Svobodné noviny na internetu

Uštěpačným kritikům našeho pana premiéra, kterého nám závidí celá Evropská unie (ne každá země si může dovolit postavit do svého čela takového „vykuka“), kteří navrhují, aby A. Babiše v onom muzeu vystavili ve speciální, neprůstřelné vitríně (na způsob „Věstonické venuše“, ale oblečeného), vzkazuji: Tak to myšleno nebylo!

O záměru vybudovat v chátrající věznici v Uherském Hradišti „Muzeum totality“ se uvažuje již dlouhá léta. Bohužel, jak se u nás stalo zvykem, zatím se o tom pouze mluví a mluví. Kecání (nejlépe o ničem) jde totiž našim politikům v Čechách, na Moravě a ve Slezsku ze všeho nejlíp. Již politik a novinář K. Havlíček Borovský (1821-1856) pranýřoval tuto podivnou zálibu svých současníků v jalovém žvanění, které nic nestojí, a v lenošení zároveň.

Není to tak dávno, kdy jsme v SN zveřejnili fotografii, na níž je zachycen A. Babiš (ANO 2011), tehdejší ministr financí ve vládě B. Sobotky (ČSSD), kterak kráčí v doprovodu lidovce D. Hermana, ministra kultury v téže koaliční vládě, chodbou nechvalně známé věznice v Uh. Hradišti. (Viz článek „Lidovci už zase provokují?“, SN č. 6/2019, vloženo 18. 6. 2019, ZDE).

Již v té době se A. Babiš nadchl pro myšlenku, že by právě tady, v místech, kde se sadističtí vyšetřovatelé komunistické Státní bezpečnosti (StB) dopouštěli (na tehdejší poměry) neslýchaných ukrutností, srovnatelných s hrůzami nacismu, vůči politickým vězňům komunistického režimu, a to mučení elektrickým proudem, mělo být zřízeno „Muzeum totality“.

Pokud byste si marně lámali hlavu nad tím, proč právě Babiš, jeden z komunistických prominentů předlistopadového režimu a bývalý agent StB, prosazuje tak zvláštní záměr, důvod je nasnadě: ČR je jednou z posledních, ne-li vůbec poslední, zemí bývalého sovětského bloku, kde obdobná „paměťová“ instituce, jež by upomínala na zločiny komunistického režimu, zejména mladou generaci, dosud neexistuje. Je to velmi špatná vizitka pro stát, který si svého času hrál na „premianta“ transformačního procesu od totality k demokracii.

Kolegové-historici, kteří se zabývají dějinami Druhé světové války a protinacistického odboje, mě jistě doplní: nemáme ani „Muzeum II. (protinacistického) odboje“. Ano, doopravdy nemáme. Žádná z polistopadových vlád, ať už „pravicových“, či „levicových“, pro to nic neudělala. Celých třicet let měli totiž naši politici, kteří jsou momentálně „u lizu“, jiné starosti. Hlavně „hrabat“, aby si nahospodařili co nejvíc korunek na dobu, až v politice nebudou. To platí také pro dnešní reprezentaci ČR – napříč politickým spektrem. Taková je celá, nepřikrášlená pravda.

Co se týká záměru na přebudování nevyužívané věznice v Uh. Hradišti na „Muzeum totality“, není od věci připomenout jednu historku, která je s tímto „projektem“ A. Babiše spojena. Premiérův „kámoš“ a jeho dobrovolný „advokát“ v kauze Čapí hnízdo, zlínský hejtman Jiří Čunek (KDU-ČSL), na jaře loňského roku, během Babišovy návštěvy Zlínského kraje, navrhoval, aby se průvodci v tomto „Muzeu totality“ stali dva známí komunističtí poslanci: Zdeněk Ondráček (zvaný „Mlátička“) a Miroslav Grebeníček (bývalý předseda KSČM a syn jednoho z vyšetřovatelů StB v Uh. Hradišti). Je to neuvěřitelná drzost! Být na místě Z. Ondráčka, ale i M. Grebeníčka, vyřídil bych si to s tímto hejtmanem jako chlap: ručně a stručně (ve stylu pohádky „Obušku, z pytle ven!“).

Jak známo, zlínský hejtman J. Čunek za minulého režimu ‒ na rozdíl ode mne ‒ k žádným nesmiřitelným protikomunistickým bojovníkům nepatřil. To jen dnes dělá ramena – jako že ano. Před rokem 1989 totiž o tomto „hrdinovi III. odboje“ nikdo ani neslyšel. O to plamennější řeči tento lidovecký žvanil vede dnes, kdy už mu žádné nebezpečí nehrozí.

