Svobodné noviny na internetu

U sochy Králíka od rána lidé diskutují, mnozí si ji přicházejí vyfotografovat. „Je to otřesné, něco takového by tady rozhodně nemělo být, nechceme to tady, nikdo se nás neptal na náš názor,“ uvedla Milena Rychtaříková.....
Ani Zdenu Veselou a její pětiletou dcerku králík nějak neděsí. Dívenka se naopak u sochy radostně fotografovala. „Nevím, co tím chtěl autor sdělit, ... A lze jen předpokládat, že stejně bouřlivě se o nové soše bude diskutovat i na čtvrtečním jednání plzeňského městského zastupitelstva.
Kromě králíka se na Košutce objevily další dvě sochy - Krychle a Volavka, která už si u místních stihla vysloužit přezdívku Orbitrek. Všechna tři díla studenti FUD vytvořili pro obvod Plzeň 1.- Je to otřesné, něco takového by tady rozhodně nemělo být, nechceme to tady Plzeň, 10.11.2015, aktualizováno 11.11.2015
Hodně živo je od úterního rána u křižovatky ulic Gerská a Studentská kde se zcela nečekaně objevila obří, asi pětimetrová socha betonového králíka, který požírá torzo lidského těla bez hlavy a způsobila poprask. Autor se v tomto případě zřejmě nechal inspirovat známým obrazem Francisca Goyi, na kterém Saturn pojídá své dítě. Veřejnost se okamžitě rozdělila na dvě strany, ....V rámci oživení městského obvodu se před časem spojilo vedení radnice s Fakultu designu a umění ZČU. Odborná komise z fakulty vybrala ve finále tři díla, která se postupně objevila na různých místech Lochotína. Zatímco plastiky, kterým se říká Dveře a Volavka již stojí na svých místech, lidožravý králík se zjevil na trávníku za trafikou v úterý ráno. Původně měla obří plastika stát u Rondelu, kde však hrozilo nebezpečí, že bude děsit motoristy, proto se našlo nové místo u křižovatky ulic Gerská a Studentská.
„Nechci sochu Králíka hodnotit po umělecké stránce, dílo si vybírala komise fakulty. Ale přiznám se, že mi to připadá už trochu drsné. Chtěli jsme poskytnout prostor mladým umělcům, aby se mohli prezentovat na velkém sídlišti. Celá akce měla posloužit k oživení sídliště. Prostor pro díla jsme fakultě poskytli na dobu jednoho roku. Radnice na celou akci vyčlenila částku ve výši 500 tisíc korun,“ uvedl starosta Lochotína Miroslav Brabec. Ten také potvrdil, že na radnici volají někteří rozezlení občané obvodu, požadující odstranění sochy králíka.

Autorem sochy oficiálně nazvané Panoptikum je Adam Trbušek a jedná se o jeho bakalářskou práci. Dílo by mělo vážit tři tuny. „Pro svou bakalářskou práci jsem si zvolil téma panoptikum. Samotný pojem je pro mě definicí dnešní autoimunní společnosti, vzývající nejnovější neplatné pravdy a chránící si své zdeformované vědomí. Společnosti, jež povýšila spotřební systém na nové náboženství a topí se ve svém vlastním pokrytectví. Cílem mé práce bylo vytvořit monument, pomník současnosti, zobrazující stav společnosti tak, jak jej vnímám já. Satirické dílo, znázornění člověka uvězněného v systémovém mechanismu, naprosto bezmocný, nemocný a oddaný, který podlehl svým touhám a rozmarům,“ komentoval své dílo autor Adam Trbušek.
Umělecký počin svého studenta velmi kladně zhodnotil i děkan Fakulty designu a umění ZČU Josef Mištera. „Především je to vynikající socha, kterou zrealizoval student a udělal úžasnou sochu. Na té soše je vidět, že autor je skvělý modelér. Toto monumentální dílo zrealizoval sám a dotáhl jej od návrhu, až do realizace. Když se na sochu dívám, tak ji obdivuji, je to skvělá práce studenta. Ta socha je jeho vyjádřením boje proti konzumnímu životu. Není to zaměřeno proti těm, kteří pojídají maso, o tom to rozhodně není,“ prohlásil děkan Mištera.
Autor: Richard Beneš

Adam Trbušek – Panoptikum
Pro svoji bakalářskou práci jsem si zvolil téma panoptikum. Samotný pojem je pro mě definicí dnešní autoimunní společnosti, vzývající nejnovější neplatné pravdy a chránící si své zdeformované vědomí. Společnosti, jež povýšila spotřební systém na nové náboženství a topí se ve svém vlastním pokrytectví. Cílem mé práce bylo vytvořit monument, pomník současnosti, zobrazující stav společnosti tak, jak jej vnímám já. Satirické dílo, znázornění člověka uvězněného v systémovém mechanismu, který je naprosto bezmocný, nemocný a oddaný, který podlehl svým touhám a rozmarům. Objekt je volně inspirován obrazem od Francisca Goyi - "Saturn požírající svého syna". Goya obraz vytvořil v období Napoleonova uchvácení Španělska. Jednou z možných interpretací je frustrace z devastujícího objetí nového patrona. Tento zničující stisk můžeme pak v přeneseném slova smyslu cítit i dnes, avšak osoba diktátora se proměnila ve společenský jev, u kterého můžeme jen obtížně obviňovat konkrétní osoby.

