Svobodné noviny na internetu

Možná jste to v té záplavě informací o světodějných činech Fialovy vlády ani nestačili zaznamenat. Kdo by taky registroval úplně všechno, co se u nás odehrává, že ano? Obyčejný občan má spoustu jiných starostí, než aby sledoval všechny prapodivné aktivity našich politiků. Když pak takovou informací čtu, pokaždé si říkám totéž: kdo může tyto „exoty“ volit? To mi hlava nebere!

Jen malou chvíli předtím, než jsem se rozhodl, že o nejnovějším politickém výstřelku dua Pekarová-Lipavský napíšu kratší článek, jsem se na internetu dočetl, že náš mimořádně neoblíbený „koktálek“ J. Jakob z TOP 09 sice studoval na dvou vysokých školách, ale ani jednu prý nedokončil. No – není sám. V ČSSD kdysi měli ve vedení strany jednoho podobného „borce“. Také on studoval na deseti školách, ale ani jednu nebyl schopen dokončit.

Ostatně – ministr J. Lipavský (dříve „Pirát“, nyní nestraník) je názorným příkladem toho, jak si na tom se vzdělaností u nás stojíme. Naposledy jsme měli ve vládě lidi bez vysokoškolské kvalifikace za vlády komunistů. Budu přesnější: na samém počátku jejich čtyřicetiletého vládnutí. I oni si velice brzy uvědomili, že řídit stát s pouhou kvalifikací člena KSČ nestačí. Pryč jsou ty časy, kdy stranická legitimace otevírala všechny dveře našich důležitých úřadů. Ani dnes tomu tak není.

Jeden z největších patolízalů v našich současných médiích, jistý Lukáš Vltavský z internetového časopisu „Super.cz“, dnes publikoval článek s tímto zajímavým titulkem: Pekarová Adamová s Lipavským s pompou otevřeli Diplomatickou akademii: Aby si Lipánek dodělal školu, vtipkují lidé (Super.cz, 10. 11. 2024, 8:33). Také tady beze zbytku platí ono okřídlené: Kdyby to nebylo k smíchu, bylo by to dozajista k pláči! Ano, až tak daleko jsme to s tou naší svobodou a demokracií dopracovali, tatíčku TGM!

„Prodavačka mobilů“ (se dvěma diplomy z VŠ) a „bakalář“ z jiné podobné školy zaujali ve Fialově koaliční garnituře vysoké posty, pro které nemají ani odbornou kvalifikaci, ani morální kredit, jenž by je opravňoval o něco takového vůbec usilovat. Zkrátka: dvěma „nulám“ se podařilo vyšplhat příliš vysoko, než aby si toho nikdo nevšiml. Proto se oba tito politici stali terčem kritiky občanů i osob s daleko vyšší kvalifikací a životními zkušenostmi. Nelze se tomu divit.

A protože se svět těchto představitelů „fialového hnusu“ začíná bortit – na zahraniční i domácí scéně ‒, využívají všech možných příležitostí, aby na sebe upozornili. Spoléhají rovněž na krátkou paměť voličů. Není to přece tak dávno, kdy sdělovacími prostředky proběhla informace o jisté soukromé vysoké škole v Kutné Hoře, kterou zakládali P. Fiala a V. Rakušan a na níž získala diplom v oboru „politologie“ bývalá ministryně H. Langšádlová. (I ona má diplom ze dvou podobných „vysokých“ škol. Přesto si neumím představit firmu, jež by tuto „odbornici“ zaměstnala. Já bych jí nesvěřil ani místo uklízečky.) Zmíněná škola po nějaké době zkrachovala a zanechala po sobě velké dluhy.

Ano, podobných případů je u nás celá řada. Snad jen pro úplnost uvedu, že mnoho let se táhl případ povolení k činnosti jisté „Diplomatické akademie“, kterou před kdysi založil bývalý lidovecký předseda a ministr zahraničí – Cyril Svoboda. Ani on není kariérním diplomatem, ale v oblasti zahraničních věcí a diplomacie se nějakou dobu pohyboval. Lipavský před nástupem do své funkce nikoliv. Proto srovnávat tyto dva ministry jednoduše nelze.

Totéž ostatně platí i o bývalém ministru zahraničí za ČSSD – L. Zaorálkovi. Oba mají aspoň doktorský titul před jménem, kdežto Lipavský je prachobyčejný „bakalář“. Takovou ostudu jsme tady ještě nikdy v minulosti neměli. Bývalo naopak zvykem, že ministři zahraničí se rekrutovali z řad kariérních diplomatů. K těm ostatně patřil jak prvorepublikový ministr K. Krofta, tak i prokomunistický kolaborant z řad sociální demokracie Z. Fierlinger.