Podobných „statečných cínových vojáčků“ máme u nás tisíce a v politice po celé republice stovky. Jsou to stejní tlučhubové a vypravěči „nových pověstí českých“ – jako J. Čunek. Jejich opožděný antikomunismus je jen laciná póza pro nalákání naivních voličů, kteří mají v hlavě vymeteno, jakož i pro mnohé mladé důvěřivce, kteří v životě ještě nic nezažili.

─────

Jak se zdá, Babišovy politické plány, kterak si ještě nějakou dobu udržet popularitu na potřebné úrovni, se pomalu, ale jistě začínají proměňovat v umanutost. Patří sem jak projekt „vládní čtvrti“ pro 10 tisíc úředníků z ministerstev a dalších centrálních úřadů (dříve v Letňanech, nyní v Malešicích), tak i myšlenka „Muzea totality“.

Budu naprosto upřímný: revitalizace chátrajícího a dlouhá léta nevyužívaného objektu věznice v Uh. Hradišti je skvělá myšlenka. Chce to jediné: najít dost peněz na její realizaci. Pro bývalého ministra financí by to neměl být velký problém. Politicky nejschůdnější variantou by bylo získání podpory pro tento projekt napříč politickými stranami v parlamentu. Jediná strana, která nejspíš bude proti, je KSČM.

Premiéru A. Babišovi nelze upřít, že je velmi pracovitý a že si dokáže jít za svým, ať to stojí cokoliv. Politicky se to sice může dočasně vyplácet, avšak z dlouhodobého hlediska nikoliv. Až se ukáže, že jsou tyto plány nerealizovatelné (u „vládní čtvrti“ to již víme), nezbude Babišovi nic jiného, než aby hodil vinu za neúspěch této akce na někoho jiného. Hádejte, na koho?

Přesto se pokusím být objektivní a ne tak pesimistický. Babišovu „misi“ (spíše roli „spasitele“ ze Slovenska) v české politice považuji za největší neštěstí, které český národ potkalo od srpnové invaze z roku 1968. Myšlenka „vládní čtvrti“ je totiž naprostý nesmysl. Je to mrtvě narozené dítě. Praha takovou čtvrť nepotřebuje. Navíc: její vybudování by vygenerovalo neplánovanou řadu dalších problémů.

─────

Zcela jiné je to se záměrem vybudovat „Muzeum totality“ v Uh. Hradišti. Pro tento okrajový region by to byl velký přínos. Zřízení této „paměťové“ instituce by dokázalo přitáhnout do odlehlého (nechci použít výraz „Bohem zapomenutého“, který je přesnější) Zlínského kraje daleko víc turistů, než má dnes. „Muzeum totality“ by se mohlo stát cílem vzdělávacích výprav žáků i studentů z celé republiky. Existence tohoto muzea by jistě napomohla ke zvýšení povědomí dnešních mladých lidí o režimu před rokem 1989.

[Návštěvu Uh. Hradiště by bylo možno spojit s prohlídkou archeologických lokalit z doby Velké Moravy ve Starém Městě u Uh. Hradiště (včetně Metropolitní výšiny v Uh. Hradišti-Sadech) a v Mikulčicích u Hodonína, jakož i s památkou UNESCO – Květnou zahradou u zámku v Kroměříži, případně s Baťovým Zlínem – jako ukázkou osobité architektury tohoto „zahradního města“.]

Myšlenku na zřízení tohoto muzea vítám, a to navzdory tomu, že tento odvážný projekt prosazuje osoba tak kontroverzní, jako je A. Babiš. Daleko „nestravitelnější“ je totiž pro mne jiná postavička celého příběhu věznice v Uh. Hradišti, a to podivný lidovec se židovskými kořeny a současným obdivem k sudetským Němcům – D. Herman.

Něco takového moje hlava nebere. Hermanovo angažmá v této věci pokládám za velkou politickou provokaci, která je nepochybně řízena ze zahraničí. (Naši lidovci v čele s M. Výborným jsou totiž příliš hloupí na to, aby něco tak rafinovaného vymysleli. Chtějí se pouze zachránit před pádem do propadliště dějin. Toť vše.) Babiš by si měl proto dávat dobrý pozor na to, aby se nestal obětí možného spiknutí ze strany lidoveckých „loutkovodičů“.

Výše zmíněného plešatého pána, který se zatím úspěšně vydává za člena KDU-ČSL, bych doporučoval vystřelit na Mars. Mohl by se tam (spolu se soukmenovci B. Posselta) pokusit kolonizovat tuto kdysi již obydlenou planetu. Vidím to jako mnohem prospěšnější aktivitu než kibicování tohoto holohlavce na téma „Muzea totality“.

A co vzkázat současnému, zoufalému vedení KDU-ČSL? V osobě D. Hermana jste si nasadili pořádnou veš do kožichu. Brzy se o tom budete moci přesvědčit. Kdo chce kam, pomozme mu tam!

10. 11. 2019

‒ RJ ‒