Vytvořili jsme si ho my všichni, každý svým dílem přispívá k živení tohoto monstra a co hůř, nekrmíme ho ničím jiným než sami sebou a ještě ho s láskou opečováváme, nevnímaje, jak nám pomalu ohlodává maso z údů. Chtěl jsem zobrazit samotný pocit z této beznaděje, kdy to, co nás rozsápe, není nic jiného, než vlastní představa o životě, která není ani tak naše, jako spíše vnuknutá naším okolím jak blízkým, tak vzdáleným, či virtuálním. Socha se mimo jiné také snaží o ilustraci podivného vztahu mezi modernou a tendencemi postmoderními, jež dominují i na poli současného umění. Myslím, že hlavní přínos mé práce spočívá ve snaze zachovat principy klasické sochy, a přesto nabídnout jistou svěžest a současnost zpracování. Nabídnout smysluplnou syntézu dvou odlišných přístupů v mém oboru. V práci jsem se zaměřil na nepatrný rozpor v dnešní soše, který tvoří jen zlomek problematiky soudobého sochařství a umění vůbec. Výstupem je dílo vytvořené na základě mých dosavadních poznatků v oboru a zároveň propojené se subjektivním pohledem na společnost 21. století, u něhož záměrně využívám paradoxu, kdy se nezdráhám použitím postmoderních prostředků zastat velkých ideálů moderny.”
Socha králíka již vzbudila řadu ohlasů v médiích, mimo jiné v Plzeňském deníku.
Zvrhlé umění (německy Entartete Kunst) byl termín užívaný pro "umělecká díla", která byla zakazována jako „židobolševická“ nebo svou podstatou neněmecká; autorům, jejichž dílo bylo takto označeno, byla zakázána další tvůrčí činnost. Termín vychází z německého slova Entartung (degenerace), které se v lékařství prosadil na konci 19. století, a zpopularizovala ho propagandisticky koncipovaná výstava stejného názvu pořádaná roku 1937 v Mnichově, kde se vystavovalo přes 5000 děl moderních výtvarníků včetně autorů dnes uznávaných, jako jsou Marc Chagall, Henri Matisse, Pablo Picasso nebo Vincent van Gogh. Za zvrhlá byla označována i literární (převážně expresionistická) a hudební (především jazzová) díla, která byla zakázána.

2. února 2015 8:48
Lidé v přerovském "lazaretu" v Dluhonské ulici žijí v podmínkách připomínající chudobince z viktoriánských románů. Mají jedinou sprchu a nedostatek stravy, stará se o ně pouze jeden člověk. Nemají, kdo by jim pomohl. Na špatnou situaci čtyřicítky lidí upozornila senátorka Jitka Seitlová."Ti lidé tam žijí v podmínkách, které by nevyhověly nejnižšímu standardu vyžadovanému ve věznicích. Ať se týká hygienických podmínek, stavu objektu a zřejmě i poskytované stravy," popsala poznatky z páteční návštěvy přerovské ubytovny Jitka Seitlová.
Její majitel Pavel Mirga sem sváží nemocné lidi z celé republiky. "Velká část z nich ani neví, jak se tam ocitla, ani jak dlouho tam jsou. Jde často o handicapované lidi, kteří nemohou chodit, jsou odkázáni na pomoc druhých, špatně se orientují v prostoru a čase, velmi obtížně zvládají situaci," prohlásila senátorka Seitlová.Podle ní zřejmě funguje kontakt mezi provozovatelem ubytovny a léčebnami dlouhodobě nemocných. Pokud mají pacienta, který nemá žádné blízké a jemuž vypršela lhůta, kterou mohl v léčebně strávit, kontaktují údajně Pavla Mirgu a ten si daného člověka odveze do Přerova.
Jak systém funguje, popisuje senátorka na případu ženy středních let. Zažila brutální domácí násilí, kdy ji manžel pobodal nožem. Z nemocnice na druhém konci Moravy skončila v lazaretu v Dluhonské ulici. "Soud zcela nepochopitelně určil jejím opatrovníkem provozovatele přerovské ubytovny. Paní se tak nedobrovolně stala jejím vězněm. Veškeré peníze přebírá její takzvaný opatrovník, sama nesmí mimo ubytovnu, nemá jak oslovit úřady, jak požádat o možnost propuštění," uvedla Jitka Seitlová. Situace je o to děsivější, že se jedná o inteligentní ženu, která před tím vedla v práci tým lidí. "Nyní se z traumatu, kvůli kterému ji soud zbavil svéprávnosti, postupně dostává. Není důvod, proč by měla být v současnosti svéprávnosti zbavena," podotkla Seitlová.
Provozovatel se brání, zaplnil prý mezeru v systému
Lidé v lazaretu se prý bojí. "Personál jim říká, že pokud nebudou zticha, ocitnou se na ulici. Při naší návštěvě začali otevřeně mluvit teprve tehdy, když jsme s nimi byli sami. Jeden ubytovaný nám vyprávěl, jak se marně domáhal výměny žárovky ve své místnosti. Byl prý za to vyvezen na mráz. Teprve snad pokus jeho spolubydlící o sebevraždu obměkčil personál a ten dovezl starého pána zpět," vyprávěla senátorka. Za pobyt v lazaretu podle jejích slov člověk zaplatí za měsíc sedm tisíc korun. Další tři a půl tisíce si pak musí připlatit za stravu. "Přitom ráno dostanou toast, večer toast, k obědu polévku, někdy ani to ne. Sami přitom nemají jak si stravu zajistit," popsala Seitlová. Ani hygienické podmínky neodpovídají potřebným standardům. "Je tam jediná sprcha, před níž je navíc schodek, takže vozíčkáři nemají šanci se k ní dostat. Je pro ně nedostupná," uvedla Seitlová.

