Svobodné noviny na internetu

Komunistický rozvědčík „Pávek“ rozdával řády a medaile

4. 11. 2024

Motto: „Novobolševismus našich vládnoucích pseudoelit je komický. Uráží každého slušného občana tohoto státu. Tak nedůstojný politický „kabaret“ jsme tady neměli od vzniku ČSR v roce 1918.“ (R. J.)

Když před rokem, dne 28. 10. 2023, uděloval prezident republiky Petr Pavel první vysoká státní vyznamenání, vytvořila se okolo toho atmosféra plná očekávání, ba i překvapení. Vloni bylo těch ocenění více než šedesát, letos bylo vyznamenáno pouhých 56 osob.

Někteří komentátoři přesto již nyní hovoří o zbytečně vysokém počtu oceněných jedinců. Ano, na desetimilionový národ je toho doopravdy víc než dost. PePa by měl „brzdit“, aby bylo v příštích letech vůbec koho vyznamenat. Samozřejmě – hlavně ty, kteří si to zaslouží. Nikoli proto, aby se splnila jakási pomyslná kvóta kvůli slušnosti.

To, co bylo v porovnání s loňským 28. říjnem nepřehlédnutelné, byla skutečnost, že se zde objevilo několik jedinců, o nichž můžeme říci, že se „konečně dočkali“. Některým z letos vyznamenaných to vloni nevyšlo, tak aspoň letos. Porovnáme-li návrhy našich zákonodárců se seznamem letošních vyznamenaných, najdeme tam stejná jména: Sergej Ingr, František Moravec, Daniel Kroupa nebo Pavel Pecháček (agent StB). Ti se konečně dočkali, byť výhrady (včetně těch mých) vůči těmto osobám trvají. Podle mého názoru si ani jeden z nich toto ocenění nezaslouží.

─────

Co se týká D. Kroupy, mělo by jasně zaznít toto: Za minulého režimu tento filozof a signatář Charty 77 nebyl za tzv. protistátní činnost odsouzen ani vězněn, a to na rozdíl od dalších, daleko známějších chartistů (V. Havel, P. Uhl, A. Šabatová, P. Šustrová, J. Bašta, V. Benda, J. Dienstbier atd.). Nejen jako politik Občanské demokratické aliance (ODA), která měla v první Klausově vládě po r. 1992 na starosti tzv. privatizaci, ale i jako filozof patřil D. Kroupa spíše k těm méně známým provozovatelům tzv. bytových seminářů (známější byli: L. Hejdánek nebo R. Palouš).

Prezidentem oceněný filozof a chartista D. Kroupa (*1949) působil v letech 2005-2015 na Filozofické fakultě UJEP v Ústí nad Labem jako vedoucí katedry politologie a filozofie. Zlí jazykové tvrdí, že se s ním původně počítalo jako s děkanem této fakulty (dnes je jím historik Doc. PhDr. V. Drška, který původně přednášel na pražské FF UK), avšak z toho nakonec sešlo, protože uchazeč prý nepředložil lustrační osvědčení. Přesto si ho tato škola až dosud „pěstovala“, byť již dosáhl věku pro odchod do důchodu.

Česká televize (ČT) si D. Kroupu již dlouhá léta neustále zve do svých pořadů, aby se coby filozof vyjadřoval k otázkám politickým. Přitom Kroupa žádným vystudovaným politologem není, pouze to o sobě tvrdí – a ČT spolu s ním, aby „drželi basu“. Z původně dodržované titulatury „vedoucí katedry politologie a filozofie“ z Kroupy nakonec udělali „politologa“. Tady se ovšem nejednalo o nevědomost, ale o záměr, kterak mást veřejnost, aby se Kroupa mohl ukazovat v televizi. Jako filozof by tam nebyl zván, jako „politolog“ ovšem ano. Televize tak do omrzení pokračuje v ohlupování veřejnosti. Možná si řeknete, že je to „prkotina“. Bohužel – není.

O „politologu“ D. Kroupovi není ovšem zmínka ani v návrhu Kanceláře prezidenta republiky na udělení vysokého státního vyznamenání k 28. 10. 2024. Tam se konkrétně uvádí toto: „Prezident republiky propůjčuje řád Tomáše Garrigua Masaryka III. třídy panu Mgr. Danielu Kroupovi, doktorovi (= Ph. D.), politikovi, vysokoškolskému učiteli. Filosofu, signatáři Charty 77, bývalému poslanci a senátorovi za vynikající zásluhy o rozvoj demokracie, humanity a lidská práva.“ Exprezident republiky M. Zeman odbyl tuto událost pouhým konstatováním, že D. Kroupa i A. Šabatová jsou neúspěšní politici. Charta 77a napojení jejích členů na StB, to je úplně jiná kapitola, která by si vyžádala mnoho desítek stránek textu.

