Svobodné noviny na internetu

Máme se připravit na předčasné volby?

Je poslední dekáda listopadu 2019. Zbývá měsíc do Vánoc. Letošní rok, v němž jsme neoslavovali zdaleka tolik jubileí jako vloni, byl paradoxně daleko dramatičtější než ten loňský. Vítěz parlamentních voleb z října 2017, A. Babiš, se stále drží v křesle ministerského předsedy a není žádné politické síly, která by ho z něho vyhnala. Ani občanská iniciativa „Milion chvilek pro demokracii“, jež se před časem zjevila jako tolik vyhlížená naděje, dosud nesplnila to, co od ní občané očekávali.

Zaplňovat Staroměstské či Václavské náměstí, nebo dokonce Letenskou pláň, masami demonstrantů, je sice hezké, ale naše aktuální problémy to neřeší. Otřást pozicí „českého premiéra ze Slovenska“ to zatím nedokázalo. Akce „chvilkařů“ připomínají spíše ostřelování Prahy během obléhání švédskými vojsky v roce 1648. Také oni „Matku měst“ nedobyli a s obléháním museli skončit, protože mezitím byl daleko od našich hranic uzavřen mír. Dodnes máme ve Střešovicích upomínku na přítomnost těchto vojsk v podobě názvů zdejších ulic.

Máme nad čím přemýšlet: Kde udělali „naši soudruzi z opozice“ chybu, že se jim Babiš stále jen vysmívá a nebere je vážně? Budeme muset čekat další dva roky, než půjdou občané znovu k volbám a rozdají karty úplně jinak? Můžeme si vůbec dovolit – tváří v tvář blížící se ekonomické recesi – ztratit celé čtyřleté volební období, než se zásluhou občanů dostaví tak toužebně očekávaná změna? Opravdu si politici „demokratické opozice“ myslí, že je po tom fiasku, které od roku 2017 předvedli, bude ještě někdo volit? Proč by to dělal, když prokázali absolutní neschopnost?

Doopravdy máme nad čím přemýšlet – jako občané i jako voliči. To jen politici „myslí“ jinak. Známe to přece! ODS to kdysi měla dokonce jako jeden ze svých předvolebních sloganů. Spolu s megalomanským bigboardem, na němž byla podobizna V. Klause. Vzpomínáte? Je to už dávno, ale od těch časů jsme se příliš nepoučili. Chtělo by to předčasné volby, avšak žádná z politických stran nemá odvahu je vyvolat. Důvod je nasnadě: kolik z těch devíti stran (a hnutí) by se do příští Sněmovny dostalo?  Tři, čtyři nebo pět? Bylo by to sice přehlednější, ale ani pak bychom neměli záruku, že to bude fungovat a že se podaří sestavit smysluplnou koalici pro další vládnutí.

Měsíc, který zbývá do Vánoc, rozhodne o tom, zda se podaří schválit státní rozpočet na příští rok, nebo zda nás čekají předčasné volby. Jinak to totiž dopadnout nemůže. Mlčení o druhé z těchto eventualit totiž zakrývá strach našich politiků z toho, jaký bude případný výsledek parlamentního dohadování a hlasování. Naši poslanci budou muset složit náročnou politickou zkoušku, jež rozhodne o jejich dalším bytí či nebytí. Proto ten špatně skrývaný strach a mlčení – jako výraz bezradnosti. Ustaraná tvář ministryně A. Schillerové a premiéra A. Babiše dosvědčují, že půjde o hodně, možná o všechno. V každém případě o budoucnost naši a našich potomků. Měli bychom si toho být všichni vědomi.

V politice není nic horšího, než když si lidé neříkají pravdu. Pak zbývá už jen lež, neupřímnost a pokrytectví. Ty vždy spolehlivě vedou do pekel…

●●●

Popisek: Pokud se budete ptát, kam jsme to dopracovali po třiceti letech naší klopotné cesty za svobodou a demokracií, pak transparent na zatím poslední demonstraci občanské iniciativy „Milion chvilek pro demokracii“ z 10. 12. 2019 hovoří docela výmluvně. Doplňme snad jen to, že z těch vyjmenovaných soudruhů byli či stále ještě jsou dva agenty bývalé StB (a její „ilegální“ pokračovatelky, která dál tahá za nitky) a nejméně další dva agenty KGB (dnes FSB). Že není ve vedoucích funkcích nikdo ze skutečných, protikomunistických odbojářů, to snad uvádět a vysvětlovat nemusím. Ani politici, ani „lid“ (= voliči) si to nepřáli. Proto jsou „karty“ rozdány tak, jak jsou. A s nimi jiná než proruská a prokomunistická hra není možná – ani třicet let po „sametové revoluci“, která žádnou revolucí nebyla.

─────

 „Velký hlídací pes“ Mikuláš Minář a naše politická „opozice“

Třicet let od památného Listopadu 1989 se Letenská pláň v Praze znovu stala dějištěm událostí, jež nepochybně opět vstoupí do našich novodobých dějin. Na první demonstraci na Letné dne 23. 6. 2019 (Letná č. 1) se sešlo asi 250 000 účastníků. Na Letné č. 2 dne 16. 11. 2019 jich bylo již okolo 300 000. Je to o polovinu méně než v roce 1989, nicméně to odpovídá i změněné politické situaci, v níž se dnes nacházíme.

Zdá se, že i třicet let po Listopadu 1989 se u nás nic nezměnilo, protože nám dál vládnou (bývalí, „překabátění“) komunisté a některé z nich si dokonce sami opakovaně volíme. A jiní se raději ke své komunistické minulosti nehlásí, nebo ji prohlašují za mladickou nerozvážnost (např. gen. P. Pavel). Také oni by nám rádi vládli, když na jejich „pohádky“ budeme reagovat smířlivě. Dobře nám tedy tak! Sami si za to můžeme. Nač si pak ještě stěžujeme?

Ve vztahu k proběhlým demonstracím na Letné se totiž mimo jakoukoli pochybnost vyjevilo, jak hluboký je příkop ve společnosti mezi stoupenci a odpůrci protibabišovských shromáždění. Třebaže na obou demonstracích byli přítomni někteří dnešní politici „opozice“, byli tam víceméně inkognito. Nikdo je nezval k mikrofonu, aby si mohli dělat předvolební kampaň pro svou stranu, ale naopak byli pranýřováni za celkovou, dva roky trvající nečinnost a nekoncepčnost, jakož i za nedostatečné obhajování demokracie.

Ačkoliv bylo jasné, že premiér A. Babiš se ani tváří v tvář mase demonstrantů své funkce nevzdá, jedno je jisté: jemu osobně by se nikdy nepodařilo zaplnit nejen Václavák, ale ani Letenskou pláň. Jeho líní „kobliháři“ by nezvedli své zadky od televize či od nedopitého půllitru v hospodě, aby došli svého slovenského „spasitele“ veřejně na demonstraci podpořit, ani kdyby je o to sebevíc prosil. Babiš je jim ve skutečnosti úplně ukradený: nebudou demonstrovat ani na jeho podporu, ani kvůli tomu, aby odstoupil. Lhostejnost je v politice i v životě počátkem blížícího se konce: člověka i politika.

Stálo by to za samostatnou sociologickou studii, které by se mohl zhostit vystudovaný sociolog P. Kamberský. Namísto sepisování oslavných blábolů na Babiše by se měl tento oligarchův poskok docela vážně zamyslet nad symptomy blížícího se konce jeho chlebodárce. Babiš sice má jisté charizma, které mu upřít nelze, avšak trochu jiného druhu, než jakým disponoval lidový komunistický předák K. Gottwald (byl to sice zločinec, ale v politice se vypracoval vlastním přičiněním), či první polistopadový prezident republiky V. Havel. Zpočátku velmi oblíbený a až nekriticky obdivovaný (profi)disident ztrácel po rozdělení federace (1992) na oblibě tak intenzivně, že v r. 1998 byl při druhé prezidentské volbě zvolen o pouhý jeden hlas. (Ten patřil účelově uvězněnému předsedovi republikánů M. Sládkovi.)

Každému, kdo jen zběžně sleduje politické dění u nás za poslední měsíce, musí být zřejmé, že vedoucí představitel iniciativy „Milion chvilek pro demokracii“ (kritikové na internetu mu posměšně přezdívají „Milion chlívek“), zatím nedostudovaný teolog M. Minář, se vypracoval ve zdatného svolavatele nejrůznějších shromáždění. Jednou z něho bude nadějný „revolucionář“ či „bořitel starých pořádků“, ale jeho čas, zdá se, ještě nenastal.

Připomnělo mi to postupný vzestup někdejších sociálně demokratických vůdců z konce 19. a počátku 20. století na Ostravsku (P. Cingr, J. Prokeš). Měl jsem možnost se s jejich osudy seznámit v 70. a 80. letech 20. století při studiu historických pramenů k dějinám dělnického hnutí tohoto regionu. Byly to autentické osobnosti, které si na nic nehrály, jak to dnes činí většina politiků, ale svou „historickou“ roli brali smrtelně vážně a někteří pro ni přinášeli velké osobní oběti. Toho by nikdo z dnešních politiků nebyl schopen. Ve srovnání s nimi byl i mnohými našimi současníky opovrhovaný protektorátní prezident Dr. E. Hácha úctyhodnou osobností, které ti dnešní političtí „šašci“ nesahají ani po kotníky.