Špatné podmínky v přerovském lazaretu nafotila asistentka senátorky Jitky Seitlové Marie Šuláková foto: Marie Šuláková

A o čtyřicet osob, které vyžadují péči personálu, v mnohých případech i zdravotnicky vyškoleného, se zde stará jediná osoba. "Domnívám se, že taková péče je zcela nedostatečná." Provozovatel Pavel Mirga se ale hájí, že pouze zaplnil mezeru ve stávajícím sociálním systému a postaral se o ty, kteří by jinak skončili na ulici. "Jsou to převážně klienti, kteří mají nízké příjmy, a nikde jinde se nechytnou - například v domovech důchodců nebo s pečovatelskou službou. Chtěl jsem provozování ubytovny letos v červnu ukončit, ale situace je taková, že se nám tyto lidi nedaří nikam umístit," řekl Pavel Mirga Přerovskému deníku. Podle senátorky Seitlové je existence lazaretu důsledkem selhání státních institucí. "Nechci napadat pana Mirgu, ten není hlavním viníkem. Lidé zde žijí v podmínkách, jež neodpovídají zákonem stanoveným normám, jak by se měl stát starat o osoby, které potřebují k životu cizí pomoc. Selhaly zde jak krajská a městská sociálka, tak i léčebny dlouhodobě nemocných, které lidi do takových podmínek posílají," uvedla Jitka Seitlová.

"V kompetenci sociálních pracovníků magistrátu není kontrola ubytoven. Předmětem jejich činnosti je přímá sociální práce s klientem za účelem hledání řešení jeho nepříznivé životní situace," sdělila k případu vedoucí odboru sociálních věcí a školství přerovského magistrátu Romana Pospíšilová.Podle jejích slov sociální pracovníci magistrátu pravidelně navštěvují ubytovnu na Dluhonské ulici a nabízí osobám tam ubytovaným spolupráci při řešení jejich životní situace. "Pokud tyto osoby nabídku akceptují, jsou zařazeni mezi klienty sociální práce na magistrátu," doplnila Pospíšilová.

Řešení existuje, trvá to ale týdny
Kontrolní pravomoci vůči provozovatelům ubytoven mají v rámci svých kompetencí také jiné orgány, například úřad práce, živnostenský úřad, krajská hygienická stanice, stavební úřad. "V minulých dnech tam byla například kontrola stavebního úřadu, která zjistila, že v některých případech je tam větší počet osob, než připouští kolaudační rozhodnutí," uvedla za město Přerov mluvčí magistrátu Lenka Chalupová. "Když jsem na situaci upozornila krajský úřad, provedl zde kontrolu, ale výsledkem nebylo zlepšení, ale naopak zhoršení situace. Místo toho, aby se snažili ubytovaným zajistit zákonem stanovené podmínky k životu, vzali zdravotně handicapovaným příspěvky na péči, protože provozovatel ubytovny ji nemůže legálně poskytovat. A jak je možné, že pracovníci sociálních služeb města všechno ví a situaci přehlíží?" kritizovala přístup úředníků Jitka Seitlová. S naléhavou žádostí o řešení situace se proto senátorka obrátila na přerovského primátora, ministryni práce a sociálních věcí, ministra zdravotnictví a také veřejnou ochránkyni lidských práv. Setkala se také s řediteli domovů seniorů v regionu, aby zjistila, jaká je možnost umístění obyvatel lazaretu v těchto zařízeních. "Všichni mi řekli, že v případě, že se jedná o lidi, kteří nikoho nemají a ocitli se v podobné situaci, je možné je přijmout v řádech několika týdnů," sdělila Seitlová. Sama se s takovou situací zatím nikdy v životě nesetkala. "Je děsivé, že to úřady nechaly dojít tak daleko," uzavřela. Autor: Martin Pjentak - olomouc.idnes.cz/prerov-lazaret-senatorka-0yj-/olomouc-zpravy.aspx?c=A150202_2136298_olomouc-zpravy_tas

Špatné podmínky v přerovském lazaretu nafotila asistentka senátorky Jitky Seitlové Marie Šuláková foto: Marie Šuláková