Na zveřejněnou informaci o udělení tohoto vyznamenání D. Kroupovi reagoval čtenář Ústeckého deníku J. R. těmito slovy: „Absurdní divadlo: blahem se tetelící chartista Kroupa přejímá vyznamenání od předsedy Základní organizace KSČ a agenta Pávka. Větší srandu fakt nelze vymyslet.“ (Ústecký deník, 1. 11. 2024, 4:30)

─────

Vloni jsem podrobněji komentoval návrh Poslanecké sněmovny (PS) na ocenění některých osob ke dni 28. 10. 2023. Byli tam jak výše jmenovaní lidé, tak i celá skupina bratří Mašínů (včetně Z. Mašínové). Prezidentovy výhrady vůči členům této skupiny trvají. Přesto tři z nich by toto vyznamenání dostat měli, protože komunistický režim je odsoudil k trestu smrti a následně, den po odhalení Stalinova sousoší na Letné, dne 2. 5. 1955, nechal popravit (C. Novák, V. Švéda a Z. Janata). Oni byli de facto popraveni místo obou Mašínů a M. Paumera, kterým se podařilo uprchnout na Západ.

Naopak: vyznamenání vloni neoprávněně obdržela Zdena Mašínová, třebaže žádnou protikomunistickou činnost – na rozdíl od obou bratrů a matky Z. Mašínové st. – nikdy neprováděla. V tomto případě se jedná o tragický omyl, jaký nemá v našich dějinách obdoby. V jiné demokratické zemi, která je právním státem, by kvůli tomuto „kiksu“ příslušný prezident republiky neprodleně abdikoval. Ten náš se tváří, že je všechno v nejlepším pořádku. Sebereflexe žádná, morálka nulová. P. Pavel opakovaně prokazuje, že je „zelená guma“, člověk, v jehož hlavě chybí mozek.

Někteří publicisté si v souvislosti s těmito státními vyznamenáními povšimli toho, že letos byl výběr kandidátů mnohem pestřejší, a to z různých oblastí našeho života. To je dobrá zpráva. Nechyběli tam ani lidé, kteří byli oceněni za svou statečnost při záchraně života jiných, např. při vážných dopravních nehodách. Tak trochu jako „výkřik do tmy“ tam působilo ocenění „in memoriam“ pro dobrovolníka ve válce na Ukrajině, Karla Kučeru, který padl u Bachmutu. Škoda, že se nenašla jiná vhodnější příležitost, jak tohoto mladého muže ocenit za jeho statečnost a hrdinství.

Při výběru vyznamenaných letos převažovali umělci, třebaže na počet obyvatelstva i na rozsah nejrůznějších profesí představují umělci složku víceméně okrajovou. Přesto tvořili nadpoloviční počet vyznamenaných. I tady se zdá, že vyznamenáni už byli skoro všichni. V té letošní „várce“ se jednalo nikoli o umělce špičkové, ale pouze tuctové, v řadě případů šlo o „rekvizity“ normalizačního režimu (P. Janda, D. Kolářová, M. Rottrová). Naproti tomu bylo ocenění herecké dvojice manželů J. Hlaváčové a L. Munzara zcela na místě.

Je škoda, že při představování jednotlivých laureátů státních vyznamenání nebyl dostatečný prostor pro nezbytně nutnou „edukaci“. V tomto případě mělo zaznít, že se jednalo o dva mimořádně talentované herce, navíc čestné lidi, kteří nepodepsali tzv. Antichartu v r. 1977, a to na rozdíl od vyznamenané D. Kolářové či na vyznamenání navržené D. Havlové (dříve Veškrnové). Ano, o Chartě 77 se na tomto slavnostním večeru hovořilo, avšak o stovkách signatářů tzv. Anticharty se pro jistotu raději mlčelo.

Z oblasti filmového umění byla vyznamenána i polská režisérka A. Hollande, kdežto z oboru opery to byla naše známá pěvkyně D. Pecková. Tentokrát přišla řada i na některé spisovatele (J. Rudiš, K. Lednická, P. Kosatík): jednalo se spíše o „módní“ autory. Za nevhodnou nominaci považuji havlistického „pisálka“ P. Kosatíka, který se podobně jako D. Kroupa vydává za někoho, kým není. V jeho případě je to profese „historika“. Při nedávném rozhovoru v pořadu „Interview ČT24“ (21. 11. 2024, 18:30) byl tento vyznamenaný hlasatel „pravdy a lásky“ správně označen za „publicistu, spisovatele a scenáristu“.

