Svobodné noviny na internetu

Připomínat si kulatá výročí měst a obcí, to se dnes moc „nenosí“. Přesto se o to pokusím. Činím tak z velmi prostého a osobního důvodu: v Ostravě jsem prožil téměř deset let svého života a měl jsem co do činění i s objevováním její nejdávnější minulosti.

Ano, Ostrava (přesněji: Moravská Ostrava) letos slaví úctyhodné jubileum – 750 let od svého vzniku. Opět by se slušelo upřesnit: první zmínka o dané obci v písemných pramenech (až na výjimky) nebývá totožná s okamžikem jejího skutečného založení.

Obvykle je tomu tak, že stáří bývá mnohem větší a první záznam jména takové obce v pramenech je úzce svázán se skutečně významným, zaznamenání hodným důvodem, proč její jméno uvádět. Nejčastěji se jedná o soupisy majetku při různých příležitostech, či o popis hranic darovaných území.

Také nejstarší zmínka o Moravské Ostravě souvisí s tímto druhem „zápisu“ do historie. Její jméno je poprvé uvedeno dne 29. 11. 1267 v tzv. závěti olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburgu (1245-1281). Podle názoru řady historiků, kteří se v minulosti touto problematikou zabývali, se Ostrava stala skutečným městem až v letech 1268-1278.

Její lokace souvisí s kolonizačními aktivitami jak biskupa Bruna, tak i jeho leníků, a to v různých částech Moravy. Je doložena např. v roce 1258 ve Staříči na Frýdeckomístecku. Nejen obě Ostravy (Slezská je v pramenech uváděna již k r. 1229), nýbrž i Staříč patří k osadám předkolonizačního stáří.

Obdobná situace byla zřejmě i na Karvinsku a na území pravého břehu řeky Ostravice (od Frýdku k Ostravě), jež patřilo k Těšínskému knížectví. Masivní účast německých kolonistů se projevila v počáteční fázi rovněž německými názvy vesnic, z nichž některé byly později počeštěny. S německými kolonisty proto musíme počítat i v případě osídlovacích akcí biskupa Bruna.

Do první vlny kolonizace na území dnešní Velké Ostravy je nutno zahrnout i stavbu dvou zdejších hradů – Landeku v Koblově a hradu ve Slezské Ostravě. Oba byly postaveny nejpozději na přelomu 13. a 14. století.

Dnešní Ostravsko bylo od počátku středověku pohraničním teritoriem, kde se střetávaly zájmy českého a polského státu. Několik století trvající válečné konflikty mezi českým státem, Polskem a Uhrami způsobovaly opakující se vlny pustnutí vesnických sídlišť, měst i hradů a tvrzí. Jedna z těchto vln pustnutí (v letech 1241-1253) měla za následek i osídlovací aktivitu biskupa Bruna ze Schauenburgu, jeho leníků a dalších kolonizátorů.

Nejen na celém území Moravy, ale i na Ostravsku platilo, že velká středověká kolonizace znamenala na jedné straně obnovu nepřátelskými nájezdy vylidněných vesnic předkolonizačního stáří (včetně Ostravy), na straně druhé zakládání vesnic nových, a to na dosud zalesněných územích v povodí zdejších řek a potoků (pravý břeh řeky Ostravice).

Situace na území dnešní Ostravy a na Karvinsku svědčí spíše pro variantu znovuosídlení. Potvrzují to i místní jména obcí, která jsou předkolonizačního stáří. Co se týká území Ostravy (včetně katastru 33 připojených obcí), zde je tento starší původ doložen písemnými prameny např. u Slezské Ostravy (1229), Plesné (1255) a Hrušova (1256).

Nejpádnějším důkazem o tom, že na území dnešní Ostravy existovala vesnická sídliště dávno před „lokací Ostravy“ v r. 1267, je nepřetržité osídlení staroslovanského hradiště Landek v Ostravě-Koblově v období od 8. do 12. století.  Existence opevněného výšinného sídla bez zemědělského zázemí v podobě řady vesnických sídlišť v „podhradí“ je nemyslitelná.

To je také hlavní argument, který nás nutí považovat rok 1267 nikoli za datum vzniku Ostravy, jejího kolonizačního vysazení, nýbrž jen za rok znovuosídlení staršího, zpustlého sídliště, které bylo krátce předtím zničeno vojenskými akcemi nepřítele. Podobná situace se ostatně vyskytuje na mnoha dalších lokalitách v rámci celé Moravy.

Průlomový objev staroslovanského osídlení z 8.‒9. století na Landeku, k němuž došlo před čtyřiceti lety, je srovnatelný s výzkumy, jež prováděl v 70. a 80. letech 20. století v Olomouci archeolog J. Bláha.

Bylo to v dobách, kdy se vůbec nepředpokládalo, že by se na území Ostravy nějaké osídlení z doby Velké Moravy mohlo vyskytovat. Také o Olomouci se tehdy tvrdilo, že nejstarší osídlení tohoto města pochází až z 11. či 12. století, hlavně z období vlády knížete Břetislava I. (†1055), kdy se na Moravě budovala tzv. břetislavská hradiště – jako správní střediska raně středověkého českého státu.

Území na sever od Moravské brány bylo dlouhou dobu považováno za archeologicky „sterilní“. První stálá vesnická sídliště zde měla podle mínění historiků vzniknout teprve v době velké středověké kolonizace, a to rovněž zásluhou tehdy známého kolonizátora tohoto regionu – olomouckého biskupa Bruna ze Schauenburgu. Výjimkou bylo pouze Opavsko, odkud pocházely archeologické nálezy již z dřívější doby.

Jestliže Praha odvozuje svůj počátek od osídlení Pražského hradu (Opyš) a Vyšehradu, v případě Ostravy je nejstarším místem osídlení zdejší průmyslové aglomerace návrší Landek, vypínající se nad soutokem Odry s Ostravicí v katastru obcí Petřkovice a Koblov.

Tato dominanta Ostravy představuje unikátní archeologickou lokalitu, na níž se zachovalo několik vrstev osídlení – od paleolitu až po vrcholný středověk.

Od začátku industriálního rozvoje Ostravy a jejího okolí sloužil vrch Landek jako výletní místo (dnešní terminologií: k rekreačním účelům) pro zdejší obyvatelstvo – všech vrstev společnosti. Za tzv. první republiky (1918-1938) se mu říkalo „Masarykův vrch“.

─────

Před časem jsem v televizi viděl reportáž o kurátorovi jakési výstavy, který „vystavoval“ kurník se slepicemi. Snad v rámci názornosti, aby dnešní městské děti na vlastní oči mohly spatřit, jak tato zvířata, dříve a někde i dnes běžně chovaná v každé vesnické chalupě, vypadají. Inu, proti gustu žádný dišputát, že ano? Kráčí-li naše současná pseudokultura tímto směrem, je to věru zaručená cesta do pekel, možná ještě dál…

Zato výstava, o níž mám v úmyslu psát, se drží více při zemi. Možná až moc. Týká se 750. výročí města Ostravy. Na historickou výstavu má neobvyklý název: Ostrava nevídaná. Uspořádalo ji Ostravské muzeum v Ostravě (OM) a pro veřejnost byla otevřena v pátek 24. 3. 2017. Trvat by měla až do června letošního roku, přičemž výročí, k němuž se výstava vztahuje, připadá na měsíc listopad. No, budiž! I to se někdy stává…

Před oficiální vernisáží pro úzký okruh pozvaných hostů odvysílala Česká televize přímý vstup z výstavních prostor OM. Na záběrech televizních kamer bylo vidět nejen vystavené listiny z počátků dějin Ostravy, nýbrž i některé exponáty. Zvláštní důraz byl televizní reportérkou položen na nedávno nalezené torzo mamutího klu, který se stal dokonce objektem tzv. vizualizace.