Z mých cest z Austrálie do Francie - z deníčku:
Paris, jeste v 1968, fantasticke mesto, "jenom french" a vsude srandy, hudby, sansonu, preplnene restaurace u Seiny, Mt Martru atd.. pak mi bylo skoro do place o 4 desetileti pozdeji,Pariz? Je to snad mozne? Na ceste rychlodrahou do Cannes, pak 10 denni pobyt Nice, Monaco a San Remo (nekde jiz velice schatrale, jako domek bez pana, jiz bez toho lazenskeho lesku) ....
a zpet rychlovlakem do Parize do hotelu ihned vedle Lido. Ani na Mt. Martru jiz takova sranda nebyla. Celkem smutno a tisno, nejak divne. Poslechnu si uvedene az se chlapci vzbudi... :-!
27. února 2013
je to smutne, ze Mitteran nechal masovy priliv do francie z afriky odkud pred dekadou vsichni po generace francousti a jini evropsti usedlidi byli vyhnani nebo povrazdeni. Stalo se tak s francouzi, portugalci, dutch, nemci, itali a jinejma. po jejich vyhnani tyto byvale kolonie temer zkpolapsovaly. a hladovi emmigranti se volne hrnuly a stale hrnou a likviduji Zapadni Civilizace. A cela EU je bezmocna, sterilni k jakemukoliv cinu pro zachranu civilizace a zapadni kultury. strasne si vse uvedomit. zatimco oni se mnozi a ziji na podporach, mistni se obavali, maji pod 2 deti na rodinu. Takze asi v 2015 jiz vase zeme nebudou vase, v EU. Plany z Londyna..... ?
28. února 2013
jaro màte ( nebo màs ) pravdu. Na rozdil skoro od vsech, co tu pisou , ziju ve Francii. Byla doba , kdy Fr byla uplne jinà. Je to kràsnà zeme. je tu vsechno - hory , stredomori , atlantik i moje milovanà Bretagne.Dneska je to napul muslimskà a napul africkà kolonie. A tak se jich tu vsichni boji, ze jim prechàzi uplne vsecko. A Holland je uz uplnà loutka. Zlatej Sarkozy at byl jakej chtel. Zacinàm vàzne myslet nad Québec. Nemàm vubec v umyslu zit v état islamique.Skoda Evropy.
2. března 2013
nedatováno:
francii mam velice take rad a znam ji jako maloktery frantik. naposledy francie a Paris byla senzacni v 1979. pak to slo rychle sz kopse. take v 703 jeste pred zalozenim radu krizovych rytiru Charlesem Martelem, kdyz muslimaci jiz byli v burgundskum jiz se myslelo, ze EU je ztracena. a hle, trvalo jest 700 roku nez je dostali z EU. Ten rok 703 slavil vitezstvi take Leo Byzantsky. nedovedli byt vsak dusledni tak v 16 stoleti ztratili Constaninopolis apak se EU potykala dalsich 400 roku nez se od nich osvobodila. chce to novou a raznou generaci politiku, je jich jeste malo a daji se jeste dat do late, je ale treba prestat si hrat na opici demokracii. Quebek provincii take znam, jen jedno, dovedou tam byt dosti dlouhe a krute zimy. proto se mnozi prestehovali do Bostonu, NYC nebo an zimu jezdi na Floridu, atd. Moje nany pochazela z Burgunska, fantasticke devce. Chodil jsem s manekynkou z Parize, temer jsem se prizenil nedostal jsem vsak povoleni a ilegalne jsem tenkrate nesel. Byl jsem najivne cestny.
13.11.2015

Plzeň má další novou sochu, pomník věnovaný Jiřímu Trnkovi symbolizuje boj proti totalitě a diktatuře - Plzeň, 18.11.2015, aktualizováno 11:30 článek ve formátu PDF
Jen několik dní po instalaci kontroverzní sochy „králíka lidožrouta“ má Plzeň další novou sochu. V Borském parku byla odhalena betonová ruka, která je poctou plzeňskému rodákovi Jiřímu Trnkovi. Symbolizuje boj proti totalitě a diktatuře a připomíná scénu z jeho posledního animovaného filmu Ruka. Pět metrů vysoká klec, kterou prorazila čtyřmetrová ruka, se nachází v blízkosti věznice Bory, kterou prošla řada politických vězňů, včetně bývalého prezidenta Václava Havla. Stejně jako socha králíka, tak i ruka pochází z dílny plzeňské Fakulty designu a umění Ladislava Sutnara ZČU, zatímco první dílo vytvořil student, autorem nového pomníku je pedagog Luděk Míšek.
Ruka ze sklobetonu je 3,8 metru dlouhá a 1,3 metru vysoká. Odkazuje na Trnkův film Ruka, kde umělec svádí boj s totalitou, která ho nutí, aby ji oslavoval. Ve 20minutovém snímku hraje jen animovaná loutka umělce a živá ruka, která ztělesňuje diktaturu. Umělec se vzbouří proti režimu, a pomník, který ho režim donutil vytesat, povalí a uteče na svobodu z klece, ve které je vězněn Film z roku 1965 získal ve světě nejvyšší ocenění. Patří mezi top čtyři nejvýznamnější animované filmy v historii a byl dlouho v trezoru.
Plzeň je město, které prodělalo dvojí normalizaci. Ta první proběhla po velké vzpouře škodováků v roce 1953, po které byla řada lidí perzekvována, někteří byli vystěhováni z Plzně a město bylo posíleno o spolehlivé kádry, kteří tam byli staženi z různých koutů republiky,“ připomněl připomněl při odhalení pomníku děkan fakulty Josef Mištera. Druhá diktatura pak přišla po srpnu 1968.
„Doporučil jsem, aby byla u pomníku deska, která neříká všechno polopaticky, ale kdo chce, tak si ten odkaz najde a pak už mu to bude jasné, když se na dílo podívá,\\\" řekl po odhalení Trnkův syn Jan. Domnívá se, že bílá ruka bude velmi rychle postříkaná sprejem, přál by si ale, kdyby na dílo psali lidé sympatické nápisy. Trnkovi se líbí, že je pomník netradiční a velmi originální. V Plzni měl Jiří Trnka zatím jen klasickou bustu. „Radujme se, že jsme se zbavili rudé totality a buďme ostražití, aby se v budoucnu nevztyčila v jiném kabátě,“ dodal Jan Trnka.

