Svobodné noviny na internetu

Předseda J. Hamáček ohlásil, že se poslanci ČSSD vyhnou hlasování o důvěře vládě, protože odejdou ze Sněmovny. Neřekl sice, že odejdou ze Sněmovny vůbec, ale měli by to udělat, protože tak hrubě poruší svůj slib voličům a odmítnou vykonat práci, za kterou jsou jimi placeni. Je to bohužel dost běžný způsob, jak se vyhnout zodpovědnosti v naší pseudodemokracii, která tak proto ani demokracií, tedy vládou lidu, není.

Já jsem se na stránkách Svobodných novin několikrát pokoušel diskutovat na toto téma (SN č. 11/2005, č. 12/2013, č. 3/2017 a další), ať už se změnou Ústavy, či jenom s kvitováním (vzetím rozhodnutí úředníků vlády na vědomí) poradním referendem. Bohužel zcela bez odezvy. My, občané ochotně přenecháváme rozhodování o nás ve víře, že ONI to dělají pro nás dobře. Snad i proto, abychom potom mohli brblat, nebo prostě jenom proto, abychom měli klid (protože dosáhnout změny je dnes už opravdu téměř nemožné). Proto pokusí-li se někdo včas varovat, jako třeba páter Piťha, před zjevným nebezpečím, sesypou se na něj všichni včetně těch, kterým to nejvíce uškodí. Výstižně je tento stav parodován metaforou, že jsme všichni jako v bažině (kaváren), která nám sahá až po naše brady, takže musíme stát na špičkách. Chce-li však někdo uvolnit odtok bahna, budou na něj ostatní křičet: „Nedělejte vlny!“

Odstranit žábu na prameni, podobnou spíše chobotnici s chapadly na všech důležitých a rozhodujících místech, není v lidských silách. Všichni musíme jíst a mnozí rádi „hamají“ to lepší. Vždyť stačí mít ostré lokty, nestydět se lhát a tu a tam něco utrousit těm slepicím dole i dobře kokrhajícím kohoutům. Držet basu s podobnými a nepřipustit žádnou změnu. Alespoň do té doby, než si vybudujeme nedobytné bunkry pro případ příliš velkých bouří či tornád. Nebo příliš silné konkurence. Žádná bouře netrvá věčně a peníze nesmrdí. „Rozumní“ se vždy nějak za naše peníze dohodnou.

V tom je naše bída.

22. 11. 2018

Ing. Vladimír Veselý