Svého ocenění se dočkal nejen P. Kosatík, který novému režimu slouží až do roztrhání těla, ale rovněž televizní dokumentaristka H. Třeštíková. Po zásluze byl naopak oceněn kameraman V. Smutný. Velké pozdvižení vyvolalo vyznamenání dvou poměrně známých herců: I. Trojana (řekl bych, že je u nás v posledních letech „přetrojanováno“) a O. Vetchého. Na druhém jmenovaném herci si „zgustli“ čtenáři a karikaturisté na internetu i sociálních sítích. Ti všichni tomuto herci připomněli jeho nedávné heslo: „S komunisty se nemluví!“ Od té doby si to „fialová sebranka“ poněkud upravila ve svůj prospěch: „Pouze s některými komunisty se nemluví.“

Již v loňském roce tvrdila Z. Mašínová, že PePa „je hodný komunista, který si to odpracoval“. Dnes už se o Z. Mašínové cudně mlčí – po té ostudě s neoprávněným vyznamenáním. À propos: Všimli jste si, že letos byl vyznamenán pouze jediný účastník III. odboje, dokonce německé národnosti? Čech ani jeden. Po blamáži se Z. Mašínovou se tomu vůbec nedivím. Ten „chytrák“, který to vloni poradil PePovi, by si zasloužil 25 ran holí „na holou“. (Tak byli „odměněni“ poražení sedláci u Chlumce nad Cidlinou v selském povstání v roce 1775.)

─────

Ke zbývajícím laureátům vysokých státních vyznamenání připojím ještě pár slov. Vyznamenání pro bývalého papeže Jana Pavla II. je jistě počinem chvályhodným. Mělo ovšem přijít již dávno, krátce po r. 1989. Důvod je prostý: Byl to právě tento pontifik ze země bývalého východního bloku, kdo měl nehynoucí zásluhu o pád komunistického režimu v této části Evropy. Samozřejmě – vyznamenání si bezpochyby zasloužila i architektka Eva Jiřičná, pocházející ze Zlína, která žije a pracuje především ve Velké Británii, kam odešla před nadvládou komunistů za minulého režimu.

Ostatní jména jsou tak trochu s otazníkem. Jsem přesvědčen o tom, že ani K. Kovanda, náš bývalý velvyslanec u NATO (pamatuji si tohoto uvědomělého soudruha jako studentského vůdce z let 1968-69 na FF UK), ani A. Šabatová, dcera „skalního stalinisty“ J. Šabaty z Brna, si vyznamenání nezaslouží. Znovu byla připomenuta kauza s týráním dvou chlapců v Kuřimi, do níž byla Šabatová zapletena. Za daleko horší považuji její zákulisní snahy prosadit své děti do dobře placených funkcí: jeden její synáček se účastnil levicového „puče“ v ÚSTR, druhého synka se maminka pokoušela „prostrkat“ na Ústavní soud. Naštěstí to nevyšlo. Naopak dcera S. Uhlová-Tožičková si docela dobře vede jako nezávislá novinářka, která se nebojí otevírat nepopulární témata, jimž se jiní žurnalisté vyhýbají jako čert kříži.

Mezi vyznamenanými byl i jeden již nežijící novinář – bývalý zpravodaj serveru „Aktuálně.cz“ v USA Daniel Anýž, který před rokem náhle zemřel. Za problematickou postavu, kterou se PePa rozhodl – bůhvíproč – vyznamenat, považuji exilového ekonoma Jana Švejnara. To je takový podivný pán, který se celých 35 let nového režimu tu a tam objevuje v médiích. Snad je to proto, že se chce připomenout a že by ho někdo mohl pověřit nějakou funkcí. Přitom stále působí na vysoké škole v USA. Dělat „politiku na dálku“ u nás zatím nejde, ale možná i to se časem změní. Když můžeme mít „majitelku cestovní kanceláře Poslanecká sněmovna“ neustále na cestách, proč bychom nemohli mít členy vlády „na dálku“? Jistě se už na tom pilně pracuje, aby podobný legislativní návrh mohl být schválen ještě touto Sněmovnou.

