Svobodné noviny na internetu

Jsou historická výročí, na něž nemůžeme být příliš hrdí. V naší polistopadové minulosti to platí pro celý rok 1992, kdy narůstající nesoulad v soužití Čechů a Slováků, hlavně ovšem vinou politiků, nakonec vyústil v rozhodnutí ukončit existenci společného státu. Oné Československé republiky, u jejíhož zrodu v r. 1918 stáli T. G. Masaryk, E. Beneš a M. R. Štefánik (spolu s tzv. Muži 28. 10. 1918).

Stačily tři roky od slavného Listopadu 1989, aby politici pokazili všechno, co se „otcům zakladatelům“ československého státu podařilo uskutečnit a co nezničili ani němečtí okupanti, ani po nich vládnoucí komunisté. Ti poslední pouze stáhli tuto republiku z první desítky nejvyspělejších ekonomik světa až někam do čtvrté desítky rozvojových států. K nim od té doby patříme i nadále, byť se tím nikdo nechlubí. Není totiž čím.

Současný premiér P. Fiala, když se ještě chystal na jmenování do čela své vlády, z níž se postupem času stala vláda „ukrajinská“, sliboval cosi o tom, že se brzy mezi těch deset nejlepších států světa opět vrátíme. Kdeže loňské sněhy jsou!

─────

Bez slovenské „berličky“ to stále neumíme…?

Ale teď vážně. Třicet let od rozdělení společného státu je již docela dlouhá doba na to, abychom se od těch Slováků konečně „odstřihli“. Zatím se nám to moc nedaří, jak o tom svědčí účast Slováka s nejasnou předlistopadovou minulostí, Jozefa Síkely, ve Fialově vládě. Momentálně to vypadá tak, že tento „popleta“, který v souvislosti s řešením energetické krize blábolí něco o „závětrných“ elektrárnách, rozhoduje o tom, zda bude během letošní zimy čím svítit a topit, a to jak v domácnostech, tak i ve výrobních podnicích.

Pokud se nám tedy něco za těch posledních třicet let nepovedlo, pak je to právě osamostatnění od Slováků. Zdá se, že to je taková česká posedlost – ještě od časů, kdy v budově ÚV KSČ na nábřeží Ludvíka Svobody (zdravím moderátora ČT24 J. Železného!) seděl „milovaný soudruh“ G. Husák. Z lásky k němu máme dodnes všude plno Slováků, kterým se nechce vrátit do jejich původní vlasti, protože tam by se neměli tak dobře jako u bratrů „Čehúnů“. Hloupí čecháčci jim tady podstrojují a někteří si ještě na vedlejšák k tomu přibrali i péči o Ukrajince. Nenajdete v Evropě obětavější (= hloupější) národ!

A ještě něco, co by nemělo zapadnout. Až budete číst níže přiložený článek o rozdělení Československa v r. 1992, nezapomeňte si pořádně prostudovat jména všech těch „hrobařů“ Československa. Řada z nich dodnes „dřepí“ v Poslanecké sněmovně, nebo se aspoň „ometá“ v politice. (Ten, kdo se odnaučil pracovat, toho už nikdo nepřinutí, aby začal znovu „hákovat“ ve fabrice.) Bylo by proto načase, aby si tito jedinci konečně našli nějakou jinou práci, než je parazitování na penězích daňových poplatníků. Ale protože tyto politické vyžírky nic neumí, budou tam muset sedět až do smrti. Nebo do okamžiku, kdy je nespokojený lid vyhází oknem ven. Čtvrtá pražská defenestrace pravděpodobně proběhne hned v prvních měsících příštího roku: jen co se trochu oteplí.

Zopakuji to ještě jednou: Mají-li Češi nějaký problém (kromě zdražování úplně všeho a strachu z války), pak je to jejich neschopnost a neochota zbavit se věčného poručníkování ze strany Slováků. Nový ministr vnitra V. Rakušan nám po jmenování Fialovy vlády sliboval, že provede důkladnou „deagrofertizaci“ státních úřadů. Jak to celkově dopadlo, nevím, ale zaryté mlčení svědčí o tom, že nejspíš blbě.

Naopak se stáváme svědky toho, že například Česká televize si už nevystačí se svými zaměstnanci, známými propagandisty a odborníky na „válčení“. Proto v této televizi neustále vystupuje jakýsi penzionovaný generál z Bratislavy. (Bude to asi podobný komunistický lampasák, jako je prezidentský kandidát gen. P. Pavel).

Televizní šéfové nepohrdnou ani dalšími „veleodborníky“ na válečnou propagandu. Nedávno nám ČT24 nabídla rozhovor přímo před ruskou ambasádou v Bubenči s jakýmsi zaměstnancem Ústavu zahraničních věcí při Zamini, který se jmenoval Matúš Halás. Zkrátka: Slovák s maďarským jménem, který se ještě nenaučil česky ‒ na rozdíl od J. Síkely. Divím se tomu, že se v desetimilionovém národě nenajde dost českých odborníků. Možná to bude tím, že se nikdo z nich nechce kompromitovat vystupováním v této skrz naskrz prohnilé televizi.

I tak jsem přesvědčen o tom, že po třiceti letech od „rozvodu“ manželství Čechů a Slováků si už zasloužíme, abychom se dokázali o své věci postarat sami. Bez Slováků. Kdo toho není schopen, ať se odstěhuje na Slovensko!

─────

O schvalování „Zákona o zániku ČSFR z 25. 11. 1992“ viz článek: Rozdělení Československa bylo nelegitimní (SN č. 12/2017, vloženo 27. 12. 2017, ZDE).

24. 11. 2022

‒ RJ ‒