Mezi vystavenými muzejními exponáty jsem zahlédl i nálezy z Landeku, pocházející z výzkumu, který jsem v letech 1976-1977 sám vedl. Je dobře, že tam ty věci byly, i když jsem tam postrádal předměty úplně jiné, které považuji pro tuto lokalitu za významnější.

Kromě nálezů keramiky a železných předmětů ze středověkého hradu Landeku by si totiž zasloužily vystavit v samostatné vitríně alespoň tyto dva předměty: bronzový meč lidu lužických popelnicových polí, nalezený v roce 1970 pod Landekem v zaneseném korytě řeky Odry v Koblově, a rekonstruovaná nádoba z 8. století, objevená v roce 1977 při výzkumu OM na staroslovanském hradišti v Ostravě-Koblově.

Zmíněná nádoba, jež je zdobená typickou vícenásobnou vlnovkou, ze staroslovanského objektu z 8.-9. století, který ležel pod navážkou, upravující terén při stavbě středověkého hradu Landek, představuje nález svým významem plně srovnatelný se známou soškou „Petřkovické venuše“.

Doufám, že jsem se jen špatně díval a že ony předměty na té výstavě byly předvedeny jinde, než ukázala kamera. Pokud ne, je to velká škoda pro ostravskou veřejnost, která se na rozdíl od odborníků z oboru o těchto nálezech nemá šanci dozvědět. A výstava, jak známo, je ideální příležitostí, jak to udělat.

Vrch Landek není jen mladopaleolitická stanice lovců mamutů se známou soškou z krevele, nýbrž to jsou i desítky dalších nálezů, které zůstávají veřejnosti skryty v depozitářích muzea. Díky tomu, že jsem před lety v OM pracoval, všechny tyto předměty prošly mýma rukama, a proto o nich vím.

(Přehled o výzkumech na této lokalitě je podán v samostatné stati, připojené k tomuto článku. Řada informací je zcela nových a dosud nepublikovaných.)

Pevně věřím tomu, že až v budoucnu město Ostrava uspořádá výstavu ke svému miléniu, bude mezi vystavenými exponáty všechno důležité, co tam být má. Bude-li ovšem v té době Ostrava ještě stát. Pak by se o toto „zaniklé“ město mohli opět začít zajímat archeologové…

26. 4. 2017

PhDr. Rostislav Janošík

●●●

Landek – archeologický výzkum nejstarší historické památky na území Ostravy

Říká se, že není nic staršího než včerejší noviny. Nejinak je tomu s poznatky nejrůznějších vědních oborů, historii a archeologii nevyjímaje. Platnost jejich závěrů je pouze dočasná.

V roce 1993 vyšly dvě důležité publikace, které se zabývají rovněž nejstaršími dějinami Ostravska. Tou první je kolektivní dílo „Dějiny Ostravy“, vydané nakladatelstvím Sfinga, tou druhou je další ze svazků Vlastivědy moravské – „Pravěké dějiny Moravy“, zpracované autorským kolektivem pod vedením V. Podborského.

Bereme-li za směrodatné údaje, které se týkají Ostravska, pak tu část, vztahující se k archeologickému nalezišti na Landeku v Ostravě, bude nutno v řadě případů doplnit, eventuálně i poopravit. Účelem tohoto článku je zároveň i předběžné vyhodnocení výsledků zjišťovacího výzkumu, který zde provádělo v letech 1976-1977 Ostravské muzeum v Ostravě.

Historie archeologické lokality

Vrch Landek, vypínající se asi 80 metrů nad soutokem Odry s Ostravicí a dosahující nadmořské výšky 279 metrů, tvoří pozoruhodnou dominantu ostravské průmyslové aglomerace.

Na území města Ostravy a v jeho nejbližším okolí totiž Landek patří k nejznámějším archeologickým nalezištím. Proslulá „Landecká venuše“, řezaná z krevele, je unikátním pravěkým nálezem, který proslavil Ostravu daleko za hranicemi naší vlasti. Proto byl Landek zapsán do státního seznamu nemovitých kulturních památek bývalého Severomoravského kraje.¹

V důsledku méně příznivých přírodních a klimatických podmínek pro zakládání trvalejších sídel je návrší Landeku zatím jedinou archeologickou lokalitou na území Ostravy, na níž se podařilo zjistit stopy téměř souvislého osídlení od starší doby kamenné až po období vrcholného středověku.

První trvalejší sídliště založili na jihozápadním výběžku tohoto návrší, v katastru Ostravy-Petřkovic, již před téměř 30 tisíci lety (podle výsledků nejnovějšího výzkumu z července 1994 bylo stáří lokality stanoveno na 21tisíc let) mladopaleolitičtí lovci mamutů.

Kromě nich zde postavili své výšinné sídliště také nejstarší zemědělci ve 4. tisíciletí př. Kr. a pobývali zde rovněž nositelé některé z kultur pozdní doby kamenné ve 3. tisíciletí př. Kr. Návrší nezůstalo liduprázdné ani v mladší a pozdní době bronzové (1. pol. 1. tisíciletí př. Kr.), kdy se stalo součástí soustavy opevněných výšinných sídlišť lidu popelnicových polí.

Po více než tisíci letech znovu osídlili Landek až staří Slované. Ti vybudovali na jeho severovýchodní ostrožně, nad soutokem Odry s Ostravicí, v katastru Ostravy-Koblova, mohutně opevněné hradiště, které plnilo pravděpodobně obrannou funkci v systému pohraničních pevností slovanského kmene Holasiců. Bylo osídleno od 8. do 12. století. Staroslovanské hradiště bylo středně velké: rozprostíralo se na rozloze 0,61 hektarů. Na jeho prostranství byl pak ve 13. století postaven středověký hrad Landek.²

K. J. Bukovanský a počátky archeologie na Ostravsku

Doklady o pravěkém, staroslovanském a středověkém osídlení na Ostravsku začal shromažďovat ve 2. pol. 19. století zakladatel ostravského muzejnictví – Karel Jaromír Bukovanský (1844-1932). Tento rodák z Klobouk u Brna působil od r. 1869 jako učitel v Polské (Slezské) Ostravě. Sbíral archeologické a etnografické předměty, z nichž v r. 1872 vytvořil „Museum Bukovanského“. Sbírku nečlenil chronologicky ani tematicky: sbíral vše a archeologické výzkumy prováděl na rozsáhlém teritoriu.

K. J. Bukovanský shromáždil do r. 1904 celkem 1041 sbírkových předmětů archeologické povahy. Do své sbírky zařadil také nálezy z jižní Moravy, které byly zřejmě výsledkem jeho vlastní terénní badatelské činnosti ještě z doby před příchodem na Ostravsko. Přímo očividný je rozdíl v počtu lokalit z jižní Moravy a z Ostravska. Zatímco z 22 jihomoravských nalezišť pochází celkem 702 předmětů, ze dvou lokalit na Ostravsku je to pouhých 306 kusů.

Archeologická sbírka K. J. Bukovanského byla tvořena předměty z těchto nalezišť: Bílovice u Podivína (2 ks), Brno (1 ks), Brumovice (33 ks), Býčí skála (57 ks), Čejč v Čechách (2 ks), Dambořice (14 ks), Dívčí hrad na Pálavě (3 ks), Držovice u Prostějova (39 ks), Hodonín (2 ks), Kašnice u Klobouk (1 ks), Klobouky u Brna (73 ks), Kobylí (13 ks), Křečhoř v Čechách (1 ks), Loštice (3 ks), Morkůvky (24 ks), Němčičky (276 ks), Olomouc (2 ks), Polehradice [= Boleradice na Břeclavsku] (79 ks), Předmostí u Přerova (1 ks), Sargo v dnešním Maďarsku (1 ks), Sloup u Blanska (13 ks), Steickenberg ve Štýrsku (1 ks), Trenčín na Slovensku (1 ks), Tršice (2 ks), Velká Polom (1 ks), Velké Pavlovice (63 ks), Vyšehrad v Praze (4 ks). U dalších 23 ks není lokalita uvedena.