Třebaže „chvilkaři“ tvrdí, že neusilují o to nahrazovat existující politické strany a přebírat iniciativu za směřování našeho státu, mají jen částečnou pravdu, nebo nám neříkají úplně všechno. Toto občanské hnutí (něco jako „Občanské fórum č. 2“) sice zatím nemá politický program a ani ambici účastnit se voleb, ale všechno se může časem změnit. Bylo by to dokonce žádoucí.

Je naprosto evidentní, že politická opozice je slabá, fragmentovaná, a na porážku Babiše stačit nebude. Ani za předpokladu, že by předsedové těch několika pidistraniček potlačili svá zbytnělá ega a domluvili se na společném programu pro další parlamentní volby. Čekat, že za dva roky, kdy se mají konat řádné volby do PS, budou silnější, je jen velká iluze. Nebudou. A ještě něco: Minář tvrdí, že „Milion chvilek se chce stát »hlídacím psem demokracie«“. Poté, kdy média (nejen ta Babišova) na tuto roli zcela rezignovala. To je nový politický atribut, který jsme tady dosud neměli.

Před demonstrací z 16. 11. 2019 se ve Sněmovně uskutečnila schůzka zástupců „opozičních“ stran s M. Minářem. Všichni její účastníci to pak schytali od politiků vládní koalice kvůli tomu, že je prý Minář „úkoluje“ jako žáčky-poškoláčky. Tato kritika je oprávněná. Předsedové suverénních, parlamentních politických stran se takovým způsobem chovat nemohou.

Bezprostředně po této demonstraci začala nová etapa „spolupráce“: některé opoziční strany se začaly navzájem kritizovat, „kádrovat“, a de facto „bourat“ projekt „protibabišovské Národní fronty“, a to ještě dříve, než vůbec začala fungovat. Je to nikoli začátek spolupráce, nýbrž její konec. A k dovršení všeho: „uražená“ TOP 09 (kvůli M. Kalouskovi) si chce vyvzdorovat odvolání pražského primátora Z. Hřiba (Piráti). Kdyby k tomu došlo, měl by Babiš opozici „na lopatě“. Nebo si snad někdo tajně přeje návrat drzé a neschopné Slovenky A. Krnáčové?

Tímto nerozumným chováním si naše politická opozice vykopala hrob. Teď jde jen o to, kdo všechno a kdy se do něho uloží. Rakve jsou již připraveny. V době, kdy by opozice měla nasadit všechny páky k sesazení Babiše z postu premiéra, svými chaotickými a nekoncepčními kroky pouze posiluje jeho moc. Paradoxně v době, kdy se na Babiše valí kritika z Bruselu i trestní stíhání, jež bylo proti všem předpokladům obnoveno. Absurdní dramatik by nad tímto politickým „cirkusem“ jen nevěřícně kroutil hlavou, co všechno je v provinčních Čechách možné. Nota bene: v režii slovenského imigranta, který se stal „Lžidimitrijem“ novodobých českých dějin.

Obě demonstrace na Letné (23. 6. 2019, 16. 11. 2019) potvrdily, že iniciativa „Milion chvilek“ je schopna zmobilizovat statisíce nespokojených občanů na podporu politických cílů těchto svolavatelů. Jde teď o to, aby „chvilkaři“ konečně nahradili nefunkční protibabišovskou opozici. Je třeba přeměnit toto „Občanské fórum č. 2“ v regulérní politickou stranu či hnutí ‒ s programem a seznamem kandidátů do příštích voleb. Ty by se mohly uskutečnit již velmi brzy. Současný stav je neudržitelný a čekat další dva roky na „Godota“ nemá smysl. Zkrátka: štěstí vždy přálo připraveným.

●●●

Lidovci ve šlépějích soudruha G. Husáka…

Vedení KDU-ČSL (M. Výborný) se rozhodlo, že svou stranu stůj co stůj zachrání před pádem do propadliště dějin. Proto dělá všechno pro to, aby o této partaji bylo pořád slyšet. A tak vybraní funkcionáři této strany předstupují před novináře s každou banalitou a neustále se tlačí do médií.

M. Výbornému se v krátkém čase podařilo učinit z nedávno vzniklého „Deníku N“ jakýsi neoficiální tiskový orgán KDU-ČSL. Z mladých, nezkušených a nedostatečně vzdělaných redaktorek B. Janochové a H. Moravcové se tak nevědomky staly „hlásné trouby“ (nebo snad obyčejné „trubky“?) této strany. Tato politická „inzerce“ jistě stála KDU-ČSL hodně peněz ze stranické pokladny.

Nedávno uveřejněný titulek zmíněných novin hlásal: „Lidovci chtějí prosadit milionovou půjčku pro všechny páry s dětmi včetně gayů“ (Deník N, 14. 11. 2019, 6:12). V článku se píše: „Lidovci přišli s návrhem, kterým chtějí pomoci rodinám s dětmi. Kromě daňových slev a bonusů má být součástí i půjčka pro mladé páry, i ty nesezdané. Peníze na bydlení ve výši až jeden milion korun by byly bezúročné, a pokud by se partnerům narodily tři děti, dluh by se jim smazal. O úvěr by mohly žádat i homosexuální páry.“

Což o to! Čte se to hezky, avšak realita dnešních dnů je úplně jiná. Zdá se, že se lidovci zase jenom potřebují zviditelnit, případně zavděčit „vidlákům“, kterým chybí mozek. To se přece těm mladým nemůže vyplatit, aby do toho šli! Za milion korun pořídí vlastní bydlení jedině v nějaké zapadlé vesnici, kde lišky dávají dobrou noc, ale dost možná ani tam ne.

A kam se poděla vyhlášená „křesťanská“ morálka lidovců, když jim náhle přestaly vadit nesezdané či dokonce homosexuální páry? Koho těmi svými politickými tanečky chtějí obalamutit? Je to doslova „revoluce“ u osob, které se jinak zapomněly v myšlenkovém světě 19. století. Je to ještě horší populismus než ten Babišův/Burešův! Zajímalo by mě, která „plešatá hlava“ tento nesmysl vymýšlela. Že by Hermanova? Místopředsedkyni KDU-ČSL Š. Jelínkovou nepodezírám: ta měla pouze posloužit jako tlampač pro vytroubení tohoto lidoveckého nesmyslu na tiskové konferenci.

Co k těmto návrhům říci a jak je hodnotit? Je to jen další „plácnutí do vody“, které na chvíli upoutá pozornost novinářů, ale v konečném výsledku to nic pozitivního nepřinese. U posledně jmenovaného návrhu ohledně zvýhodněných půjček se nabízí paralela v podobě „porodného“, které kdysi prosazovala vláda J. Paroubka (plus „pastelkovné“).

A samozřejmě to přípomíná opatření ke zvýšení porodnosti před zhruba 45 lety, díky nimž přišla na svět dnes tak problematická generace „Husákových dětí“, vyznačující se celkově pokleslou morálkou a zálibou ve všelijakých „retro“. Tito jedinci, kteří v posledních deseti letech obsadili všechna patra naší politiky, v podstatě navrhují v bledě modrém totéž co soudruh G. Husák. Čili: vzhůru do budoucnosti návratem do normalizační minulosti! Jak pokrokové a inspirující!

─────

Ukazuje se, že u lidovců pod vedením „Husákova dítěte“ M. Výborného to musí být hodně, hodně zlé, když činovníci této strany sahají k těmto dávno vyčpělým návrhům. Ne že by se to nedalo zopakovat, ale jde přece především o politiku. Vždyť lidovci tím vším jen popírají to, co až dosud hlásali. Opravdu si někdo z lidoveckých „náčelníků“ myslí, že občané (včetně těch „vidláků“, jimž jsou tyto „retro“ návrhy adresovány) jsou blbí? Zkrátka: že všichni lidé u nás za těch třicet let od Listopadu 1989 přišli dočista o rozum i o paměť, že zapomněli na to, co lidovci až do této doby dělali? Včetně podílu politiků KDU-ČSL na rozkradení bohatství této země v době koaličních vlád V. Klause a za tzv. opoziční smlouvy – v „divokých“ letech devadesátých 20. století?

Naštěstí to s námi zase tak beznadějné není: lidovce už všichni dávno „prokoukli“. Protože je dnes skoro nikdo nevolí, „náčelnictvo“ této strany se uchyluje k laciným trikům a lžím. Předseda M. Výborný má smůlu v tom, že přišel do vedení strany příliš pozdě. KDU-ČSL totiž promeškala ten správný čas, kdy se měla nekompromisně rozloučit s „hrobařem“ P. Bělobrádkem, který již delší dobu této straně pouze škodí. Místo toho, aby si vychovala schopné nástupce vedoucích funkcionářů, spolehla se KDU-ČSL na to, že si vybere nového šéfa z klubka zmijí okolo P. Bělobrádka. Byla to osudová chyba, kterou již nelze napravit.

[Také před mimořádným lednovým sjezdem 2020 se lidovci rozhodli tutéž chybu znovu zopakovat. Mohou tím dosáhnout spolehlivě pouze jediného: brzkého zániku této strany.  Opakováním týchž chyb ještě nikdo v dějinách volby nevyhrál. Nepodaří se to ani „chytrolínům“ z KDU-ČSL s novým stranickým vedením.]

