale i rozhodování o jiných důležitých záležitostech. Rozpory mezi Mikulášem z Husi a pražany měly být urovnány jednáním v domě Petra Zmrzlíka ze Svojšína. Dne 10. 12. 1420 byli Žižka i Mikuláš pozváni ke slavnostní hostině na Staroměstskou radnici. Mikuláš z Husi se jí však odmítl zúčastnit, protože se obával, že mu jeho nepřátelé ukládají o život.

Proto se Mikuláš ještě týž den rozhodl Prahu natrvalo opustit. Nebylo mu však souzeno, aby tak učinil. Když totiž přejížděl po mostě přes potok Botič, jeho kůň se splašil a Mikuláš z něho spadl tak nešťastně, že si zlomil nohu a těžce se poranil na prsou. Byla to skutečně jen nešťastná náhoda, nebo byl Mikuláš z Husi přepaden svými protivníky, jichž měl v řadách pražanů i táboritů zřejmě mnoho? (O „papežencích“ ani nemluvě!)

To se patrně již nikdy nedozvíme. Jisté je pouze to, že byl přivezen zpátky do pražského domu Oldřicha z Rožmberka. Do toho domu, kterého se předtím Mikuláš sám zmocnil coby součásti husity dobytého hradu Příběnice. Zde, v sídle katolického českého pána, Mikuláš z Husi, kterého současníci bezmezně obdivovali a zároveň i podezírali ze všech možných úmyslů, na Štědrý den roku 1420 zemřel.

Teprve po jeho smrti stanul v čele husitského Tábora později nejslavnější vojevůdce ze všech, co jich mělo jeho století, a nejudatnější válečník celých českých dějin – Jan Žižka z Trocnova.

PhDr. Rostislav Janošík

─────

(Text článku byl původně publikován pod názvem „Kandidát na českého krále“ v roce 1990 v časopise České listy.)

Vyobrazení: Fiktivní podoba dvou husitských hejtmanů. Vlevo Jan Žižka z Trocnova, vpravo Mikuláš z Husi. (Vyobrazení z 19. století.)

─────

P. S.

Upomínkou na bitvu pod Vyšehradem (1. 11. 1420) je několik názvů pražských ulic, které v době industriálního rozvoje této části Prahy vyrostly na místě zmíněné pláně s kostelem sv. Pankráce. Předchůdcem této barokní stavby byla románská rotunda z konce 11. století. V okolí Kongresového paláce (dřívějšího Paláce kultury) a hotelu Fórum se nacházejí tyto ulice se zajímavými „husitskými“ názvy: Na bitevní pláni, Mikuláše z Husi, Táboritská apod.

22. 12. 2020

‒ RJ ‒