Při archeologickém průzkumu širšího Ostravska se K. J. Bukovanský omezil pouze na známou pravěkou lokalitu Štramberk, z níž pochází 210 ks archeologických nálezů z jeho sbírky. Oproti tomu Bukovanského průzkumná aktivita na území města Ostravy a v jeho okolí byla vcelku nesystematická a víceméně nahodilá.

Podle záznamů v inventární knize Bukovanského sbírky se tomuto badateli podařilo z Ostravy shromáždit dohromady 96 ks archeologických předmětů. Jejich identifikace s nynějším sbírkovým fondem Ostravského muzea je však velmi obtížná, neboť většina těchto předmětů se v minulosti ztratila.³

Jak vyplývá z přírůstkového seznamu Ostravského muzea, někdy okolo r. 1890 se do Bukovanského sbírky dostal koflík únětické kultury z Ostravy-Koblova.⁴ Přibližně ve stejné době byla tato sbírka obohacena o sedm neolitických kamenných sekerek a o zbytek nádoby, pocházející pravděpodobně z Landeka.⁵

Archeologické výzkumy na Landeku před rokem 1976

Starší doba kamenná

První výkop v prostoru jihozápadního výběžku Landeka v Ostravě-Petřkovicích se uskutečnil v r. 1923. Při zřizování tenisového hřiště byly tehdy porušeny paleolitické kulturní vrstvy, obsahující množství nástrojů z baltického pazourku. V letech 1926-1927, 1929, 1933 a 1937 věnoval tomuto nalezišti stálou pozornost geolog Ing. Dr. J. Folprecht, jehož zásluhou se jméno petřkovické stanice lovců mamutů dostalo do odborné literatury.⁶ Na výzkumech se podíleli také A. Adamec, J. Paloncy a. J.Vodička.

Ve sbírkách Ostravského muzea jsou uloženy pouze nálezy z let 1924, 1933 a 1937.⁷ Výběr z těchto starších nálezů a jejich vyobrazení provedl pro tuto přehlednou práci o Landeku v r. 1977 Dr. E. Grepl, který tehdy pracoval jako archeolog v muzeu v Novém Jičíně. (TABULKA I.-IV. – viz rubrika „Fotoalbum“: 750 let města Ostravy, ZDE) Co se týká ostatního materiálu z uvedených výzkumů, ten se dostal údajně již před druhou světovou válkou do Moravského zemského muzea v Brně.

Na Folprechtovy sondážní práce z období první republiky navázal v letech 1952-1953 zjišťovací výzkum Archeologického ústavu ČSAV v Brně. Byl prováděn ve spolupráci se Slezským muzeem v Opavě pod vedením Dr. B. Klímy.

Čtyřmi menšími plošnými sondami o celkové rozloze 170 m², které dosahovaly hloubky 100 cm pod dnešním povrchem, byla zjištěna ohniště a tři zahloubené stanovité objekty oválného půdorysu. Každý z těchto objektů byl vybaven dvěma ohništi, umístěnými v podélné ose; jejich délka dosahovala 6-7,5 metru a šířka se pohybovala mezi 3-4 metry.

Podle získaných nálezů bylo možno provést rekonstrukci těchto obydlí nejstarších, mladopaleolitických obyvatel na Landeku: byly to jednoduché příbytky sestávající z lehkého stanovitého přístřešku ze dřeva a napnutých zvířecích kůží, které byly zatíženy kameny a velkými kostmi.

V popelištích a ohništích těchto objektů byly nalezeny drobné přepálené uhlíky kamenného uhlí, jehož vzorky jsou shodné s uhlím ze sloje nedalekého Dolu E. Urxe (dříve Anselm). Zdá se, že mladopaleolitičtí lovci mamutů ze stanice v Ostravě-Petřkovicích používali již téměř před 30 tisíci lety (podle nejnovějšího datování před 21 tisíci lety) k udržování svých ohnišť kamenného uhlí z výchozů karbonských slojí přímo v prostoru Landeka. V ohništích se zachovaly také kosti mamuta, koně a soba.

Kamenná industrie byla na petřkovické stanici lovců mamutů zhotovována převážně z kvalitního křídového pazourku a dále z rohovce, křemence a karpatského radiolaritu. I když byla vyslovena hypotéza o tom, že toto sídliště plnilo funkci občasného tábořiště, které zásobovalo polotovary z pazourkové suroviny trvalejší mladopaleolitická sídla v jihomoravské a dolnorakouské oblasti, pro takové tvrzení zatím chybějí přesvědčivé důkazy. Ze štípané industrie jsou z petřkovické stanice zastoupeny nejčastěji hrotité tvary k loveckým zbraním, kdežto ostatní nástroje denní potřeby jsou jen málo početné.

Mladopaleolitickou kulturní vrstvu na Landeku doprovázelo červené zbarvení, způsobené rozetřelými hrudkami krevele. Některé pevnější kusy této suroviny byly rovněž opracovány. Nejdokonalejším z těchto předmětů, který byl zároveň nejvýznamnějším nálezem výzkumu B. Klímy, bylo realisticky pojaté torzo ženské sošky („Venuše“ z Ostravy-Petřkovic), provedené jemnou řezbou v kreveli. Neobvyklý materiál nutil tvůrce v některých rysech k mírné schematičnosti.⁸

Mladopaleolitické nálezy B. Klímy sice vrch Landek nepochybně proslavily, nejsou však jedinými, které tu byly od té doby učiněny. S odstupem téměř dvou desetiletí prováděl nedaleko Landeku v Ostravě-Koblově povrchový sběr A. Duroň. Dne 30. 1. 1971 nalezl na poli nad Koblovem (poblíž lesa) šest pazourkových úštěpů a tři tuhové keramické střepy. Nálezy údajně předal do Ostravského muzea.

Jak je patrno z nálezcova situačního plánku, lokality jsou jen zčásti totožné, a proto nálezy, patrně různého stáří, spolu nemusí nijak souviset. Jejich význam spočívá nicméně v tom, že upozorňují na možnost existence dalších nalezišť pravěkých kultur, a to nikoli jen na samotném návrší Landeku, nýbrž i v jeho bezprostředním sousedství. Vyloučeno není ani to, že by se mohlo jednat o lokalitu neolitickou nebo eneolitickou, protože i v tomto období se sporadicky pazourkové artefakty vyskytují.

Nález štípané pazourkové industrie z Ostravy-Koblova, učiněný A. Duroněm, potvrzuje správnost předpokladu, že v okolí důležitého tábořiště lovců mamutů na Landeku se rozkládala řada drobnějších stanovišť. Ojedinělé stopy pobytu těchto nejstarších obyvatel Ostravska jsou doloženy například z Muglinova, Vítkovic, Ludgeřovic, Ostravy, Lhotky, Přívozu, Hošťálkovic a Kozmic.⁹

Otázkou zůstává, zda petřkovická stanice poblíž tenisového hřiště je jedinou toho druhu na samotném Landeku. Během zjišťovacího výzkumu na místě staroslovanského hradiště a pozdějšího středověkého hradu Landeku v Ostravě-Koblově, který provádělo Ostravské muzeum v letech 1976-1977, se totiž v zásypu středověkého objektu nalezlo i několik úštěpů pazourkové suroviny (nikoli artefaktů). S ohledem na nedaleké naleziště A. Duroně nelze proto případný objev dalších podobných mladopaleolitických stanic na Landeku ani v jeho okolí vyloučit.

