Svobodné noviny na internetu

Přísloví

Když v prosinci mrzne a sněží, úrodný rok na to běží.

4. - 6. 12. ‒ Na svatou Barboru saně na dvoru. (Polské přísloví) – Barbora mosty mostí, Sáva hřeby ostří a Mikuláš je přibíjí. – Barbora zavaří, Sáva zakalí a Nikola skuje. (Ruské přísloví) – Barbora vaří, Sáva chladí, Nikola jí. (Srbské přísloví) – Po svaté Baruši střez nosu a uší. (Ruské přísloví) – Co svatý Michal zakuje, to Mikuláš rozkuje. (Ruské přísloví) – Jiří s pící a Nikola s mostem. (Ruské přísloví) – Svatý Mikuláš splachuje břehy. (České přísloví)

13. 12. – Lucie noci upije. (České přísloví)

25. 12. – Jitřní jasné, tmavé stodoly. – Tmavé Vánoce, světlé stodoly. (České přísloví) – Zelené Vánoce, bílá Velkonoc. (České a polské přísloví) – Tmavé Vánoce, dojné krávy; světlé Vánoce, ponesou slepice. (Ruské přísloví) – Toť může býti jak Vánoce. (Srbské přísloví) – Vánoce jsou Vánoce a pečeně jest jejich sestra. (Srbské přísloví) – Lepší Vánoce třeskuté nežli tekuté. (České a srbské přísloví) – Teplým Vánocům a přátelskému koláči nikdy se neraduj. – Nedej bůh jasných Vánoc a pošmourného svatého Jiří. – Do Vánoc není hladu ani zimy. ‒ Do Vánoc huj! Od Vánoc auve! (Srbské přísloví)

26. 12. – Na svatého Štěpána každý se má za pána. (Polské přísloví) – Běhá s tím jako s vlčí kůží po koledě. (Polské přísloví)

28. 12. – O Mláďátkách den se omlazuje. (České přísloví)

Pranostiky

1. 12. ‒ Když mráz na prvního prosince, vyschne nejedna studnice.

4. 12. ‒ O svaté Barboře ležívá sníh na dvoře. Po svaté Baruši střez nos i uši! Má-li svatá Barbora bílou zástěru, bude příští rok hodně trávy.

6. 12. ‒ Na svatého Mikuláše už je zima celá naše. Když na Mikuláše prší, zima lidi hodně zkruší.

13. 12. ‒ Na svatou Lucii jasný den, urodí se konopí a len.

16. 12. ‒ O svaté Albíně schovej se do síně.

23. 12. ‒ Svatá Viktorie obrázky na okna ryje.

24. 12. ‒ Na Adama [a] Evu čekejte oblevu. Jitra jasné a obloha čistá, úroda hojná příští rok jistá. Na Štědrý večer hvězdičky, ponesou vajíčka slepičky.

25. 12. ‒ Lepší Vánoce třeskuté než tekuté. Zelené Vánoce – bílé Velikonoce. Když Vánoce obílí stromy sněhem, tak je posype jaro květem. Temné Vánoce – světlé stodoly. Jestli vítr o Vánocích věje, jest v hojnosti dobrá naděje.

26. 12.  ‒ Pakli na Štěpána větrové uhodí, příští rok víno špatné se urodí.

28. 12. ‒ Máme-li na Mláďátka a svatého Josefa pěkné počasí, zvednou se příští léto brambory.

31. 12. ‒ Na Silvestra-li větry a ráno slunce svítí, nelze nám dobrého vína se nadíti. Jak by celý rok samá voda a bláto, na Silvestra nenapadne zlato.

***

Lidové obyčeje

4. 12. ‒ sv. Barbora († 237 po Kr.): pocházela z maloasijské Nikomedie; patří mezi 14 svatých pomocníků, jejichž památka se tento den slaví.

V předvečer tohoto svátku chodívaly po venkovských domech „Barborky“, ženy a děvčata zahalené do bílých prostěradel či šatů se závojem nebo rouškou přes obličej. V ruce držely košík s ovocem a sladkostmi, jimiž podělily děti; ve druhé ruce měly metlu, kterou hrozily zlobivým dětem. ‒ V řadě zemí střední Evropy řezali lidé toho dne třešňové větvičky („barborky“) jako ozdobu světnice i k věštění. Dávaly se do nádoby s vodou. Větvičky se pojmenovávaly jménem některého chlapce: která větvička rozkvetla jako první, toho si dotyčná dívka měla vzít na manžela.

6. 12. ‒ sv. Mikuláš (250-345/352 po Kr.): biskup v maloasijském městě Myra. Jeden z nejuctívanějších světců na území Východořímské říše; ve středověku patron námořníků a rybářů, chránil převozníky, pečoval o mosty a byl ochráncem před povodněmi; v některých zemích též patron šťastného manželství.

V české tradici se mikulášská nadílka odbývala v předvečer světcova svátku. Doprovod sv. Mikuláše se časem redukoval na anděly a čerty. Tato tradice přetrvala dodnes. V souvislosti s tímto svátkem se dříve konaly mikulášské trhy, na nichž se prodávalo rozličné pečivo (z marcipánového těsta), figurky a jiné drobné hračky.

13. 12. ‒ sv. Lucie: pocházela ze sicilských Syrakus; zavražděna roku 304 po Kr.

Tato světice je uctívána jako patronka švadlen a kočích a je považována za ochránkyni před čarodějnicemi. Pořekadlo „Svatá Lucie noci upije“ znamenalo, že od tohoto dne by se měl začít zimní čas prodlužovat a noc zkracovat (ve skutečnosti to platí až od zimního slunovratu). Sv. Lucie byla v českých zemích dávána do souvislosti s předením lnu. Na Moravě platil přísný zákaz příst na svátek sv. Lucie. Tato světice byla také ochránkyní před očními nemocemi. Podle legendy si prý vyrvala oči, které probudily zájem a lásku pohanského záletníka, a poslala mu je na míse na důkaz pevnosti své víry.

24. 12. ‒ Štědrý den

Souvisel těsně s následujícím svátkem – Božím hodem vánočním, dnem narození Ježíše Krista. Byl dnem postu: během dne se měl dodržovat přísný půst. Rodiče slibovali dětem, že uvidí večer zlaté prasátko, pokud půst dodrží. Adventní půst končil o Štědrém večeru s východem první hvězdy. Teprve tehdy zasedala rodina ke slavnostní večeři. Počet osob u štědrovečerního stolu nesměl být lichý. Proto lidé zvali hosty, aby se tomuto nebezpečí vyhnuli. Před večeří se společně pomodlili, děkovali za vše dobré předchozího roku a prosili za požehnání do roku příštího. Časté bylo přání, aby se všichni stolovníci opět spolu sešli u příští štědrovečerní tabule. Jídla muselo být tolik, aby se všichni nasytili a ještě zbylo, neboť to bylo známkou hojnosti v příštím roce. Část pokrmů se dávala dobytku, kladla se ke kořenům stromů do zahrady a sypala se do studně. – Stavění jesliček, v nichž byl po narození uložen Ježíšek, je spojováno se jménem sv. Františka z Assisi. Zdobení vánočního stromku je doloženo z r. 1570 v německém městě Brémy. Od počátku 19. století se začaly stromky zdobit i v Čechách. – Se Štědrým dnem byla spojena nadílka. Čeleď dostávala výslužku od hospodáře, dárky si navzájem nadělovali příbuzní, přátelé a dostávaly je také děti. V českých zemích dostávaly děti dárky na Štědrý den, někdy až ráno na Boží hod vánoční.

25. 12. – Boží hod vánoční

Církev v Římě stanovila tento svátek již ve 4. století po Kr. Ve východní církvi (pozdější pravoslavné) se slavilo Kristovo narození 6. ledna, v den Zjevení Páně. Na Boží hod vánoční měli věřící zbožně rozjímat a nesmělo se pracovat.

26. 12. – sv. Štěpán († 37 po Kr.): vášnivý kazatel, hlásající, že Ježíš Kristus je Mesiáš předpovězený proroky.  Židé ho obžalovali z velezrady a nechali jej ukamenovat před hradbami Jeruzaléma.

Svatý Štěpán byl považován za patrona koní. Proto se toho dne před východem slunce nechávalo koním pouštět žilou, aby byli celý rok zdraví a čilí. Světil se oves a někdy i jiné obilí, určené pro jarní setbu. S tímto svátkem je spojeno také koledování, které začínalo na Štědrý den, pokračovalo na sv. Štěpána a trvalo až do Tří králů (6. 1.)

31. 12. – sv. Silvestr († 335 po Kr.): zprvu pronásledovaný křesťan, v r. 311 po Kr. zvolen papežem; pokřtil císaře Konstantina Velikého i jeho manželku.

Tento den se stal koncem křesťanského roku teprve ve středověku. Lidé navštěvovali kostel, aby poděkovali za vše dobré v uplynulém roce. Přes silvestrovskou noc nesměla hospodyně nechat sušit prádlo. Někdy po staveních chodily černě oděné chudé ženy s metlou, tzv. ometačky, které třikrát ometly plotnu v kuchyni, popřály hospodáři šťastný nový rok a poprosily o almužnu. Konec roku provázel přípitek s přáním zdraví a štěstí v příštím roce.

Zpracoval: - RJ –

Použitá literatura:

F. L. Čelakovský: Mudrosloví národu slovanského ve příslovích, Č. spisovatel, Praha 1978, str. 279; V. Vondruška: Církevní rok a lidové obyčeje, 2. vydání, Nakladatelství Dona, České Budějovice 2005, str. 42, 77-86.