Slavnostního odhalení se zúčastnili dále také například publicistka a bývalá disidentka Petruška Šustrová, hudební skladatel, výtvarník a pedagog Vladimír Franz, za město pak první náměstek primátora Martin Baxa (ODS).

„Přesně před 26 lety začala svobodná éra života tehdejšího Československa. Od samého začátku přípravy projektu Plzeň – Evropské hlavní město kultury 2015 jsme věděli, že v tomto programu musíme reflektovat minulost našeho města, našeho státu, že jsme během 20. století prošli dvěma totalitními režimy a také to, že v našem městě se v roce 1953 odehrálo první velké veřejné občanské vystoupení proti komunistickému režimu,“ uvedl Martin Baxa. Plzeň podle jeho slov pomníkem dostála povinnosti, dílo má připomínat, že svoboda není samozřejmá.
Autor: Richard Beneš
www.regionpodlupou.cz/4171-plzen-ma-dalsi-novou-sochu-pomnik-venovany-jirimu-trnkovi-symbolizuje-boj-proti-totalite-a-diktature.xhtml

Králíci nikoho neděsí! Co křesťan, zejména katolík, to králík! Nenecháme se urážet od komunistů!
Vážený pane autore, Svobodné noviny jsou dost svérázné noviny, už to, že jsou dvojí. Prase aby se v tom vyznalo. Ty druhé jsou dobře udělané, ale na kočku! Nejsem starý jezevec, ale ani žádná laciná kočka. Jsem poctivý vůl, dřu od rána do večera, jak osel. A co z toho, jen jsem zpocený jako myš! Jak vysvětlit, že ne vždy platí NOMEN OMEN? Pan redaktor "českého" rozhlasu" v cizáckých rukou blízkých Vlkovi, který rozhodně není žádný beránek, hanobí králíky. Že prý žereme lidi, fuj! :
www.rozhlas.cz/radiowave/wavenews/_zprava/obri-kralik-lidozrout-desi-mistni-v-plzenskem-lochotine--1554254
Obří králík lidožrout děsí místní v plzeňském Lochotíně-Socha králíka lidožrouta na křižovatce ulic Gerská a Studentská v Plzni - Foto: Rostislav Duršpek
V plzeňské čtvrti Lochotín stojí od úterního rána socha králíka, který ve svých prackách nedrží mrkev, ale člověka, na kterém si evidentně pochutnává. Králík navíc není žádný drobek – měří zhruba pět metrů.
Socha se do veřejného prostoru dostala v rámci spolupráce místní radnice s Fakultou designu a umění Západočeské univerzity. Na fakultě proběhla soutěž a odborná komise vybrala tři díla, která budou po dobu jednoho roku stát na různých místech Lochotína. Lidožravý králík je ovšem jedinou sochou, kvůli které na radnici volá větší množství rozezlených občanů, kteří požadují jeho odstranění.
Vedení městské části sochu nechce hodnotit po umělecké stránce. Každopádně si ale myslí, že socha je děsivá. Původně totiž měla obří plastika stát u Rondelu, ale tam podle radnice hrozilo nebezpečí, že bude děsit motoristy, takže nakonec stojí v parčíku u ulic Gerská a Studentská.
Pokud nemáte možnost si sochu prohlédnout přímo v Plzni, můžete se podívat na fotku v článku ze serveru regionpodlupou.cz, kde také najdete vyjádření autora a názory místních.
www.rozhlas.cz/radiowave/wavenews/_zprava/obri-kralik-lidozrout-desi-mistni-v-plzenskem-lochotine--1554254
No řekněte, není to hanba, že si nemohu sem přidat fotku a případný obhájce nás Králíků musí si hledat původní zdroj či si dojet do Plzně a tam si to nafotit? Ještě chybí tam dát ceduli, jako u vás v Budějovicích: obětem komunismu! Nikdo si nebude dělat srandu z králíků, ani veverky jako věci veřejné a jejich ministr - Vekslák, Radek John, není to prostě vše už 25 let na kočku?