Mladší a pozdní doba kamenná

Osídlení v neolitu a eneolitu na Landeku dokládají některé starší nálezy K. J. Bukovanského. Je to například již zmíněných sedm zlomků hlazených kamenných sekerek a zbytek nádoby.¹⁰ Podobně J. Folprecht získal v r. 1924 v prostoru staroslovanského hradiště v katastru Ostravy-Koblova plochou neolitickou sekerku a provrtaný nepravidelný oblázek.¹¹

O přítomnosti neolitických zemědělců na území dnešní Ostravy (včetně Landeku) se nepochybuje. Potvrzují to ostatně ojedinělé nálezy hlazených kamenných nástrojů z Ostravy-Vítkovic, Ostravy-Hrabové a Ostravy-Zábřehu.¹²

To, co naopak překvapuje, je dosavadní absence dokladů o trvalejších sídlech těchto zemědělců v Ostravě. S výjimkou Landeku totiž žádné nejsou. Zarážející skutečností je, že při rozsáhlé stavební činnosti na území sídlišť v Zábřehu, Porubě a Hrabůvce nebyly učiněny žádné archeologické nálezy. Správnější by bylo napsat: nebyly hlášeny.

Aktivita dobrovolných zájemců o archeologii v posledních desetiletích potvrzuje, že je-li zájem a vůle, nálezy jsou. Chybějící archeologické doklady z území Ostravy z období tzv. socialistické industrializace 40. a 50. let 20. století jdou proto plně na vrub tehdejšího, komunistického režimu a konkrétních vykonavatelů totalitní moci v tomto regionu.

[Poznámka autora: Tempo výstavby „železného srdce republiky“ by bylo případnými archeologickými výzkumy zbržďováno, což bylo pro tehdejší moc nežádoucí. Ochrana přírody a kulturních památek získala potřebnou oporu v zákonech teprve ve 2. pol. 50. let. Představovat si, jak soudruzi z KV KSČ v Ostravě (O. Černík, D. Kolder, M. Mamula, J. Kempný aj.) dbají o kulturní památky, je zcela naivní i po těch desítkách let, jež od té doby uplynuly.]

Zatím neřešitelný problém představují zlomky nádob lidu s moravskou malovanou keramikou (fáze Lengyel IV), údajně nalezené na Landeku.¹³ Soudí se, že pocházejí z Folprechtových výzkumů, nebo že za německé okupace došlo k záměně původně Bukovanského nálezů z jižní Moravy s Folprechtovými.¹⁴ Jde o soubor 11 keramických zlomků ze silnostěnné nádoby: jeden od okraje, 4 z těla, 4 ucha a 2 zlomky ze dna. (TABULKA V.-VII. – viz rubrika „Fotoalbum“: 750 let města Ostravy)

Přímo z Landeku bylo získáno menší množství zlomků neolitické keramiky během výzkumu mladopaleolitické stanice lovců mamutů v r. 1953.¹⁵

Jak se zdá, v témže prostoru patrně založili své výšinné sídliště rovněž nositelé některé z kultur pozdní doby kamenné. Lze tak soudit z toho, že v minulosti byl na Landeku nalezen masivní sekeromlat, avšak bližší okolnosti tohoto nálezu není možno dnes již ověřit.

Do neolitu či eneolitu patří zřejmě i nález pazourkového drtiče a velkého člunkovitého tyglíku, který na Landeku, na parcele č. 204 (poblíž tenisového hřiště), získal při svém výzkumu J. Folprecht.¹⁶

Třebaže se B. Klíma v „Dějinách Ostravy“ z r. 1993 o eneolitických nálezech z Landeku nezmiňuje, nutno konstatovat, že tyto existují a že jejich pravděpodobným nálezcem byl opět J. Folprecht. Jejich určení, popis a nákres pro potřeby souborného zpracování archeologických nálezů z této lokality provedl v r. 1977 Mgr. S. Bříza z muzea v Bruntále. Jedná se celkem o 5 kamenných šipek s řapíkem a jeden poškozený artefakt hrotitého tvaru.

Popis nálezů:

1. Šipka s částečně odlomeným řapíkem; materiál: neidentifikován; dálka 46 mm, šířka 27 mm, výška 8 mm; archeologická sbírka Ostravského muzea (OM), inventární č. 1449-259/63. (TABULKA VIII:1)

2. Šipka s řapíkem a vrubem na základně řapíku, špička hrotu odlomena, základna řapíku poškozena; materiál: neidentifikován; délka 50 mm, šířka 25 mm, výška 9 mm; archeol. sbírka OM, inv. č. 1450-260/63. (TABULKA VIII:2)

3. Šipka s řapíkem a vrubem na základně řapíku; materiál: neidentifikován; délka 33 mm, šířka 27 mm, výška 8 mm; archeol. sbírka OM, inv. č. 1451-261/63. (TABULKA VIII:3)

4. Šipka s řapíkem a vrubem na základně řapíku; materiál: neidentifikován; délka 47 mm, šířka 26 mm, výška 8 mm; archeol. sbírka OM, inv. č. 1453-263/63. (TABULKA VIII:4)

5. Šipka s nevýrazným řapíkem a vrubem na základně řapíku; materiál: metamorfovaná břidlice (?); délka 68 mm, šířka 28 mm, výška 10 mm; archeol. sbírka OM, inv. č. 1455-265/63. (TABULKA VIII:5)

6. Poškozený artefakt hrotitého tvaru, oboustranně plošně retušovaný; materiál: neidentifikován (přepálen); délka 48 mm, šířka 30 mm, výška 121 mm; archeol. sbírka OM, inv. č. 1454-264/63. (TABULKA VIII:6)

Doba bronzová a starší doba železná

Území Ostravy a jejího okolí zůstalo osídleno i v nastupující době bronzové. Dokladem přítomnosti nejstarších kovolitců je již zmíněný Bukovanského nález koflíku šedé barvy, patřícího únětické kultuře (1900-1600 př. Kr.), z Ostravy-Koblova.¹⁷  Patrně v nějakém vztahu k tehdejšímu osídlení na Landeku je ojedinělý nález bronzového meče liptovského typu, který byl v r. 1970 vybagrován ze starého, zaneseného koryta řeky Odry v poloze Vrbina v Ostravě-Koblově.¹⁸

V mladší a pozdní době bronzové a v halštatu (1250-400 př. Kr.) bylo Ostravsko osídleno lidem popelnicových polí s lužickou, slezskou a platěnickou kulturou. S tím souvisí zprávy z 16. století, podle nichž byly v Ostravě nalezeny dva popelnicové hroby tohoto lidu.¹⁹

Zásluhou výzkumných prací J. Folprechta z let 1924, 1933 a 1937 byly získány zlomky popelnic se zbytky žárových pohřbů lidu lužických popelnicových polí jak z jihozápadního, tak i severovýchodního výběžku vrchu Landek.²⁰

Tím byly potvrzeny předpoklady, že na tomto návrší existovalo v mladší době bronzové a v halštatu pravděpodobně opevněné výšinné sídliště a s ním související žárové, popelnicové pohřebiště. Jak známo, podobná hradiště vznikala v tomto období na Kotouči u Štramberka, v Chotěbuzi-Podoboře na Těšínsku i v Úvalně na Krnovsku.²¹

Zatím jediným dokladem o osídlení Landeku lidem popelnicových polí jsou Folprechtovy nálezy keramických zlomků, mazanice a přepálených kostí. Mezi nimi se objevilo také hliněné závaží.²² Nádoby jsou vyrobeny z jemně plavené hlíny okrové barvy. Jejich výzdoba je rytá, geometrická; zásobnice mají plastickou lištu. (TABULKA IX-XV)

Staroslovanské období

Dosavadní archeologické výzkumy na Landeku neposkytly důkazy o tom, že by toto návrší bylo osídleno v době laténské, římské či v období stěhování národů. Bezmála po tisíci letech jej znovu zabydlili až staří Slované.

