Svobodné noviny na internetu

V těchto dnech si připomínáme „kulaté“ jubileum narození dnes již málo známého vrstevníka revolucionářů z roku 1848 a nastupující generace májovců – Vincence VÁVRY (1824-1877), který publikoval pod pseudonymem J. Slavomil Haštalský.

Tento český novinář, spisovatel, překladatel, politik a poslanec mladočeské strany se narodil dne 4. října 1824 v Praze. Třebaže studoval na německých školách, záhy se zařadil do okruhu českých vlastenců a spisovatelů. Až do roku 1843 přispíval do našich beletristických časopisů a publikoval v nich zejména překlady z ruštiny a polštiny. Později se V. Vávra stal horlivým stoupencem národního a politického hnutí: angažoval se při zakládání různých spolků. Vyvrcholením jeho politických snah byla účast v revolučních událostech roku 1848. V letech 1848/49 byl mluvčím české radikální demokracie. V téže době redigoval noviny Lípa slovanská.

Podobně jako K. Sabina, J. V. Frič a K. Sladkovský se rovněž V. Vávra ocitl v roce 1850 ve vězení za účast na tzv. májovém spiknutí z r. 1849. Po dlouhé vyšetřovací vazbě byl vězněn v Mukačevu v tehdejších Uhrách (1853-54). Zde obohatil své rozsáhlé jazykové vzdělání o angličtinu.

Když byl v dubnu 1854 z vězení propuštěn, vrátil se Vávra zpět do Prahy a znovu, podruhé, se zapojil do spisovatelské práce, která byla přerušena obdobím jeho politické činnosti a následného věznění. Publikoval v Mikovcově beletristickém časopise Lumír, překládal divadelní hry pro jeviště i tisk, např. Schillerovo Spiknutí Fieskovo v Janově, Mosethalův Svatojanský dvůr a Molièrovy Směšné fifleny. Založil a až do r. 1864 vydával kalendář Českomoravské pokladnice a v letech 1867-1876 redigoval oblíbený Kalendář koruny české. Vydal také Stručný obrys literatury české (1856).

Pád Bachova absolutismu (1859) znamenal i pro Vávru návrat na dočasně opuštěné pole žurnalistiky a politiky. Spolu s generačními druhy, postiženými stejně jako on politickým pronásledováním, prošel několika redakcemi tehdy vydávaných deníků: v r. 1861 byl redaktorem Času, v letech 1862-65 spoluvydavatelem Hlasu a od r. 1865 až do smrti redaktorem Národních listů.  Zařadil se tak mezi výkvět české žurnalistiky 2. poloviny 19. století – vedle J. Nerudy, J. Baráka, K. Sladkovského, J. Grégra, J. Arbesa aj. Ještě jako redaktor Hlasu se ocitl podruhé na dobu čtyř měsíců v těžkém žaláři za článek „Hlas kněze z Moravy“, za nějž vzal odpovědnost před soudem na sebe.

Vedle činnosti politické a žurnalistické nezapomínal Vávra ani na práci literární a překladatelskou. Přeložil do češtiny Bídníky (1863-64) a Chrám Matky boží v Paříži (1866) od V. Huga, jakož i Meissnerův román Černožlutí (1868).

Zemřel dne 6. srpna 1877 v Praze.

21. 7. 2002

‒ RJ ‒

(Převzato z tištěných SN č. 3/2002, str. 6.)