Vydávání poslance Z. Ondráčka k trestnímu stíhání
Motto: „Podvod a klam zradí se sám.“ (České přísloví)
Vydávání našich politiků k trestnímu stíhání je procedura, která opakovaně, případ od případu, potvrzuje, že naši zákonodárci sami sebe považují za „nadlidi“, pro něž neplatí zásada rovnosti všech občanů před zákonem.
Zatím všechny pokusy o zrušení nebo alespoň omezení rozsahu poslanecké imunity, která by se měla vztahovat výhradně na výroky, pronesené na půdě parlamentu, nikoli mimo něj a už vůbec ne na běžnou kriminalitu, skončily vždy nezdarem.
Když totiž dojde na pověstné „lámání chleba“ a policie svým vyšetřováním prokáže, že ten či onen poslanec je ve skutečnosti lump, který patří do vězení, je dotyčné osobě najednou imunita dobrá – jako záchranný kruh pro tonoucího či záchranná brzda pro dopravní prostředek, jenž přestal člověka poslouchat.
Nebýt poslanecké imunity a monarchistického přežitku prezidentských milostí (přesněji: abolice), žilo by se nám v naší zemi lépe (nikoli babišovsky líp). Občané by konečně měli pocit, že všichni jsou si doopravdy rovni před zákonem a že každý jedinec, který se něčím proviní, bude po zásluze potrestán, někdy i vězením.
Leč – to se u nás stále ještě neděje. Navzdory tomu, že již 29 let žijeme v obnovené demokracii a údajně budujeme „právní stát“. Nebudujeme. Pouze o něm celou tu dobu žvaníme. Pro jeho skutečné vytvoření jsme zatím mnoho neudělali. Stále jsme na začátku…
_________
Když po volbách v říjnu 2017 začal složitý proces ustavování orgánů Poslanecké sněmovny (PS), největší zápas se tehdy odehrál o to, jaké bude mít složení a kdo povede Mandátový a imunitní výbor PS. Ten totiž rozhoduje o tom, zda bude, či nebude poslanecký provinilec vydán k trestnímu stíhání orgánům Policie ČR. Jedno z prvních hlasování se tenkrát týkalo poslanců J. Faltýnka a A. Babiše.
Tou nejpodstatnější skutečností totiž bylo, že jako předseda tohoto výboru byl „hlasovací koalicí“ (ANO 2011, KSČM, SPD) „protlačen“ komunistický právník S. Grospič. Od začátku nebylo pochyb o tom, že komunisté budou dělat všechno pro to, aby jejich poslanci a rovněž jejich „spojenci“ k trestnímu stíhání vydáváni nebyli. Tak to funguje již celý rok – od parlamentních voleb 2017.
Poté, kdy byli Faltýnek a Babiš již podruhé vydáni k trestnímu stíhání kvůli dotačnímu podvodu v kauze „Čapí hnízdo“, toto vyšetřování „zamrzlo“ a od té doby se neděje vůbec nic. (Právnickou terminologií: nejsou konány žádné úkony trestního řízení.) Zřejmě se čeká, že to tak vydrží až do konce mandátu této Sněmovny. A pak? Přijde další potopa světa…
Každému, kdo tento nepřirozený stav sleduje, musí být zřejmé, že náš „právní stát“ nefunguje a že někdo velice účinně sype do soukolí naší justiční „mašiny“ písek. Zdá se, že vysoce postaveným právníkům tento bezprávní stav nevadí. Navíc se tito lidé tváří, jako by bylo všechno v pořádku, i když není.
_________
Trestní stíhání poslance Z. Ondráčka (KSČM), které inicioval bývalý kandidát na funkci prezidenta republiky M. Horáček, je záležitostí z úplně jiného soudku. Vlastně se jedná o občansko-právní kauzu, ale vzhledem k politické závažnosti se navrhovatel rozhodl, že na dotyčného poslance podá trestní oznámení za výroky, které ho měly v prezidentské kampani poškodit. Ondráček totiž veřejně prohlašoval, že M. Horáček byl za minulého režimu agentem StB (krycí jméno: Sázkař), a to navzdory tomu, že v Archivu bezpečnostních složek, který spravuje ÚSTR, se spisy o M. Horáčkovi nevyskytují. (Lépe řečeno: nedochovaly se.)