V odborné literatuře přetrvává názor, že Ostrava s okolím vděčí za svůj vznik teprve kolonizační aktivitě 13. století. Tento názor, byť vyvrácený konkrétními nálezy, přetrvává dodnes. Jeho potvrzením je i mapka Z. Měřínského v „Dějinách Moravy“ z r. 1991. Podle ní patřily pouze Opavsko a oblast kolem Českého Těšína ke starému sídelnímu území, kdežto Ostrava i převážná část Karvinska a území okresu Frýdek-Místek jsou považovány až za teritorium kolonizované ve 13. a 14. století.²³

Jak známo, kolonizace znamenala nejen vysazování nových měst a vesnic na principu emfyteutického práva, nýbrž byla zároveň uskutečněním procesu koncentrace osídlení do té doby roztříštěné sítě vesnických sídlišť a v neposlední řadě znovuosídlením území zpustošeného (vylidněného) za mongolského a kumánského vpádu na Moravu v letech 1241-1253.

Popírat tato fakta znamená uplatnit ryze „archeologické“ nazírání na proces vrcholně středověkého osídlování našich zemí, bez přihlédnutí k dosavadním poznatkům sídelně-historického výzkumu, nemluvě o nezvratných důkazech o stáří obcí, které poskytují písemné prameny z období před i po zahájení velké středověké kolonizace.

Již Folprechtův výzkum z r. 1924 přinesl poznatky o starším než středověkém stáří archeologické lokality na místě zříceniny středověkého hradu Landek v katastru Ostravy-Koblova.²⁴ Jeho nálezy, zejména čtyř mladohradištních okrajových zlomků z nádob, zdobených několikanásobnou vlnovkou, potvrdily, že středověkému hradu předcházelo staroslovanské hradiště. S. Pohludka na tomto podkladě vyslovil domněnku, že hradiště na Landeku založil kníže Břetislav I.²⁵

[Poznámka autora: Ošidnost unáhlených závěrů na základě několika nahodile získaných keramických zlomků potvrdil v minulosti případ hradiště v Mikulčicích u Hodonína. Až do zahájení systematičtějších prací prof. J. Poulíkem (1954) se totiž mylně předpokládalo, že Mikulčice rovněž patří k tzv. břetislavským hradiskům. Tak to stanovil na základě povrchových sběrů keramiky „nestor“ moravských archeologů I. L. Červinka. O to větší senzaci přinesly Poulíkovy objevy kamenných církevních staveb a knížecího paláce.]

Folprechtovo zjištění potvrdil v r. 1952 svým výzkumem L. Jisl, který objevil pod zbytky středověkých objektů údajně mohutnou sídlištní vrstvu s mladohradištními keramickými zlomky z 10. a 11. století.²⁶ Jislovy závěry o datování Landeka i o jeho začlenění do předpokládané soustavy hradišť slovanského kmene Holasiců jsou od té doby obecně přijímány jak archeology, tak i historiky.²⁷

Změnu v tomto směru přinesl až výzkum Ostravského muzea v letech 1976-1977. Přesto ani posun v datování vzniku staroslovanského hradiště na severovýchodní ostrožně vrchu Landek v Ostravě-Koblově do 8. století nic nemění na celkovém zjištění, že do téhož období je kladen počátek dalších předpokládaných hradišť Holasiců: ve Víně²⁸ a v Úvalně u Krnova²⁹, jakož i v Chotěbuzi-Podoboře u Českého Těšína.³⁰

V souvislosti s dosavadním výzkumem v prostoru staroslovanského hradiště na Landeku je nutno konstatovat, že Jislovy nálezy mladohradištní keramiky jsou podobné materiálu, který byl získán při výzkumu Ostravského muzea v letech 1976-1977. Naproti tomu keramické zlomky, získané údajně Folprechtem v r. 1924, mají jiný charakter.

Zdá se tedy, že ani v tomto případě nelze vyloučit možnou záměnu „slovanských“ archeologických nálezů Bukovanského a Folprechta během nacistické okupace. Sporný případ údajných zlomků moravské malované keramiky z Landeku by tak nemusel být jedinou nerozluštěnou záhadou tohoto druhu.

Středověk

Někdy v průběhu 2. poloviny 13. století bylo prostranství staroslovanského hradiště na Landeku upraveno a byl na něm postaven kamenný hrad Landek jako pohraniční pevnost na česko-polských hranicích. Hrad měl pravidelný ortogonální půdorys s věžemi v rozích. Jeho význam poklesl po r. 1335, kdy se Těšínsko stalo součástí českého státu. Ve 2. pol. 15. století byl za česko-uherské války rozbořen. Po r. 1547 se o něm písemné prameny zmiňují již jen jako o pustém hradu.³¹

Na středověké nálezy narazil J. Folprecht při svém výzkumu v r. 1924³² a rovněž L. Jisl v r. 1952.³³ Ani jeden z těchto výzkumů však neobjasnil vztah mezi staroslovanským a středověkým osídlením v prostoru zříceniny hradu Landeka, stejně jako případnou souvislost tohoto hradiště s obdobnými opevněnými sídlišti kmene Holasiců.

Vnést více světla do řešení této problematiky bylo úkolem zjišťovacího archeologického výzkumu, provedeného v letech 1976-1977 archeologickým pracovištěm Ostravského muzea v Ostravě.³⁴

Výzkum Ostravského muzea v roce 1976

Poloha zkoumaného objektu, motivace výzkumu a jeho průběh, stratigrafie

Výzkum v prostoru staroslovanského hradiště a středověkého hradu Landek v katastru obce Koblova, který tehdy patřil k okresu Opava, byl vyvolán v r. 1975 požadavkem odboru kultury ONV v Opavě na úpravu této kulturní památky.

Úkolem se tehdy zabývali zástupci zainteresovaných státních orgánů, vlastivědných zařízení a státních lesů na pracovní schůzce, jež se konala 16. 9. 1975 přímo na Landeku. Z ní vzešel podnět, aby byla vyčištěna a zpřístupněna archeologická, historická a geologická lokalita na Landeku a aby zde byla zřízena naučná stezka pro turistické a vlastivědné vycházky.

Samotné odstraňování nežádoucích dřevin v prostoru archeologického naleziště nevylučovalo potřebu případného záchranného archeologického výzkumu. Proto Archeologický ústav ČSAV v Brně považoval za žádoucí, aby byla lokalita ještě před definitivní úpravou a prezentací pro veřejnost podrobena archeologickému výzkumu.

Obojího, dohledu nad prováděnými úpravami i samotného archeologického výzkumu, se tehdy ujalo archeologické pracoviště Ostravského muzea v Ostravě. Jeho výzkumné záměry byly konzultovány s pracovníky AÚ ČSAV v Brně, s odborem kultury ONV v Opavě a byly rovněž projednány 31. 10. 1975 na týmovém dni Krajského střediska státní památkové péče a ochrany přírody (KSSPPOP) v Ostravě na zámku v Hradci nad Moravicí za účasti pracovníků vlastivědného zařízení okresu Opava.