Již titulek uvedeného článku L. Vltavského potvrzuje, že naši čtenáři nejsou hloupí a že pochopili, oč v této „taškařici“ okolo „Diplomatické akademie“ ve skutečnosti jde. Po „řediteli soukromého gymnázia“ P. Gazdíkovi (STAN) se tady nabízí jiný „ředitel“, tentokrát oné Diplomatické akademie. Zda se jím politický přeběhlík J. Lipavský, který představuje toho nejodpudivějšího kolaboranta současné vládní koalice, stane, to ukáže až čas. Možná to ani v tak krátké době nestihne.

Doba „kralování“ Fialovy vlády se totiž chýlí ke konci. Příliš toho již nestihne. Proto ten spěch a překvapivé aktivity tam, kde bychom to nečekali. Co bude po parlamentních volbách 2025 dělat naše „prodavačka mobilů“, je jasné. Vrátí se nejspíš ke své původní profesi. Mobily se stále prodávají a prodávat ještě nějakou dobu budou, než je nahradí vyspělejší technika.

Otevření před veřejností utajované „Diplomatické akademie“ osvětluje i chování našich koaličních představitelů ve vztahu ke jmenovaným dvěma politikům: C. Svobodovi a L. Zaorálkovi. Svoboda nakonec povolení k provozování své školy dostal, ale jde o školu soukromou – bez státního „požehnání“. S „Diplomatickou akademií“, u jejíhož zrodu stojí dva vysocí představitelé vládní koalice, tomu bude nejspíš jinak. Pouze se tam přesune personál z již existující podobné školy, jež působí při Ministerstvu zahraničí ČR. Nehledejme v tom žádné záhady! Když se chce, všechno jde!

A co titulek mého článku? Je to samozřejmě nadsázka, hyperbola. Zřízení oné „Právnické školy pracujících“ pro dělnické kádry, které měly nahradit politicky nevyhovující prokurátory a soudce nastupujícího komunistického režimu po roce 1948, pouze dočasně vytvořily jakousi „dvojkolejnost“ v systému výchovy právnického dorostu na počátku 50. let 20. století. Změna poměrů v naší justici po tzv. Vítězném únoru 1948 souvisela s přijetím některých nových zákonů namířených proti „třídním nepřátelům“ nového režimu: především zákona na ochranu lidově demokratické republiky č. 231/1948 Sb., jakož i nového trestního zákona z roku 1950.

Rovněž zmíněný „experiment“, který měl pomoci komunistickému režimu při likvidaci zbytků svobody a demokracie, byl pouze dočasným opatřením. Přesto absolventi tohoto jednoletého (později dvouletého) studia získávali titul „JUDr.“ (Měla jej i známá dělnická prokurátorka L. Brožová-Polednová z procesu s JUDr. M. Horákovou.) Umožňovalo jim to, aby se mohli tvářit jako „plnohodnotní“ odborníci v oboru práva. Mnozí z těchto absolventů působili v justici nejen do konce bývalého režimu, ale i v režimu postkomunistickém, po roce 1989. Jednalo se o „plevel“, jenž znehodnocoval úroveň vzdělání na našich státních vysokých školách a vrhal zároveň špatné světlo na „přeideologizované“ školství za minulého režimu.

Daleko větším nebezpečím, než představuje ona mnou kritizovaná „Diplomatická akademie“, je celý systém soukromých vysokých škol, na nichž se dá získat diplom za daleko snazších a výhodnějších podmínek, než jaké vládnou na veřejných státních školách. Tato soukromá „učiliště“ bychom měli radikálně omezit: nejlépe je zrušit jako celek.

Počkejme si, co se z toho „vyvrbí“! Osobně tomu nedávám velkou šanci na úspěch. Přestřihávání „pásky“ u podobných akcí je běžnou součástí politiky. Ministři dopravy D. Ťok nebo M. Kupka by o tom mohli dlouze vyprávět. Až Pekarová a Lipavský zmizí v propadlišti dějin, nikdo si na tuto epizodu z jejich působení ve vysokých funkcích ani nevzpomene. „Nula“ vždy zůstane nulou: v matematice i v životě.

10. 11. 2024

‒ RJ ‒