Inu, kde nejsou důkazy, tam nelze věc ani objektivně posoudit, natož pak rozsoudit. To však neznamená, že tyto „chybějící“ spisy z činnosti předlistopadové StB nejsou někde dobře schované, aby mohly být v příhodný okamžik vytaženy na světlo. Z toho plyne ono sebevědomí a jistota, jak nám ji ostentativně předvádí poslanec Z. Ondráček. Jistě dobře ví, proč tak činí.
Mám-li být upřímný, spíše jsem ochoten věřit Ondráčkově verzi „příběhu“ o M. Horáčkovi. Ale co s tím, když důkazy chybí? (Nepochybuji o tom, že někde existují alespoň mikrofiše či fotokopie původního spisu.) A jistě není náhodou, že se po více než 25 letech objevila kauza agenta „Bureše“ (alias Babiše). Ta jen potvrzuje fakt, že i po desítkách let někdo ze zákulisí stále manipuluje našimi politiky.
Ti poslanci, kteří „zařídili“, aby se spor „Ondráček versus Horáček“ nedostal k soudu, ve skutečnosti zachránili naši společnost před obrovským skandálem. Kdyby vyšlo najevo, že Ondráček má pravdu a že část spisů StB je skutečně kdesi ukryta, aby mohla být kdykoli použita proti politickým exponentům polistopadového režimu, znamenalo by to, že celých 30 let jsme žili ve velké lži o „sametové revoluci“, v níž naši stateční disidenti vybojovali svobodu a demokracii na zlých komunistech a estébácích. Ukázalo by se, že to nebyla pravda a že nás V. Havel a spol. vodili za nos. A nutno dodat, že se jim to úspěšně po celou tu dobu dařilo.
Jak to tedy bylo v Listopadu 1989, to se zase letos nejspíš nedozvíme. Někdo má navzdory tomu, že již uplynulo bezmála 30 let (to je celá jedna generace), stále zájem na tom, aby pravda zůstala i nadále TABU. Strážci „odkazu“ V. Havla, tohoto „svatého“ všech komunistů a estébáků, budou i nadále dělat všechno pro to, aby se veřejnost pravdu o „sametovém podvodu“ z konce roku 1989 nedozvěděla. (Pouze ti, kteří si přečtou „Analýzu 17. 11. 1989“ od M. Dolejšího, budou v „obraze“.) Z tohoto pohledu to vlastně dopadlo uspokojivě. Pohádka o „Velké listopadové revoluci 1989“ zatím stále ještě platí…
_________
O poslanci Z. Ondráčkovi (jeho kritikové ho označují za „komunistickou mlátičku“) se hlasovalo již podruhé. Poprvé to bylo na jaře 2018, kdy bylo rozhodnuto o tom, že se nestane předsedou parlamentní komise pro kontrolu GIBS. Ondráček sám na tuto funkci rezignoval poté, kdy se proti němu konaly demonstrace a kdy se ukázalo, že poslanci ANO 2011 nedodrželi původní dohodu o tom, že ho podpoří.
Nové hlasování o Z. Ondráčkovi bylo naplánováno na středu 31. 10. 2018. Vědělo se to dlouho dopředu, a tak se dalo předpokládat, že část poslanců se ze zbabělosti k hlasování vůbec nedostaví a další část se buď zdrží hlasování, nebo se k němu ani nepřihlásí. (To je teď taková „móda“: poslanec sice sedí ve své lavici, ale nehlasuje, aby si někoho nepohněval. Dělá se to běžně a dopouštějí se toho často předsedové stran nebo předsedové poslaneckých klubů. Tento nešvar by měl být přísně trestán – jako postup narušující fungování demokratických procedur v našem parlamentním systému.)
O vydání poslance Z. Ondráčka k trestnímu stíhání se dne 31. 10. 2018 hlasovalo takto: V době hlasování bylo v sále PS přítomno 168 poslanců (23 bylo omluveno, dalších 9 se k hlasování vůbec nepřihlásilo). Z tohoto počtu se pro vydání vyslovilo 47 poslanců, proti vydání bylo 80 poslanců a 41 se zdrželo hlasování. Návrh na vydání proto nebyl přijat.