Když se ministr vnitra Dr. Richard Sacher, zastupující ve vládě lidovou stranu, dostal v únoru a březnu 1990 do styku s některými materiály, týkající se činnosti Charty 77 a osobních charakteristik některých jejích vůdců, vzniklo akutní nebezpeční odhalení spojení mezi Chartou 77 a vedením komunistického státu. President Havel nechal jmenovat vládou Jana Rumla náměstkem FMV. Po 6 týdnech jeho působení na FMV se ztratilo přes 15 tisíc OS (osobních svazků, tj. osobních materiálů občanů, kteří byli z jakýchkoliv důvodů předmětem zájmu StB). President si současně vynutil předání některých osobních materiálů, které byly z FMV předány zasvěcencům v Chartě (Uhl, Urban).....
Tato skupina občanů Československa byla pro své dnešní poslání schválena pověřenými orgány SSSR a USA (prostřednictvím StB-GRU-KGB-CIA-Mossad). Souhlas vyslovovaly také jiné mezinárodní organizace:Z této zpravodajské analytiky vyplývá, že přibližně 1120 komunistů emigrovalo /bylo vysazeno/ do zahraničí s posláním působit v politické opozici a se zpravodajským určením. ..... Všichni významní komunisté dostávali okamžitě profesury na universitách (Goldstucker, Šik, Sviták, Pelikán, později Mlynář) a významné politické funkce. .....
Tito lidé organizovali v zahraničí malé nátlakové skupiny (lobby), které si postupně vytvářely kontakty na mezinárodní organizace a vlády států, vypracovávaly situace pro reagenci oficiální politiky, zakládaly nakladatelství a vydavatelství, nadace, organizovaly sběr finančních prostředků, atd. Patronaci nad těmito skupinami měly vlády, diplomatické sbory a mezinárodni organizace západních spojenců USA. Celá činnost byla současně pod částečnou kontrolou KGB. V Československu byli KGB vybráni lidé z vedení ÚV KSČ, kteří byli o záměrech a některých akcích informováni (od r.1987 to bylo l3.odd. ÚV KSČ). Od r. 1987 byl koordinací činnosti těchto skupin v zahraničí s Chartou 77 pověřen vedoucí tohoto oddělení Rudolf Hegenbart.
Finanční prostředky pro činnost Charty 77 a zejména pro soukromou potřebu jejich vůdců, shromažďoval v Nadaci Charty 77 ve Stockholmu zeť sovětského akademika Arnošta Kolmanna, František Janouch, sám dlouhou dobu působící v sovětském jaderném výzkumu. Finanční prostředky pocházely především od židovských mecenášů z mezinárodního PEN-klubu, Rotary-klubu, Jewish Agency, Guggenheimovy nadace v USA, B nai B rith, Masarykovy nadace při Masarykově museu v Izraeli, židovských odborových svazů zejména v USA, Švédsku, atd. Nadace Charty 77 ..... Nadace Charty měla prostřednictvím zednářských loží v Evropě a v USA vliv i na některé tradiční literární nadace, jejichž prostřednictvím pak dosahovala udělování mezinárodních cen těm signatářům Charty 77, kteří byli predestinování pro budoucnost k politickým funkcím (Havel, Dienstbier, Battěk. Němcová, Palouš, Uhl, Šabata, atd.).
V období 1980-1989 bylo prostřednictvím Nadace Charty vyplaceno cca 376 tisíc US dolarů na činnost Charty 77 v Československu a cca 1,341mil. US dolarů pro osobní potřebu vedoucích členů Charty. ..........
Přibližně od r.1974 byla v Československu konstituována nová báze KGB, která dnes zahrnuje asi 7 až 8 tisíc občanů Československa, kteří nejsou v žádných evidencích StB, min. zahraničí, atd. Jediným viditelným výrazem této báze je skupina prominentních reprezentantů Charty 77, dnes převážně zastávající nejvyšší státní úřady. ............
Přijímání členů (signatářů) Charty 77 skončilo dnem 17.11.1989, kdy počet signatářů dosáhl cca 1900 občanů. Naprostá většina z nich podepsala Chartu ze vzdoru proti režimu, aniž měla nejmenší tušení o charakteru a poslání této tajuplné organizace.

Je zajímavé, jak sám život kreslí ornamenty, kudrlinky, drobné obrázky absurdit let, kdy si Čechoslováci zvolili za nekonvenčního krále jejich absurdna samotného absurdního dramatika. Dramatika, co nám jej závidí celý vesmír. Tak z malosti české, ze zákoutí budějovického, máme výborný výhled na celé království komunistické pitomosti, kdy nejhorší zločiny jsou nyní zakrývány ve jménu sametu, demokracie a humanity. Teď v těchto hodinách 25./ 26.11. 2015 žvaněním senilního ožraly, pivního a becherovkového strejce, který se prožvanil skrz své StBácké šéfy a kamarády za pomoci ovčáčků nečtveráčků, a jejich mezinárdní mafie „globalistů“, ale znalců, všeho, zejména fašismu, hodně vysoko a daleko. Kdo to je? Ano. ANO? ANO jako jeho financiéři a sponzoři? Je to samozřejmě ten kdo označil Ferdinanda Peroutku za fašistu, jako to dělali komunisté vždy! Jsem pamětník a dobře si pamatuji, že vše co nešlo komunistům pod fousy (ala fousy jejich milovaného strýčka Joe alis Jožky/ Josefa nikoli svatého, ale Stalina či správně Džugašviliho (foto mají jistě Svobodné noviny k dipozici!) - aby se nestala mýlka, koho ten náš milovaný president Osvoboditel II. „svatý Eduard“, Beneš samozřejmě tak, miloval, že byl za Josefova „syna“ vlastně jednorozeného, kromě bratra Vojty, co to zvojtil později v USA, aby nikdo, jenž v něho věří zahynul (nepřežil - nebiblicky!), a neměl život žádný, natož věčný. Ovšem šlo ve skutečnosti o poslání na „věčnost“ bleskově, či s řádně a pečlivě vyvedeným razítkem „lidového soudu“. To vše nejprve tajně a pak zcela veřejně od roku 1942, s vyvrcholením 25.2. 1948, kdy jim to ten už úředně svatý Beneš vše dal. Dodnes!

