Svobodné noviny na internetu

Arménie ‒ František Růžička

6. 12. 2020

Správný název Arménská republika. Každý z nás to slovo v poslední době mohl opakovaně slyšet. Jenže ‒ koho by to válčení někde na Zakavkazsku vzrušovalo, když tady u nás máme jiné vážné problémy s vlastními životy. A superhvězdná poslankyně (Pekarová-Adamová, TOP 09) by pomoc raději poskytla Bělorusku než vlastním důchodcům (podle kolující zvěsti na IT). Natož Arméncům, kterých je něco přes 3 milion, a jejichž zemička zabírá rozlohu zhruba 30 tisíc km². Ale jak dlouho ještě?

Nahlédněme však letmo do historie, i když ani dnes není zcela jasné, jak pojmenování národa vzniklo. Obyvatelstvo tvoří nejen Arméni, ale také Ázerbájdžánci, Kurdové i Rusové. Většina se hlásí k arménské apoštolské církvi, ostatní jsou pravoslavní, protestanti a muslimové. O to je to všechno složitější. V dávnověku to byla říše Urartu, poté provincií perské říše a pak další složitý vývoj. Arménská vysočina patřila k dávným centrům lidské civilizace. Po přijetí křesťanství došlo k zostření konfliktu, rozdělení. Ve 4. století po Kr. si Arménii rozdělili Římané a Peršané. V 9./10. století zde bylo samostatné království. Později se toto území ocitlo pod vládou Seldžuků a Mongolů, v 17. Století bylo rozděleno mezi Persii a Turecko. V roce 1828 bylo toto území připojeno k ruskému impériu. Roku 1915 nastolili Turci politiku vyhlazování Arménů, kdy byl vyvražděn jeden až jeden a půl milionu obyvatel, dalších 300 tisíc uteklo do Ruska. V roce 1918 byla vyhlášena Arménská republika. Operovala zde i britská a turecká vojska. Koncem roku 1920 vznikla Arménská SSR, později s Gruzií a Ázerbájdžánem federativní republika SSSR. Roku 1990 vyhlásila nezávislost, vystoupila ze SSSR a stala se svrchovaným státem… Od roku 1990 je ve válečném konfliktu se sousedním Ázerbájdžánem o Náhorní Karabach.

Právě proto je nutné připojit i informaci o Ázerbájdžánu. Rozloha zhruba 83 tis. km², počet obyvatel necelých 10 milionů. Většina jsou muslimové, část pravoslavní nebo vyznavači arménské apoštolské církve. Vývoj poznamenala především rusko-perská válka: severní část připadla Rusku. V roce 1918 vznikla nezávislá republika, roku 1920 Ázerbájdžánská SSR, v roce 1991 vyhlásila svrchovanost a podepsala deklaraci o přidružení k SNS.

Obdobně je nutné hovořit také o Karabachu. Náhorním Karabachu. Kolem roku 180 př. Kr. byl provincií Arménského království. Plocha 4400 km², 115 tisíc obyvatel, 95 % Arménů. Roku 1988 došlo u Baku k pogromu: 220 tisíc etnických Azérů opustilo Arménii. Po konfliktech byl Náhorní Karabach počátkem roku 1988 podřízen přímo ústřední vládě SSSR. V roce 1989 byl přisouzen do správy Ázerbájdžánu, ale Arménie ho krátce nato anektovala. Od té doby si zdejší války vyžádaly na 30 tisíc mrtvých a bezpočet uprchlíků…

