Listopad v kalendáři ‒ František Růžička
Poslední neděle „během roku“ podle liturgického kalendáře je slavena jako svátek Ježíše Krista krále. Další nedělí pak nastává doba adventní. Zpravidla to podle civilního kalendáře připadá na konec měsíce listopadu (nebo zlom do začátku prosince).
Podívejme se však zpět do kalendáře na začátek tohoto měsíce: jaké osoby či významné dny nám připomíná? Ten civilní i církevní v prvním dnu uvádí „Slavnost Všech svatých“ (Felix), ve druhém „Vzpomínku na všechny věrné zemřelé ‒ tzv. Dušičky“ (Hubert, dvořan franckého krále, patron myslivců) a ve třetím „sv. Karel Boromejský, milánský arcibiskup, reformátor“ (Karel).
V další dny jsou připomenuta jména podle církevního kalendáře:
● sv. Leonard (Linhart), francký poustevník, patron chovu dobytka, rolníků, řemeslníků;
● Svátek Posvěcení lateránské baziliky v Římě;
● sv. Lev Veliký, u kterého si dovolíme historické odbočení:
Podle Institutu sv. Josefa je připomínán 11. dubna (nejedná se o sv. Josefa dělníka, snoubence Panny Marie). Přídomek „Veliký“ nesou z 264 nástupců na papežský trůn jen dva (Řehoř Veliký). První zmínka jako o jáhnu pochází z roku 418. Roku 440 byl vyslán do Galie, aby urovnal spor dvou legií; byl znám jako velký diplomat. V té době zemřel papež Sixtus III. a byl zvolen jako jeho nástupce. Čekalo na něj mnoho problémů, které však dokázal zvládat. V bazilice sv. Petra je osazen reliéf jeho „Setkání s Attilou“. Ve svém působení na papežském stolci byl velkým bojovníkem proti dobovým herezím; ve svém životě a jednání šel příkladem ostatním. Je znám osobním nasazením při obraně Církve Kristovy.
Když roku 452 přitáhl na Apeninský poloostrov Attila („Bič Boží“) a blížil se k Římu, vyšel mu naproti k Mantově a svým jednáním ho přinutil, aby upustil od záměru dobytí Věčného města. Je znám jeho výrok: „Překonej sám sebe a dosáhneš největšího vítězství.“ Rovněž víme, že hunský panovník předtím zpustošil téměř celou Evropu… Za další tři roky, když přitáhli Vandalové, rovněž jejich král se nechal přesvědčit a uvolil se nebojovat za odměnu 14 denního drancování města… Když roku 462 zemřel, byl pochován v předsíni Svatopetrské baziliky, kde je další jeho výrok: „Bděte, ať vlk neroztrhá stádce Boží.“ Roku 1754 jej papež Benedikt XIV. prohlásil za „učitele církve“.
● sv. Martin (Tourský, voják, biskup v Galii) – se všeobecně známou pranostikou, že přijíždí na „bílém koni“ a nechává část svého pláště žebrajícímu (začíná sněžit);
● Svátek sv. Anežky České (13.) – následně po roce 1989, kdy se mnozí z nás zúčastnili slavnostního prohlášení za svatou v Římě papežem Janem Pavlem II. K tomu připomínka jejího odkazu, kdy bude v Čechách lépe. Ano, komunistický režim padl, ale začalo se nám žít a zejména „politicky dýchat“ lépe? Nevraživost, nepravda, neláska, žádný koncensus;
● sv. Alžběta Uherská – snad by si o ní někdo ještě mohl něco pamatovat z hodin dějepisu; jelikož se ale jedná o den 17. 11. – tak především jako Státní svátek - Den boje za svobodu a demokracii. Příliš bolavá a v současnosti plačtivá připomínka. Naši vyvolení – a mocní – tu naši státní lodičku „zakormidlovali“ do poněkud kalných vod a drhneme o ostrá skaliska;
● Zasvěcení Panny Marie v Jeruzalémě – Pro někoho bezvýznamné, pro někoho naopak velice významné výročí. Právě toho euforického Listopadu 1989 se v den 21. 11. (tehdy úterý) za účasti studentů přečetla (s bázní, za rohem stála ozbrojená dělnická milice) na českobudějovickém náměstí u Samsonovy kašny výzva Františka kardinála Tomáška. Mnoho nás tam nebylo a ještě méně nás odtud odcházelo do klášterního kostela na poutní bohoslužbu tohoto svátku;
● sv. Cecilie – umučená křesťanka, patronka hudebníků, houslařů a varhaníků;
● sv. Klement I. – jeden z prvních papežů, v našich starých kostelech se zasvěcením jako sv. Kliment;
● sv. Kateřina – Alexandrijská, vězněna a mučena, patronka univerzit, studentů, vědců, knihtiskařů;
● sv. Silvestr – kanovník v italské Padově, žil poustevnickým životem;
● sv. Ondřej – jeden z učedníků, rybář z Kafarnaa, v Řecku ukřižován za šíření Kristova učení, patron rybářů, řezníků a provazníků. Poslední den měsíce listopadu.
Připusťme, že mnoho dalších významných osobností není vyjmenováno, např. Anastasius (opat břevnovského kláštera), sv. Zachariáš a Alžběta, rodiče Jana Křtitele.
Připomeňme na závěr žalm 2, čtený při slavnostní bohoslužbě J. Krista krále: „Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.“ A poučení z evangelia? „Cokoli jste neudělali pro jednoho z těchto nejposlednějších, ani pro mne jste neudělali… a půjdou do věčného trápení, spravedliví však do věčného života.“
František Růžička