Zajímavé bylo sledovat, jak hlasovaly jednotlivé poslanecké kluby. Pro vydání byli téměř všichni poslanci Pirátů (20 pro, 1 se zdržel hlasování a 1 se k hlasování nepřihlásil) a rovněž klubu STAN (4 pro, 1 omluven, 1 se zdržel). Také klub TOP 09 hlasoval jednomyslně pro vydání (6 poslanců pro, K. Schwarzenberg byl ze zdravotních důvodů omluven).
Nejkontroverznější bylo opět – jako obvykle – hlasování klubu Babišova hnutí/strany ANO 2011 (podobně jako na jaře 2018). Pouze jediný poslanec tohoto klubu (R. Zlesák) hlasoval pro vydání; celkem 40 poslanců (mezi nimi i „hrdinka“ K. Šlechtová) hlasovalo proti vydání. Mezi „omluvenými“ byl A. Babiš (záměrně se vyhýbá kontroverzním hlasováním). Svou zbabělost opakovaně prokázali tito poslanci, kteří se zdrželi hlasování: V. Adam, P. Juříček, P. Nacher, D. Ťok, I. Vondrák a R. Vondráček.
Z klubu ODS se proti vydání Z. Ondráčka vyslovili tito poslanci: V. Klaus ml., J. Ventruba, J. Zahradník, M. Benda, J. Martinů.
Proti vydání naopak hlasoval celý klub KSČM (14 proti, jedině Z. Ondráček byl pro své vydání – jako velký „frajer“) a rovněž klub poslanců SPD (18 proti, 4 omluveni). Politováníhodný výsledek hlasování předvedli „socani“: pro byl pouze poslanec O. Veselý, proti M. Chovanec (copak na něho Z. Ondráček ví, že se tak bojí?) a „noční vlk“ J. Foldyna.
Úplně nakonec jsem si nechal výsledky hlasování poslanců za KDU-ČSL, kteří se chovají jako měňavky. Ještě den před hlasováním (30. 10. 2018) prohlašoval předseda poslaneckého klubu J. Bartošek, že členové KDU-ČSL se budou řídit při hlasování doporučením Mandátového a imunitního výboru PS (ten se vyslovil proti vydání). A následujícího dne (31. 10. 2018) bylo všechno jinak. Žádný div. U lidovců jsme si na tyto názorové „přemety“ již dávno zvykli.
Předseda klubu J. Bartošek se navíc (jaký div!) hlasování nezúčastnil. (Asi dostal „politickou“ chřipku. Ta prý teď začala řádit.) Bartošek se tak zařadil po bok všech „vyčůránků“ v české politice, kterých se letos urodilo víc než hub v lese. Bylo by načase je začít vyvážet do ciziny. Tak, jak to dělal sv. Václav s každoročním kontingentem 120 volů. (Toto číslo přesně odpovídá novým poslancům našeho parlamentu. Když je po vzoru sv. Václava vyvezeme do Německa, bude to pro naši demokracii přínos a pro ekonomiku taky.)
A jaký byl výsledek hlasování lidoveckých poslanců? Oproti sebevědomému prohlášení předsedy poslaneckého klubu nakonec 4 poslanci hlasovali pro vydání (J. Čižinský, V. Kaňkovský, J. Mihola, M. Výborný), proti vydání byl 1 poslanec (S. Juránek), 1 se zdržel hlasování (P. Bělobrádek), 2 se k hlasování vůbec nepřihlásili (O. Benešík, M. Jurečka) a další 2 byli omluveni (J. Bartošek, P. Golasowská). Nejzajímavější je však úplně jiný fakt: nehlasovali všichni 4 zástupci z celostátního vedení KDU-ČSL (J. Bartošek, P. Bělobrádek, O. Benešík, M. Jurečka). Proč asi?