Brzy uplyne tři čtvrtě roku od zvolení M. Výborného do čela KDU-ČSL. Očekávaný „restart“ se nekoná: nepomohly by ani fungl nové lithiové baterie. Z lidoveckého „žebřiňáku“ se elektromobil budoucnosti nestal. Nového pana předsedu proto žádná budoucnost nečeká. [Mezitím to M. Výborný sám pochopil a raději ohlásil rezignaci. Prý kvůli dětem. Důvodů však nejspíš bude víc, a proto o nich nechci spekulovat. Již delší dobu si o tom myslím své. M. Výborný z toho nevychází nejlíp.] Předseda KDU-ČSL se již těšil na to, až se po pádu A. Babiše uvelebí v křesle ministra školství, ale dost možná bude rád, že se bude moci vrátit ke své původní profesi středoškolského učitele.

Kdyby byl M. Výborný politickým realistou, odešel by z čela KDU-ČSL dávno: sám a dobrovolně. Ale protože je to pouze jeden z mnoha bezskrupulózních politických kariéristů z generace „Husákových dětí“, která si do života odnesla tu nejhorší komunistickou výchovu, bude dál čekat na zázrak, který nikdy nepřijde. Jako svého času Saša Dubček, naivní budovatel „socialismu s lidskou tváří“. Ani on se nedočkal. Dnešní „političtí komedianti“ typu M. Výborného čekají pro změnu na Godota. Také oni budou čekat marně.

Na lidoveckém návrhu opatření pro mladé rodiny je nejpikantnější to, že jej před novináři prezentovala první místopředsedkyně strany – Š. Jelínková. Tuto ženu dočasně pověřil řízením strany M. Výborný poté, co zemřela jeho manželka. Již za 14 dní od jejího úmrtí byl M. Výborný v Poslanecké sněmovně (PS) zpátky, protože věci asi nešly tak, jak si to tento „lázeňský švihák“ z Heřmanova Městce, kde žijí jeho tři nezletilé děti, představoval. Kdopak se o tyto sirotky stará, zatímco tatínek „musí dělat politiku“ v Praze? Nebo už jsou v „děcáku“, kde by v podobné situaci skončily děti obyčejných smrtelníků? Pan poslanec má zřejmě nějakou protekci, když v jeho případě je tomu jinak.

Dosud „neviditelná“ místopředsedkyně Š. Jelínková je najednou dobrá k tomu, aby odprezentovala jeden z „recyklovaných“ návrhů z dob soudruha G. Husáka. Ten lidovci po desítkách let oprášili a jali se ho v novém kabátě vydávat za svůj. Naštěstí ještě žije dost pamětníků oněch časů, kteří za to dodnes slovenského kolaboranta a vlastizrádce G. Husáka velebí. Důvod této podivné „prezentace“ je nasnadě: „politický komediant“ M. Výborný je totiž natolik provařená figurka, že by mu péči o rodinu sotva kdo uvěřil.

Po tom, co M. Výborný v posledních týdnech předváděl v souvislosti s pohřbem manželky a „smutkem-nesmutkem“, který prý lidovci příkladně dodržují, protože si údajně zakládají na „křesťanských“ a „konzervativních“ hodnotách, tomuto kariéristovi (= M. Výbornému) už nikdo neuvěří ani nos mezi očima. Tuto stranu (= KDU-ČSL) již nikdo volit nebude. Leda tak poloslepé a nahluchlé babičky ze zapadlých vísek v pohraničí. A možná ani tam ne.

Rok 2020 se stane nepochybně historickým mezníkem ve stoletých dějinách této strany. Krajské volby ukáží, zda KDU-ČSL přežije alespoň na regionální či komunální úrovni, nebo definitivně skončí v propadlišti dějin. Spíš to vypadá na tuto druhou možnost. Blížící se 70. výročí Číhošťského zázraku (11. 12. 1949) by mohlo vnést jasno i do této záležitosti. Přesto: Fénixové nepovstávají z popela každý den, ba ani každý rok…

●●●

K největším poslaneckým „cestovatelům“ patří: R. Vondráček a O. Benešík

Závěr roku bývá vždy příležitostí k bilancování či vyhlašování vítězů různých soutěží, případně publikování všelijakých statistik. Někteří z „hlídacích psů“ naší „invalidní“ demokracie vyšťourali, že od voleb z října 2017 až do listopadu 2019, tedy za „poločas“ fungování PS, podnikli naši poslanci celkem 350 cest do zahraničí. Tento „špás“ stál daňové poplatníky 30 milionů Kč.

Kdyby si to tyto „vyžírky“ a „lehkoživkové“, jejichž pracovní výsledky jsou prachmizerné, měli platit ze svého, zájemců o tyto cesty by ubylo. Ale protože PS zůstává stále onou známou „cestovní kanceláří“, s níž se podívají za hranice všedních dnů i všelijací poslanečtí asistenti, například známý podvodník L. Kohout, odsouzený na šest let do vězení, cestuje se po celém světě, včetně exotických destinací, vesele dál…

Na pokračování tohoto letitého nešvaru, který platí daňoví poplatníci (z cizího krev neteče, že ano?), upozornil nedávno server „Novinky.cz“ v článku s příznačným názvem: „Cestovní kancelář Sněmovna“ (Novinky.cz, 22. 11. 2019, 13:44). Podle tohoto zdroje prý k největším „cestovatelům“ patří předseda PS R. Vondráček (do ciziny cestoval celkem 45krát) a předseda poslaneckého Výboru pro evropské záležitosti O. Benešík (cestoval 38krát). Oba jmenovaní zákonodárci patří k typickým politickým „vyžírkám“. Vondráček (ANO 2011) je jednou z největších ostud naší politiky (rád navštěvuje ve službách M. Zemana Rusko a Čínu), kdežto vesnický podvodník O. Benešík, jedna z největších lidoveckých „nul“, si rád hraje na „pana Důležitého“.

V nedávné minulosti patřil k velkým „cestovatelům“ také lidovecký ministr zemědělství M. Jurečka, za jehož šéfování toto ministerstvo tragicky zanedbalo problematiku boje proti suchu i proti kůrovci. Současný ministr M. Toman (ČSSD) pouze hasí „požár“, jenž byl založen právě v době Sobotkovy vlády. Jurečka měl tehdy, zdá se, úplně jiné starosti: jezdil se prý inspirovat do exotických zemí, jak pozvednout naše zemědělství. V rámci těchto „poznávacích“ zájezdů navštívil například Tanzánii, Zambii, Ghanu, Etiopii a Čínu. Inu, opravdu přínosné cesty, jen co je pravda!

─────

V rámci nedávného projednávání rozpočtu na rok 2020 předkládaly některé opoziční strany návrhy, jak pomoci zaostávajícím pohraničním regionům, odkud se obyvatelé dlouhodobě stěhují do „bohatších“ krajů, kde nejsou tak velké problémy na trhu práce a s dostupným bydlením. Ani narychlo zahájený projekt státní podpory pro budování sociálních bytů totiž tento tíživý problém zatím uspokojivě neřeší. V tomto směru naprosto selhala zejména předchozí vláda B. Sobotky, kde měla danou problematiku na starosti neschopná (a zároveň všehoschopná) „socanka“ – neomarxistka M. Marksová-Tominová, lidově přezdívaná „soudružka Marxová-Engelsová“ (podle klasiků marxismu-leninismu).

Z jednoho takového „zaostalého“ pohraničního regionu pochází i výše jmenovaný poslanecký „cestovatel“ – O. Benešík (KDU-ČSL). A poněvadž poměry v jeho rodné vesnici, Strání na Uherskobrodsku, dobře znám (v roce 2006 jsem zde koupil chalupu, na níž část roku pobývám), mohu dát k dobru zajímavou informaci, která vcelku výstižně charakterizuje situaci zdejších obyvatel.

Zatímco poslanec O. Benešík vesele „rajzuje“ po světě za peníze daňových poplatníků, ve Strání žijí některé babičky s minimálním důchodem, které nebyly za celý svůj život dál než pár desítek kilometrů od této vesnice. Jedna moje sousedka se dokonce nikdy nepodívala ani do Prahy.

Proto dám panu poslanci tento návrh: Až zase někdy pojede do hlavního města, mohl by této paní ukázat naši „matičku stověžatou“. Ale protože tato sousedka má již 85 let, není jisté, zda se tohoto „výletu“ dočká. Když jsem se začátkem listopadu 2019 vracel do Prahy, pobývala momentálně v nemocnici.

Bohužel, i tyto skutečnosti patří k onomu obrazu naší současnosti, kdy se mají líp pouze vybraní jedinci. Ti ostatní musí živořit na okraji společnosti – za ostentativního nezájmu politiků typu O. Benešíka a jemu podobných „vykuků“. Je nejvyšší čas udělat s tím něco. Až začnou v masovém měřítku, po vzoru střelce z ostravské nemocnice, brát zoufalí jedinci spravedlnost do svých rukou, bude na jakékoliv smysluplné řešení pozdě.

●●●

„Válka“ v ČSSD jako symptom blížícího se konce?