Jak to udělaly Benešovy děti píše Miroslav Dolejší, kde nějaký Zeman, vyhnal policejně studenty z Albertova 17.11. 2015. Přišel jsem na Albertov už 17.11.1989 odpoledne, a naslouchal tehdy těm ostrým řečem (dnes ani zlomek něčeho podobného se nesmí říci, taková tehdy byla svobody za komoušů!) kdy zajistili, soudruzi hladký průběh při hádce jít doprava či doleva. Tehdy i dnes o to šlo! Tehdy se muselo podle dohodnutého scénáře jít doleva, na Vyšehrad, klást svíčky na šance a pak vykřikovat „jsme na špatném hradě“. A pak zákonitě jít dolů. Z Vyšehradu, okolo ministerstva „spravedlnosti“ ve Vyšehradské! Tam pod Vyšehradem byly připravené hromady dlažebních kostek pro opravu dláždění a bojůvky provokatérů (koho asi, když StBácká lůza nesmí bát jméno komunistů a StB nadarmo(!)) si plnila kapsy a tašky dlažebními kostkami. Malými. Do chodníků! Za stálé hořvaní, i mého to vbelká část vrátilila – jen ne násilí! To až teď ožralá zrůda posílá policejní těžkooděnce na veřejnost, když tam řve s davem, že chtějí dělat masokostní moučku z mohamedánů a podobné idiotství a sprostoty. Holt jaký pán, takový krám! Když se člověk otočil v podvečerním soumraku svítily hradby Vyšehradu stovkami či tisíci svíček – nezapomenutelné! A šel had protestujících dolů, tisíce lidí!

Pak byla přehrada SNB u Botanické zahrady a první držková, ničení filmů z foťáků a i šlapání na foťáky, když adrenalin soudruhů vzkypěl. A mlácení. Tahle epizoda je dost utajená! Utajená, ne tak hezky jako později vše na Národní třídě, večer 17.11. 1989. Hezký soudružský masakr! Kde nějaký soudruh, bývalý, samozřejmě KSČ Miloš Zeman, obor inženýr lidských duší, prý „prognostik“, kterému prognozuji, že s Ovčáčkem nejdál dojde,maximálně tak až k Peroutkovým na dvorek.... ječel na zhlouplé hlupák, co má dávají nyní 60% preferencí, že na Národní třídě žádný masakr nebyl! Tak to je zjevné o co komunistům „sameťákům a „Zemanovcům“ jde!

A to skryté: Miroslav Dolejší jako první veřejnosti složil účty, co by 19 let „školený“ komunisty v kriminálech, šikanovaný soudružským režimem a odsouzeným k smrti režimem „sametu“Václava Havla, za pravdu o pozadí 17.11.1989: „Základní myslifikací je tvrzení že, 17.11.1989 došlo v Československu ke spontánní revoluci obyvatelstva proti vládě KSČ. Tento politický převrat byl připravován přibližně od června 1988, přičemž situace k němu byly vypracovány už od prověrek v KSČ 1969-70 a založení Charty 77.

Více Svobodné noviny – jen nebýt líný a najít si starší články, zde hezky pohromadě i s "" „komentáři“ (dovětky, příškvarky, přílepky)"" tak si udělejme zase parlament s jeho „přílepky“.
Svobodné noviny mají pravdu: Lžidemokratičtí zloději a sedmilháři (3. část) – Ing. Antonín Bělohoubek - 25. 11. 2015 - 104. ZLOČINECKÁ komunistická strana má být ZAKÁZÁNA A VŠECHEN její majetek (prodaný za ceny co NEJVYŠŠÍ) má být předán STÁTU, a to v ohledu intelektuálním i mravním, politickém i nepolitickém!
Jenže pan inženýr Bělohoubek, zapomněl ke konci 2015, 26 let po té, že by muselo být zakázáno vše, co z KSČ vyšlo, Zemanem a Klausem počínaje a přes jejich kamarády až po StBácké ANO, věci veřejné a jejich nekonečné transformace zakázáno! Proč? Pan Dolejší to na jaře 1990 složil a už v létě 1990 vydal, jen pochopit, co máme 25 let na očích: „Základní myslifikací je tvrzení že, 17.11.1989 došlo v Československu ke spontánní revoluci obyvatelstva proti vládě KSČ. Tento politický převrat byl připravován přibližně od června 1988, přičemž situace k němu byly vypracovány už od prověrek v KSČ 1969-70 a založení Charty 77.

K převratům došlo ve všech komunistických státech Evropy synchronizovaně v průběhu 7 měsíců. Z hlediska sociologického a psychologického je vyloučeno, aby tyto převraty byly uskutečněny spontánně, neorganizovaným, dezorientovaným a víceméně loajálním obyvatelstvem, proti téměř neomezené moci komunistických vlád těchto zemí, zajišťovaných vojensky a bezpečnostně druhou největší mocností světa - SSSR, jejíž síla nebyla otřesena.