Pozoruhodná „otočka“ o 180 stupňů, k níž u lidoveckých poslanců došlo v noci z 30. na 31. 10. 2018, bude mít pravděpodobně docela racionální zdůvodnění. Hlasovat společně s komunisty o nevydání jejich poslance by bylo kontraproduktivní. Znamenalo by to vyslovit souhlas se vším zlem, které v letech 1948-1989 páchala v naší zemi vládnoucí strana ‒ KSČ. A rovněž by to znamenalo souhlas s revizí tzv. církevních restitucí. To by se dalo u voličů KDU-ČSL jen stěží obhájit. Nakonec, jak se zdá, zvítězil zdravý rozum a politický instinkt.
V „nepodpoře“ návrhu na vydání poslance Z. Ondráčka zůstala „čtyřka“ lidoveckých poslanců sama. Těch, kteří patří do celostátního vedení této strany. Aby lépe porozuměli tomu, proč právě tito pánové nehlasovali, je třeba, aby se čtenáři seznámili s obsahem mého článku „700 let obce Strání“ (SN č. 9/2018, vloženo 24. 9. 2018, ZDE a ZDE). Tam najdou odpověď na tuto „záhadu“.
Souvisí to totiž s obrovským skandálem, do něhož se před několika měsíci zapletl také poslanec O. Benešík. Jemu i dalším členům vedení obce Strání na Uherskobrodsku, kteří se podíleli na podvodných oslavách výročí této obce, hrozí trestní stíhání. Co kdyby také on (a jeho „parťáci“ z celostátního výboru KDU-ČSL) brzy potřebovali pomoc ze strany soudruha S. Grospiče? Proto ta „zdrženlivost“ při hlasování o Z. Ondráčkovi.
_________
V roce, kdy si připomínáme 100. výročí vzniku Československé republiky, není od věci konstatovat, že „idylické“ časy tzv. První republiky (1918-1938) byly doprovázeny nekonečnou řadou nejrůznějších afér a skandálů tehdejších politiků. Ty dnešní poklesky z toho nijak nevybočují.
Mají jedno společné: tehdy i dnes si někteří politici vykládali a vykládají demokracii tak, že si mohou dovolit beztrestně porušovat zákony. Je třeba říci jasně: NEMOHOU! A pokud tak činit budou, musí jít do vězení.
Jak se zdá, KDU-ČSL má slibně „nakročeno“ k tomu, aby v krátké době skončila v klubu neparlamentních stran. Aféra poslance O. Benešíka může naši druhou nejstarší stranu poslat na politický „hřbitov“. Někdejší předseda strany J. Lux by se asi hodně podivoval nad tím, kam až to ta jeho partaj dotáhla.
Zkrátka: lidovci si zvolili špatné vedení. I kdyby to hodlali na sjezdu v příštím roce napravit, bude už nejspíš pozdě. „Funus“ této strany se nezadržitelně blíží…
3. 11. 2018
PhDr. Rostislav Janošík
_________
P. S.:
Poslanec O. Benešík (KDU-ČSL) se nejnověji objevil mezi účastníky iniciativy, jež si říká „Evropská platforma“. Stalo se tak tento týden, krátce po hlasování o Z. Ondráčkovi. Nic proti této myšlence, která je jistě dobrá a může částečně tlumit nežádoucí pokusy o „nahlodávání“ proevropských a proatlantických vazeb ČR. Námitky je však nutno mít proti tomu, aby se jedinci typu O. Benešíka na něčem takovém podíleli. Až si tento poslanec vyřeší svůj problém s podvodnými oslavami 700. výročí obce Strání, pak se může podílet třeba na deseti podobných iniciativách. Z jeho strany jde však spíše o pokus přežít vlastní politickou „smrt“ – namísto toho, aby rezignoval na poslanecký mandát. Poslanci TOP 09 a STAN by se měli od jeho účasti důrazně distancovat a nenechat se zatáhnout do pokračujících politických „her“ tohoto nedůvěryhodného politika. Odpůrci „evropského“ projektu by mohli účast této osoby využít ke zpochybnění a následně k „odpískání“ této chvályhodné iniciativy. Zkrátka: obezřetnosti není nikdy dost!
4. 11. 2018
‒ RJ ‒
Seznam vyobrazení:
- Člen Pohotovostního pluku SNB Z. Ondráček v roce 1989.
- Bývalý předseda KDU-ČSL J. Lux (1956-1999).