Dne 2. 2. 1976 se obrátilo Ostravské muzeum na Archeologický ústav ČSAV v Brně se žádostí o povolení zjišťovacího výzkumu na lokalitě staroslovanského hradiště a středověkého hradu Landek v Koblově (okr. Opava). Výzkum byl povolen přípisem ze dne 3. 3. 1976, avšak již o měsíc později, od 1. 4. 1976, se obce Petřkovice a Koblov staly součástí okresu Ostrava. Archeologická lokalita na vrchu Landek tudíž touto delimitací připadla do sběrné oblasti Ostravského muzea.

Zjišťovací výzkum v r. 1976 měl objasnit, jaká byla souvislost mezi stavbou středověkého hradu a starším, především staroslovanským osídlením v tomto prostoru. Výzkumná činnost Ostravského muzea tu sice navazovala na dřívější poznatky ze sondážních prací Ing. Dr. J. Folprechta z r. 1924, jakož i výzkumu Dr. L. Jisla z r. 1952, avšak přesnou lokalizaci jimi prozkoumaných ploch hradiště a středověkého hradu se nepodařilo spolehlivě provést.

Při výzkum Ostravského muzea nešlo o odkrytí zachovaného zdiva středověkého hradu, nýbrž právě naopak: o zachycení a prozkoumání těch středověkých, případně i starších sídlištních objektů, které přímo nesouvisely s vlastní stavbou kamenného hradu nebo jež mohly být dokonce jeho předchůdcem.

Z toho důvodu bylo dne 5. 6. 1976 provedeno ve spolupráci s Vysokou školou báňskou v Ostravě a n. p. Geotest Brno (pracoviště Ostrava) geofyzikální měření, na jehož základě byl zjišťován rozsah destrukce zdí kamenného hradu. Ze tří vytipovaných ploch bylo nakonec pro výzkum zvoleno prostranství na jihozápadním okraji hradiště, přímo za tabulí naučné stezky, která tam byla instalována jen několik týdnů před zahájením archeologických prací.

Vlastní archeologický výzkum probíhal nepřetržitě od 5. 7. 1976 do 27. 8. 1976 za účasti členů archeologického kroužku, který pracoval při Ostravském muzeu. Bez nezištné a obětavé pomoci žáků a studentů ostravských škol by se akce tohoto druhu a rozsahu vůbec nemohla uskutečnit ani podařit.

Zkoumaná plocha 48 m² byla z praktických důvodů rozdělena do tří čtverců o rozměrech 4 krát 4 metry (I/76, II/76 a III/76). Mezi nimi byly ponechány čtvrtmetrové kontrolní profily, aby bylo možno na nich sledovat jednotlivé sídlištní vrstvy (kvůli dokumentaci výzkumu).  Samotný průběh prací byl zejména v horních vrstvách komplikován výskytem kořenů vzrostlých stromů.

Po odstranění povrchové vrstvy se v horní polovině zkoumané plochy objevila v hloubce 20-40 cm pod povrchem destrukce středověké stavby s kamennými základy a stopami po kůlové konstrukci její nadzemní části. Pravděpodobně se jednalo o dřevěný nadzemní objekt s kamennou podezdívkou. Ta však netvořila jednolitý celek, nýbrž šlo spíše o shluky kamenů, z nichž jen některé byly spojeny zvětralou maltou.

Narušení kamenných základů tohoto středověkého objektu bylo zřejmě způsobeno buď kořeny stromů, nebo mohlo souviset s těžbou kamene obyvateli Koblova či Petřkovic, jak to zaznamenali ještě v průběhu 19. století pamětníci.

Pod výše zmíněnými základy objektu se v dolní části plochy začal rýsovat kompaktní blok přepáleného jílu, dosahující mocnosti až 40 cm. Nad touto do červena vypálenou masou se nacházela malá vrstva uhlíků. Obdobná vrstva spáleného dřeva ležela pod blokem přepáleného jílu. Teprve pod ní byla hlinitá výplň staršího středověkého objektu, prosycená keramickými zlomky, železnými předměty a zvířecími kostmi.

V hloubce 100 cm pod povrchem byla po celé zkoumané ploše odkryta maltová podlaha, jež tvořila dno rozsáhlejšího středověkého objektu. Pouze ve čtverci I/76 se maltový příkrov zvedal do výšky 75 cm pod povrchem a tvořil jakýsi schod, snad vstup do objektu. S ním souviselo i několik kůlových jamek, z nichž některé byly zapuštěny přímo do maltové podlahy. Zajímavostí je, že dvě z nich vykazovaly sklon 45 stupňů.

Po stržení maltové podlahy ve čtverci I/76 se objevila výplň ještě staršího objektu, který patřil staroslovanskému období. Objekt byl silně narušen středověkou terénní úpravou. Jeho výplň, začínající v hloubce 50 cm a sahající až do hloubky 100 cm pod povrchem tvořila mazlavá hnědo-rezavá hlína, promísená keramickými zlomky, kousky mazanice a zvířecími kostmi.

Dolní, zachovaná část staroslovanského objektu měla tvar nepravidelného obdélníku, který byl delší stranou orientován ve směru Z-V. Žádné kamenné ani jiné zařízení zde nebylo zjištěno.

Do sprašového podloží byly rovněž zapuštěny dvě obdélníkové jámy menších rozměrů, z nichž jedna obsahovala kosterní pozůstatky. Anatomické uložení kostí orientované ve směru J-S v silně narušeném zásypu jedné z těchto jam totiž nasvědčuje tomu, že v tomto prostoru bylo patrně v závěrečné fázi existence staroslovanského hradiště pohřbeno tělo malého dítěte, snad novorozence. Dochování kosterních pozůstatků bylo natolik špatné, že se kosti při doteku rozpadly v prach.

[Poznámka autora: V době výzkumu jsem se touto záležitostí neměl čas zabývat. Až později jsem zjistil, že sprašové podloží na celém návrší Landeku je natolik „agresivní“, že se např. z místa petřkovické lokality lovců mamutů nezachovaly žádné předměty organické povahy. Ostatně ‒ případy, kdy byly kosti jedince „stráveny“ díky složení půdy, do níž bylo tělo zesnulého pohřbeno, nejsou ničím neobvyklým. Biblické rčení „Prach jsi a v prach se obrátíš!“ se na Landeku vyplnilo do slova a do písmene.]

Dětský hrob přímo v prostoru hradiště svědčí o mimořádně dramatických okolnostech, za nichž k tomuto činu došlo. Nasvědčovalo by to válečným časům, kdy bylo hradiště obleženo a kdy nebylo možno tělo pohřbít na místě k tomu určeném. Vždyť předpokládané pohřebiště muselo být nedaleko!

Vzhledem k tomu, že ve dvou zbývajících čtvercích (II/76 a III/76) sahala maltová podlaha až do hloubky 100 cm pod povrchem, byly šance na získání dokladů staroslovanského osídlení fakticky nulové. Z toho důvodu nebyla v této části zkoumané plochy maltová podlaha stržena a od dalšího pokračování prací bylo upuštěno. I to byl jeden z důvodů, proč bylo rozhodnuto hledat důkazy o staroslovanském osídlení na Landeku na jiném, vhodnějším místě, a to za použití geofyzikálních prospekčních metod.

Popis nálezů

Níže uvedené nálezy u Landeka představují pouze reprezentativní výběr z nálezového souboru, který byl jen částečně zpracován a zveřejněn. Odbornou rekonstrukci nádob a konzervaci železných předmětů provedli bezprostředně po skončení výzkumu pracovníci laboratoře expozitury AÚ ČSAV v Opavě (vedoucí expozitury Dr. J. Pavelčík).