Výsledkem všech těchto převratů je ponechání moci v rukou komunistických stran - více nebo méně skrytě (přejmenování stran, taktické úpravy pogramů, přesun skrytých kádrových rezerv do vedení a naopak, atd.).
Disidentská hnutí ve všech těchto státech, jejichž někteří členové převzali úlohu dekorace v podílu na moci, byla založena a řízena komunisty, kteří v minulosti odešli z řad svých stran, byli pak, často formálně, pronásledováni či krátce před převratem vězněni, což bylo taktické opatření pro získání věrohodnosti a popularity před veřejností, prováděné převážně západním rozhlasem a tiskem.
Politickým těžištěm účelů těchto převratů je realizace nové koncepce uspořádání mocenských poměrů v Evropě, jejímž počátkem je sjednocení Evropy, počínající sjednocením Německa. Politické převraty v komunistických státech Evropy byly směrovány k podpoře tohoto sjednocení Německa a byly s ním synchronizovány.
Forma a průběh politických převratů v Evropě byly pravděpodobně předmětem dohody Reagan-Gorbačov, uskutečněné v červnu 1987 při Reaganově návštěvě v Moskvě. Od té doby se výrazně projevovaly organizace příprav na převraty ve všech komunistických státech Evropy (formování disidentských skupin v Bulharsku, Rumunsku, Maďarsku a jejich propagandistická příprava ze Západu, zintenzivnění protestních akcí proti vládám, přesun zcela neznámých lidí do vedení opozice v Československu nebo do jejího aktivu a jejich horečná popularizace uvnitř prostředí i navenek /Jan Urban, Alexandr Vondra, Michal Žantovský, Jiří Křižan, Tomáš Hradílek, Josef Vohryzek, Jan Litomiský, Stanislav Devátý, Bedřich Koutný, Josef Bartoš, Karel Freund, Pavel Bratinka, Petr Burian, Arnošt Kohút, Lubor Kohout, Michal Kocáb, Petr Placák, Tomáš Dvořák, Hana Marvanová, Jana Petrová, Eva Vidlářová, Petr Pospíchal, Jan Honner, Jaroslav Cuhra, Hana Holcnerová, Jiřina Šiklová, Zdeněk Kotrlý, Miroslav Kvašňák, John Bok, Daniel Kroupa, Ivan Mašek, Jaroslav Mlčák, Pavel Muraško, Pavel Nauman, Zdeněk Ingr, Luboš Bažant, Otakar Veverka, aj./, zakládání nových opozičních skupin pod kontrolou StB nebo armádních složek, které převzaly režii událostí do svých rukou, atd.).

Zřetelnou součástí těchto dohod byla ujednání o využití komunistických oligarchií k udržení pořádku a k zachování vlivu komunistického mezinárodního hnutí v mocenských strukturách po převratech. K tomu účelu vznikla kooperace mezi KGB a CIA, jejichž společné komise převraty řídily a schvalovaly personální sestavy nových vlád. Mocenskou stabilitu během změn probíhajících ve východní Evropě zajišťovaly všude armádní složky řízené sovětským GRU, rozvědkou generálního štábu Rudé armády.
Prohlášení všech převratových vlád o národním porozumění nebyly aktem humanity, nýbrž politickým převratem vyvolanou potřebou rehabilitace komunistů k jejich další účasti na moci. Byla diktována dohodami SSSR- USA (KGB - CIA). Za tím účelem už 12 let před tím byla politicky iniciována koncepce lidských práv a prosazen její význam /1976/, o nějž se pak dohody velmocí spolehlivě opíraly. Účast disidentů v tzv. Hnutí za lidská práva /Jan Dus, Dana Němcová, Heřman Chromý, Marie Rút Křížková, Stanislav Penc atd../ pak ospravedlňovala jejich smířlivost ke komunistům a jejich kooperaci na moci, která je ve skutečnosti nesrovnatelně větší, než je na první pohled patrné.

Politický převrat v Československu ani politika vlády Václava Havla nejsou v žádném případě autonomní záležitostí Československa, nýbrž součástí kontextuální politiky SSSR - USA pro Evropu. Každý jiný předpoklad pro analýzu a výklad této politiky byl neúspěšný.

Na závěr jen několik čísel: z Vyšehradu okolo 19 hodiny 17.11. 1989 odcházelo přes Výtoň asi 80 000 lidí, kdy čelo bylo u Národního divadla a zástup jdoucí na Národní třídu, s cílem samozřejmě dojít slušně, bez kraválů na Václavské náměstí ke koni, že, se najednou smrsknul tak na 20 – 30 000 lidí, kteří spěšně vyklidili Národní třídu, kde zůstalo asi 2 000 – 5 000 věrných. Čekajících zmlácení.... Sednout, v tom příšerném mrazu 17.11.1989, stoupnout, zpívat, čekat, že přijde Štěpán..... a pak televizní sestřih jak chce jednat Štěpán s kardinálem Tomáškem a do toho opakování záběrů se Štěpánem na balkoně ČKD (ono pověstné: „Nejsme malé děti!“, replika soudruhu Štěpánovi z davu dělníků a pracovníků ČKD) a Havla na balkoně Melantrichu – s jeho celotýdenním žvaněním o příteli Alexandru Dubčekovi. A tak máme fotku desky na památku připomínky zločinů komunismu v Budějovicích, kde šlo zejména o silný komunistický jihočeský kraj a jeho hranice s Rakouskem a Německem a aplikaci husitských metod. Největší husita, Klaus, a největší žid, jak se prohlásil v lednu 2015 v parafrázi na 22.11. 1963 zastřeleného JFK s jeho „Ich bin Berliner“ sám ovčáčkův žvanil, že je největší žid... Proč asi? Kdo z tohoto ranku nechal zastřelit JFK? A vyšetřování zesměšnit stejně, jako vyšetřování událostí na Národní třídě až po Zemanovu sprostotu 17.11. 1989 na Albertově? Více Analyza 17. 11. 1989 a Miroslav Dolejší. Čest jeho památce!