Svobodné noviny na internetu

À propos volby… V minulém článku jsem koketoval s vylepšením, které by mělo usnadnit, abychom měli dobrou vládu. Nejlepší je prý ta demokratická, tedy vláda lidu. To se snadno řekne, ale těžko udělá, jak už jsem popisoval minule. Ve větší společnosti, kde se lidé navzájem neznají, to ani nejde. A nejen pro potíže technické, ale zejména kvůli nám samým. Člověk jako takový není pro život ve velkých skupinách uzpůsoben. Lze najít cesty pro pravidla slušného soužití, ale s nimi se nerodíme. Zato prakticky všichni máme v základním operačním systému DNA pro náš život v našem mozku pěknou řádku algoritmů, které dobrému soužití příliš neprospívají.

Mnohé z nich jsou hluboko v podvědomí, jiné používáme denně a vytvářejí naši povahu. Pominu-li takové, jako jsou mateřské pudy našich žen, či pudy sebezáchovy, vyjdou na povrch ty méně žádoucí, jako jsou chamtivost, příživnictví, loupeživost, kolaboranství a v neposlední řadě i schopnost vraždy. Ty posledně vyjmenované jsou počítány mezi negativní, ale jsou ve větší či menší míře v nás všech. U někoho se vůbec neprojeví, u jiného jsou zjevné tak, že je hodnotíme jako nelidské. Jsou často důsledkem snahy usnadnit si život na cizí úkor, jakož i touhy po vyniknutí množstvím majetku a moci nad druhými. Nebo prostě jen snahy proplout životem s nejmenším úsilím a přitom dobře.

Tyto snahy dělí lidstvo na dvě části. Tou první je „obecný lid“, snažící se většinou žít poctivě a bez chytračení a nechat plout většinu událostí mimo sebe. Pak jsou tady kolaboranti, kteří se neostýchají (ať už z existenčních důvodů) sloužit těm razantnějším a přispívat na jejich prosperitu šizením těch ostatních ze svých řad (zákazníků a spotřebitelů). Za platové a jiné výhody (provize) jsou ochotni vykořisťovat své spoluobčany ve prospěch svých zaměstnavatelů. To jsou vojáci „byznysu“ a ti nejvíce ovlivňují běžné životní náklady a vytvářejí „samoobsluhu“ pro zisky spekulantů. Pak už pokračuje ta druhá polovina lidstva, kterou nazýváme obvykle „oligarchie“.

Do té patří všichni, kteří žijí neúměrně dobře na úkor té dolní části „lidstva“. Počínaje spekulanty, kteří lacino nakupují a draho prodávají, reklamou nutí lidi kupovat věci, jež často ani nepotřebují, jsou předražené nebo jejich spotřeba je uměle vyvolána předstíranou potřebou (jako často ve zdravotnictví nebo obraně). Všichni na ně nadáváme, ale to je všechno, na co se zmůžeme. Ono to ani moc nejde vzhledem k naší obavě nést svou kůži na trh a k jejich zabarikádování za těžko oděné policajty a soudce. A tak budeme jako Karafiátovi Broučci poslušně čekat na rány osudu, až zmrzneme.

Poslušně nabereme tisíce ekonomických imigrantů, domů nebo do nově vystavěných bytů s nevratnou půjčkou, budeme jim dávat dávky, na které ušetříme inflací a zdražováním. Vyhubíme hladem naše seniory, protože jejich důchody nebudou stačit na předražené zboží a jejich nezúročené úspory na stáří rozfouká inflační smršť, vynucená zvyšováním cen i některých platů. Inu, čeká nás „radostná budoucnost“ za vlády našich papalášů, kteří se už ničeho nebojí. Běžní lidé hrbí hřbet a jenom brblají. Ti, co se na nich pasou, si kupují nabubřelá auta, aby ostatní viděli, že na to mají. „A tak jdem, malí čeští Evropané, říkat hnědým samcům pane! Pokorně jim sloužit chceme, nebo někam odejdeme. Pánbůh s námi a zlý pryč, jdu si koupit na hrob rýč!“

Měl bych jeden nápad: Schyluje se k volbám, které dopadnou jako všechny předtím. Všechny volby jsou cinknuté, protože lhát lidem se sluší a prezidentovi i politikům je lhaní téměř úředně povoleno. Jen jedno přání cinknout nelze. Lidské přání nebo prokletí někomu bývá slabé a ne vždy funguje. Co ale, když je usilovně vysloveno mnoha lidmi najednou? Zkusme to a uvidíme. Opakovaně mnoho dní po sobě, třeba v 19 hodin po posledním pípnutí časového znamení se soustřeďte usilovně na zvolenou osobu a v duchu vyslovte své, nejlépe jednoslovné přání (a může být i pochvalné). Učiní-li tak mnoho lidí najednou (budou-li o tom vědět), je jistá šance, že se vyplní. Kéž by se to povedlo, cinknout to nejde, jen přebít! Tak mnoho úspěchů!

13. 12. 2016

Ing. Vladimír Veselý