Keramika

Z výzkumu obou středověkých objektů bylo získáno větší množství keramických zlomků. Z nich se podařilo rekonstruovat celkem 8 nádob. Ty jsou spolu s typickými zlomky od okrajů nádob součástí kresebné a fotografické přílohy tohoto článku.

Nálezový soubor se týká dvou objektů různého stáří, z nichž ani jeden nebyl prozkoumán v celém rozsahu, neboť oba dva pokračovaly za hranicemi zkoumané plochy. Totéž platí o objektu staroslovanského stáří. Mocnost kulturní vrstvy, z níž pocházely keramické zlomky, byla asi 80 cm.

Technologie výroby

Barva keramiky je závislá na způsobu vypálení. U nádob ze staršího středověkého objektu převažovaly odstíny šedé barvy. Z mladšího středověkého objektu s kamennou podezdívkou pochází keramika světlejší: různé odstíny od béžové přes světle hnědou až po cihlově červenou barvu. Na některých nádobách byl nátěr, např. u kahanu. (FOTO č. 7 – viz rubrika „Fotoalbum“: 750 let města Ostravy)

Nádoby byly zhotovovány nálepovou technikou, na dně nesou stopy podsýpky. Jen v menším množství (u mladšího objektu) se vyskytly nádoby s odříznutým dnem. Síla střepu je nestejnoměrná. Značka na dně nebyla u rekonstruovaných nádob zjištěna.

Kromě typické, většinou šedé keramiky domácího původu byly na lokalitě středověkého hradu Landek ve starším objektu nalezeny tři zlomky nádob, které se od ostatní keramické produkce odlišují. Jedná se pravděpodobně o ojedinělý výskyt kameniny, která je i na našem území známa spíše z panských hradů, klášterů a bohatého patricijského prostředí.³⁵ Vzhledem k tomu, že Landek patřil do vlastnictví opavských knížat, není případný import kameniny vyloučen.

Ze staršího středověkého objektu na Landeku byly získány tyto části kameninových nádob:

1. Zlomek od okraje tenkostěnného džbánu či poháru se zprohýbaným, nálevkovitě odsazeným okrajem, bez výzdoby, střep světle šedé barvy, lesklý povrch – snad solená poleva. (TABULKA XIX:12)

2. Zlomek od okraje džbánu ve tvaru okruží s páskovým uchem opatřeným dvěma žlábky a zdobeným třemi svislými řadami šikmých zářezů. (TABULKA XIX:2)

3. Zlomek nádoby kónického tvaru (snad mísy?), se střepem tmavě šedým, lesklým povrchem (solená pleva), nestejnou tloušťkou střepu, rytou výzdobou tvořenou svazky vlnic a pásy horizontálních rýh. (TABULKA XIX:19)

Poleva

Z celého reprezentativního souboru keramického materiálu byla získána pouze jediná nádobka s polevou. Jde o amforku se dvěma oušky (průměr okraje 35 mm), která je opatřena vnější polevou hnědo-rezavé barvy. Nádobka byla nalezena v hloubce 50-70 cm pod povrchem. Pravděpodobně se jedná o importované zboží. (FOTO č. 10)

Typologie

V nálezovém souboru keramiky jsou zastoupeny: hrnce, džbány, mísy, poháry, zásobnice, kahany aj.

HRNCE

Z kuchyňské keramiky jsou nejpočetněji zastoupeny hrnce, které tvoří naprostou převahu mezi keramickými zlomky. Z nich se podařilo rekonstruovat pouze jediný exemplář. Má vejčitý tvar, ven vykloněný okraj se třemi úchytkami a páskovým uchem, které vychází z okraje a připíná se na největší výduť nádoby. (FOTO č. 3) Tento typ hrnce je doložen např. z Rýmařova-Hrádku, jehož zánikový horizont je datován na přelom 14. a 15. století.³⁶

DŽBÁNY

Z keramických zlomků v kresebné příloze patří džbánům pouze dva exempláře. Jeden z nich byl již označen za kameninu. (TABULKA XXV:25) Druhý představuje slepenou horní část džbánu šedé barvy, s plochým páskovým uchem a se žlábkem, který je zdoben rytou vlnicí; okrajová lišta má plastickou výzdobu prstováním. (TABULKA XXV:24)

MÍSY

Zrekonstruovány byly tři exempláře:

1. Mísa šedé barvy s převislým okrajem (průměr dna 160 mm), zdobená žlábkováním. (FOTO č. 4)

2. Šedá miska s kónicky rozevřenými stěnami, vodorovně seříznutým a mírně zaobleným okrajem; průměr dna: 85 mm. (FOTO č. 8)

3. Hnědošedá miska s kónicky rozevřenými stěnami, horní plochou vodorovně seříznutou a mírně zaoblenou; průměr dna: 85 mm. (FOTO č. 9)

TYGLÍKY

Vzhledem ke značné koncentraci železných předmětů i nálezů strusky lze předpokládat, že se v prozkoumaném objektu odehrávala jistá výrobní činnost spojená se železem a barevnými kovy. Tomu odpovídá i rekonstruovaný pohárovitý tyglík (průměr dna 95 mm, výška 110 mm), bez ucha. (FOTO č. 5)

Tato nádobka, vyrobená z tuhové hlíny, byla nalezena rozbitá na několik kusů pod blokem dočervena vypáleného jílu. Je velmi lehká, mírně deformovaná žárem; má zaoblený okraj a její povrch je pórovitý. Nalezený tyglík zřejmě souvisí se slitky bronzu či mědi, které byly zjištěny ve výplni objektu s maltovou podlahou.

KAHANY

Rekonstruovat se podařilo celkem tři kahany. Z mladšího objektu pochází miskovitý kahan šedé barvy s okrajem zataženým dovnitř a protaženým do krátké otevřené výlevky. (FOTO č. 6) Ve starším objektu byly miskovité kahany dva. První z nich má šedou barvu (průměr okraje 100 mm), druhý o průměru 105 mm byl barvy béžově hnědé. (FOTO č. 7)

ZÁSOBNICE

Z výplně staršího objektu pochází slepený zlomek od okraje zásobnice. Ta byla vyrobena z tuhového materiálu a je zdobena vodorovnými rýhami na zesíleném okraji a v horní části výdutě nádoby. (TABULKA XXIII:23)

DROBNÁ PLASTIKA

V hlinité navážce pod mladším středověkým objektem byla nalezena keramická soška jezdce na koni, vypálená do tmavě šedé barvy. Jedná se o torzo, u něhož jsou odlomeny hlava a nohy koně, jakož i jezdcovy ruce. Postava jezdce je málo propracovaná: na hlavě má jakousi helmu a v obličeji je zřetelný pouze nos a brada. (FOTO č. 2)

Tuto drobnou plastiku, jež byla patrně dětskou hračkou, lze rámcově datovat do 13.-14. století. Je nepolévaná a bez výzdoby. Vykazuje podobné rysy jako keramická soška kentaura z Olomouce, Denisovy ulice, datovaná do 14. století.³⁷

Výzdoba nádob

Středověká keramika z obou zkoumaných objektů na Landeku byla zdobena trojím způsobem: rytím, radélkem a plasticky.

Nejpočetněji je zastoupena keramika s rytou výzdobou. Vyskytují se na ní tyto motivy: jednoduchá vlnovka na okraji nádoby (TABULKA XX:24; XXII:20,21) nebo na páskovém uchu ze džbánu (TABULKA XXIV:24), dále to jsou vodorovné rýhy buď na celém těle nádoby (TABULKA XVIII:9,11), nebo na okraji a v podhrdlí (TABULKA XXIII:23; XVIII:10; XX:17), ryté pásy několikanásobné vlnovky a vodorovných rýh (TABULKA XXI:19), několikanásobná klikatka na okraji nádoby ve tvaru okruží a v podhrdlí (TABULKA XXI:18), případně kombinace jednoduché vlnovky či klikatky se vpichy v podhrdlí nádob (TABULKA XXII:21,22).

