Svobodné noviny na internetu

Poslední říjnová stránka v kalendáři. Neděle – první listopad. Dodejme: roku 2020. Ve společnosti zcela mimořádná situace oproti rokům předcházejícím. Netřeba blíže vysvětlovat proč, proč, proč. Protože jsou tady epidemiologická opatření…

Podle liturgického kalendáře připadá na tuto neděli Slavnost Všech svatých. Je slavena celým katolickým a ortodoxním křesťanstvím. Ale s jistým rozdílem: církve západní v tento den 1. 11., církve východní však o první neděli po letnicích.

Z historického vývoje víme, že na Východě byl od 4. století po Kr. slaven svátek všech mučedníků, ale také v různých termínech (syrský nebo byzantský obřad). Proto za papeže Řehoře III. a následně Řehoře IV. byl svátek stanoven právě na 1. listopad, den posvěcení římského Pantheonu. Od 8. století pak v Irsku a Anglii, v Římě od 9. století.

Vrátíme-li se do současnosti, věřící již znají, že nedělní bohoslužby (různých církví) přenáší Česká televize. (Tv NOE každý den) Tentokráte to byla bohoslužba z Komunitního centra Matky Terezy v Praze-Hájích. Celebroval pražský biskup Mons. Václav Malý, který již v úvodním pozdravu oslovil především věřící u televizních obrazovek slovy: „Neklesejte na mysli, žijme v naději!“ Současně poděkoval všem, kdož v tuto náročnou dobu přinášejí oběti ve prospěch druhých, především pak všechen zdravotnický personál.

Z liturgického čtení lze připomenout slova autora Zjevení, která píše pronásledovaným křesťanům. Z žalmu pak slova: „Hospodinu náleží země i to, co je na ní, svět i ti, kdo jej obývají…“ Z evangelia pak jedno z blahoslavenství: „Blahoslavení milosrdní, neboť oni dojdou milosrdenství“… Nejspíše nám chybí mnohé, abychom si to dokázali uvědomit a vložit do svých každodenních činností. Všeobecně do celého svého života.

***

O den později nejen církev, ale i mnozí nevěřící si připomínají Památku všech věrných zemřelých. Ta patří mezi nejrozšířenější, neboť ji svým způsobem uznávají právě i ti nevěřící. Vzpomínají na své zesnulé, přicházejí na hřbitovy, nebo jiná pietní místa, aby zde položili kytičku, zapálili svíčku. Pro věřící je to především víra ve vzkříšení lidského těla. Proto se při bohoslužbě zapaluje velikonoční svíce, paškál, právě jako symbol nikoliv smrti, ale vzkříšení.

„Jako Ježíš umřel a vstal z mrtvých, tak s Ježíšem přivede Bůh i ty, kdo zesnuli ve spojení s ním. A jako pro svoje spojení s Adamem všichni propadli smrti, všichni budou povoláni k životu… Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám…“

Dovoluji si na tento text současně upozornit také z toho důvodu, k čemu v posledních dnech došlo ve Francii. Dnešního rána přišla zdrcující, zarmucující, ale i burcující zpráva i z nedaleké Vídně! Co nás ještě čeká, když celý svět je již naruby?!!!

Poutník František

Nikdy nezapomeňme!