Již rok a půl zastávám neměnný názor o tom, že ČSSD vstupem do Babišovy vlády spáchala politickou sebevraždu a je dnes fakticky „mrtvou“ stranou. To, že v ní fungují ministři za ČSSD, není potvrzením opaku, nýbrž pouze toho, že přístroje „mrtvoly“ jménem ČSSD stále ještě pracují, protože zatím nikdo nedal příkaz k jejich vypnutí.

Chování této strany nicméně potvrzuje pravdivost mého konstatování. V poslední době se s mým názorem ztotožnil i zkušený funkcionář ČSSD – bývalý jihomoravský hejtman M. Hašek: Strana je mrtvá, pouze její nejviditelnější figury ještě žijí z výnosných koryt. Až koryta nebudou, zmizí i tato iluze.

V posledních měsících dali „socani“ o sobě vědět jak „přetahovanou“ v kauze virtuálních „syrských“ sirotků (proti lidovecké „štěkně“ M. Šojdrové), tak i ostudným incidentem, k němuž došlo na Ostravsku – v domově pro seniory zvaném „Slunečnice“.

Podobně jako před dvěma lety S. Uhlová publikovala své poznatky z práce v Babišových firmách (Vodňanské kuře), aby se veřejnost dozvěděla o skandálních pracovních podmínkách zdejších zaměstnanců, také v tomto případě se jednalo o utajený pracovní poměr ve zmíněném zařízení pro seniory. Zaměstnavatelé takové praktiky sice odmítají, ale bez nich se dobrat pravdy nelze. Manipulace s bezbrannými starými lidmi bývá totiž ještě větší a hrozivější než u zastrašovaných zaměstnanců Babišových drůbežáren.

Na zveřejněnou reportáž ze „Slunečnice“ zareagoval ve sdělovacích prostředcích bývalý ostravský primátor Petr Kajnar (ČSSD). „Socani“ se podepsali na katastrofálním propadu Ostravska ještě víc než ODS, která zde vládla v 90. letech 20.století (primátor E. Tošenovský). Skandál okolo „Slunečnice“ pouze dokresluje celkový pád Ostravy a Ostravska po roce 1989. Je to pád až na samé dno: lidské i morální.

Napíšu to naprosto podle pravdy: v případě zařízení pro seniory „Slunečnice“ šlápla ostravská ČSSD rovnou do ho*na. Přesněji: šlápl do něho designovaný lídr krajské kandidátky ČSSD pro volby v roce 2020 – P. Kajnar. Jeho polistopadový parťák L. Zaorálek, s nímž údajně zakládal zdejší Občanské fórum, si svého „kámoše“, kterého místní „socani“ ze strany vypudili a přinutili ho položit funkci primátora, prosadil zpátky do ostravské ČSSD. Že by tato strana ještě někdy mohla ve volbách uspět, je naprostá iluze. Nic podobného se nestane. Lidi ČSSD volit nebudou. Raději k volbám nepůjdou.

Bývalý primátor Ostravy P. Kajnar se namísto poctivé přípravy na volby rozhodl zviditelnit na tématu domova pro seniory „Slunečnice“. No, každý podle svých schopnosti, že ano? Proto by mě zajímalo, kdo mu tento nesmysl poradil. Je to totiž návod na politickou sebevraždu.

Obstarožní seladon a „odkvetlý tulipán“ P. Kajnar může zaujmout jedině své vrstevníky, spíše však vrstevnice. Mladí na něho kašlou a důchodci se po jeho nevhodném vyjádření zachovají stejně. V každém případě si P. Kajnar počínal jako arogantní papaláš, hulvát a bezcitné individuum, které nemá v politice co pohledávat. Zaorálek by udělal nejlépe, kdyby si tohoto mudrlanta vzal k sobě na ministerstvo místo sekretářky: psát umí a číst jistě taky. I kafe by zvládl uvařit…

Velké pobouření starších občanů vyvolalo toto stanovisko z facebookového profilu P. Kajnara, v němž reaguje na ponižování seniorů v Domově důchodců „Slunečnice“. Píše se v něm: „Kolik je asi v Česku lidí, kteří budou s noblesou Ladislava Špačka, srdcem matky Terezy a za minimální mzdu utírat pokálené, dementní starce a stařeny, které jejich děti odložily do starobince, protože si musí užít života?“ Nebudu přikládat „pod kotel“: také Kajnar podobně „odložil“ svou matku. Není nad to, když si každý zamete před vlastním prahem!

O tom, do jak zoufalého stavu se v poslední době dostala „umírající“ ČSSD, nejlépe svědčí jedna reakce čtenáře na internetu: „ČSSD – strana mladých, usměvavých a zatím i zdravých lehkoživků.“ To je totiž naprosto výstižné pojmenování pro všechny činovníky této strany (J. Maláčová, T. Petříček, J. Hamáček, P. Dolínek, O. Veselý, J. Chvojka atd.), kteří si zvykli na pohodlný život z peněz daňových poplatníků. Doufají, že to bude trvat na věčné časy. Netuší, že nebude. Po politické kocovině je čeká kruté vystřízlivění. Dobře jim tak! Nic jiného si nezaslouží.

●●●

Selektivní rozhořčování se našich pseudointelektuálů

Není tomu tak dávno, co v Poslanecké sněmovně (PS) probíhala bouřlivá hlasování (spolu s příslušnou, neméně bouřlivou rozpravou) o lecčems. Během jednoho z těchto sněmovních „cirkusů“ vystoupil i T. Okamura (SPD) s oznámením o tom, že bývalý tajemník prezidenta V. Klause, L. Jakl, jenž kandidoval v r. 2018 do Senátu ČR za SPD, byl v metru napaden jakýmisi výtržníky.

Na Okamurova slova zareagoval poslanecký klub KDU-ČSL (včetně nového předsedy této strany M. Výborného) smíchem. Bylo to prý tak zábavné, že se neubránili a dali své emoce hlasitě najevo. Nelze se proto divit, že následovalo pokárání ze strany T. Okamury, jenž jmenovitě napomenul právě M. Výborného.

V tradičních, demokratických parlamentech by to byl důvod k rezignaci takového předsedy politické strany na tuto funkci. U nás je však mnoho věcí jinak než v tradičních demokraciích. Náš režim je totiž již od roku 1989 „hybridní“. Dávno předtím, než Rusové začali se známou hybridní válkou vůči demokratickému světu.

V našich současných poměrech i ten nejhorší politický „odpad“ zahřívá lavice PS, protože tito politici byli údajně „demokraticky“ zvoleni. Není síla, která by tuto spodinu z parlamentu vyhnala. Tak vypadá bezzubá moc „demokratů“. Není se čím chlubit. Zločinci jsou u koryt a ještě u toho provokativně mlaskají.

Namísto toho, aby byli lidovci za své skandální chování vypískáni a vyhnáni z jednacího sálu PS, M. Výborný a jeho „zbrojnoši“ se tvářili jako „hrdinové“, kteří zase pozlobili toho „zlého“ Okamuru. Sněmovna nakonec přijala čistě formálně, alibisticky, jakési usnesení, v němž podobné útoky, jako byl ten na L. Jakla, odsoudila. Přesto za pár dní nato byl týž politik napaden znovu – tentokrát ve Zlíně.

Ale protože život píše roztodivné příběhy, dočkal se i M. Výborný nečekané „odplaty“. Nedlouho po této příhodě s L. Jaklem postihlo neštěstí přímo rodinu předsedy lidovců. Přesně v duchu přísloví o tom, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Dne 30. 9. 2019 totiž M. Výbornému zemřela manželka Markéta. A o den později si povolal Hospodin k sobě i zpěváka K. Gotta (†1. 10. 2019).

Kdybych byl škodolibý, napsal bych, že v případě M. Výborného to byl „Boží trest“ za jeho odpudivé chování. Jistě to nebyla jediná špatnost, které se tento lidovecký politik v tomto roce dopustil. V případě K. Gotta se jednalo o předvídatelný, milosrdný odchod ze světa – v kruhu osob nejbližších.

Proč tyto události připomínám? Nejednalo se totiž o ojedinělý případ nemravného chování lidovců. Když zemřel K. Gott, expředseda KDU-ČSL P. Bělobrádek se neudržel a dal své  negativní emoce najevo. Na sociálních sítích, které jsou jedním z „koníčků“ našich politiků (místo řádné politické práce ve prospěch voličů) smrt „zlatého slavíka“ okomentoval tak, že „Gotta umlátili migranti“. Byla to jen další „legrácka“ v podání této křivácké, pletichářské, prolhané a podvodnické partaje „černoprdelníků“.

Bělobrádkovi ani Výbornému v souvislosti s tím nedošlo, že se dopustili neomluvitelného „úletu“, jaký se u politiků neodpouští. Ti politici, kteří ještě neztratili poslední zbytky soudnosti, v takové situaci odstupují a mizí natrvalo z veřejného života. Naopak lidé bezskrupulózní, nesoudní kariéristé a polomafiáni v ní zůstávají i nadále a ještě si přitom hrají na „zachránce“ této strany nebo rovnou demokracie jako takové. Sociopat P. Bělobrádek proto měl již dávno skončit jako pacient uzavřeného oddělení psychiatrické léčebny.

To, co v poslední době předvádějí zoufalí politici „umírající“ KDU-ČSL, bohužel nenachází žádnou odezvu ani u havlistických pseudointelektuálů. Tento způsob chování vadí totiž pouze u někoho, kdežto u jiného je spíše důvodem k pochvale. Proto se nelze divit tomu, že bez povšimnutí „sluníčkářů“ a mainstreamových médií prošel incident s V. Klausem ml. a jeho malou dcerkou u pomníku 17. 11. 1989, kde skupina nenávistných lidi málem předsedu Trikolóry „lynčovala“.

Když se o pár dní nato objevila na internetu reakce amerického novináře E. Besta, který dal do souvislosti péči o osiřelé děti M. Výborného s osobou „zachránkyně syrských sirotků“ M. Šojdrovou, vznikla z toho uměle nafouknutá „aféra“, spíše však bublina v sociální „bublině“ uctívačů V. Havla.

S jistým prodlením se ozval i „výkvět morálky ODS“ – toskánský „bonviván“ M. Topolánek, někdejší frekventant vojenského gymnázia pocházející z komunistické rodiny. Tento neúspěšný prezidentský kandidát je dozajista tím „nejpovolanějším“ komentátorem čehokoliv. Připomeňme pouze to, že právě díky tomuto „morálnímu gigantovi“ získal abolici lidovecký ministr J. Čunek, který by za normálních okolností skončil ve vězení.

Bestova poznámka na adresu M. Výborného a jeho dětí byla možná poněkud necitlivá, ale nikoli nedůvodná. V každém případě ťala do živého: již 14 dní od smrti manželky se M. Výborný vrátil k politické práci v čele KDU-ČSL a celé dny trávil v Poslanecké sněmovně. Lidovecké zaklínání se rodinou a dětmi je v tomto případě k smíchu. Kdopak se celou tu dobu staral o děti M. Výborného? Zkrátka: pokrytečtí lidovci si nevidí „do huby“ a jenom účelově lžou a plácají, co jim momentálně slina na jazyk přinese. Lidově řečeno: dělají si z huby p*del.

Útok na L. Jakla i na V. Klause ml. není nahodilý. Je svědectvím o narůstajících neonacistických tendencích v naší společnosti. Jedno je jisté: nedostatečně demokratizovaná společnost trpí jak neduhy z dob komunistické diktatury, s níž jsme se nedokázali důsledně rozejít, tak i chybami a „přešlapy“ českých politiků. Přesněji: těch, kterým jsme lehkomyslně svěřili moc. Když tyto věci budeme ignorovat, máme tady v brzké době nacismus jako vyšitý.

Ostatně – lidovci v tom mají dostatečnou praxi: jezdí se k sudeťákům do Německa učit, jak naší polistopadové demokracii zakroutit krk. Podobně se před válkou jezdívali učit naši komunisté v čele s K. Gottwaldem do Moskvy ke strýčku Stalinovi. Kolaborantskou KDU-ČSL je třeba zakázat a rozpustit. Její předáci patří do vězení za paktování se s nepřáteli českého národa.

●●●

Konec „politického komedianta“ M. Výborného

Po jednání celostátního výboru KDU-ČSL oznámil dosavadní předseda této strany M. Výborný svou rezignaci ke dni 25. 1. 2020, kdy se má konat mimořádný sjezd, jenž má za úkol zvolit nového předsedu strany. Volit se možná bude celé předsednictvo, protože to stávající, vzešlé z předchozího sjezdu, Výbornému a jeho „kámošům“ moc nevyhovuje. S těmito osobami nejsou spíše spokojeni lidovečtí „loutkovodiči“ zpoza oceánu.

Čtenáři mých článků to dobře vědí. Situaci v KDU-ČSL se věnuji dlouhodobě a daleko komplexněji, než to dělají novináři ze známých deníků, kteří to sice mají v popisu práce, ale ve skutečnosti jen kloužou po povrchu, aniž by se do problémů jednotlivých stran hlouběji ponořili. Jsou pohodlní a někteří z nich navíc ještě nevzdělaní a hloupí.

Dokonce i Bakalův novinář ze serveru „Aktuálně.cz“ R. Bartoníček, který býval vždy všude tam, kde se něco šustlo (účastnil se dokonce i jednání o nové krajské nemocnici ve Zlíně, jako by šlo o bůhvíjakou světodějnou událost), zlomil mezitím nad lidovci hůl a raději obrátil pozornost k nedávno ustavenému občanskému hnutí V. Klause ml. ‒ „Trikolóra“.

Kde jsou ty časy, kdy KDU-ČSL Bartoníčka hostila na svém jarním sjezdu v Brně? Tehdy se ještě zdálo, že by se kariéra nově zvoleného předsedy M. Výborného mohla slibně rozvíjet. Dnes již víme, že to byla volba špatná, nerozumná, a že z „protekčního synka“ M. Výborného úspěšný politik nebude. To jsem ostatně konstatoval bezprostředně po tomto sjezdu, a to v článku „Sjezd pětiprocentní KDU-ČSL: další nevolitelná strana“ (SN č. 4/2019, vloženo 2. 4. 2019, ZDE).

V uvedeném článku jsem označil volbu M. Výborného za chybné rozhodnutí a navrhl jsem jiného kandidáta poté, kdy se nový předseda neosvědčí. Tímto „náhradníkem“ měl být brněnský zastupitel a na sjezdu zvolený nový místopředseda KDU-ČSL Petr Hladík. A jak už to tak u nás bývá, vývoj mně dal za pravdu. Proto nezbývá než tento původní tip zopakovat.

Domnívám se totiž, že Moravák P. Hladík bude správnou volbou. Nejen proto, že to není unavený čtyřicátník z generace „Husákových dětí“, jako M. Výborný nebo J. Bartošek či T. Zdechovský, ale také kvůli tomu, že lidovce by měl vést někdo z Moravy, protože tady bylo vždy jádro členské i voličské základny této strany. („Slováka“ M. Jurečku mezi Moraváky nepočítám.) Je třeba skoncovat s pokračováním čecháčkovského „uchvácení“ KDU-ČSL, k němuž došlo již za J. Luxe. Ten je sice již dvacet let po smrti, ale tento nenormální stav trvá i nadále.

─────

Bezprostředně po ohlášení úmyslu M. Výborného opustit vedení KDU-ČSL na toto rozhodnutí začali reagovat na internetu občané a voliči (spíše nevoliči této strany). Opět se potvrdilo ono známé úsloví: „Hlas lidu, hlas Boží.“ Zde je výběr nejvýstižnějších postřehů těch, kteří se neživí politikou, jako např. politické „vyžírky“ od lidovců:

„Ať zvolej toho vykrmeného bachora Bartoška! Ten je zárukou, že vylítnou ze sněmovny jako Gagarin.“ – „Také mu utloukli manželku migranti?“ (V tomto případě se jedná o parafrázi výroku P. Bělobrádka na adresu zpěváka K. Gotta.) – „To, co pana Výborného potkalo, je jeho osobní tragédie. Ale že by zůstal v politice, [to] by byla daleko větší tragédie pro občany. Proto neděkujeme a odejděte!“ – „Konečně, další slizký předseda od válu.“ – KDU je jak[o] stará prostitutka. Jde s každým, z koho něco kápne.“ – „Lidovecké klubko zmijí vidí, že je ten ultrablb a žok žluči Výborný, z kterého kape jen závist, nenávist, debilita, neschopnost a farizejství všemi tělními otvory. Jen lžou, že odstupuje kvůli úmrtí ženy a [kvůli] dětem. Kdyby to byla pravda, tak odejde z politiky úplně a těm dětem se věnuje celý týden. Jako politik a nenažrané prase v různých výborech a podvýborech je stejně celý týden pryč. Jenže je to možná proto, že by se jinak ten blb neuživil, tak zůstane [jako] korytář v PS. Oblbujte si, lidovci, své tupé ovce, ne nás, pitomci!“ – „Duo Výborný a Bartošek totálně odpuzují lidovcům voliče. Ty jejich demagogické kecy se nedají poslouchat.“ – „Pomáhají jim zdatně Benešík a Jurečka. Absence Výborného oblíbenost lidovců nijak nezvedne.“ – „Další předseda KDU bude něco jako Jakeš. Šašek na dožití strany, než přijde definitivní volební porážka.“ – „Takže: kdo se ujme farizejství po něm? Vzteklý Bartošek s pěnou u huby?“ – „Mezi odpudivým Bartoškem či Výborným není žádný rozdíl.“ – „Katolíci můžou vzít do svého ďábelského spolku Halíka. Toho by volil i milion chlívek.“ (= zkomolený název pro Milion chvilek pro demokracii) – „Výborný je stejně arogantní a slizký jako Kalousek. Je vidět, že je ze stejné líhně.“ – [Výborný] „Je rád, že našel důvod vystoupit z té potápějící se lodi.“ – „U pana Výborného je škoda, že se nerozhodl hned, třeba i později v říjnu. Asi pochopil, že po demonstraci s Párem chvilek pro (ne)demokracii již nemají lidovci co dělat ve sněmovně.“ – „Jurečka nebo Bartošek. Strašný výběr!“ – „Rozumné rozhodnutí. Děti mají přednost před stranou, kterou bývalé vedení poslalo do nenávratna.“

Z výše uvedených reakcí občanů je zřejmé, že Výborného odchod z čela KDU-ČSL vítají a že mu to v žádném případě rozmlouvat nebudou. Ať se vrátí k dětem do Heřmanova Městce! Bude si muset najít pořádné zaměstnání buď v místě, nebo v nejbližším větším městě, aby mohl být s dětmi každý den. Jinak by si M. Výborný „koledoval“ o to, že mu „sociálka“ děti odebere, protože se o ně řádně nestará. Výborný snad už pochopil, že není „nadčlověk“ a že i pro něho platí zákony jako pro každého jiného občana.

