Prachy jsou vrženy – František Růžička
V dnešní době už vůbec nejde o kostky. Kdo by se jimi ještě zdržoval. Snad ještě tak karty, třeba na monitorech mnohých hráčů. Ale ani to není relevantní. V lesích, luzích i hájích Jihočeského kraje, stejně jako všude jind, jsou na pořadu každodenního dění především penízky. Peníze, peníze, kde jsou naše peníze? Ale nechme to raději našim investigativním novinářům. Ti už občas, vlastně dosti často, něco zajímavého pro své plátky vyšťourají.
Lidové noviny na počátku prázdnin své čtenáře ujistily, že boj za vyšší platy žádné prázdniny nemá. Musí se řešit učitelé, lékaři, hasiči, státní úředníci, prostě skoro všichni. Třeba i na důchodce dojde, když už to sladké břímě postihlo i udřené mužíky v poslaneckých lavicích. Boj je prostě boj. Na kdejaké frontové linii.
Na nejzazším severním výběžku výše uvedeného Jihočeského kraje se nachází lokalita, která už několik desetiletí čeří nejednu pisatelskou hladinu. Také v rozhovoru redaktora Petra Kamberského se socioložkou Jiřinou Šiklovou na toto téma přišla řeč. Musela se vyzpovídat, jaké to je, jezdit s Andrejem Babišem v limuzíně… „Docela dobrý. Hele, tentokráte se trefil, on to opravdu nebyl vyhlazovací, ale pracovní tábor, i když umřelo strašně lidí včetně dětí“…
„Chytrému napověz, hloupého trkni“, říkávala naše paní učitelka na základce. V té době jsme do lesa nedaleko „zmíněné lokality“ jezdili jako kluci na houby nebo na šípky. Houby byly pro kuchyni, šípky pro sběr do školy. Bylo to kousek za vsí Lety, nedaleko Mirovic. Na tamní tábor si už nikdo ani nevzpomněl, všichni byli rádi, že mají kvalitní dlážděnou silnici až do města. Jenže: dnes je na to jiný ideologický pohled. A nátlak ze zahraničí. Nebudu však opakovat, co jsem již uvedl, rozebral, či jen předestřel v jiných statích. Pouze dodám, že pan redaktor LN ani nezareagoval na mé sdělení, že redakci byla trilogie „Mirovice na prahu století“ dodána již bezprostředně po vytištění.
Chytrý se rozhodně dovtípil, že se jedná o pracovní tábor v Letech u Mirovic (dnes se uvádí „u Písku“). K této otázce „likvidace vepřína na místě koncentračního a pracovního tábora“ se rovněž v obsáhlejší stati zmiňuje Robert Sattler 1. 7. 2017 (nejspíše z Prahy). Ve stati „Zeman o vepříně v Letech: Ať dál funguje bez překážek“ vychází z diskusního pořadu Týden s prezidentem, ve kterém uvedl, že odmítl zrušit prasečník z důvodu, že by to stálo asi 400 milionů. To bylo před 15 lety, dnes by to bylo podstatně více.
Toto vyjádření popudilo prezidenta mezinárodní organizace EGAM. „Je lhář. Finanční údaje, které používá, jsou naprosto vymyšlené a mnohokrát vyšší, než o jakých majitelé firmy či vláda kdy mluvili.“ K tomu dodal, že Zemanova slova mají blízko k popírání romského holocaustu. Tvrdá slina.
Dále je zmínka o jednání vlády se společností AGPI a záměru dořešení otázky do doby konání parlamentních voleb. Jak víme, cena byla v tu dobu ještě přísně tajena. V současné době je už znáno, že se jedná o více než 400 mil. Kč. To je cena za výkup areálu… Otázkou je, na kolik vyjde kompletní likvidace, rozsáhlá rekultivace a následná výstavba důstojného památníku.
Nepřísluší mi to dále z tohoto úhlu pohledu rozebírat. Nadále však rozebírám otázku historického vzniku tábora. Zmíněný článek rovněž uvádí, že tábor v Letech otevřely v srpnu 1940 protektorátní úřady jako kárný pracovní. K čemu došlo po roce 1942, by se snad mohlo znovu řešit v Norimberku, nikoliv v Letech. Budu mile překvapen, když se alespoň občas na mirovickém hřbitově s panem Benjaminem Abtanem či jinými „aktivisty“ setkám. Třeba při nastávajícím svátku „Dušiček“ (Památka zesnulých).
František Růžička (Hlas svědomí)
Příjezd k hospodářství AGPI
Vstupní expozice současného památníku
