Svatomartinské – František Růžička
Konec října, počasí je neutěšené, stejně jako celá naše politická aréna. Neutěšené počasí bylo i v průběhu roku. Vinaři si postěžovali již v květnu, kdy na vinohradech pomrzla již napučená očka. A pak ještě přišla sucha, chyběla dostatečná zálivka.
Jak ale zaznělo z Valtic, kde se konalo první kolo hodnocení svatomartinských vzorků, úroda je nakonec dobrá. Každý vzorek musí projít posouzením v sedmi komisích po pěti degustátorech. A následně ještě druhým kolem. Teprve pak Národní vinařské centrum oznámí definitivní počet značek a pěstitelů svatomartinského. V minulém roce bylo dodáno přes dva miliony lahví. Celá marketingová akce je pořádána od roku 2005, kdy se přihlásilo 36 vinařství, v loňském roce už více než sto.
Podle dosavadní prognózy bude i přes nezdary počasí i kvalita dobrá. Údajně výtečná cukernatost, kyselinky na hraně, jak uvádí odborníci. Z pohledu celosvětové produkce jsou na tom zahraniční vinaři podstatně hůře, předpokládají snížení cca o 8 %.
Věřme, že i nám za pár dnů bude chutnat něco z bohatého výběru Müller Thurgau, Veltlínské, Modrý portugal, Svatovavřinecké… vínečko bílé, rudé nebo třeba růžové. Tak na zdraví, ať slouží!
Jen ještě malou odbočku na Uherskohradišťsko, do obce Boršice, kde místní vinaři obnovili tradici získávání vinného moštu „Šlapání hroznů dívčí nohou“. Při té příležitosti zde byl odhalen také historický kládový lis z roku 1883.
A pro porovnání, jak to v daleké Arménii dělali v klášterních sklepech.
František Růžička
Už dozrálo
Klášter Tatev, Arménie
Kolo pro drcení vína
Část lisovacího stroje