●●●

Proč podporovat volbu J. Bartoška či T. Zdechovského do čela KDU-ČSL?

Důvod je prostý: ti dva zcela jistě (kdyby byli na jejich místě M. Jurečka nebo M. Šojdrová, šlo by to dvojnásob rychle) vyvedou KDU-ČSL ze Sněmovny. Je to přesně to, co dnes potřebujeme: zbavit se politického „odpadu“, který brání naší cestě vpřed.

A teď hezky po pořádku. Dne 6. 12. 2019 ohlásil svou kandidaturu na předsedu KDU-ČSL J. Bartošek. Tento „odpudivý zjev“, jak ho nazývají někteří čtenáři na internetu, spolu s „pasáčkem vepřů“ M. Jurečkou a „bruselským udavačem“ T. Zdechovským jsou prý nejvážnějšími kandidáty na funkci nového předsedy této strany. Píšu o tom opakovaně: Je úplně jedno, kdo vyvede tuto stranu ze Sněmovny. Čím dříve se tak stane, tím lépe.

Rozebírat šance bezskrupulózního kariéristy J. Bartoška na zvolení je zcela zbytečné. Žádný úspěch se v tomto případě čekat nedá. Pouze další ostuda a pokračující degenerace – až k úplnému zániku strany. Většina realisticky uvažujících občanů, kteří situaci v KDU-ČSL sledují, se shoduje v tom, že žádný z navrhovaných kandidátů šanci na pozvednutí „umírající“ strany nemá.

Stejně jako M. Pekarová-Adamová přivede k zániku TOP 09, zhostí se téhož nevděčného úkolu také příští předseda KDU-ČSL, ať jím bude kdokoliv. Je lhostejné, zda se bude jmenovat Bartošek, Zdechovský, Jurečka či Šojdrová. Jedině snad Š. Jelínková, která je z funkcionářů této strany nejméně zkompromitovaná, by mohla dopadnout lépe. Situace v KDU-ČSL je ovšem natolik vážná, že si vyžaduje, aby v čele strany stál muž. KDU-ČSL potřebuje mladého, sebevědomého a dobře vypadajícího muže do nepohody. Nikoli odpudivý zjev nebo nějakého hlupáka, který přivede stranu se stoletou historií na smetiště dějin.

Napsal jsem to již na jiném místě a nemám důvod toto stanovisko měnit: Vhodným kandidátem na nového předsedu by byl současný místopředseda P. Hladík, případně předseda hnutí „Praha sobě“ J. Čižinský. Druhý jmenovaný je konsenzuálním politikem, který by turbulentní poměry ve straně mohl stabilizovat. Jen připomínám, že ještě nedávno expředseda P. Bělobrádek chtěl J. Čižinského ze strany vyhodit – pro jeho angažmá v Praze. Hladík nedávno svou kandidaturu na předsedu KDU-ČSL odmítl. Že by se této „výzvy“ zalekl? Nebo mu někdo něčím vyhrožuje?

V polomafiánském a polokriminálním prostředí, jaké ve vedení KDU-ČSL dnes panuje (viz případ Benešík), by nás nemělo nic překvapit. V každém případě bude hlasování o novém předsedovi zásadně důležité. Půjde o další existenci strany. Když delegáti zvolí špatně, KDU-ČSL tady již v příštích letech nebude. Spousta našich občanů si toho ani nevšimne. Mrzet to bude akorát „korytáře“ a „trafikanty“ z této i dalších „spřátelených“ stran, kteří si budou muset po letech nicnedělání najít zaměstnání, kterým se budou nadále živit.

─────

Sobota 7. 12. 2019 vstoupí do dějin KDU-ČSL kvůli rozhodnutí J. Bartoška o tom, že bude kandidovat na funkci předsedy této strany. A následovat bude i neděle 8. 12. 2019, kdy oznámil svou kandidaturu do čela krajské kandidátky v Olomouckém kraji pro rok 2020 M. Jurečka, jeden z místopředsedů strany, zvolený na jaře letošního roku na brněnském sjezdu strany.

K dovršení všeho jsme se z pořadu „Otázky V. M.“ (8. 12. 2019) dozvěděli, že KDU-ČSL by se podle průzkumu agentury Kantar.cz do Sněmovny nedostala, protože již setrvale zůstává pod pětiprocentní hranicí (4,5 % preferencí). Pro tuto stranu je to „konečná“. Špatná zpráva je to pro nýmandy, kteří KDU-ČSL zastupují v PS. Možná se v předstihu přesunou na krajskou úroveň, aby si zajistili aspoň nějaké lépe placené „korýtko“, když už u poslaneckého „žlabu“ nebudou. Co jiného zbývá „vyžírkám“, které by se poctivou prací neuživily?

O Bartoškově kandidatuře na příštího předsedu KDU-ČSL informovaly všechny hlavní zpravodajské servery. Zprávu ČTK převzaly také „Parlamentní listy“. A občané, kteří lidovce rádi nemají, nenechali toto sdělení bez povšimnutí. V diskusi pod článkem „Bartošek jde do boje. Má zájem o křeslo šéfa lidovců“ (PL, 7. 12. 2019, 7:18) se čtenáři vyjádřili takto:

„Bartošek je odpudivé individuum, které spolehlivě stáhne lidovce pod 5 procent, aby už konečně vypadli ze Sněmovny. Pak už KDU-ČSL nikoho zajímat nebude.“ – S tímto haj*lem (= J. Bartoškem) fakt Babiše porazíte!“ – „Je to jedno, stejně mu to nebude nic platné.“ – „Lidovec, kravinec. To je jedno. Nerad bych šlápl do obého!“ – „Korouhvička za každého režimu.“ – „Bartošek, Zdechovský. To je výběr! Horší už tam nemáte?“ – „Co na to Posselt? Už mu to schválil?“ – „Bartoška podpořte! Bude [to] rychlý konec černoprdelníků.“ – „Většího blba už nejde vybrat! Síra z držky, jenom co ji otevře…“ – „Jeden lidovecký křivák nahradí druhého.“ – „Co kdyby sis vzal lopatu, krumpáč a šel dělat něco užitečného, dobytku zbytečnej?! Tahle pidistranička má politiků jako nas*áno.“ – „Vždyť je to jedno, co tam bude za zrádce!“ – „Na přechodu pro chodce skákali dva pitomce(i). Mezi nimi Bartošek. A ten skákal nejvýše.“ – „Bartošek je už od pohledu nesympatická osoba. A když promluví, tak to jen potvrdí. Pod 5% hranici se už [lidovci] dostali, když fanaticky hájili zdanění církevního megatunelu. Bartošek může dělat kostelníka, oprašovat andělíčky a honit v prázdném kostele myši.“ – „Lidovci se nestydí (= neštítí) žádných prasáren. Je to politický šunt na odpis.“ – „Bartošku, Bartošku, máš to marný! Ze Sněmovny po volbách vypadnete. Vy lidovci jste všichni zrádci národa. (…) Pane Duko, vyrazte proti zrádcům lidovcům, ať je věřící nevolí a jsou konečně v haj*lu!“ – „Dobře lidovcům tak!“ – „Zdechovský, Bartošek – politické nuly s programem (Anti)Babiš. To na lidi nezapůsobí.“ – „O obou kandidátech (= Bartošek, Zdechovský) se dá říct: jeden za 18, druhý bez dvou za 20.“ – „Zeman (= prezident republiky) o Jurečkovi prohlásil, že je to nejhloupější politik, kterého zná. Aspoň by to lidovce pohřbilo definitivně.“ – „Bartošek je dobrá volba! Poslední pak zhasne a zamkne…“ – „Další hlupák z řady černoprdelníků. To je hnus.“ – „Bartošek nebo Zdechovský ‒ jeden ksindl.“ – „Lidovcům přeji, aby mezi kriply, co jich ta jejich strana skýtá (= má), si vybrali toho nejkřivějšího, kterej je k radosti celé země dotáhne pod 5 procent.“ – „Bartošek. Jen ať kandiduje na předsedu! Je to blb, a jestli budou chtít kandidovat další pitomci, jako traktorista a hlupák Jurečka, nebo podrazník Zdechovský, tak to jenom vítám. Pohřeb strany lidové se blíží.“ – „Lotr (= Bartošek) od pohledu. Ten se tam hodí.“ – „Lidovci by měli skončit také. Jejich hvězdná éra už dávno skončila.“ – „Klidná síla se nepochybně s panem Bartoškem změní na militantní aroganci a odpudí i poslední voliče.“

Co k této spontánní záplavě negativních reakcí čtenářů říci? Dodávat není co. Všechno podstatné bylo řečeno. Zkrátka: Češi nemají lidovce rádi. Proč asi? S takovými „exempláři“, jako jsou Bartošek, Jurečka či Zdechovský, se žádné volby vyhrát nedají. Ani krajské, ani jakékoli jiné. Dnes ‒ ani v budoucnu.

