Svobodné noviny na internetu

Začátek měsíce listopadu je neodmyslitelně spojen s návštěvou hřbitovů, kaplí a kostelů, kde se konají obřady se vzpomínkou za zemřelé. Každá taková vzpomínka je jistě osobní bolestí. O to bolestnější je to v případech, kdy právě v těchto dnech musíte být přítomni obřadu, kterým právě zesnulého doprovázíte na jeho poslední cestě.

Koncem tohoto 11. kalendářního týdne se členové rodiny, kamarádi, veřejnost sportovní i nesportovní, naposledy v českobudějovickém krematoriu rozloučí s MUDr. Robertem Mifkou, kterého mnozí znali jako vrcholového sportovce nebo svého ošetřujícího lékaře. Zemřel před několika dny ve věku 77 let.

Nejen basketbaloví kamarádi, ale i mnozí sportovní příznivci si jistě pamatují, že v letech 1962-71 odehrál asi 180 zápasů za československou reprezentaci, na pěti mistrovstvích Evropy nasázel ve 29 zápasech 160 bodů. Kdo jej znal přímo ze hřiště, dobře věděl, že na to měl postavu a těžko se mu dalo ve střelbě bránit. V roce 1967 získal s národním týmem stříbro a v roce 1969 bronz. Hrál i na mistrovství světa 1970 v Lublani. Při světových a evropských kláních zaznamenal 288 bodů ve 45 zápasech. Tolik uvádí vedená statistika… Zlatá doba našeho basketbalu.

V roce 2014 byl uveden do Síně slávy basketbalu. S týmem VŠ Praha byl čtyřikrát mistrem a s Brnem dvakrát. Celkově tedy šestinásobný mistr republiky. Když se mu blížila čtyřicítka, vyměnil svoji sportovní slávu za zubní ordinaci v Dubném nedaleko Českých Budějovic. Později patřil mezi přední paradontology. V jihočeské metropoli také našel své osobní rodinné štěstí.

Každý basketbalista dobře ví, že s tímto sportem není možné přestat. Dokud to prostě jde, tak se hraje. Hrál i Robert, v Českém Krumlově, za Koh-i-noor České Budějovice, s kamarády ze Slovanu, kde si zahrál i volejbal. Kdysi v novinách zapsali jeho výrok: „Pocity po vyhraném zápase jsou stejné, jako když vyhrajete mistrovství Evropy, nebo volejbal v Prachaticích, jestliže je to po dobrém výkonu…“

Naposledy jsem se s Robem setkal v čekárně, když odcházel z ordinace doktora Hrdého, který mu poskytoval rehabilitační péči, kdy již byl zatížen svými značnými zdravotními problémy… Prostě, tak už to v životě chodí – „Sportem k trvalé invaliditě“.

Poslední sbohem. R.I.P.

František Růžička

Sokol Mirovice, TJ Tesla Karlín

Poslední sbohem