Keramika z mladšího objektu má podobné výzdobné motivy, tvořené radélkem, jaké byly zjištěny v zaniklé středověké vesnici Pfaffenschlag, jejíž zánik je spojován s obdobím husitských válek.³⁸ Plastická výzdoba se vyskytuje pouze u džbánů. (TABULKA XXIV:24, XXV:25)

Výzdoba keramiky ze staroslovanského objektu ve čtverci I/76 je velmi sporadická. Zastoupen je pouze jediný typický zlomek od okraje s rytou několikanásobnou vlnovkou v podhrdlí (TABULKA XVI:2). Na ostatních keramických zlomcích lze rozeznat buď vodorovné rýhy v podhrdlí (TABULKA XVII:7), nebo vpichy na hraněném okraji nádoby (TABULKA XVI:1).

Kovové předměty

Jak již bylo shora uvedeno, v obou středověkých objektech se nacházelo množství železných předmětů a jejich zlomků. Zvláště velký počet představovaly hřebíky, nalézána však byla i plechová kování a zlomky blíže neidentifikovatelných předmětů.

V mladším objektu s kamennou podezdívkou byly získány a následně ošetřeny konzervací tyto železné předměty: tři šipky s tulejkou (délka 77 mm a 80 mm), čep (délka 210 mm), nožík (délka 105 mm), přezka (délka 60 mm, šířka 35 mm), tulejka sekery (délka 135 mm) a srp (délka 150 mm).

V zásypu staršího objektu s maltovou podlahou byly v hloubce 50-100 cm pod povrchem nalezeny tyto železné předměty: dva nože (délka 165 mm a 190 mm), dvě podkovy (délka 130 mm), kosa (délka 330 mm), dva srpy (délka 205 mm), nožík (délka 100 mm), rameno vah (délka 230 mm), hák (délka 155 mm) a visací zámek (délka 190 mm, šířka 125 mm).

Ostatní nálezy

Kromě keramiky a železných předmětů bylo na zkoumané ploše získáno velké množství zvířecích kostí, které patřily lesní zvěři a domácím zvířatům. Laicky bylo možno identifikovat pouze kosti vepře domácího. Tento materiál nebyl odborně zkoumán, stejně jako nebyl proveden rozbor zlomků zuhelnatělých předmětů. Hojná přítomnost kostí zvířat svědčí o tom, že obyvatelé hradu konzumovali často masitou stavu – na rozdíl od poddaných, kteří žili v okolních vesnicích.

Zhodnocení zkoumaného objektu, jeho interpretace a datování

Archeologický výzkum Ostravského muzea v roce 1976 zjistil, že na prostranství staroslovanského hradiště a pozdějšího středověkého hradu Landek se nachází mocná kulturní vrstva, svědčící o trvalejším osídlení této lokality od doby hradištní až do 2. pol. 15. století. Potvrdil se tak starší předpoklad z výzkumu L. Jisla z r. 1952.

Na zkoumané ploše byly odkryty celkem tři objekty různého stáří. Časově nejmladší objekt patřil 15. století. Podle předmětů běžné výbavy (keramika, železné předměty, zvířecí kosti) bylo možno usoudit, že se jednalo o obytné stavení dřevěné konstrukce na kamenné podezdívce. Objekt byl zničen ohněm za použití zbraní (nálezy železných šipek s tulejí o čtvercovém průřezu). Zánik tohoto nadzemního objektu lze uvést do spojitosti s česko-uherskou válkou z let 1468-1470, během níž byl hrad Landek dobyt a rozbořen.

Starší středověký objekt s maltovou podlahou ležel v hloubce 100 cm pod dnešním povrchem. Šlo o větší dřevěnou stavbu se stěnami nebo stropem z pěchované hlíny (jílu), jejíž přepálené bloky doslova „pohřbily“ veškeré vnitřní zařízení a umožnily tak odkrýt velmi bohatý soubor keramiky i železných nástrojů, jakož i předmětů denní potřeby (hliněné přesleny, kostěný hřeben), dokonce i drobnou plastiku jezdce na koni.

Podle nálezu tyglíku, slitků barevných kovů, železné strusky, jakož i poškozených a k opravě připravených nástrojů, je možno vyslovit domněnku, že šlo o hospodářský objekt, v němž se pracovalo s kovy. Tuto hypotézu potvrzuje zajímavý nález: na maltové podlaze byly pod seskupením plochých kamenů nalezeny či spíše „ukryty“ před nezvanými návštěvníky tyto železné předměty: srp, kosa, nožík a hák. Jejich ukrytí nasvědčuje tomu, že se mohlo jednat o dobu válečnou.

Neméně podivuhodný byl nález visacího zámku, který nebyl zamčený a k němuž se nepodařilo nalézt klíč. Z tohoto nálezu vyplývá, že objekt v okamžiku požáru, jenž ho zničil, nebyl uzamčen. Rovněž stopy po střelných zbraních zde nebyly zjištěny. To by znamenalo, že požár nemusel přímo souviset s válečnými událostmi. Přesto nelze vyloučit ani to, že zanikl během obléhání hradu Landek v době husitských válek.

Nejstarší ze zjištěných sídlištních objektů patřil staroslovanskému období. Jeho půdorys v hloubce 100 cm pod povrchem byl z velké části zničen středověkými terénními úpravami. Podle zlomků keramických nádob je možno tuto staroslovanskou polozemnici datovat do 9.-10. století.

Datování staršího středověkého objektu není zdaleka tak jednoznačné jako v případě mladší stavby s kamennou podezdívkou. Poznatky o rozsáhlých stavebních úpravách na prostranství staroslovanského hradiště na Landeku, učiněné v r. 1977, naznačují, že objekty s maltovou podlahou jsou zřejmě stejně staré jako kamenné zdivo hradu Landek; podlaha sahala až k plášťové zdi hradu.

Rovněž výsledky výzkumu z r. 1976 ukazují, že objekt s maltovou podlahou vznikl bezprostředně na staroslovanské kulturní vrstvě. Tato na sobě nezávisle zjištěná fakta z různých míst středověkého hradu Landek potvrzují, že zmíněný objekt s maltovou podlahou mohl vzniknout již v průběhu 2. pol. 13. století.

Některé keramické zlomky z navážky pod mladším objektem skutečně vykazují rysy, patřící ještě 13. století. Například výzdoba rytou vlnicí na okraji hrnců (TABULKA XXII:20,21; XX:16) je mimo jiné doložena z Olomouce a ze Seničky na Olomoucku již ze 12.-13. století.³⁹ Podobně okraj nádoby, zdobené mnohonásobnou vlnovkou (TABULKA XX:17), se vyskytuje na míse z hradu Strálek na Rýmařovsku, jež je datována na sklonek 13. a do 1. pol. 14. století.⁴⁰

Naproti tomu většina keramické produkce, která byla nalezena po blokem do červena vypáleného jílu v objektu s maltovou podlahou, patří nejspíše do průběhu 14. století, případně na počátek 15. století. Nasvědčovala by tomu také absence značek na dně a výskyt několika kameninových nádob.

Mladší objekt s kamennou podezdívkou je vcelku spolehlivě datován jak keramikou, tak i železnými šipkami ze samostřílu, které se používaly v 15. století.⁴¹ Tento objekt zřejmě zanikl násilně během česko-uherské války (1468-1470).

(pokračování)