●●●

Když pravdu, tak pravdu – například o StB…

Některé zpravodajské servery přinesly dne 28. 11. 2019 informaci o tom, že známý psychiatr prof. MUDr. Cyril Höschl údajně donášel Státní bezpečnosti (StB). Prý také na Ivana Havla, mladšího bratra prvního polistopadového prezidenta Václava Havla.

Naši přičinliví „investigativní“ novináři mezitím vyšťourali, že C. Höschl byl v r. 1984 ve spisech StB zaevidován jako KTS (= kandidát tajné spolupráce) s krycím jménem „Vrba“. O rok později (1985) již v materiálech StB figuroval jako spolupracovník kategorie „Agent“ s krycím jménem „Jakub“. Jeho práce pro komunistickou tajnou policii byla ukončena (jaká náhoda!) v roce 1989. Třebaže nepodepsal vázací akt (z opatrnosti, či ze zbabělosti?), poskytl prý StB cenné informace při sledování prostředí tzv. disidentů. (Já sám používám pro partu Havlových kamarádů z Charty 77 označení „profidisidenti“, a to na rozdíl od osob skutečně pronásledovaných.)

Právě případ psychiatra C. Höschla vyvrací nejrůznější povídačky o tom, že se jednalo o „nevinné“ schůzky s řídícím důstojníkem StB. Jako vzdělaný člověk musel přece Höschl dobře vědět, že zase tak „neškodné“ to není. Jeho podivná úloha v případu Babišova syna, uneseného na Krym, a jeho psychiatričky D. Protopopové, shodou okolností zaměstnané právě v Höschlově ústavu, pouze prokazuje, že všechno souvisí se vším – i 30 let po Listopadu 1989.

Zatímco před pár týdny se hodně hovořilo o spolupráci herečky V. Chramostové (agentka StB, č. 11837, krycí jméno „Klára“), o nedávno zemřelém filmovém režisérovi V. Jasném se i nadále cudně mlčí. Proč asi? Také on patřil ke spolupracovníkům StB: jeho jméno figuruje v kategorii „Agent“, č. 8252, krycí jméno „Ondřej“. To jen pro pořádek, aby se na to nezapomnělo. O mrtvých jen dobře, ale především pravdu…

A když už jsme u toho „praní špinavého prádla“ našich politiků, dlužno poznamenat, že k likvidaci materiálů StB docházelo již od začátku prosince 1989, kdy začalo být zřejmé, že udržet moc předlistopadové KSČ se nepodaří, jelikož Moskva dala ruce pryč od soukmenovců ze zemí střední a východní Evropy. Do celkového počtu asi 26 tisíc zničených svazků, které StB vedla na některé osoby, jež stále ještě působí v aktivní politice, patřily i materiály na M. Zemana a V. Klause st.

Dnešní prezident M. Zeman podepsal spolupráci s StB dne 31. 1. 1984 (číslo svazku 27296, krycí jméno „Man“, svazek byl zničen 5. 12. 1989). Také exprezident V. Klaus byl pro spolupráci s StB získán týž den jako M. Zeman – dne 31. 1. 1984. Klausovo registrační číslo bylo 27299; jeho svazek byl zničen 7. 12. 1989.

Záznamy o existenci Zemanova i Klausova svazku se dochovaly v registračních protokolech StB na Slovensku. Možná proto někdo potřeboval, aby došlo k rozdělení ČSFR dva státy. Na Slovensku se schoval před potrestáním jak V. Biľak, tak i gen. A. Lorenc. Také doklady ohledně vlastnictví Agrofertu A. Babišem jsou k dispozici pouze na Slovensku. Samé náhody, že ano? Protože StB všechno pečlivě sepisovala v několika kopiích, dá se předpokládat, že jedno vyhotovení bude také někde v centrále KGB (dnes FSB) v Moskvě. To pro jistotu, kdyby někdo zlobil a nechtěl poslouchat.

K tomu všemu ještě dodejme, že bývalý prezident V. Havel měl prý u StB krycí jméno „Tomis“ a jeho kamarád M. Kocáb „MUK“. Neúspěšný prezidentský kandidát M. Horáček byl zase veden pod krycím jménem „Sázkař“. Samozřejmě – ani tyto svazky dnes již „oficiálně“ neexistují, ale stále mají „vydírací“ potenciál.

●●●

Může být nevzdělaný buran ministrem školství?

Tak zní otázka, kterou si položil jeden čtenář v diskusi pod rozhovorem „Parlamentních listů“ (5. 12. 2019) se starostou městské části Řeporyje – Pavlem Novotným (ODS).

Jak se zdá, syn známého „baviče“ Petra Novotného, který svého času rozveseloval statisíce diváků Televize NOVA, se příliš „nepotatil“. Humor Petra Novotného, jak si pamatuji, býval vždy laskavý, inteligentní, nepostrádal originalitu a navíc nebyl otřelý, ani obhroublý. A to na rozdíl od všelijakých zábavních slátanin I. Mládka či televizní žumpy zvané „Tele tele“. Neobstojí námitka, že v komerční televizi lze tolerovat cokoliv. Nelze. Ani tam ne.

Proč píšu nejdříve o Petru Novotném a až pak o jeho synu Pavlovi? Především proto, abych dokumentoval, že tentokrát padlo symbolické jablko hodně daleko od stromu. Odkutálelo se kamsi, kde tečou splašky. Zatímco Petr Novotný rozdával humor a dobrou náladu lidem, kteří se potřebovali odreagovat od starostí všedního dne, jeho syn Pavel Novotný se stal obávaným bulvární, „revolverovým“, novinářem, jenž šel za svým cílem, ať to stálo cokoliv. Asi nejsmutnějším milníkem jeho „žurnalistické“ kariéry byla štvanice na zpěvačku I. Bartošovou či kauza herce O. Vetchého, jejíž soudní dohra nedopadla pro P. Novotného nejlépe.

Nejnověji se bývalý „bulvárník“ P. Novotný pustil do komunistického poslance Z. Ondráčka. Naštěstí to „přebila“ aféra okolo plánovaného pomníku vlasovcům v Řeporyjích. Na Ondráčkovi by si P. Novotný nejspíš vylámal zuby a odnesla by to i jeho tlustá zadnice. Bylo by to podobné jako ve známé pohádce „Obušku, z pytle ven!“.

Kauza pomníku v Řeporyjích není jen tak obyčejný námět pro bulvární žurnalistiku. Jedná se o docela vážnou záležitost. Historii nemohou „hodnotit“ bulvární novináři a nezodpovědní politici typu P. Novotného, nýbrž výhradně profesionální historici. K nim „protekční spratek“ Pavel Novotný nepatřil a nepatří. Soudě podle toho, že nepoužívá ani dnes tak módní, ale jinak bezcenný titul „Mgr.“, P. Novotný asi žádné vyšší vzdělání nemá. I bez toho mohl dělat šéfredaktora jakéhosi časopisu. Je to doklad toho, jak hluboko jsme klesli a stále klesáme…

Člen ODS Pavel Novotný je po radním M. Langovi z Jesenice u Prahy, který se zabýval myšlenkou na „vykrvení“ vepře jménem M. Zeman, dalším politikem této strany, jenž dělá ostudu nejen této partaji, kterou vede „politolog na baterky“ P. Fiala, ale i celé naší zemi. Vždyť přímý vstup do vysílání ruské televize (29. 11. 2019) není jen tak obyčejnou, běžnou záležitostí. Následky podobných neuvážených akcí bývají často fatální, jak nás poučují moderní dějiny.

Nevzdělanci P. Novotnému muselo být přece jasné, že ruská propaganda využije a zneužije úplně všeho. Nějaký domýšlivý hlupák z pražské periferie musel být pro profesionální propagandisty V. Putina doslova „pochoutkou“, třešničkou na mediálním dortu. Nota bene: když se tam toto podivné, exhibicionistické individuum prezentuje polonahé. Inu, když je někdo blb k pohledání, nositel Nobelovy ceny z něho nikdy nebude! Co tomu asi říká jeho otec, je-li vůbec schopen vnímat realitu okolo sebe? Málo ho „řezal“ v době, kdy to měl dělat. Teď už to nedožene. Jeho syn by na vážně nemocného otce měl brát ohledy, ale zjevně mu to nedochází.

Ruská televize se samozřejmě na tento „spektákl“ lidské hlouposti a nesoudnosti dobře připravila. Informovala své diváky o tom, že P. Novotný je Žid a že se jedná o shodu jmen se známým českým pornohercem P. Novotným. Z naší televize, veřejnoprávní ani komerční, nemají diváci šanci se podobnou informaci dozvědět. Proč asi?

