Ostuda na tři – František Růžička
Pod tímto názvem jsem reagoval na článek časopisu Týden č. 30 (Vydavatel a majitel J. Soukup) pod názvem „Lety. Ostuda na čtyři písmena nekonči“. Autor Ondřej FÉR.
S politováním nad nejrůznějšími formulacemi v tomto článku jsem autoru doporučil podrobněji přečíst trilogii „Mirovice na prahu století“. Ta byla na knižní trh uvedena jako „Dokument o historickém, společenském, kulturním, stavebním a politickém vývoji města MIROVICE na počátku XXI. století (a nejen o něm)“. Rozsah více než 900 stránek. Autor, který žil dosti dlouho právě v tomto městečku, městysi, střediskové obci a dnes opět městě, se v dosti širokém rozsahu zabývá nejen otázkou života obyvatelstva místního, ale také židovského, německého, komunistického i cikánského. A to i z pohledu živých pamětníků.
Nejde tedy jen o dokumenty, které popsal jistý americký badatel (Paul Polansky) nebo německý novinář (Markus Pape), ale o autentické výpovědi. Těžko by se pak mohlo argumentovat tím, že vznik kárného pracovního tábora v Letech umožnila česká vládní vyhláška z března 1939. Tedy česká, a nikoliv protektorátní. Že Češi zde postavili tábor z vlastní vůle, protektor dal povolení k jeho provozu až dodatečně… Vypadá to, že se česká veřejnost konečně smířila s tím, že Lety byly koncentrák.
Jsem přesvědčen, že v současné době je tak nějak bezpředmětné a nad síly obyčejného smrtelníka bojovat proti vedenému trendu, tónu v dané věci. Není tomu zase až tak dávno, kdy se vicepremiér Babiš vyjádřil, že se nejednalo o tábor koncentrační. Na jeho hlavu se snesla sprška kamení. Následně mu dala za pravdu i vážená osobnost paní Jiřiny Šiklové. Asi jsem na tom měl vlastní zásluhu, když jsem jí po setkání na pietním místě v Letech (nikoliv „památníku“) po rozhovoru s prof. Fedorem Gálem předal text uvedený ve výše uvedené trilogii. Toto znění ocenil i pan předseda Senátu Petr Pithart na knižním veletrhu v Havlíčkově Brodu. Na rozdíl od ministra Kubiceho nebo ministra Hermana, kteří neuznali za potřebné na daný a doložený text reagovat.
Na vědomost široké internetové veřejnosti se proto dává sdělení, že při svém vzniku nebyl tábor v Letech koncentrační ani kárně pracovní. Tuto změnu zapříčinily až klimatické podmínky v zimě roku 1939 a poté bylo nutné zpracovávat polomy v rozsáhlých okolních lesích. Tedy na panství Karla Schwarzenberga. Postupně probíhaly tři etapy. Teprve v té poslední byli nasazeni cikáni – a po obsazení republiky se stal táborem sběrným. O tragédii a každém ztraceném životě netřeba vésti jakoukoliv polemiku. Koncentrace nastala v počtu osob, sociální a zdravotní podmínky nebyly k žití, vypukla epidemie… Pane redaktore, a všichni ostatní, ten tábor při svém počátku provozovala nebo využívala (dnes by se to asi nazvalo „zřizovatel“) Masarykova liga proti tuberkulóze. Tábor měl sloužit pro rekreaci dětí zámožnějších sedláků.
Můžeme si nad stránkami trilogie dále besedovat třeba nad osobou doktora Bohina, který tam byl nasazen z trestu (byl totiž Žid, tajně pomáhal v Praze zajišťovat léky), dozorců Peška (prvorepublikový četník), nebo Strnada (přešel do SNB a nebyl ani odsouzen za svou činnost). Související otázky, proč se společnost nedokáže vyrovnat asi s „romskou“ menšinou, zcela jistě bude odvislá od složitějších aspektů.
Pro záznam „údajně kanadské televize“ jsem svého času na mirovickém hřbitově natočil obsáhlejší výpověď. Také s dotazem, zda vědí, že šlapou po zemřelých cikánech (v té době ještě nebyli Romové). V dané době totiž na mirovickém hřbitově již nebyla hrobová místa, takže se zemřelí ukládali doslova, kde se dalo. I tam, kde se dnes šlape. Ostatně – Lety jsou dnes občasným dostaveníčkem těch, kteří se přijedou prezentovat (včetně zahraničních ambasád, vyslanců, velvyslanců) před televizními kamerami. Kdo z nich přijede v průběhu roku s kytičkou a svíčičkou na hřbitov do Mirovic?
Autor trilogie „Mirovice na prahu století“ tam dochází téměř každý týden. R.I.P.
František Růžička
Mirovice (tam je kniha ještě v prodeji)
Nákres tábora s popisem
Naučná stezka v části původní zástavby
Současné místo jako památník
Maketa tábora