V roce 1991 obývající Arménci vyhlásili nezávislost (republika Arcach), kterou nikdo neuznal. Od té doby probíhá permanentní spor o toto území, které zabírá 16 % ázerbájdžánského území… V současné době přicházejí zprávy, že Rusko, Arménie a Ázerbájdžán již uzavřely dohodu o rozmístění ruských mírových jednotek, což v Arménii vyvolalo značné nepokoje… Nelze ale zapomenout na další hráče na zdejší šachovnici. Turecko a Irán (ale ani Irák a Izrael). Netřeba připomínat, že právě Turecko vojensky značně podporovalo Ázerbájdžán moderními zbraněmi (drony), proti kterým neměli Arménci naději v této zatím poslední válce (přes 2 tisíce obětí) uspět. Původní termín „hybridní konflikt“ se změnil ve skutečnou válku. Karabach byl nazván „Krvácející černou zahradou“… Město Šuša (Šuši) má pro obě válčící strany symbolický význam. Před první karabašskou válkou zde žilo 17 tisíc lidí, většinou Ázerbájdžánců. Poté zůstalo asi 5 tisíc osob výhradně arménské národnosti. Pro Ázerbájdžánce je však Šuša posvátným městem (údajné založení v roce 1752). Od roku 1755 do 1822 bylo hlavním městem Karabašského chanátu. Již v roce 1905 zde začaly otevřené střety… Celkově se uvádí, že z Arménie odešlo přes 700 tisíc Azérů a naopak z Ázerbájdžánu přes 400 tis. Arménců.

***

Možná že ve výše uvedeném textu mohou být nepřesnosti. Nejde však o hodnocení historického vývoje, ani o rozbor strategie ostatních politicko-mocensky zainteresovaných stran, ani o vnitřní poměry v daných státech. Vše je značně složité… Záměrem je pouze vstupní informace o překrásné zemi, kterou Arménie skutečně je. Stačí vyslovit jen název hlavního města Jerevan.

● Jednu událost ještě nelze opomenout. 7. prosince 1988 se v severních okresech zastavil čas. Ničivé zemětřesení dosáhlo v epicentru až 10,5 stupně. Zahynulo 25-50 (?) tisíc lidí, půl milionu zůstalo bez přístřeší. Od té doby zde dělili čas na období: před zemětřesením a po zemětřesení. Na pomoc přišly všechny sovětské republiky, mezinárodní pomoc poskytlo 112 zemí.

● Mezi cestovateli (běžnými turisty) si zcela právem získala pověst překrásné, byť trochu tajemné země. Země s dlouhou historií a značným množstvím památek. Nebýt neustále přítomného napětí, možná by i lépe prosperovala ekonomicky, zejména více lákala zahraniční investory a turisty. První osídlení severní části (Tavuš) bylo zřejmě již v době kamenné. Mírné klima, hustá říční síť, vyloženě zemědělská oblast, aleje ovocných stromů, úrodné nížiny. Také okolní pohoří se zasněženými vrcholky. V době „sovětské“ vysoce industrializovaný region. V Jerevanu (20 tisíc obyvatel) byla např. továrna na koberce, která dávala obživu mnoha lidem a prosperovala zejména vývozem na ruský trh. Po vystoupení ze SSSR se mnohé změnilo, zejména po ekonomické, k horšímu. Navíc byla přerušena mezinárodní železniční tepna, jež zemi spojovala s okolními státy. Právě enklávy, zasahující do sousedního území Ázerbájdžánu, jsou pod stálým a silným etnickým napětím. Arméni jsou známi národní hrdostí a odhodláním nenechat nepříteli území, pro které jejich předkové mnoho vytrpěli… Země je rozdělena na 10 správních oblastí plus Jerevan se zvláštním statutem jako hlavní město. I zde počátkem roku 2018 proběhla jakási sametová revoluce. Popularitu získal nepříliš známý novinář a opoziční poslanec, který se z vězeňské cely „vysoukl“ až k premiérskému křeslu. Republika má jednokomorový parlament, má 131 křesel a je volen na 5 let. Následně vznikla polemika, zda se připojit k Euroasijské unii (Rusko, Bělorusko, Kazachstán, Kyrgyzstán), nebo raději Evropské unii… Ani politickou strategií se nadále nebudeme zabývat.

● Bohatství plodů ze zahrad a sadů kladně ovlivňuje i místní gastronomii. Ovoce v nejrůznějších podobách- sušené, naložené, vařené, kandované ‒ vždy vynikající. Tradiční jogurtová polévka s kroupami, vinné listy s mletým jehněčím, šašlik z grilovaného skopového se zeleninou, pověstný arménský chléb lavaš. Zapíjíte světle zelenou estragonovou limonádou.