Že by zatajování židovského původu bylo součástí tzv. novinářské korektnosti? Naši čtenáři, kteří se o tomto „hrdinském“ činu bulvárního novináře a starosty Řeporyjí dozvěděli, na tuto skutečnost také bezprostředně zareagovali – v neprospěch P. Novotného. Jeden z nich napsal: „Obřezanej řepáckej kretén!“ A další to doplnil: „Kretén světového věhlasu.“

Případ „iniciativy“ starosty Řeporyjí P. Novotného (ODS) netřeba přeceňovat. Zase taková „díra do světa“ to není. Pouze jeden bezvýznamný komunální šašek, kterému „sláva“ stoupla do hlavy, si chtěl užít svou čtvrthodinku televizní slávy. Za víc to nestojí a do dějin naší země se to sotva zapíše. Spíše do letopisů politických kuriozit.

„Tlustá zadnice v tangách“ jménem P. Novotný přesto obnažila v celé nahotě jeden historický problém, o jehož existenci velká část našich občanů ani neví, nebo si to už nepamatuje. Jde o připomínku vztahu vítězného SSSR a poražených států střední a východní Evropy, které byly okupovány za války Hitlerem, nebo s ním spolupracovaly (a spolu s ním byly poraženy). Bývalé Československo bylo jedinou zemí, kde SSSR neměl až do roku 1968 okupační vojska. Jednotky osvoboditelů opustily toto území již na podzim 1945 a vrátily se zpátky do SSSR. Je třeba tuto skutečnost připomenout těm, kteří to nevědí.

Koho by napadlo, že téměř 75 let od skončení Druhé světové války (1939-45) někdo „vyrukuje“ s argumenty, na které si již nikdo ani nevzpomene? Byl to právě kontroverzní ruský politik (Rus narozený po válce v Kazachstánu) V. V. Žirinovskij, který prohlásil: „Stalin měl všem zavřít huby. Měl je (= poražené státy včetně ČSR) okupovat a jejich průmysl odvézt do Ruska. Češi měli vařit pivo a párky.“

Ano, to všechno mohl Stalin udělat, ale naštěstí neudělal. Žirinovskij dokonce hovořil o časovém horizontu 100-200 let trvání této okupace. To si stěží dnes dovede někdo představit. Jakou stagnaci by to asi pro tento region představovalo, netřeba vysvětlovat. Stalin se nezachoval jako „voják“, nýbrž jako racionálně uvažující politik. Podobně odmítl návrh slovenského komunisty G. Husáka na připojení Slovenska k SSSR – jako další svazové republiky.

Myšlenka postavit pomník vlasovcům, kteří osvobodili některé části Prahy a pomohli tak Pražskému povstání v květnu 1945 v naději, že si tím vylepší svůj „politický profil“ před vydáním se anglo-americkým spojencům (podobně jako vojáci Schörnerovy armády „Mitte“), není nová ani originální. Podobných pomníčků a pamětních desek máme u nás víc. Jen se o nich nemluví v televizi ani nepíše v novinách či na internetu. Máme u nás dokonce obnovené hřbitovy padlých vojáků německého Wehrmachtu.

Úcta k zemřelým je stará jako lidstvo samo. Začíná již v hlubokém pravěku a trvá dodnes – bez ohledu na náboženství a způsob pohřbívání mrtvých těl. Dělat okolo toho politický „cirkus“, jaký v těchto dnech ztropil starosta Řeporyjí P. Novotný, doopravdy nebylo nutné. Občané této periferní části hlavního města z toho žádnou slávu mít nebudou. Spíše ostudu. Novotný chtěl této věci využít pouze ke svému „zviditelnění“. Jak se ukazuje, dosáhl pravého opaku. Poškodil jak svou obec, tak zejména ODS.

Jistě není náhodou, že v poslední době se preference této strany zase „vracejí“ k hodnotám okolo 10 procent. Brzy bude hůř: ODS opět spadne pod tuto „magickou“ hranici. A začne bojovat o politické přežití – podobně jako jiné „tradiční strany“ (KDU-ČSL, ČSSD, KSČM, TOP 09). Předseda ODS P. Fiala, který podpořil „bulvárníka“ P. Novotného, záhy pochopí, jak velkou chybu udělal. Měl by se rozloučit s představou, že bude příštím premiérem. Nevypadá to s ním dobře. ODS by se měla poohlédnout po nějakém perspektivnějším předsedovi. Z těch Klausových „sirotků“, kteří tam zbyli, žádného trochu jen přijatelného nenajdou.

A ještě poznámka k otázce čtenáře v titulku tohoto článku. V zemi, kde mohla vykonávat funkci ministryně školství „hloupá blondýna“ K. Valachová (ČSSD), si může sednout do ministerského křesla v Karmelitské ulici na Malé Straně i „tlustá zadnice“ z Řeporyjí. Na celkově tristním stavu našeho školství to již nic nezmění.

─────

[Co se týká záliby ruských propagandistů argumentovat vůči politickým oponentům jejich židovským původem, jedná se o starou známou praxi z časů soudruha J. V. Stalina (Džugašviliho), nepřítele všeho židovského. Není proto od věci připomenout, že většina z původních organizátorů tzv. bolševického převratu (= VŘSR) z roku 1917 byli Židé. A rovněž řada pozdějších vedoucích funkcionářů VKS(b) a KSSS měla židovský původ: V. I. Lenin, L. D. Trockij, G. J. Zinovjev, L. B. Kameněv, K. B. Radek, A. F. Kerenskij, F. E. Dzeržinskij, L. M. Kaganovič, N. A. Bulganin, N. S. Chruščov, G. M. Malenkov, A. I. Mikojan, J. V. Andropov aj. Židovské předky měli rovněž někteří američtí prezidenti: F. D. Roosevelt, H. S. Truman či D. D. Eisenhower. Stejně tak i pováleční politici Polska (L. Wałęsa, A. Michnik, J. Kuroń, B. Geremek, A. Kwaśniewski), Maďarska (E. Gerö, M. Rákosi), Jugoslávie (J. Broz-Tito), Rumunska (A. Paukerová) a bývalé NDR (W. Pieck, O. Grotewohl).]

●●●

Slováci a Slovensko jako politická „berlička“ současných držitelů moci?             

Asi nenapíšu nic „objevného“, ale zmínit se o tom musím. Jedním z problémů současného, neonormalizačního režimu, který se podařilo kvůli laxnosti a pasivitě většiny občanů nastolit před dvěma roky A. Babišovi a M. Zemanovi, je až nepřirozený důraz na všechno slovenské. Přesněji: je to neodůvodněná nostalgie po normalizačním režimu, který ztělesňoval slovenský kolaborant a vlastizrádce G. Husák, jenž část své vězeňské „kariéry“ absolvoval u „bratrů Čehúnů“.

Vývoj u nás po roce 2013, kdy padla Nečasova vláda a kdy došlo k mimořádným parlamentním volbám, se postupně změnil v karikaturu skutečné demokracie. O neexistujícím právním státě ani nemluvě. Vládne nám vykutálený podvodník ze Slovenska, kterého si hloupí a nevzdělaní občané (hlavně ti z „Vidlákova“) zvolili „za koblihu“ a celou nůši slibů, jež se nikdy nepodařilo uskutečnit.

To všechno se děje více než 25 let od zániku společného státu – Československé republiky. Nebýt Slovenska a Slováků, kteří se táhnou za Babišem podobně jako v časech tzv. normalizace za Husákem do Čech, neměli by naši dnešní politici žádné stěžejní, rozumné téma. Návštěvy slovenských politiků v Praze, a naopak českých na Slovensku, vyplňují již několik let politickou prázdnotu a absenci skutečně nosných vnitropolitických cílů.

V loňském roce jsme zaznamenali celou sérii společných akcí k 100. výročí vyhlášení Československé republiky. Letos, třebaže žádné „společné“ výročí neoslavujeme, se pro změnu střídají politici v Praze a v Bratislavě (skoro jako apoštolové na Staroměstském orloji), např. při oslavách 28. 10. nebo 17. 11. V prvním případě se jednalo o státní svátek již neexistujícího státu. (To je světové unikum, které bychom sotva kde našli. Aspoň v něčem jsme nejlepší.) Je to politický nonsens. Hlavně být světoví. To je, oč tu běží!

Slovenská prezidentka Z. Čaputová a exprezident A. Kiska v Praze. A na oplátku: prezident M. Zeman a „český“ premiér A. Babiš, rodilý Slovák hovořící česky (!), zase v Bratislavě. A dokonce vyznamenání pro exprezidenta R. Šustera na Pražském hradě u příležitosti státního svátku – 28. 10. 2019.

Křečovitá snaha současných politiků manifestovat navenek tradiční vztahy mezi Čechy a Slováky, které byly vždy dobré, ba vynikající, nemůže přece nahradit reálnou, skutečné koncepční politickou práci.Babišova dosavadní politika (kromě „dojení“ dotací pro jeho firmy) je pouhý chaos a jedna velká, kontinuální improvizace. Bude to trvat tak dlouho, dokud tohoto „podkarpatského Alibabu“ nezavřou. Nebo dokud se náš stát nedostane do velkých ekonomických problémů a do totální politické izolace. Opravdu jsme na tom tak dobře, že to můžeme riskovat?

Řešení je jediné: předčasné volby. Čím dříve k nim dojde, tím lépe. Všichni si oddechnou, až voliči znovu rozdají karty – podle skutečných nálad ve společnosti. Ty nejsou dobré. Nedojde-li k volbám, bude jenom hůř…

17. 12. 2019

‒ RJ ‒