Železné a narezlé ‒ František Růžička
Po dvou letech se do metropole jižních Čech vrátily dvoudenní historické slavnosti, prezentované jako „Železné a zlaté České Budějovice 2019“ ‒ coby jedinečná královská slavnost jihočeského regionu. V pořadí již třetí ročník se uskutečnil na několika lokalitách: Piaristickém náměstí, Zátkově nábřeží a Sokolském ostrově o prvním víkendovém termínu, a to bezprostředně po zahájení nového školního roku. Jako by to současně přímo navazovalo na zahájení topné sezóny s rozverně měnícím se počasí.
Slavnostní, páteční teplý večer byl na Piaristickém náměstí zahájen v 19.00 hodin středověkým řemeslným trhem s doprovodným programem. Několik desítek interaktivních ukázek známých i dávno zapomenutých řemesel a dobový program s osobami v odpovídajícím oblečení, hudba, kejklířská vystoupení… Klidně můžeme napsat: společenská atmosféra a zábava, jak má být. K tomu nepřeberné množství dobrého pití i jídla. Snad tomu tak bývalo i tenkrát, v dobách „krále železného a zlatého“. Postupně se zaplnil nejen „Piarisťák“, ale i všechny přilehlé lokály, výčepy, kavárničky…
Jediné velké tajemství musím prozradit – fernet jste tady nesehnali! Nezbylo, než až někde po cestě k domovu, za již úplného setmění, kdy se obloha povážlivě začala zatahovat.
Bohužel. Hned z časného rána to začalo, teplota šla o desítku dolů, z nebe začaly padat studené kapky, popoháněné nepříjemným a chladným větrem. Ani psa by do té sloty nevyhnal. Ale co dělat, slavnosti musely pokračovat. Od 10.00 hodin opět na Piaristickém náměstí pokračováním středověkého řemeslného trhu s doprovodným programem. Ten se postupně rozšířil na Zátkovo nábřeží a Sokolský ostrov. Brzy po obědě na hlavním pódiu moderátorka Ivana Šimánková začala představovat významné osoby, které v průběhu dějinného toku prošly tímto královským městem. Ale nejen prošly, přímo dění města, byť již nebylo královské, značně ovlivnily. To byste se divili, kdo všechno se přišel ukázat, byť to v jednom okamžiku Ivance zamlžilo brejličky a rozhodilo papíry se scénářem. Ale s profesionalitou sobě vlastní se s tím za pomoci přispěchavšího pážete rychle vypořádala… Zcela pochopitelně, že prvním musel být královský purkrabí na Zvíkově Hirzo z Klingenbergu, který to tu kdysi s pověřením královským vyznačkoval, vykolíkoval, vše zaznamenal a předal Katastrálnímu úřadu, který z toho dosud profituje.
Bez výčitek svědomí, nelze vyjmenovat všechny: Jan Valerián Jirsík (čtvrtý biskup českobudějovický, zakladatel prvního českojazyčného gymnázia, vlastenec, buditel), Albrecht von Lanna (průmyslník, stavitel, loďař), August Zátka (právník, mluvčí budějovických Čechů), Leopold Hájíček (majitel realit, velkopodnikatel, spoluzakladatel smaltovny), Josef Taschek (český politik německé národnosti, dlouholetý starosta, zakladatel spolku budějovických obchodníků), Carl von Hartmuth (průmyslník, zakladatel slavné tužkárny), Ondřej Puklice ze Vztuh (zámožný měšťan, 11x zvolený purkmistrem, oddaný králi Jiřímu, svržený z okna, uvězněný, poté zemřel), Jindřich Librarius (spoluzakladatel a první převor dominikánského kláštera a osobní zpovědník krále)… A na samém konci průvodu představovaných slavná děva Ema Destinová (operní pěvkyně, sopranistka světové úrovně). Že jsme na někoho významného zapomněli? Ach ano, ale s tím se ještě v průběhu dalších hodin dnešního odpoledne setkáme v plné jeho slávě a majestátnosti. I přes nepřízeň počasí to bylo vydařené putování dějinami města České Budějovice.
Postupně se promenádující osobnosti i volně potulní zvědavci přesouvali na Sokolský ostrov, kde již parkovalo stádo koní, chystajících se na bojová rytířská utkání po příjezdu samotného „krále zlatého a železného“ Přemysla Otakara II. Jeho příjezd byl ohlášen na šestnáctou hodinu, takže byl dán prostor převážně dětské volné zábavě… Střelba z luku, hod na cíl (nikoliv granátem), zdolávání překážkových nástrah a hlavně bojové klání, při kterém se to mydlilo hlava, nehlava. Kluci, holky, malí, velcí. Důležité bylo soupeře trefit jako hřebík přímo na hlavičku. Dokonce i slzičky tekly… Nad vším kralovali dělostřelci, takže blízko kanonu nebylo radno postávat. Raději na kávu do vestibulu nedalekého plaveckého stadionu, zatím ještě v nedokončené přestavbě. Ale teplo je teplo a k chuti přišla i káva z prodejního automatu.
Snad to byli právě dělostřelci, kteří ohlušujícími ranami polekali královské koňstvo, které tak muselo absolvovat uklidňující terapii. Kéž by to tak jednoduché bylo i na nádražích naší slavné SŽDC… Ale čtvrthodinka pouhá, co to je proti věčnosti a trpělivosti krále Přemysla. V plné parádě dorazil, lid přítomný pozdravil, popřál všeho možného, zejména pak dobudování dálnice D3 a obchvatu města.
A především dostatku sil a čestnosti při následujícím rytířském souboji. Režisér to vše shrnul pod pojem „Sedmero rytířských ctností“. Kdyby tomu tak bylo nejen na nedalekém rathausu, ale na celé politické scéně současnosti… Závěrem vyhlášení vítězů a po setmění (19.30) ještě ohňová show.
Věřme v dobrodiní - bychom se za dva roky opět plni dobrého zdraví a ještě vylepšeného optimismu zase setkali. Třeba už i ta nezdravá klobása a pivo budou pro důchodce lacinější (?).
František Růžička (Hlas svědomí)
Zvíkovský purkrabí
Přijíždí král