● V Arménii připadá na jednoho obyvatel nejvíc kostelů a klášterů na světě. Arménská apoštolská ortodoxní církev má mimořádně silný vliv. Prastaré chrámy, hojně navštěvované, dýchají mystickou atmosférou. Alespoň některé z nich si přiblížíme, třeba i v samostatných statích. Mezi nejvíce navštěvované patří asi Gošavank. Po obvodu mnohých kostelů stojí opřeny kamenné desky zvané chačkary s vyrytými kříži a dalšími motivy. Posvátný Ararat (zvaný také jako Masis) dosahuje výšky 5137 m. Je na něj překrásný pohled z mnoha míst, i když dnes leží na východě Turecka (SSSR toto území odstoupil Turecku), nedaleko hranic s Íránem a Arménii. Je posvátnou horou Arménů a zároveň národním symbolem, který pronikl i do státního znaku. Jistě netřeba připomínat, že právě zde měla přistát Noemova archa… Dodejme podstatnou historickou okolnost, že Arméni přijali roku 301 po Kr. jako první národ na světě křesťanství za státní náboženství, čímž položili budoucí směr další velké civilizaci. V té době se Řím stále ještě modlil ke svým pohanským bohům.

● Právě proto je nutné ještě před dalším putováním touto krásnou zemí přidat zpětný pohled do let 1915-1923, kdy probíhala tzv. arménská genocida. Na počátku 20. století žili v Osmanské říši rovněž Arméni (asi 10 %), Řekové, Židé a Levantinci. Říše vstoupila do světové války (listopad 1914) na straně centrálních mocností. Již počátkem dalšího roku přišla zdrcující porážka od ruské armády, ve které přišlo o život na 80 tisíc osmanských vojáků. Poblíž Konstantinopole se vylodili Britové a na východě země vypuklo arménské povstání. Neděle na 25. dubna pak byla nazvána jako „Rudá neděle“. Došlo k zatýkání, obvinění ze spiknutí proti říši a islámu. Vláda mladoturků přijala zákon o deportacích. Následovaly transporty, zabíjení, znásilňování, v syrské poušti umírali vyhoštění v koncentračních táborech. Za oběť padlo více než milion lidí… Turecko i v současnosti odpovědnost stále odmítá!!! … Za několik desetiletí přišel židovský holocaust…

***

Vydejme se teď v lepší náladě do poklidné „Krajiny kostelů“. Odlet z Prahy, mezipřistání v Moskvě, přistání s ubytováním v Jerevanu. Hlavní město má přes milion obyvatel, stojí na místě, kde od r. 731 př. Kr. stála pevnost Erebuni. Vznik města je pak datován rokem 782. Za vlády SSSR zde vznikla univerzita, školy, akademie věd, divadlo, hudební síně a muzea. Vznikl zde průmysl chemický, strojírenský, výroba syntetického kaučuku, potravin, vín, pálenky a také jediná továrna na výrobu aut.

Po rozpadu SSSR země zrušila zemědělská družstva, o výrobu se starají drobní rolníci. Průmysl prošel obdobím velké stagnace. Uvádí se, že arménská diaspora je ve více než 120 zemích světa. Jejich přízeň v mnoha případech pomáhá současnému rozvoji. Uvádí se, že arménská diaspora je ve více než 120 zemích světa. Jejich přízeň v mnoha případech pomáhá současnému rozvoji. V nemalé míře pak kultuře. Přesto Arménie zůstává nejchudší zemí Zakavkazska. Nejvíce jsou postiženy venkovské a horské oblasti.

Domníváte-li se, že hlavní město Jerevan lze proběhnout jen tak letmo, jako přejít Václavák od „koně“ po Můstek, jste na špatné cestě. A proto pokračování až… někdy příště.

František Růžička, České Budějovice