Pokud jste se na ceremoniál udělování státních vyznamenání dívali stejně pozorně jako já, jistě vám neunikla „soutěž“ našich pozvaných političek o to, která bude lépe oblečená: A. Schillerová ve starorůžových šatech, paní prezidentová Pavlová (= politručka Eva) se dmula pýchou v tmavomodrých saténových šatech, kdežto „progresivisticky“ odvázaná M. Pekarová-Adamová se rozhodla demonstrovat příslušnost ke koalici SPOLU svou odvážnou fialovou róbou. Byla to taková „pecka“, že ji ocenily i některé znalkyně v oboru oblékání z našich médií. Televize si nenechala ujít příležitost ukázat, kterak MPA kráčí „jako pávice“ okolo A. Schillerové. V dalších dnech na sebe obě tyto političky nehezky „poštěkávaly“ v Poslanecké sněmovně – jako pokračování této „módní přehlídky“. Muži to mají jednodušší: těm stačí oblek, košile a kravata, případně motýlek.

A úplně na závěr: Již o tom psali jiní komentátoři nebo čtenáři na internetu. Vyznamenáním bývalého ředitele České televize (ČT) Petra Dvořáka se prezident republiky P. Pavel v přímém přenosu „přiznal“ k tomu, že právě tomuto soudruhovi, který vstupoval do KSČ v září 1989, dva měsíce před památným Listopadem 1989, vděčí jak Fialova koalice, tak i on sám za své zvolení. Inu, je co oplácet!

Pavel nám to ostatně dal dostatečně najevo již tím, že jako moderátor televizního přenosu z Vladislavského sálu Pražského hradu, kde ceremoniál udělování vysokých státních vyznamenání probíhal, byl ustanoven beznadějně profláknutý presstitut Martin Řezníček. To je ten slouha každého režimu (za Babiše i za Fialy), který v debatě před prezidentskou volbou „nahrával na smeč“ P. Pavlovi tak okatě, že protikandidát A. Babiš neměl žádnou šanci.

A opět si toho všimli mnozí novináři (byl mezi nimi i můj oblíbenec z ČT, televizní „telátko“ jménem O. Pražák) přede mnou: V ČT, jak se zdá, se zřejmě zastavil čas. Zatím se nepokračuje v personálních výměnách (někteří redaktoři přesto tvrdí, že se rozhodli odejít z ČT sami). ČT nám dala jasně (na základě dohody s PePou) najevo, že všechno sleduje a o každém všechno ví. Kdosi zlomyslný se postaral o to, aby si televizní diváci mohli vychutnat ty kyselé obličeje politiků, kteří se nemají rádi, ale kdosi to zařídil tak, že podle zasedacího pořádku museli ve Vladislavském sále – jako na potvoru ‒ sedět vedle sebe. Byla to jistě „náhoda“, jak jinak. Proto se vedle sebe ocitli V. Rakušan a J. Mračková-Vildumetzová, ale i europoslanci D. Nerudová a F. Turek. Jen by mě zajímalo, v čí hlavě se tento nápad zrodil: zda v PePově, nebo v Součkově. Nevylučuji ani účast dvojice P. Kolář st. – S. Witowská.

Na rozdíl od našich karikaturistů, kteří měli tentokrát doslova žeň na internetu, se nehodlám vracet k tomu, že komunistický rozvědčík vyznamenává různé signatáře Charty 77. Tady šlo pouze o to, že komunista vyznamenával jiné, bývalé komunisty nebo jejich potomky. (Starý Šabata byl „komunista až na půdu“, dokud ho spolustraníci z této partaje nevyhodili a neposlali k lopatě. V tomto případě do vězení za tzv. protistátní činnost. Abych byl spravedlivý: J. Šabata i jeho zeť P. Uhl patřili k osobám, které byly za komunistického režimu nejdéle vězněny.)

Být na místě P. Pavla, začal bych vážně přemýšlet o tom, kde nechal tesař díru. Neumím si totiž představit, že by osoba tak těžce zkompromitovaná, jako je P. Pavel (a jeho manželka), mohla pokračovat ve své funkci i po porážce P. Fialy v parlamentních volbách 2025. Jediným řešením je abdikace prezidenta republiky hned následující den po vyhlášení výsledků voleb.

I kdyby k tomu PePa nenašel odvahu (hodnost generála z něho hrdinu nedělá), stejně už ho nikdo volit nebude! Mezitím již i těm největším naivkům, kteří PePovi dali v r. 2023 svůj hlas, „docvaklo“, koho si to vlastně zvolili. Od té doby je trápí špatné svědomí a v noci se často budí. Proto se dá předpokládat, že se příští státní svátek 28. 10. 2025 bude odehrávat již v úplně jiné režii. (Totéž platí pro Českou televizi. Tam je momentálně „přesilovka“ režisérů ze Slovenska.)

2. 11. 2025

‒ RJ ‒

Odkaz na články, které s tímto tématem souvisí: