ÚSTR pomáhá Fialově vládě falšovat naše dějiny?
Ještě než jsem začal přepisovat text již napsaného článku do počítače, neodolal jsem a nahlédl do zpravodajských webů, abych zjistil, co se mezitím o této události objevilo v mediálním prostoru. A nemýlil jsem se. Titulky našeho nejznámějšího a nejčtenějšího webu hlásají toto: Více peněz disidentům, méně prominentům komunismu, chce ještě stihnout Jurečka (iDNES.cz, 11. 11. 2024, 10:01).
Vypadá to skoro jako vládní „dobrodiní“ vůči odpůrcům minulého režimu. Tak to ale není. Dělat ze sebe „lidumila“ po 35 letech ignorování nedůstojného postavení bojovníků proti komunistickému režimu, to je přinejmenším pokrytecké. Celá pravda o našem „hrdinství“, kterak se nevyrovnat s dědictvím komunismu, je mnohem smutnější a zcela nelichotivá.
Žádná z polistopadových politických garnitur neudělala pro vyrovnání se s komunistickým režimem dost, aby si toho všiml každý občan této země. A to bez ohledu na to, zda on sám našel odvahu se proti tomuto zlu postavit, či nikoliv. Berme rovněž v úvahu to, že od Listopadu 1989 vyrostla již nová generace, která o předchozím režimu skoro nic neví. Stejně tak generace „Husákových dětí“ zná tento režim jen velmi povrchně. Většina příslušníků této generace v té době „tahala za sebou kačera“. (To se týká i jedinců narozených až v 80. letech 20. století – včetně M. Jurečky, ale i jen o pár let staršího L. Kudrny.)
Upřímně: Nebýt hladovky chartisty Jiřího Gruntoráda, k níž došlo vloni o tomto čase, Jurečka a další členové Fialovy vlády by dál pokračovali v bohorovném ignorování disidentů minulého režimu. Teprve medializace tohoto problému vedla k tomu, že se tento ministr, vykrmený jako vepř těsně před zabijačkou, konečně rozhýbal a začal něco dělat. I tak utrpěla Fialova vláda obrovskou ostudu kvůli tomu, že se musela – chtě nechtě ‒ zříci svého prohlášení, jež se týkalo odkazu Charty 77. Zkrátka: jedno pokrytectví střídá jiné pokrytectví. Co bychom ostatně od těchto falešných politických hráčů mohli čekat? Strana lhářů, „tunelářů“ a „kmotrů“ nemůže být zárukou ničeho: jedině celkového úpadku a zmaru.
─────
A teď se vraťme k textu již hotového článku!
Právě jsem zhlédl na ČT24 (11. 11. 2024, před 11.00 hod.) první část tiskové konference ministra práce a sociálních věcí M. Jurečky a ředitele Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR) L. Kudrny. Z ní jsme se dozvěděli o tom, že Fialova vláda ve spolupráci s touto paměťovou institucí hodlá i v příštích měsících (ještě před skončením mandátu tohoto kabinetu) pokračovat v upřesňování seznamu osob bývalých prominentů, jimž má být krácen starobní důchod kvůli jejich spoluúčasti na potlačování lidských práv v období komunistického režimu (1948-1989).
Na tiskové konferenci padla slova i o některých z těchto prominentů, o nichž se v původním seznamu neuvažovalo, např. o řídících činovnících Lidových milicí nebo o církevních tajemnících KSČ, kteří se podíleli na represích vůči nonkonformním kněžím a hodnostářům římskokatolické církve. (Jeden z nich měl na svědomí i předčasnou smrt litoměřického biskupa Š. Trochty v r. 1974.)
Ano, také já jsem zaznamenal v uplynulých letech, kdy vládní koalice s tímto návrhem přišla, že původní návrh je neúplný a selektivně postihuje pouze některé jedince. Nebyl v tom žádný systém a zdálo se, že všechno je připraveno jaksi nahonem, aby se v tomto směru aspoň něco udělalo. V předvolebním materiálu koalice SPOLU se dokonce nesprávně (možná i záměrně) tvrdilo, že koalice chce snižovat důchody také agentům StB. To je nehorázná lež, protože tito jedinci, z nichž mnozí byli StB získáni ke spolupráci na základě vydírání, k represivním složkám komunistického státu nepatřili. Byly to v podstatě stejné „oběti režimu“ jako ostatní nepohodlní občané.
Již zmíněný původní návrh na krácení důchodů pro prominenty minulého režimu nezahrnoval všechny osoby, jež se na fungování a rozhodování totalitního státu podílely. Některé kategorie tam zcela chyběly. (My, starší, to známe z vlastní zkušenosti: Často daleko většími porušovateli lidských práv bývali nikoli ti funkcionáři „nahoře“, nýbrž naopak spíše ti „dole“: na okresní či komunální úrovni. V každé obci, ba i v každém domě, kde žilo více rodin, se přece dobře vědělo, kdo tam udává a kdo škodí svým spoluobčanům!)
Proto ne všechno, co toto ministerstvo v zápalu jakéhosi pozdního „trestání“ prominentů minulého režimu („s křížkem po funuse“, 30 let po změně režimu) dělá, je správné. Například zcela opomenut byl fakt, že v letech komunistického režimu existovala tzv. Národní fronta, jejíž součástí v českých zemích byly dvě strany, které vyvíjely poměrně značnou aktivitu až do změny režimu v r. 1989: Československá strana socialistická (ČSS) a Československá strana lidová (ČSL). Její pokračovatelkou je dnešní KDU-ČSL, tedy strana, v jejímž čele ještě donedávna stál právě M. Jurečka. Tady se jedná o jasný případ „střetu zájmů“ při předkládání dotyčného zákona. Ani jedna z těchto stran do tohoto seznamu zahrnuta není!
Fialova vláda, jakož i poslanci za tuto koalici si dali v roce 2023, kdy se začalo s realizací myšlenky na zkrácení důchodů pro prominenty minulého režimu, záležet na tom, aby obě zmíněné strany nebyly zařazeny do tohoto seznamu. O nápravu se tehdy postaral poslanec Jiří Mašek (ANO 2011), jenž předložil návrh, aby obě strany byly do tohoto seznamu dodatečně zahrnuty, poněvadž byly v letech 1948-1989 součástí Národní fronty. Poslanci vládních stran tento návrh většinou svých hlasů zamítli. Nejspíš chtěli vyhovět svému koaličnímu partnerovi – KDU-ČSL. Dopustili se tak zcela zjevného falšování dějin, a to ve stylu: Co se nám nehodí, to zamítneme, když máme tu „sto osmičku“.
Jak vyplývá z přiložených článků, na něž uvádím odkaz za tímto textem, ze strany parlamentní opozice bylo uděláno vše, aby toto evidentní opomenutí bylo napraveno. Rovněž tak je přiložen článek, který dokládá na citacích z dobového tisku, že politici těchto dvou stran (ČSS, ČSL) se v době vrcholících soudních procesů z počátku 50. let 20. století chovali „krvelačněji“ než samotní komunisté. V době procesu s tzv. protistátním spikleneckým centrem v čele s R. Slánským (1952) se politici obou zmíněných stran zachovali ještě hůř než pravověrní ideologové KSČ.
I to by měl být jeden z pádných argumentů, proč i funkcionáři ČSS a ČSL měli být zahrnuti do seznamu prominentů minulého režimu. Jde o historickou spravedlnost: většina z nich již dávno odpočívá někde na hřbitově. Jde o pravdivý výklad dějin, o naši historickou paměť. Není nic horšího a nemravnějšího než falšování dějin!
Jednou bude nutno vrátit se i k onomu hlasování PS, v němž byl návrh poslance J. Maška zamítnut. Jedná se totiž o ukázkový případ, kterak se náš zákonodárný sbor dobrovolně podílel na manipulaci s českými dějinami, na vědomém falšování obrazu těchto dějin po nástupu komunistů k moci v r. 1948.
Jako publicista, který se mimo jiné zabývá situací v KDU-ČSL již mnoho let, chování M. Jurečky dobře rozumím. Chce zabránit tomu, aby „jeho“ strana nebyla označena za spolupachatele justičních vražd z doby tzv. rudého teroru (1948-56), jakož i dalších forem nezákonností po dobu trvání komunistického režimu (1948-1989). To nicméně na situaci nic nemění. Spoluzodpovědnost všech stran Národní fronty, jejichž ministři seděli v tehdejších komunistických vládách, je evidentní a nezpochybnitelná. Přání a „zákulisní šachy“ okolo toho ze strany některých koaličních politiků na tomto faktu nemohou nic změnit. Jurečka by se měl postavit k celé věci čelem, nikoli zadkem!
ČT nám nabídla jen Jurečkův projev na oné tiskové konferenci. Úderem 11.00 hodiny další pokračování „ustřihla“ a již se k tomu nevrátila. Proto netuším, o čem L. Kudrna, druhý účastník této narychlo svolané tiskové konference (asi komusi hodně teče do bot), hovořil, ale dovedu si představit to „souznění“ s Fialovou bandou, které ÚSTR tak pomáhá k jejímu politickému přežití. Osobně se Kudrnovi, který je o generaci mladší než já a o celé této problematice ví úplný PRD, divím, že se k této falzifikaci dějin propůjčil. Je to naprosté profesionální „dno“, jímž se doživotně diskvalifikuje jako historik.
Pokud to Kudrnovi nikdo neřekl, rád mu to vysvětlím sám: Náplní práce ÚSTR, jakožto paměťové instituce, je něco zcela jiného, než co zatím předvádí. Má jí být dokumentování a kritické zhodnocení toho, co se u nás dělo za obou totalitních režimů. Nikoli „vyzobávání“ toho, co se někomu líbí, ale systematické zpracování těchto etap historického vývoje. Tuto část činnosti ÚSTR dlouhodobě nevykonává. Publikační činnost je minimální, a proto za více než 15 let existence tohoto ústavu stále postrádáme alespoň přehled o aktivitách protikomunistických odbojářů. (Situace okolo zpracování II. odboje je lepší, a to vzhledem k tomu, že se tím zabývali historikové již za minulého režimu. V žádném případě to není zásluha pracovníků ÚSTR.)
Cílem činnosti ÚSTR nemá být posluhování momentálním mocným, politický aktivismus, nýbrž poctivá, vědecká práce. ÚSTR má bádat o našich nejnovějších dějinách, nikoli se podbízet politikům, kteří právě dřepí u koryt. Lhostejno, ze které jsou strany. Nelze připustit ani tolerovat, aby se instituce tohoto typu pletla do politiky, či se stávala jakousi „servisní organizací“, jež na požádání bude vládě dodávat různé materiály (včetně těch kompromitujících) na jiné politiky nebo nepohodlné politické subjekty. ÚSTR je a musí zůstat vědeckým ústavem s odpovídajícím personálním obsazením. V žádném případě se nesmí stát „prostitutkou“ momentálních držitelů moci.
Pokud toto L. Kudrna nechápe, měl by okamžitě svou funkci opustit. Po všech dosavadních skandálech okolo tohoto ústavu je nejvyšší čas, aby byl ÚSTR zrušen, a to bez náhrady, a jeho personál poslán na Úřady práce.
─────
P. S.
Osobní motivaci L. Kudrny chápu. ÚSTR je astronomicky zadlužen, a chce-li přežít, musí jít vládě na ruku. Po letech pobytu v náhradních prostorech dostal před několika měsíci k užívání novou budovu. Přesto nezapomínejme na to, že ve veřejnosti sílí hlasy, aby byl tento zbytečný ústav zrušen. To jsou fakta, na nichž se dá sotva co změnit. Daleko horší je však jiná věc, která mne, jako profesionálního historika a člověka pronásledovaného minulým režimem, zajímá:
Panu Kudrnovi zcela evidentně nedělá problém, aby se postavil před mikrofon vedle naprosto odpudivé osoby, které bych se já obloukem vyhnul, abych se s ní nemusel potkat. Tímto jedincem je M. Jurečka, jenž se z pozice ministra zúčastnil vánočního večírku na MPSV dne 21. 12. 2023 a v družné zábavě na něm setrval až do ranních hodin, třebaže celá republika v té době již věděla (samozřejmě o tom věděl i tento ministr) o masakru čtrnácti osob na FF UK. Těžko se hledají slova, jež by popsala morální bahno, do něhož se tento politik namočil až po krk. Ale protože L. Kudrnovi zřejmě nečiní žádné potíže s tímto individuem hovořit a dokonce s ním spolupracovat, nabývám dojmu, že mezi ním a tímto černoprdelnickým komediantem není žádný rozdíl.
Jak s tím hodláte žít, pane Kudrno? Já bych se na Vašem místě buď zastřelil, nebo skočil z Nuseláku.
11. 11. 2024
PhDr. Rostislav Janošík, historik a šéfredaktor „SN na internetu“
─────
Odkaz na již publikované články, jež s touto problematikou souvisí:
https://www.i-sn.cz/clanky/sn-c.-8-2023/dalsi-pravni-paskvil-z-dilny-poslanecke-snemovny-.html
